Where go u

Where go u

No, to jsem tomu dala. Mám tu pár rozepsaných recenzí a teď jsem smazala několik pokusů o sdělení, co se stalo, dokonce zírám, že tu mám jeden z podzimu o Aki Macuri, kde jsem byla s Prasátkem. Vy jste mě tu od ledna neviděli. To je ale doba… mám pocit, že se toho stala hromada, na jednu stranu to uběhlo strašně rychle, na druhou to byla celá věčnost. Nějak si nemohu vybrat. Alespoň vám mohu říct, že ještě stále studuji, z japanistiky mě zatím nevyhodili a snad mě nevyhodí ani teď. Už se mi totiž zase blíží další zkouškové.

No a co je nového? Zimní zkouškové jsem proflákala a pak jela na nejlepší hory mého života. Jižní Tyrolsko, Itálie. Studuji italštinu, ale veškeré domluvy byly marné, místní se totiž italskému jazyku vyhýbali jak čert kříži. Proč? No, mluvili jakousi divnou hatmatilkou zkombinovanou z němčiny, italštiny a možná ještě něčeho. Později při studiu románské lingvistiky (kterou jsem mimochodem nakonec úspěšně složila, ačkoliv až na druhý pokus) jsem zjistila, že to byla rétorománština. No, rozumět tomu bylo, ale moc mi nesedlo, že i přes svou znalost italštiny jsem se v Itálii nakonec stejně musela domlouvat německy, protože tam ke svému národnímu jazyku očividně měli odpor.
Lyžování tam ale bylo super, byli jsme tam s tátou, jeho přítelkyní a partou lidí z basketu, kam chodí ségra. Sjezdovky byly skvěle upravované, počasí celou dobu báječné a k večeři jsme dostávali čtyřchodová jídla (dva předkrmy, příp. polévku, hlavní jídlo s masem a zákusek) a k tomu vynikající bezinkovou šťávu. Na lyžích jsem se naučila pár nových triků a už se těším na příští rok, kdy snad budu mít nové boty, takže to všechno půjde ještě líp.
Každopádně když jsem odjížděla, málem jsem brečela. Nechtělo se mi s těmi lidmi loučit a bylo mi tam dobře. Doufám, že se tam ještě někdy objevím.

Další novinkou je, že jsem zase zadaná. :)) Tohle moc rozpatlávat nebudu, většina z vás na to není zvědavá, navíc, vzhledem k opožděnému oznámení, už to taky většinou víte, nicméně jsem teď o poznání spokojenější. Proti všem předpokladům mě ale od napsání dalšího článku nebrzdil můj nový protějšek, nýbrž spousta práce a učení. Práce především na Animefest… no a v rozepsaném příspěvku jsem sice měla, že se na něj strašně těším, ale vzhledem k tomu, že jsem se k dopsání dostala až teď, tak vám vzkazuju „Těšte se na report.“ ;)

Pořádné chvíle odpočinku jsem měla dvě – velikonoční víkend a Animefest, obě ale trošku zkazila jedna a ta samá nemoc. O Velikonocích jsme s tátou, jeho rodinou a edim, mým drahým protějškem, jeli do vesnice zvané Vysoká u Litomyšle a vzali s sebou kola. V sobotu už jsme si to šlapali po nejrůznějších lesních cestách a já si vyzkoušela své nové horské kolo v terénu. Kolo je parádní a cesty byly taky, zážitek nám kazily jen četné zastávky a mně ke konci ještě to, že jsem špatně najela na nějaký neviditelný kámen, takže jsem si ošklivě narazila jednu kost v rozkroku a byla jsem ráda, že jsem přežila zbytek cesty. Navíc, jak jsem již zmínila, jsem přes noc začala hrozně vykašlávat, takže druhý den jsem kola mohla rovnou zamítnout. Vyřešili jsme to s edim nádhernou celodenní procházkou prosluněnými poli a hájky s občasnými zastávkami u vesnického pramene či v hospůdce. Win, Velikonoce byly moc krásné, tedy až na to, že jsem odjížděla šíleně nastydlá a skoro bez dechu, takže na další den omluvenka do školy. Hodila jsem se do klidu, že za pár dní budu zase fit.

Čtvrtek pak přišel ve znamení 38° horeček, hromady stresu z příprav na Animefest, hromady stresu z rodinných problémů, hromady stresu z toho, že další den měla přijet Elu ze Slovenska, kterou jsem prostě nemohla odmítnout… nu, psychické zhroucení už je tak zhruba na mém ročním pořádku, takže mě neminulo. Trvalo mi asi tak 4 dny, než jsem ty problémy vyřešila všechny a konečně jsem byla v klidu. Od doktorky jsem dostala předepsané tajemné prášky, o kterých vám budu vyprávět někdy v noci u ohně v rámci strašidelných historek, proti všem doporučením jsem ve středu odjela do Českých Budějovic, kde by chtěl bydlet každý, odkud jsem v pátek vyrazila FestTripovou cestou na Animefest v doprovodu ediho a hromady dalších lidí (včetně sympatické Pikachu, roztomilé Liery a podnapilého Naruta v „kostýmu“ L z Death Note).
Ale to už vám napíšu v reportu, který jdu právě psát. ;)

2 komentáře u „Where go u“

  1. V Budějcích že by chtěl bydlet každej? No lepší než Praha to je, ale žádnej extra zázrak taky.
    Hodně úspěchů u zkoušek :)

    OdpovědětOdpovědět
  2. Fuh, to teda muselo byť stresu. Nezávidím, dúfam, že už je to OK. A tiež držím palce pri skúškach. Mňa teraz čakajú matury tak sa pripravujem na ne. Teda chcem sa pripravovať, uvidíme, ako to dopadne. Inak sa teším na report, už som ich niekoľko čítala, tak som zvedavá aj na tvoj ^^

    OdpovědětOdpovědět

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *