Tolkiencon 2011

Tolkiencon 2011

Opožděně se zvláštní omluvou Dee, které jsem report slíbila, vám přináším zážitky z Tolkienconu 2011 (ano, přesně na tuhle akci odkazoval ten veliký animovaný banner tady nahoře). A jistě si dovedete představit, jak moc mi na tom zážitku záleželo, když jsem byla měsíc dopředu rozhodnutá, že zkouškové nezkouškové, já se tam prostě dostanu. Nelitovala jsem, zkoušky už mám povětšinou za sebou a čeká mě další veselý semestr na MU.

Akce začala v pátek, 14. ledna, večer. Vstoupivši do budovy, opět jsem se musela podivit, jak liduprázdno tam bylo – pro člověka zvyklého na velké festivaly s anime tematikou, kde se příchozí obvykle počítají po tisícovkách, je malý Tolkiencon o třech stovkách lidí vcelku netradiční záležitost. Musela jsem ocenit klid na chodbách a víceméně všude, kde jsem procházela.

Na programu jsem byla už od zahájení, které plynule přešlo v besedu, nejprve s jedním autorem, a to Miroslavem Žambochem (strašně milý člověk, kdybych ho někdy potkala v běžném životě, myslím, že bychom si měli hodně co říct. Mimochodem, na své přednášce se zmínil i o překvapení z toho, že lidi tvoří takové věci jako AMV – Anime Music Video), k němuž se postupem času přidali další – jmenovitě Martin „Darion“ Antonín (takové roztomilé a naivní štíně, úplně jsem se v něm viděla), Jakub „Drak“ Kočí (ano, ten Drak, který Mirwen vypomáhal s čajovnou), Františka Vrbenská (jestli jste někdo četl Vítr v piniích – ten román, nikoliv knížku o japonském divadle – tak to napsala s Drakem) a Leonard Medek (neuvěřitelně inteligentní a uvědomělý muž). Vcelku se tam mluvilo hlavně o fantasy tvorbě obecně, především o starších titulech – a tehdy jsem skutečně litovala, že jsem četla tak málo, budu to muset dohnat, abych příští rok nebyla tolik out. Žasla jsem nad jednou věcí – fantasy autoři jsou neskutečně tolerantní. Dávají si záležet, aby neodsuzovali ostatní tvorbu, snaží si od každého spisovatele něco vzít a respektují ty, kteří v oboru byli před nimi. Oproti tomu třeba autoři historických románů fantasy povětšinou odsuzují a v těch „normálních“ knihkupectvích prý neexistuje, aby fantasy tvorba měla své vlastní místo. Nechci teď absolutně sumarizovat, ale mám v rodině taky jednu takovou nefantasy spisovatelku a dovedu si to dost živě představit. Přijde mi vlastně docela smutné, že i po tolika letech působení na literární scéně musí autoři fantastiky pořád bojovat o své místo.
Další poznatek – spousta úspěšných fantasy autorů začíná u sci-fi. Asi na tom něco bude, přece jen – napsat dobré sci-fi, to musí být slušná fuška.
Je ale fakt, že největší šok z besedy mi způsobil přihlížející Nenymir, který autory kamenoval velmi intelektuálně znějícími dotazy na Shakespeara a Harryho Pottera. (Ne, to slovíčko „intelektuálně“ nebyla ironie.)
Následovalo několik interaktivních chvilek, které mi posloužily k vybití mého komunikativního ducha, pár písniček na dobrou noc a spát. No, ne že by se mi to dvakrát dařilo, první noc jsem nebyla unavená, tak jsem ležela ve třídě a převážně poslouchala, co si venku na schodech zpívají. A někdy v duchu zpívala s nimi.

Druhý den ráno, značně rozlámaná z tvrdé země (asi jsem vyšla ze cviku, běžně jsem na conech bez problému spávala bez karimatky a nikdy mi to neublížilo) a taky z lavic, na kterých se sedělo, jsem spáchala svůj conový ranní rituál – totiž došla jsem si k Mirwen pro snídani (ach, ty koláče, co mívá, jsou prostě boží) – a zamířila jsem s Elien dolů na Andreho přednášku o mýtu. Dostala jsem od Elien varování, že Andreho přednášky jsou pro těžké intelektuály a že se na ně není snadné soustředit. Nu, já s tím problém neměla. Možná je to proto, že tak trochu navazoval na kurz, který jsem minulý rok absolvovala u pana Dr. Havlíčka, totiž Úvod do teorie kultury a komunikace. Andre se zabýval mýty a pohádkami, definoval tradici a vysvětloval rozdíl mezi mýtem a tradicí. Byla to zkrátka přednáška dle mého gusta. Zajímalo by mě, jestli Andre někde učí, protože jeho styl by tomu i odpovídal.
Druhým bodem programu byla Legenda o Sigurdovi, k níž už Andre udělal drobný úvod – našel ji totiž někde převyprávěnou takzvaným vulgárním jazykem – řekněme tedy velmi lidovým. Legendu nám z angličtiny překládal Gudrun, který svou přednášku pojal spíše jako besedu. Šlo totiž o píseň v tzv. aliteračním metru, který nejen že využívá převážně jambického verše, s nímž se zase tolik Čechů nekamarádí, ale ještě navíc v jednotlivých taktech začínají slova vždycky stejnou hláskou či shlukem hlásek, aby byl znát důraz, který na ně tvůrce klade. Některé části jsme si zkoušeli přeložit všichni a při tom jsme zjistili, že taková práce vůbec není jednoduchá.

Dorazilo Prasátko, které jsem na con dotáhla, aby si taky oddechlo od otaku, takže jsme tradičně šli odlovit nějakou tu geocache (ukázal mi díky tomu zkratku od školy přímo do nákupního centra příjemným parkem), něco jsme pojedli a pak se vrátili zpět na con, kde už na nás se svým vystoupením o pádu Gondolinu čekalo Falešné společenstvo (letos to oproti ročníku 2009 bylo mnohem méně upovídané a více uzpívané. Představení bylo vtipné a vydařené a měli moc pěkného malého Eärendila).
Po návratu do tělocvičny jsem v polospánku absolvovala Sindorovu přednášku o moderních hrdinech. Jednalo se především o hrdiny z druhé světové války. Ne možná hrdiny v pravém slova smyslu, ale spíše malé jednotlivce, kteří dokázali velké věci. Jakýmsi patronem nás fantasáků ve druhé světové se stal Mad Jack Churchill, Brit, který ve válce úspěšně použil jak luk, tak meč. Jen málokdo dokázal tak dobře využít momentu překvapení – vždyť on s nimi ani nemusel umět zacházet (ale prý uměl). A teď si vemte, že tam takových hrdinů byla celá řada… inu, veselá přednáška to byla. Přála bych si, aby Sindor svou prezentaci někam nahrál, stojí to za to.
Nenymir je sice úžasný člověk, ale jeho přednášku jsem opustila, abych ho tam neurážela svým chrápáním, dolehla na mě totiž únava z předešlé noci, takže jsem se šla na chvíli vyležet, pak si koupila něco dobrého u Mirwen a s konvicí citronové trávy jsem vyrazila dolů, kde se tančilo. Přistihl mě tam Čenda, se kterým jsem si vlastně nikdy pořádně nepokecala a rok a půl jsem ho neviděla. Takže jsem si to nahradila a poučila se, na co mají dřevárníci cony – oni se tam normálně jezdí vyspat a načerpat síly! Zatímco dřevárny jsou akční a člověk nemůže být chvíli na místě, cony jsou relaxační… tak možná proto tam taky bývá taková pohoda.
Konverzaci jsme ukončili, když začínala hrát kapela Múzy kus, kde vystupoval i již dříve zmíněný Drak. Ten si tak ve čtvrtině případů pletl text, ale bylo to tak roztomilé, že mu to veškeré diváctvo nutně muselo odpustit. Zvlášť poté, co si zahrál na Glumíška, on je prostě… rozkošný. :)
Po něm přišla Františka Vrbenská se svými hrdinkami a na úvod přečetla naprosto dokonalý textík o Xeně (na konci se objevil i Conan). Besedy Františky Vrbenské bývají koncipované jako taková veřejná úvaha, což mi strašně vyhovuje. Františka navíc přednesla i několik případů ze skutečného života, například o indickém děvčeti, které se z nuzné týrané chudinky z nejnižší kasty vypracovalo až na post ministryně.

Po ženách bojovnicích přišlo zase nějaké zpívání a pak hurá na kutě. Podložila jsem si hlavu svým novým svetrem (byl z něj naprosto prvotřídní polštář, dokonce snad lepší, než ty, co jsou k tomu určené) a tentokrát jsem usnula téměř hned a spala jsem tvrdě až do rána, takže jsem se pak při cestě zpět do Brna mohla podívat na románskou lingvistiku (kterou jsem stejně pak nedala, je to letos jediná zkouška, co se mi nepovedla). Elien si ještě stačila získat novou důvěrnou známost a polooběť a jelo se.

Závěrem – con byl naprosto úžasný. Fotky nemám, protože nejsem fotící typ a když už fotím, nedovedu si pak pořádně užít con. Je jich plný facebook, je jich plné rajče, jsou ve všech možných fotogaleriích na netu, tak hledejte. Ale mě najdete asi jen na dvou. ;)
Doufám, že příští rok se tam sejdeme zas a snad mi i přibudou nějací noví knihomolové a bibliofilové. :)

2 komentáře u „Tolkiencon 2011“

  1. no páni, všechny ty přednášky znějí úžasně..=D mýtus mě jediný bavil ve filozofii a na pohádky jsem měla DSD téma, kruci, mám takový pocit že jsem přišla o hodně… ghrrrr… *musí se sebrat a začít po roce znovu něco psát* TEN sigurd z nibelungů nebo ten severskej? pletu si jména..XD páni, to musel být zážitek, já osobně jsem si ale užívala i čtení shakespeara v originále, takžeto mohlo být zábavné..=D PS: normální knihkupectví hostují i hnusy jako životopisy celebrit a podobné blivajzy, já už jsem věrná jen jednomu malému knihkupectví s čistě fantasy a sci-fi literaturou, i když každým dnem očekávám, kdy už ho nenajdu na místě kde právě je, ačkoli v tom prostoru dva na tři metry kupodivu potkávám docela dost lidí..=D joo, zachraňme právoplatné místo fantasy spisovatelů v poličkách!=D

    OdpovědětOdpovědět
  2. Teď jsi mě na chvíli tou svou otázkou zmátla, člověče… ale ten severskej, přece jen jsme tam pěli Thórovi s kladivem… :)
    Nj, taky jsem poslední dobou věrná hlavně našemu Arrakisu. :)

    OdpovědětOdpovědět

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.