Sháním energii na plný úvazek

Mám takový nejasný pocit, že už je to nehorázně dlouho, co jsem naposled psala něco o sobě. Pro ty z vás, kteří mají tyto příspěvky rádi a neustále žadoní o další, tu teď jeden mám. Možná ani nebude příliš dlouhý – i když, uvidíme. Koukejte se na to z pohledu pisatele – právě teď začínám něco psát a ještě vůbec nevím, v co se to vlastně vyvine – jako lidský život.

Inu, čím bych tak začala. Co se reportů týče, nic moc pro vás nemám Advík report už jsem poslala sem, stále k mání, čekající na vaše komentáře. ;) O prázdninách proběhli Masters a protože jsem je téměř na 100% strávila s hintzuem, report si prosím přečtěte zde, myslím, že k jeho shrnutí není příliš co dodat. :) Na vele… vele… veleopilecké a veleburanské akci s přiléhavým názvem Manifest jsem nakonec ani nebyla a JAfest se nekonal (a mohu říct, že jsem tomu ráda, protože při takovém vytížení jsem chvílemi měla potíže i dýchat, ulevilo se mi, když jsem se dozvěděla, že nakonec nic nemusím dělat – ačkoliv už jsem část příprav měla za sebou, ale ony se do budoucna neztratí). To všechno bylo předtím, než jsem vůbec znovu otevřela tyto stránky. Shrnuto a podtrženo – z prázdnin příliš nebylo, ale našly se i chvíle, kdy jsem si fakt užívala. Kromě Masters a Advíku to byla ještě odpočinková chata u Jarníka v nádherném prostředí Orlických hor, kde jsme hráli tak trošku pokřivené Dračí doupě (pro představu – já byla kousající létající talíř, Jarník mnohohlavý králíček a Lusi kámen, který jsme vláčeli s sebou), koukali se na podivné filmy (RRRrrrr!!! nebo cosi, jehož název si nepamatuji, kde hlavní dvě postavy pracovaly pro jakousi agenturu jako velikonoční králíčci) a sbírali maliny (někteří aktivnější šli i na borůvky a pak toho trpce litovali, protože zrovna v tu dobu my hráli dračák, mwahahaha).
A jinak byla příprava na festivaly, práce, příprava na festivaly… atd atd. Ve zkratce a na přeskáčku celé mé prázdniny.
Jak se to vysokoškolské tříměsíční volno pomalu chýlilo ke konci, přišel opět další sraz Sekai – tentokrát u Elien na zahradě. Sešlo se nás tam 16, rekordní číslo – někomu se to možná zdá málo, ale nám tam přišlo chvílemi až skoro těsno. Sraz byl ale super, konečeně jsem se tam stala fanynkou pedobeara. ;) Opět jsem se seznámila s dalšími taji 4chanu (pro neznalce – neklikat) a pokecala s lidmi, které mám tak ráda. Dostala jsem od Elien maso na grilu (Díky!) a od Prasátka jeho dokonalé onigiri s fialovým kořením (je to jen rýže, ale je tak dobrá!). Nightie jsem seznámila se svou bordelářskou spolubydlící a od Glad jsem dostala čaj z Japonska, který hrozně páchl po rybách, ale byl úplně neskutečně dobrý. Kdyby vás náhodou zajímaly fotky, jsou zde (a Glad, na tebe se příště zaměřím, protože jsi mi pěkně unikla).

Tak proběhl poslední víkend prázdnin a začala škola. Tedy, „začala“. První týden byl tzv. orientační – vyučování nemělo probíhat. Vtip byl v tom, že někteří lektoři přednášeli, jiní ne a další nám vtipně mailem oznámili „Já tu tenhle týden bohužel nejsem, ale pamatujte, ze už jsme začali!“
Abyste byli v obraze – vetšina lidí z mého okolí to už ví a vy, pokud jste četli sekci o mně tady na stránkách, tak asi taky, ale – z biochemie jsem odešla ze zdravotních důvodů (neschopná chodit do laborek) a skončila jsem na japanistice (+ italština k tomu). Vlastně jsem se tam ocitla úplně omylem, jen náhodou bez jakéhokoliv prvotního záměru se něčím podobným zajímat. Přihláška měla sloužit coby zkouška, jestli se na takový obor zvládnu dostat (nároky byly poměrně velké), ale ne jako projev zájmu o nějaký obor. Nu což, alespoň jsem pak měla kam jít. Lucky! A takto jsem se tedy seznámila s filosofickou fakultou Masarykovy univerzity v Brně. I rozeslala jsem holuby po všech možných katedrách s dotazem, či se výuka toho a toho předmětu koná v orientační týden. Nakonec jsem se jen flákala a dodělávala restíky pro mé okolí (třeba hintzuův layout). Ten skutečný nástup byl ale mírně šokující. Italština – mělo nás být hafo a je nás sakra málo (-> on byl ten přijímací oborový test těžký?). Učíme se látku, kterou jsme měli umět na zkoušky. A sakra, asi nějaký slabší ročník. Japonština – mělo nás být pár a posluchárna (jedna z největších na fakultě) je plná pseudojapanofilů, kteří se připravují, jak budou o přednáškách sledovat na noteboocích anime a číst mangu. Sen se brzy rozplynul, lektoři nám dali jasně najevo, že kdo se jen pokusí, pravděpodobně na to velmi brzy dojede. Už první test z písma, kde za použití hiragany byli lidé rádi, že dostali alespoň 60%, je přesvědčil, že není radno si Mgr. K znepřátelit a nedávat v jejích hodinách pozor (pro představu – hranice úspěšnosti v jejích hodinách je 70%). S každou následující hodinou, kdy jsme probírali přes 20 nových kanji + jejich čtení, významy, posloupnost tahů, použití atp., se o té skutečnosti znovu přesvědčili. Její kolega, Mgr. M, který nás má na jazyk, má sice trošku jiný systém, ale v přísnosti by se jí mohl rovnat. Testy jsou sice krátké a pokud se člověk trochu připraví, tak i lehké, ale je na ně zatraceně málo času. Poslední dobou si kanji nemohu vynachválit, někdy je to jediný způsob, jak stihnout všechno včas.
Nicméně – pokud nejste připraveni se soustavně drtit novou látku, ani o japanistice neuvažujte. Jestli si myslíte, že bude pohůdka a využijete znalostí, co už máte z anime, hluboce se mýlíte. Anime a studium japanistiky mají společného asi tolik, co štědrovečerní kapr a moje ponožky.

Tím se ovšem dostávám k vyvrcholení tohoto článku. Kromě japanistiky mám samozřejmě i spoustu jiných aktivit – dělám webdesigny (poslední dobou za to občas dostanu i nějakou tu korunku :)), pomáhám s organizací Animefestu, píšu sem na blog, jezdím na různé srazy, překládám atp… a kdo mě zná, ví, že se každý den snažím dělat něco, co považuji za nějakým způsobem prospěšné (nemusí to být ani práce, i relaxace, pokud je „aktivní“, je prospěšná). A protože mám toho učení hodně a když jsme jeden týden náhodou měli volno, rozhodla jsem se dodělat si všechny restíky (a taky je dodělala), tak mívám neuvěřitelnou spotřebu energie. Tak neuvěřitelnou, že obědvám čtyřchodová jídla! Čtyři chody, chápete to? Upřímně, já ne. Doma mi nadávají, že jsem moc hubená, přežírám se neuvěřitelně a mám pořád hlad. Glutamáty? Achich, to moje tělo nebere. Řízky s bramborami, vepřové s omáčkou a s těstovinami, kuře s rýží, krupicová kaše… před každým jídlem polévka, po jídle salát (ano, milí moraváci, já jsem zvyklá jíst salát až po jídle :)) a pak nějaký zákusek. A nemám dost… kam ta energie sakra chodí? Já chci svou draze zaplacenou energii! Právě se mi stalo, že mi díky platbě za brýle (které stály 9,5k a jediné mé štěstí je, že mi je táta zčásti zaplatil) málem došly peníze. Měla jsem je ale vypočítané a mělo mi zbýt – a téměř nezbylo. Žeru, žeru, žeru… řekněte mi někdo, kde mám vzít levnou energii pro svoje tělo. :)

Mimochodem, minulý víkend jsme měli se Sekai další sraz. Byl super. A já se tam slušně najedla. Oběd jsem měla, v čajovně jsem si dala poměrně sytý kuskus, který by se dal považovat za jedno celé jidlo, a večer jsem měla večeři. Obžerství je hřích, ale… když já mám hlad.
Jinak sraz byl super, potom jsme se s hintzuem ještě stavili u Glad (v takové pražské čtvrti, kde lišky dávají dobrou noc) a já byla potěšená, jak se jí líbí dárek, co dostala ode mě k narozeninám (moje nadšení možná překonalo to její, strašně ráda totiž lidem dávám dárky :)). Dokonce jsem si nezapomněla ani cedule s nápisem MIMO, ale skončily někde u hintzua v batohu, takže doufám, že je nevyhodil. Ještě se budou hodit (neboť jedna taková nejmenovaná existence bývá mimo velmi často). No nic, jdu se najíst. :))

4 komentáře u „Sháním energii na plný úvazek“

  1. To je hrůza, jaktože je tolik zajímavých lidí v Brně? Jaktože nikdo není v Praze? Já chápu, že ten Animefest je hrozné lákadlo, ale Praha má Orloj. A naše fakulta má SIS (zázrak mezi studijními systémy, že ho ani ostřílení hackeři nechápou). Ale koukám, že tam u vás je taky spousta exotických studijních záhad a kliček.
    S tou japanistikou jsi mi trochu vyděsila, tuhle jsem přemýšlela, že bych si zkusila podat přihlášku. Láká mě to. Chodím na kurz na fakultě sponzorovaný Evropskou unií a docela se chytám. Tak jsem si říkala, že bych to riskla, no a teď tady čtu ty horory. Mám depku. Každopádně jsem ráda, že se ti daří a jsi spokojená:)

    OdpovědětOdpovědět
  2. Ale no tak, oni v Praze jsou taky super lidi, ale musis si je umet najit. Treba Glad je Prazacka, Night bydli tam kousek… no a ja v Praze taky obcas byvam, koneckoncu me trvale bydliste je kousicek od Prahy. :) Podle me prilezitosti je tam dost… jinak co se japanistiky tyce, my tu ted pry mame tezsi jak v Praze, ale zkus to, treba ti to vyjde. Jako srotarna to je, ale kdyz si k tomu fakt sednes a zustanes u toho, dokud se to nenaucis, zabere ti to par hodin a pak mas spoustu volneho casu. Hlavne se na to nevykaslat uplne, coz spousta lidi dela, presvedcena, ze to na zkousku dozene. A musim rict, ze tech 150 kanji se bude dohanet fakt spatne. U nas to teda kvuli prubeznym testum nejde, musime se ucit porad, ale jsem za to rada. :)

    OdpovědětOdpovědět
  3. A dodatek – Jarnik a Lusi jsou taky z Prahy. Vubec spousta lidi k nam prijela tamodtud nebo z jinych koncin, Brnaku nas na sraze tolik nebylo. ;)

    OdpovědětOdpovědět
  4. ….kde vzit energii?

    Lizni si zasuvky! Takovy malinkaty liznuti a hned budes…. full Energy ! :)
    Jen si dej pozor, abys neskoncila jako Bender z Futuramy – zavyslak na elektrine a pak nebylo na zaplaceni… ;-)

    Jinak peknej blog u boziho hovadka. Banneru jsem se zasmal. :o)

    OdpovědětOdpovědět

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.