První sraz Czech Soul Society

Tak na úvod bych chtěla přiznat, že k napsání tohohle článku mě inspiroval Frael, jehož blog jsem opět navštívila a zastyděla jsem se, jak dlouho jsem tam nebyla… pravda, od mé poslední návštěvy tam přibyl pouze jeho zážitek ze srazu, ale už je to tak dávno, že to člověku až nahání husí kůži. Tak tedy jaký byl sraz…

Jak Frael sám napsal, konal se 16.12.2006 původně na Václavském náměstí u Koně a byly velké organizační problémy. Sraz jsem totiž organizovala já, a protože jsem nikdy předtím nic neorganizovala, tak jsem samozřejmě až na jednu malou drobnůstku, na kterou ale většina těch, co se účastnili, stejně zapomněla, neměla nic naplánované. Ten víkend byl celý takový veselý.
V pátek, 15.12, k nám měla přijet Elu (pro neznalce, jedna taková milá larva ze Slovenska) a Ram. Jako správné larvě Elu samozřejmě v Čechách nefungoval telefon, takže jsme na sebe neměly spojení. Abych tedy stihla včas její autobus (a ještě předtím se sejít s Ram na Hlavním nádraží v Praze), nasedla jsem do vlaku jedoucího z Berouna v 15:18. Ale co se nestalo! Vlak se porouchal a byl odstaven. Jak jsem byla natěšená na Elu, tak jsem ani nedokázala být naštvaná, spíš jsem byla ráda, že jsem v Berouně, odkud jezdí i rychlíky. Utratila jsem tedy velice radostně 70 korun za jízdu rychlíkem z Františkových lázní, který mě měl přivézt do Prahy. Samozřejmě měl zpoždění, i když jen 15 minut, takže jsem ještě všechno v klidu stíhala. Pak přišlo hledání Ram, což byla samozřejmě velká zábava, obzvlášť pro ni, když se se smíchem dívala, jak se točím na nástupišti jako káča a vyhlížím někoho, kdo ještě před dvěmi měsíci měl tmavě hnědé vlasy, a krom toho nemám brýle. Nakonec to nevydržela a proti svým návykům mi zavolala, což mě ještě víc vyděsilo. No, ale našly jsme se… ;)
Vyrazily jsme na Florenc, kam měla přijet Elu. A co se nestalo! Čekáme čekáme a Elu nikde. Žádný autobus z Košic, nic… třeba přijela, ještě než jsme přišly, napadlo Ram. Elu má dlouhý vlasy… hmmm… Ram vykročila, zastavila jednu dlouhovlasou holku a zeptala se: „Nejsi náhodou Elu?“
Málem jsem v tu chvíli opravdu skončila na zemi.
„Ne, to fakt ne,“ ozvala se pobavená odpověď.
Lítaly jsme s Ram po nástupišti a hledaly Elu nebo nějaký autobus z Košic. Pak se Ram odvážně vypravila zeptat se u informací a zjistily jsme, že Elu ještě nepřijela. Tak jsme zase lítaly po nástupišti a vyhlížely žlutý autobus od Student agency. Mezitím si Ram stihla dát kafe a nějakou mřížku z listového těsta (a pak se se mnou půl hodiny hádala o tom, že tam bylo napsáno mříženka… 8-DDD) a já stihla znovu skočit k informacím. V té chvíli, kdy jsem odešla, přijela samozřejmě Elu (jak jinak, přece znáte moje štěstí…). Všechny mrtvý od čekání a zimy jsme se vypravily k nám domů, kde jsem ohřála večeři (trochu rozmašírované kuře na paprice…) a pak jsme si ustlaly. S mámou jsme se pak koukly na posledních pár dílů Mai HiME a Elu si ukradla Ram notíka a pustila si Gravitation (obě recenze tu časem přibudou). Časem jsme se uložily ke spánku, i když jsme pak ještě dobrou hodinu a půl strávily povídáním o všem možném.
Druhý den jsme vstaly (Ram proti své vůli) a vyrazily do Prahy, kde jsme koupily nějaké blbůstky na mexické vánoce, které jsem plánovala uspořádat na srazu. Pak jsme nestihly metro, takže jsme dorazily pozdě. V tom spěchu jsem taky přehlídla Fraela a snažila jsem se to zamaskovat slovy „Toho neznám…“ 8-DDD
Hledali jsme ty, se kterými jsme se zde měli sejít, ale na Václaváku plném lidí to bylo dost těžké. Začala jsem z plna hrdla křičet „Anime sraz zde!!!“, ale asi to nezabralo. Nakonec Ram objevila Papaju a pak jsme se tak nějak objevili všichni. Když jsme pak zamířili do mekáče, tak jsme zjistili, že tam není k hnutí a rozhodla jsem se uvést do pochodu záložní plán – dejvicou čajovnu. Našel se někdo, kdo tam údajně trefil, takže jsme se nechali vést a první čajovna, na kterou jsme narazili, byla samozřejmě plná. Ta pravá Dejvická čajovna byla ovšem skoro prázdná a bylo tam místo pro všechny, takže jsme se tam usadili a začali jsme tlachat. Uspořádali jsme ty mexické vánoce, ovšem v těch dárkách začal být za chvilku takový zmatek, že se prostě nějak rozházely a každý si vzal prostě to, co skončilo před ním (jen tak pro ujasnění, princip mexických vánoc spočívá v tom, že každý přinese nějaký maličký dárek, položí ho před sebe a pak podle nějakého rozpočitávadla kolují v určitém směru a každý dostane dárek, který na něj vyjde).
Pak začala konverzace na téma Frael… (všimněte si, co píše Frael na svém blogu…) Frael seděl a koukal a po chvíli se zeptal:
„Znáte taky jiné téma než Frael?“
A my: „Jo. Frael.“
A chudák Frael zase seděl a koukal…
Pak tu byla Papaja. Jejím oblíbeným koníčkem bylo sedět a fotit. Kohokoliv, kdykoliv, kdekoliv, hlavně, když měla co nejvíc obrázků. Z těch jejích blesků se mi za chvilku točila hlava…
O anime, manze a Japonsku se nejlíp povídalo s Prasátkem (neboli čuníkem ;)), který Japonsko navštívil a shlédnul nejvíc anime. Musela jsem se smát, když jsem zjistila, že mi těch 17 dvd, co mi vypálil, popsal i japonsky. Na fóru mi pak sdělil, že původně zamýšlel popsat je jenom japonsky.
Největší problém dělaly lidem „čajové obřady“, lidé začali pomalu zjišťovat, že si neumí nalít čaj. Nakonec jsem to korunovala, když jsem upustila šálek a polila Ram nohu. A myslím, že na tu mokrou nohavici dodneška nezapomněla…
Můj celkový dojem ze srazu byl velice dobrý, pěkně jsme si popovídali a rozhodně jsem se nadmíru bavila, ale příště zkusím něco zarezervovat a možná i vymyslet nějaký program, pokud bude dost fantazie. Nejradši bych ale, kdyby se nějaký sraz mohl konat venku. Ať už je tu to léto…

Příští datum našeho srazu zveřejním i tady na blogu, aby se mohli účastnit i ti z vás, kteří jěště na Czech Soul Society nezavítali. ;)

3 komentáře u „První sraz Czech Soul Society“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *