MAniFest 2011 – sex, drogy a… Power Rangers!

MAniFest 2011 – sex, drogy a… Power Rangers!

Ač se zpožděním, přináším vám zážitky z každoroční ostravské chlastačky nazvané MAniFest. Pro mě to kupodivu nebyla jen chlastačka, byla jsem na celých dvou přednáškách a postřehla promítání minimálně dvou anime (to protože jsem se při nich snažila usnout, a nesmějte se mi. :P No dobrá, trochu můžete). Začalo to nicméně už v Brně, kde jsem se sešla se skupinou brněnských otaku vyrážejících stejným směrem.

Bylo nás celkem 13, takové krásné šťastné číslo, co se přesně nevešlo do dvou kupé, protože ten vlak je musel mít zrovna po šesti sedadlech. Cesta byla dlouhá a veselá, nesla se v barvách kofoly, rumu, vodky, griotky (BO mají na cestě na MAniFest ve zvyku míchat vodku s griotkou a říkat tomu krvavá záda) a gumových žížalek od Haribo, které jsem nadšeně namáčela do mé směsi kofoly s rumem, kde se pomalu rozpouštěly a tvořily usazeniny vzhledem podobné kávovému lógru. Probíraly se všemožné nechuťárny, zvyky slečinek na právnické a ekonomické fakultě a jak se bydlí na privátech. Než jsme dojeli do Ostravy, byli všichni pěkně v náladě a dávali to svému okolí řádně najevo (ten autobusák z Ostravy na nás nejspíš už nikdy nezapomene).

První, co jsem udělala, když jsem konečně dorazila na tenhle venkovský con, bylo, že jsem našla Veve a řádně jsem ji zulíbala a umačkala. Edi se k naší mačkadlici ((c) Terry Pratchett) přidal také, ale dost rychle se zase uklidil na lavičku. Nebyli jsme jediní, co už měli upito.
Následoval pokec, víno a výborný guláš, než přišla přednáška Norda s Fejsíkem (tuším, že tak ho přepisují, i když v programu je teda napsaný jako Face…) na téma Power Rangers (chtěla jsem jít předtím ještě na šintoistické svatyně, ale nějak jsem to nestihla. Jak bych taky mohla, když jsme přijeli o hodinu později, než jsme měli). Byla nám vyjevena Pravda – kolik sérií Power Rangers už vyšlo (v Japonsku už 35, představte si to číslo), jaké jsou nejoblíbenější, kolik z toho mají Američani od Japonců (čuměla jsem, většina záběrů z prvních Power Rangers – to jsou ti, na které jsem se koukala jako malá!!! – je z původní japonské série) a že vyšly i speciály, kde vystupují všichni červení strážci ze všech předchozích sérií (a utratilo se strašné množství peněz jen za to, aby ty herce dali dohromady). Přednáška byla doplněna i o názorné ukázky (a u těch japonských zvlášť jsem se hodně nasmála – ta hudba je fakt tvrdojaderná!). Dostala jsem kvůli tomu chuť se zase na nějaké ty strážce podívat.

Hodinu mezi strážci a přednáškou Greka jsem strávila bloumáním po conu a tlacháním s lidmi. Doslechla jsem se dokonce naprosto zcestné fámy o tom, jak mého ediho odvlekli do sálu, kde ho úplně sťatého nechali. Následně jsem se na vlastní oči přesvědčila, že to není pravda, když jsem ho viděla u stolu kupodivu v lepším stavu, než v jakém byl na začátku. Je neuvěřitelné, jak rychle dokáže vzniknout taková fáma a jak rychle se dokáže rozšířit. (Tady chci upozornit, že nikoho z ničeho neobviňuji – slyšela jsem to v podání „tamten říkal, že tamta říkala, že prý…“)

Grekova přednáška (téma bylo Jak se stát „Velkým Otaku“) byla… no příšerná. Mám Greka opravdu ráda, má přehled, dobře se s ním povídá a nejspíš je to hrozně hodný člověk, ale ty přednášky, co měl na posledních dvou MAniFestech, se mi opravdu nelíbily. Minulý rok to nebyla Grekova přednáška, nýbrž jakási slovní přestřelka. Letos sice převážně mluvil Grek, ale většinou říkal věci naprosto zjevné a celkově jsem dostala dojem, že nám předkládá návod na pokrytectví. Řeknu za sebe, že pokrytectví nenávidím a stejně tak se mi příčí, když ho někdo rozsévá mezi lidi. Pokrytců je i tak dost, nemusíme to ještě šířit.
Druhá věc je, že Grekův závěr se mi zdá naprosto zcestný. Většina lidí se totiž nestane Velkým Otaku cíleně, oni něco dělají a lidi je začnou obdivovat. Jestli dělají něco ztřeštěného, něco, nad čím zůstává rozum stát, nebo i něco celkem normálního, jestli se jakkoliv vymezují, jestli toho pak zneužívají, jestli to dělají spontánně, nebo je to stojí hromadu práce, to s tím v podstatě vůbec nesouvisí. Když si lidi chtějí na někom něco najít, tak si to prostě najdou, that’s all there is. Grekův návod na to, jak se stát Velkým Otaku, pro mě je jen cestou k sebezničení, destrukci vlastní duše.

Nepříliš nadšená přednáškou jsem tedy vyšla s Veve ze sálu a společně s její sestrou a s ledmanem jsme pak zamířily do restaurace na jídlo. Ostrava právě vyhrála mistrovství v hokeji, takže se celým lokálem ozývalo nadšené výskání fanoušků. Sranda přišla, když se tím pokusili chlubit před místností plnou Brňáků.
Po večeři jsem začala opečovávat Martinu, sestru Veve, které se udělalo nevolno a bohužel musela ještě ten večer odjet. Seděly jsme na zastávce a občas se k nám přiřítil nový návštěvník MAniFestu – zatoulaný německý ovčák, kterému vůbec nevadilo, že ho Brňáci pokřtili Mrdka.

Noc se prohlubovala, zábava byla v plném proudu a lidi pili jako o život. Někteří svou následnou situaci řešili procházkou mezi stoly, při které po nich zůstávala ne příliš chutná stopa, jiní z toho těžili a za svůj vrh do dálky se jim dostalo značných ovací. Vrcholem večera byl vláček, který jsme vytvořili na dvorku a pak s ním jeli přes celou hospodu a sálem, kde se promítalo. Pohledy lidí, kteří tam seděli, opravdu stály za to.

Spát – nebo spíš lehnout si – jsem šla asi hodinu až dvě po půlnoci. Spát se moc nedalo, tak jsem aspoň poslouchala, co zrovna běží. Anime se jmenovalo Now and Then, Here and There a hrozně mě zaujalo. Vžycky jsem měla trošku slabost pro mučení a utrpení v seriálech (to opravdové se mi nelíbí, ale ve filmu či seriálu si ho někdy vychutnávám – nebo mě spíše fascinuje, abych mluvila přesně), takže když jsem si všimla, že se tam mučí malé děti, byla to pro mě jasná volba. Horší byl ending – to jsem si zacpávala uši, protože byl příšerný, pomalý a falešný.

Ráno mě probudily jasné hlasy ze Special A. Vykopala jsem se z postele, dala si tatranku, pokecala, rozloučila se a hurá domů. Opět jsem jela s Brňáky a přibrala ještě ediho. V našem kupé byl celkem klid, já spala, svítilo na mě sluníčko a dostala jsem úžeh, zdálo se ale, že vedle se dopíjely zbytky a zábava stále jela. V Brně jsme už pak jen z posledních sil dojeli na privát a padli.

Dá se řict, že se letošní MAniFest vydařil a že mě tam příští rok můžete čekat zas.

10 komentářů u „MAniFest 2011 – sex, drogy a… Power Rangers!“

  1. Oh můj bože, to video je boží:D Vidím ho prvně:D
    Jinak Manifest byl děsně super, jsem ráda, že jsem vás zase mohla vidět:-* Jinak vy to mačkání máte s mužem v krvi, protože když jsme se s edim ten den viděli poprvé, tak ze mě málem vymáčknul duši:D A ani potom se moc nekrotil:D
    Jsem ráda, že sis to užila, já si to taky moc užila:-*

    OdpovědětOdpovědět
  2. Veve: Jo, to je ta věc, co tam celou dobu zpíval Šufa. Když on se na toho Sarumana tak dokonale hodil… 8-DDD

    OdpovědětOdpovědět
  3. Tak Šufu jsem zpívat neslyšela. Sakra, že já vždycky o něco přijdu:D

    OdpovědětOdpovědět
  4. Mmnt, to zpíval Šufa? Já to slyšela zpívat Norda a to dfoxovi při jeho pznámce, že pendolino je strašně ošklivý a smrdí……..tak prý mají něco společného……..trolololo lo :DDD

    OdpovědětOdpovědět
  5. Dee: Chachááááá! ]:->

    A-san: No Šufa to zpíval už na cestě do Ostravy a pak jsme na to naráželi skoro celý con. :))

    OdpovědětOdpovědět
  6. Ježiš, tohle jsem slyšel celou dobu, co jsem byl na návštěvě CKS. Jinak Ima, Soko ni Iru Boku je super anime. A mrzí mě, že jsem na MAniFestu nebyl, ale buhužel jsem musel být v práci. :-(
    Jinak originál té „písně“ je zde: http://youtu.be/sTSA_sWGM44

    OdpovědětOdpovědět
  7. Dee: No a teď si vem, že bydlím na sídlišti v pátém patře a mám krásný výhled do kraje… a tak mě jednoho letního rána napadlo, že bych mohla Trolololo všem hezky zazpívat na dobré ráno z balkonu. 8-DDD No, nikdy jsem to neuskutečnila, ale pořád si říkám, že by to jednou, až se třeba ožeru, stálo za to. 8-DDD

    OdpovědětOdpovědět

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *