Kde se skrývá paprika?

Kde se skrývá paprika?

Jestli se vám stýská… ehm, co vám mohu poradit? Přijeďte na Animefest, nebo alespoň do Brna. Tolik k mým plánovaným recenzím, tolik k plánovanému reportu z Fénixconu, který už asi nedám dohromady. :( Mohla bych sice napsat třeba o právě uběhlém Sconu, ale z toho byste moc neměli, protože kromě probdělé noci a následně strašné bolesti hlavy si z něj téměř nic nepamatuju. Musím říct, že kolaps z přepracování není zrovna moje oblíbená aktivita, ale poslední dobou se stává takřka rutinní – a to dokonce i pro některé z mých přátel, což vůbec nepovažuji za příjemné.

Abych tak shrnula události posledních dní – převážně se všechno točí kolem Animefestu a školy. Občas do toho přijde nějaká práce od mamky (odposlouchávání anglicky mluvících Norů a Irů byla chuťovka!), překlad Gravitation (za šestý díl byste nám měli platit zlatem, nebyly podklady, takže jsem ho překládala prakticky celý z japonštiny – a to bylo luštění, protože ani na téhle úrovni neumím příliš dobře japonsky) či nadávání na místo a lidi, se kterými bydlím, a následné stěhování (bydlím momentálně v průchozím pokoji vedle koupelny, kde nejsou dveře, ale jen závěs, v bytě se třemi kluky – ale je to i tak fajn :)).

Organizace Animefestu je super – ačkoliv obnáší strašnou spoustu práce, komunikování a ježdění, věci jdou zatím převážně dobře, o to víc se ale bojím, co všechno se může stát přímo na festu. Snažím se sice sebe a své lidi co nejlépe připravit, ale jeden nikdy neví… nicméně mám pod sebou momentálně nějakých 80 lidí a spoustě z nich bohužel připadá báječné, když mi mohou každý den napsat, jen aby si mohli popovídat. @_@ Nemohu jim to sice moc zazlívat, ale už se občas stává, že je prostě ignoruju. Koneckonců – jaktože mě vidí, když mám být neviditelná?!
Stalo se mi ale několik velmi zajímavých věcí, kterým se směju už teď a časem se jim asi budu smát ještě víc.
Případ č.1: Do organizace se mi přihlásí děvče s velmi netradičním jménem (především má jména tři). Datum narození 1.2.1989, přezdívka Yuki nebo tak nějak, rozhodně Yuki obsahovala, stejně jako její mail. Píšu mail organizátorům s tím, že je možné, že na školeních, která se budou konat, budu kontrolovat totožnost. Následně mi přijde formulář s tím samým jménem, přezdívka Yuuki, mail taky obsahuje Yuuki, datum narození 1.2.1995. Wtf? Napíšu dotyčné, že se mi přihlásila dvakrát, pokaždé s trošku jinými údaji, ale že máme věkový limit 16 let. Dostanu odpověď, že jsem si to vymyslela, že není těžké najít dva lidi stejného jména (aha, stejného třímístného a poněkud netradičního jména, data narození 1.2. a přezdívky Yu(u)ki!) a že jí je tedy 21 (napsala mi z toho mailu, kde měla uvedené 1995), tak co melu. Trocha detektivní činnosti -> IP adresa odesílatelů stejná, dva účty na facebooku, kde má uvedené datum narození 1995. Slečna se zkrátka chtěla postaršit, jenže zjistila, že budeme kontrolovat průkazy totožnosti, přihlásila se tedy znovu, ale pak zjistila, že máme limit, tak jí radši zase bylo 21. Zajímavé, ale neprošlo. Nicméně jsem hrdá, že jsem si mezi těmi osmdesáti (respektive zhruba 150, když počítám i ty, které jsme nepřijali) lidmi všimla a všechno to vypátrala. :)
Případ č.2: Píše mi chlapec, 16 nebo 17 let, že je mu to strašně líto, ale že nemůže organizovat, protože když se tak dívá na ten dotazník, musel by na všechno odpovědět ne, že nemá žádné zkušenosti atd atd atd… a že by nám k ničemu nebyl. Moje představa – stojí přede mnou šotík s velkýma smutnýma očima a nešťastně kouká se slovy „jsem úplně k ničemu…“ kyááááááá! Možná jsem mu odepsala až příliš soucitně, že lidí bez zkušeností máme dost a že to ničemu nevadí. :) Ale zkuste si srovnat jeho a děvče před ním.
Případ č.3: Jako součást přípravy pořádám pro všechny organizátory školení, na kterém probíráme pravidla chování, funkce, které mohou dostat, co se může dít, co dělat v tom a tom případě… jednoho dne mi bylo řečeno jednou mou organizátorkou „já s sebou vezmu mého přítele, třeba se taky přidá.“ Řekla jsem na to jasně ne, na školeních nechci lidi, co do organizace nepatří, tudíž pokud se chce přidat, ať to udělá před školením. O pár chvil později zpráva od něj „Prý ti mám napsat…“ a o dalších pár chvil později „ten tvůj dotazník je k ničemu, otázky hloupé, fraška…“ Říkám si wtf?! Ale neřeším, třeba bude mít nakonec tipy, jak to všechno zlepšit. Přijde školení, probíráme funkce a pravidla, náš milý org najednou vstane, něco zamumlá, odejde a práskne za sebou dveřmi. Po nějaké době přijde a scénu následně opakuje. WTF?! opakuji si. Přítomné organizátorstvo mi sdělí, že vážený účastník chtěl něco říct, ale nedostal se ke slovu, tak se urazil a odešel. Přítomné vedení se mi následně svěřilo, že takového člověka pod sebou nechce. Není se čemu divit, že… když jsem se vrátila domů, napsala jsem tedy dotyčnému mail, kde jsem mu objasnila, jak se věci mají. Odpovězeno mi bylo, že moje organizace za nic nestojí, že se utopím v byrokracii, že plýtváme jeho časem a když on je ten velectěný pomocník, který si nenechává platit, že bychom si měli sednout na prdel a lízat mu boty… a mimochodem že „naše organizace je stejný průser jako Advík“ a „Akicon k tomu v podstatě taky nemá daleko…“ atd atd atd… chudáček. Očividně spolkl všechnu moudrost světa, ráda bych věděla, kde pracuje a jestli si tam rozumí s vedením. A já si mnu ruce, přece jen – když existuje o tolik problémovější člověk, než jsem já, tak jsem na tom vlastně dost dobře. :)
Případ č.4: Tomu už se bohužel tolik nesměju a vlastně asi ani smát nebudu. Vpravdě mi to přijde spíše tristní, že člověk, který se pouští do jakékoliv organizace na úrovni vyšší, než je pouhý otrok, který prostě jde a dělá, co se mu řekne, nebo se alespoň vyskytuje mezi takovými lidmi, se automaticky stává hajzlem. Řekněme to takhle. Situace mezi jednotlivými cony – a nejsou to jen anime cony – se stále víc a víc vyhrocuje. Pořadatelé spolu zápasí o prvenství v počtu návštěvníků, v hodnocení oblíbenosti, množství programu… udávají nepravdivá čísla, a jsou za to biti, nebo udávají pravdivá čísla a jsou za to také biti. Organizace sama tím trpí, protože někteří to neunesou a odchází (většinou ti schopní) a jiní zase neumí pořádně organizovat. Některé cony na nějakou „organizaci“ kašlou takřka úplně a spoléhají se na to, že se v průběhu najde dost lidí, kteří daný festival podrží. Pokud se vyskytujete někde ve vyšší organizaci, prakticky všechno, co řeknete, je nějakým způsobem hodnoceno, zvažováno a kritizováno. A v téhle komunitě neexistuje snad jediný člověk, který by v očích ostatních nikdy neřekl něco špatného a nestal se tak oním hajzlem. Za tu dobu, co organizuji, už jsem se hajzlem stala třikrát. Ano, ve většině případů jsem skutečně schopná si říct „ti lidi mi za to nestojí, tak co bych se s tím trápila“, ale nejde tu jen o mě. Zaprvé tu jde o celý con, který pomáhám organizovat – nejsem totiž braná jen jako nějaká členka týmu, ale někdo, kdo říká něco ve jménu conu. To, že to tak skutečně není, je už ostatním úplně jedno. A zadruhé, ti lidi, kteří se mnou spolupracují, ti lidi, kteří ke mně vzhlížejí, i ti lidi, kteří mě v podstatě ještě ani neznají, už si tvoří o situaci vlastní obrázek, často zkreslený nepravdivými či špatně interpretovanými slovy. Mám s danou situací problém. Řekněte mi – jak se takhle nestát zapšklou a sobeckou političkou, které ve finále nezbyde nic jiného než si bránit to, co jí ještě zbylo, a být hnusná na okolí? Vydržím to a zůstanu taková, jak mě mají lidi rádi? Nebo bych se radši měla stáhnout a nechat to na jiných? Vpravdě je to složité. Myslím, že svou práci dělám lépe, než by ji dělala většina. Teď jsem ještě schopná si zachovat chladnou hlavu, uvažovat jako člověk a něčeho dosáhnout s tím, že budu pořád svá. Ale až přijde ta doba, kdy by bylo nejlepší přestat, tak už si to neuvědomím, budu se drát dál. Zatím sice nemohu říct, že by to byla nějaká moje noční můra, ale občas mě podobné myšlenky napadají. A mě tahle situace mrzí, protože tím trpíme nejen my organizátoři, ale často i návštěvníci, i když si to třeba neuvědomují. Poptávka po kvalitě programu či služeb je malá, lidi si zvykli, že jezdí na cony kvůli dalším lidem, což je sice správně, ale na druhou stranu by se con neměl rovnat srazu, kdy se jedete na con vyspat a přes den jste v hospodě. Con by měl být něco, co s přáteli strávíte účastí na zábavném programu s příjemnými službami, o kterém si pak budete moci vyprávět. A smutné na tom je, že většina lidí mi dneska řekne „to je ale pěkně naivní představa…“ a v současné situaci opravdu je.

Ke škole příliš co dodat není. Nestíhám a nestíhám, naštěstí mám vstřícné kantory, kteří mě nechávají dopsat si testy později, i tak ale nevím, jestli tenhle ročník pro mě nebude opakovací. Japanistika je obsahem učiva asi tak stejná jako lékařství. Je anatomie a histologie náročná? Nemyslete si, že třicet kandži za týden se všemi významy, čtením a používáním v různých slovech není. Nad jazykem taky většinou strávím pár hodin (jedna lekce Genki za týden až 10 dní), na italštinu už skoro není čas a teď máme nějaký úkol z fonetiky (a náš kantor, koukala jsem, používá pěkně divné přepisy). Ještě že aspoň japonský buddhismus vypadá na předmět zadarmo (zatím děláme spíš šintó, jinak buddhismus jako takový už jsem měla a částečně máme tyhle věci i v dějinách, takže jediné, co se budu muset naučit, budou asi názvy japonských škol).

Chtěla bych vám sem hodit aspoň nějakou tu recenzi nebo něco pěkného, ale jak vidíte, zatím je čas tak maximálně na výlevy z mého života, které prostě sepíšu a nemusím nad nimi příliš přemýšlet a pátrat po poznatcích. Věřte mi, že tenhle dlouhý článek (sakra, už mi to říká přes 1500 slov, to je půlka mé seminárky z japonské literatury) mi zdaleka nezabral tolik, jako jedna kratší recenze. No nic, mějte se a díky všem, kteří tenhle článek vydrží až do konce.

P.S. Pokud se nějaký čas najde, určitě sem něco hodím – ale za nic neručím, nestihla jsem zatím ani ten lay pro Lusi, za což jsem se jí už asi měsíc chtěla omluvit – jen ji nevidím online, asi má taky napilno. Papa.

5 komentářů u „Kde se skrývá paprika?“

  1. Fuuu, vždycky když slyším/čtu o takovýchhle žabomyších potyčkách, jsem ráda, že na conech pomáhám povětšinou jen externě. Neměla bych na to nervy. Ani na jedné straně barikády.
    Chill: Lay pro mě? Myslíš tu hustotajnou věc s I**** webem? To ještě počká. Taky tu mám teď pár projektů, které hoří nebo je chci mít z krku dřív. Nebyla jsem online, páč jsem ležela doma s dost odpornou chorobou. Tak teď budu dohánět, co jsem měla udělat za poslední dva týdny. To bude taky sranda :D

    OdpovědětOdpovědět
  2. fujtajbl, som rada že som organizovala len amatérske zrazy (ktoré teraz aj tak organizuje môj ex-priateľ), ono s ľudmi je to dosť ťažké, nikdy si nevyhovieme všetci navzájom.. možno sú chyby na obidvoch stranách, netuším, neviem presne čo sa stalo, niekto možno dokáže úplne vyvrátiť tvoj pohľad na vec… a inak díki ti za Gravitation, aj keď mi oči trhá ten český prepis japončiny, ale zvyknúť sa dá :) ale meno „Juki“ mi robí desný problém :D

    OdpovědětOdpovědět
  3. Youko Akira: Rado se stalo, ale dekuj spise hintzitku, to se nam postaralo o to, aby nejaky preklad mohl byt. :) Ceska transkripce mozna oci trha, ale casem si zvyknes, nakonec musim uznat, ze je asi opravdu presnejsi, tudiz ji vyuzivam radeji. A to jeste my se snazime (a snad uz se nam to i vetsinove dari) o jednotny prepis, ale ted si predstav, ze ctu text, kde autor pise kazde jmeno, jak se mu zrovna zlibi, a netusim, jestli juri se cte jako „juri“ nebo „džuri“… :))

    OdpovědětOdpovědět
  4. Aww! Drž se Chill!!!!!! TT^TT Aspoň my tě máme rádi pořád!!! XD

    Heleď- jak moc budeš okupovaná? Já jenom abych tě nevyrušovala s voláním v nějaké extrémně pracovně vytížené chvíli- i když vlastně co, smsku můžu napsat vždycky C:

    Už se na tě těsím, tím víc, že jsme tě vloni neodchytly na ADVíku.
    P.S.: Psychicky a fyzicky se připrav na obejmutí!!!!!!!!
    Zdar v Brně *3*

    OdpovědětOdpovědět

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *