Jak se chovat mezi lidmi

Už je to nějaký ten pátek, co Beldaran napsala na svůj blog o tom, jak se k ní chovali v tramvaji, ale já na to narazila nedávno a inspirovalo mě to k tomu, abych sepsala pár bodů, které si vždy živě připomínám, když vykročím z domu. :) Upozornění: Všechny následující informace jsou sepsány na základě skutečných událostí.

Vyjdete na ulici:

  • Vezměte s sebou psa a nechte ho udělat svou velkou potřebu doprostřed chodníku. V žádném případě neuklízejte. V případě, že je někde cedule „děkujeme, že po svém psovi uklízíte“, nechte psa vykálet pod ni.
  • Vajgly, injekční stříkačky, plechovky od piva a pet láhve zásadně házejte kolem sebe nebo do cizích zahrad. U skleněných láhví si dejte záležet, aby se roztříštily na co nejvíc co nejmenších střípků, nejlépe někde na chodníku.
  • Jakmile se ocitnete uprostřed davu, zastavte se na místě. Když to nikoho nenaštve, naléhavě se pokoušejte procpat opačným směrem, ideálně přitom šlapejte lidem na nohy.
  • Mlaťte všechny kolem svým příručním zavazadlem.
  • Ptejte se svého okolí, kolik u sebe zrovna mají peněz, že jste strašně chudí a potřebujete nutně na autobus, abyste se dostali za nemocnou babičkou.
  • Zapalte si na nejbližší zastávce a pokoušejte se vyskytovat se tam, kde je nejvíc lidí.
  • Popel ze své cigarety nejlépe odklepněte na něčí drahé boty. Típněte si ji pak o něčí bundu. Bude-li si dotyčný stěžovat, nahlas mu vysvětlete, jak je hloupý, že do vás vrazil.
  • Hlasitě si zpívejte.
  • Oslovujte lidi na potkání a nutně si s nimi chtějte povídat.
  • Noste alespoň týden nošené oblečení, zvláště pak ponožky.
  • Zlepšit to můžete ještě silnou ruskou voňavkou.
  • Řvěte, seč můžete, jaké jsou všichni kolem kurvy, že svět je pošahaný a že už vás to nebaví.
  • Na přechodu přecházejte na červenou a pleťte se automobilům co nejvíce do cesty.
  • V noci se bavte někomu pod okny, jak nejhlasitěji můžete.

V dopravních prostředcích:

  • Zásadně nikoho nepouštějte na místo, kde právě sedíte.
  • Pokud jste ve vlaku a chcete si vedle někoho sednout, nikdy se neptejte, jestli tam má volno.
  • Když vidíte, jak někdo někoho pouští, vysmějte se mu.
  • Jste-li důchodce a někdo vás chce pustit, ohrňte nad ním nos, jděte na druhý konec tramvaje a tam holí prašťte do nejbližší těhotné ženy, aby vás laskavě pustila na své místo.
  • Rozhodně si s sebou vezměte psa bez košíku, který bude štěkat, jakmile se někdo pohne.
  • Do sluchátek si zapněte nějakou hodně bicí hudbu a dejte si je naplno. Nebo ještě lépe – vezměte si s sebou malý magnetofon a pusťte si dechovku.
  • Chodit v čistém oblečení se zásadně nepřipouští!
  • Vezměte si s sebou hranolky z mekáče, dejte si k nim kečup a tím zaflákejte aspoň polovinu sedadel.
  • Začněte obtěžovat nejbližší slečnu, vyhrožovat jí a házet po ní věci.
  • Přijde-li revizor, tvařte se, že tam nejste, a při nejbližší příležitosti nasedněte do jiného vagónu. Pokud vás dostihne, přesvědčte ho, že jste tu jízdenku opravdu doteď měli v kapse, ale zmizela i s peněženkou a doklady. Pokud se revizor tváří „v pohodě“, pozvěte ho na pivo.
  • Svému spolusedícímu dejte pod nohy své zavazadlo a co nejvíc se snažte mít různé části vašeho těla na jeho místě. Nenechte mu opěradlo, které dělí vaše sedadla. Pokud možno přijďte do autobusu ospalí, aby mu vaše hlava mohla spadnout na rameno.
  • Buzerujte řidiče, že je vám horko/zima.
  • Revizorovi či stewardce si nahlas stěžujte, jak jsou jejich služby mizerné a nedostatečné.
  • S kamarády se bavte co nejhlasitěji a probírejte pokud možno něco nemravného/jak byste vyvraždili lidi odlišné barvy pleti/posmívejte se okolí.
  • Starým lidem podkopávejte nohy.
  • Pokud prší, trvejte na tom, že musí být otevřené okýnko, a sedněte si od něj dál.
  • Blokujte ten jediný průchod, kudy se dá jít ven.
  • Zásadně se opírejte o sloupek se strojkem na označování jízdenek/tlačítkem na otevření dveří.
  • Nadávejte na to, jak jsou ženské s kočárky hrozné. Pokud nějaký ten kočárek sami vlastníte, buzerujte okolí s tím, že vy jste tu v právu.
  • Jakmile se dveře prostředku otevřou, bez váhání si nastupte a nenechte nikoho vystoupit. Ideálně nenechte ani nikoho dalšího nastoupit. Pokud se budou cpát, laskavě jim vysvětlete, že vůz je plný a musí počkat na další.

V obchodě:

  • Nahlas komentujte, jak je zdejší zboží strašné, drahé a nikdy byste si ho nekoupili.
  • Jděte si koupit uzeniny a desetkrát změnte množství, jaké chcete.
  • Nechte si od prodavače poradit a zdržujte ho co nejdéle.
  • Projeďte se po obchodě na kolečkových bruslích (nebo těch divnobotách s kolečky).
  • Vyberte si zboží, upusťte ho na zem a jakmile zjistíte, že je špinavé (pokud jde třeba o zeleninu), natlučené, má natržený obal či jinou vadu, vraťte ho pečlivě do regálu a vyberte si lepší.
  • Upusťte vajíčka a nechte personál, aby to za vás uklidil.
  • Začněte se cpát jídlem, ještě než za něj zaplatíte.
  • Dojděte k pokladně a po namarkování sklesle oznamte, že nemáte dost peněz/zapomněli jste si doma peněženku/okradli vás.
  • Několikrát odběhněte z fronty u pokladny pro něco, na co jste si náhle vzpomněli, a po návratu trvejte na tom, že musíte stát za tím člověkem, za kterým jste byli předtím. Nebo lépe – odběhněte, když po vás bude pokladní chtít peníze, a co nejvíc zdržujte frontu za vámi.
  • Jděte s obrovským nákupem k pokladně do pěti položek.
  • Zaplaťte v korunách a dvoukorunách. Pokud chcete jedno lízátko, dejte jim dvoutisícovku. Můžete jim také cpát padesátníky – třeba si toho nevšimnou nebo se nechají přemluvit, že zase platí.
  • Zásadně si všechno zboží zkoušejte – nejlépe tak, že ho vytáhnete z obalu a použijete příslušným způsobem.
  • Testery v drogeriích využívejte k tomu, abyste z obchodu mohli vyjít kompletně nalíčení a navonění. Můžete se tam také učesat.
  • Pokuste se udělat si z prodavačů kamarády a pak si přijít povídat zásadně ve chvíli, kdy je v obchodě nejvíce lidí.
  • Několikrát se vraťte s tím, že tenhle výrobek se vám nelíbí a raději byste si místo něj vzali jiný.
  • Kupte si nějaké potraviny. Nechte něco zkazit a pak si kupte další téhož druhu. Pak se vraťte do obchodu s účtenkou a zkaženou potravinou a chtějte zpátky peníze.
  • U regálů zůstávejte aspoň půl hodiny, aby nikdo ze zákazníků neměl šanci se podívat, co tam vlastně je.
  • Lidem před očima berte poslední kousky, když vidíte, že se po nich natahují.

Vlastní dopravní prostředky:

  • Jezděte na červenou.
  • Chodce nikdy nepouštějte.
  • Pokud jezdíte na motorce, nezapomeňte v každé koloně řádně předjíždět všechna vozidla a jezit si, kdy a kde se vám to zrovna hodí.
  • Máte-li kolo, pleťte se řidičům automobilů co nejvíce do cesty. Nikdy neukazujte, kterým směrem jedete.
  • Pokud je možnost, předjíždějte vždycky zprava.
  • Občas si tak pro srandu šlápněte na brzdu.
  • Při jízdě si bubnujte prsty na volant.
  • Ve městě jezděte nejméně 70 km/h.
  • Pusťte si co nejhlasitěji hudbu a pak se zastavte někde v obydlené oblasti, kde obvykle bývá ticho. Tam chvilku stůjte a užívejte si, jak je ta hudba hlasitá.
  • S hudbou co nejhlasitěji puštěnou si pak dejte vyjížďku hustě obydlenou oblastí. Snažte se přitom, abyste jeli dost pomalu, aby vás celé okolí zaregistrovalo, a zároveň jednou a tou samou ulicí projeďte, co nejvíckrát to jde.
  • Stejný trik funguje dobře i s uřvaným motocyklem.
  • Státní poznávací značky jsou zbytečný komfort, nepotřebujete je.
  • Světla na kolo jsou zbytečný komfort, nepotřebujete je.
  • Šetřte energii – sviťte, jen když nevidíte na cestu.
  • Policisty, kteří by vás mohli zastavit, pozvěte na pivo nebo jim vysvětlete, že strašně spěcháte, neboť vezete nemocného člena rodiny na pohotovost.
  • Zničehonic se rozhodněte, že se musíte otočit a zamířit opačným směrem. Nečekejte, až přijde kruhový objezd.
  • Pokud se ve vašem okolí vyskytují další auta, zapněte si dálková světla a zadní mlhovky.
  • Neblikejte, pokud zatáčíte. Pokud se vám chce blikat, blikejte si jen tak nebo levým blinkrem ve chvíli, kdy se vás někdo snaží předjet.
  • Blokujte střed silnice.
  • Nepravidelně zrychlujte a zpomalujte.
  • Zákaz vjezdu je od toho, aby se tam jelo.
  • Hlavní ulice jsou od toho, aby se do nich najíždělo ve chvíli, kdy tam jezdí auta.
  • Na křižovatkách zásadně platí přednost zleva.
  • Semafory máme od toho, abychom ukázali, že si je stát/město může dovolit.
  • Dopravní značení lze považovat za slušivou dekoraci našich silnic.

Kdo tato pravidla dodržuje všechna, nechť se mi hlásí, dostane pohár. :)

19 komentářů u „Jak se chovat mezi lidmi“

  1. Jeden bod by som ešte dodala:D „Keď potrebujú niečo od niekoho na sídlisku, mali by ignorovať zvonček aj mobil, mali by sa postaviť pred činžiak dotyčného (alebo tri činžiaky doľava a ešte na druhú stranu) a začať na celé sídlisko vrieskať meno dotyčného. Potom si sadnúť na lavičku pred činžiak a baviť sa tak hlasno, aby ani ich kamošovi o tri činžiaky ďalej nič neušlo.“
    Inak aj keď si písala o čechoch v tom (merlinžiaľ) spoznávam aj slovákov. Výborne ma to pobavilo:D Aj keď, keby mi to niekto spravil, tak ho umlátim mojou imagonárnou baseballkou.

    OdpovědětOdpovědět
  2. Sisa: No, tak já myslím, že to dělají všude… a pravda, to s těmi paneláky mě nenapadlo, já jsem v paneláku na sídlišti nikdy nebydlela a ani si nepamatuji, kdy jsem tam přespávala. :)
    Jinak už se mi stalo, že mi kluk típnul o bundu cigaretu a ještě mi za to vynadal, to jsem fakt myslela, že ho zabiju. Bundě se naštěstí nic nestalo, ale stála tátu asi 4 tisíce, to kdyby chlapec věděl, tak snad radši rovnou zdrhne, abych ještě neměla někde ochranku.

    OdpovědětOdpovědět
  3. Většina z těch bodů použitá ve skutečném životě ve mně vyvolává násilnické až vražedné sklony. :D
    Bohužel, spoustu s těchto věcí zažívám skoro denně. Zvláště miluji v dopravních prostředcích uřvané, sprosté puberťáky, kteří se pořád chechtaj jak zhulení, pak také zbožňuji, když mi ve dvě hodiny ráno řvou a hlasitě se baví pod oknem ožralové odcházející z hospody poblíž – nejlépe se nám posadí na lavičku přímo u baráku -, stejně jako se nemůžu nabažit malých dětí přes den, kdy se potřebuju učit, a ony se postaví pod okna a řvou: „MAAAAMIIIIIII, MAAAAAMIIIII !!!“ Stejně tak miluju ještě… No, asi nemá cenu to rozebírat, protože to by bylo na slohovou práci, bohužel. :) Je fakt, že cigáro si o mě ještě nikdo netíp – o takového bych si asi „típla“ svoji pěst…

    OdpovědětOdpovědět
  4. A v obchodě zásadně zmáčkněte každý rohlík, jestli je čerstvý a pak si nevemte žádný. A ještě miluju, když pospíchám do školy a přede mnou někdo jde uprostřed chodníku, pomalu, a ještě kouří a já to musím čuchat. Kdybych byla stará paní a měla hůlku, mlátila bych ty ldii po palici. Proto taky radši ani nenosím deštník, protože bych se nemusela udržet a někomu bych jednu vyšila.
    Na tomhle je krásně vidět ten průzkum toho IQ. Stačí se jen rozhlédnout kolem, aby člověk poznal, kdo žádné IQ nemá a hůř, že někdo IQ má, ale je to takový debil, že se neumí ani chovat.
    A ten poslední bod v dopravních prostředcích se mi stal minulý týden. Vystupovala jsem z tramvaje a nahoru po schodech se hrnul nějaký dědek. Když jsem naznačila, že bych jako nejdřív vystoupila, tak jsem se doslechla takové lichotky. měl štěstí, že tramvaj odjížděla, protože jsem měla sto chutí mu něco milého také říci.

    OdpovědětOdpovědět
  5. Bel, já s tebou tak soucítím! 8-DDD My dvě bychom si rozuměly vskutku skvěle. Včera jsem jela tramvají na zkoušku, celé Brno je rozkopané, tak to bylo trošku složité… přiběhla tam ženská, přímo před ní cedule „tento spoj jede směr Lesná přes Náměstí svobody…..“ a ona se ptá deseti lidí, kam to jede a jestli to jede přes svoboďák… tak se na ni tak podívala jedna cestující a prohlásila: „Paní, musíte číst. Jsme gramotný národ, měli bychom se podle toho zařídit.“ V tu chvíli jsem sršela nadšením, že se taky konečně našel někdo, kdo to těm inteligentům umí elegantně podat. :)

    OdpovědětOdpovědět
  6. Já v obchodě nepracuji a dokonce jsem ani nikdy nepracovala. :) Já jen pozoruji. Jo, napadlo mě dát sem i chyby prodavačů, ale během psaní jsem na to zase zapomněla. Ten seznam by mohl být čtyřnásobný a stejně by to nepokrylo všechny ty kraviny, co vidím lidi dělat. :)

    OdpovědětOdpovědět
  7. Lidi jsou tupý stádo hovad. :-D Ale když už nic, je to aspoň vtipný…dokud se mi to nestane.
    Souhlasí autorka s kopírováním k sobě na blog (s uvedením zdroje)? Tohle je něco, co se musí zvěčnit.

    OdpovědětOdpovědět
  8. Promiň, nesouhlasí, má s tím moc špatné zkušenosti, leda hodit tam odkaz. Ale jsem ráda, že se taky někdo slušně ptá. Toho si moc vážím. :)

    OdpovědětOdpovědět
  9. Jestli chceš, umožním Ti přístup k sobě. Sleduje to tam 28 lidí.
    Prosím, prosím. :-)
    Link jsem myslel původně, ale pak jsem si říkal, co když to tu smažeš?

    OdpovědětOdpovědět
  10. Víš, nevím, jaká je pointa v tom mít blog, kam se nedostane nikdo, koho neautorizuješ, pokud tam nemáš nějaké přísně tajné věci, ale asi mi do toho nic moc není. Mám od tebe teď docela dost přístupů konkrétně z jedné stránky, fakt netuším, jestli jsi tam už ten článek dal nebo je odkaz třeba jen někde v komentářích, ale je mi líto, nemohu povolit žádné výjimky. Mazat své věci, když je tu nebudu chtít, je moje privilegium, a pokud už je budu chtít smazat, pak k tomu zřejmě taky budu mít důvod a nebudu mít zájem se o ně dál dělit. Prosím o pochopení. Děkuji.

    OdpovědětOdpovědět
  11. hele, jsi zlato, teda nejsi protože to nerada slyším, ale ten obchod jsi opravdu vystihla..=D protože se tam lidi chovají jak ovce, nějak se mi nechce do brigády, kde bych to musela podstupovat znovu.. hele a ještě něco – nejlepší je, když je v obchodě přepážka a ty obsluhuješ oba pulty a nějakej debil tě žene od jednoho pultu k druhému a ty to pokaždé musíš oobcházet skladem, to bych tak zabíjela..=D áách, výborně vystiženo..XDD víš co je taky u nás v MHD běžný? lidi si nesednou, stoupnou si, jenže tím ucpou uličku a pak musí každej stát jak největší idiot, když je tam třeba šest volných sedaček.. taky vynález..XD

    OdpovědětOdpovědět
  12. Dee: Ježíš, s tím ucpáváním míst máš naprostou pravdu, to jsem tam měla dát. :))

    OdpovědětOdpovědět
  13. Chill:
    Můj blog je pod heslem, protože je soukromý. Protože se tam svého času násilně snažili dostat nepovolané osoby. Tenkrát jsem byl děsně rád, že nejsem otevřen světu. A teď? Žádného náhodného kolemjdoucího nemusí zajímát, jak mi momentálně je, kdo jsem, a tak dále. Pokud je tu někdo, kdo má doopravdy zájem, a bez nějakých předsudků mě chce číst, v pohodě. Přísně tajné věci by se taky našly. Proč to tam dávám? Protože je komunita lidí, které to chci říct. A když v budoucnu někomu budu důvěřovat natolik, že ho tam pusítm, může si to přečíst.
    Máš ode mě hodně přístupů, protože jsem tam hodil link. :-) Ne, doopravdy jsem nekopíroval celý článek, jen link.

    OdpovědětOdpovědět
  14. Dalarius et Laixi: Ok, děkuji. Já se pokusím to tu nemazat – vzhledem k tomu, že máme docela špatný hosting, asi budu mít v dohledné době chvilku výpadek při stěhování, ale jinak už nic mazat neplánuji. Ba naopak – z webu, který tu byl ještě před rokem a je téměř nepoužitelný, bych ráda obnovila co největší množství článků, jen to jde pomalu, když to nemám v databázi. Kdybych náhodou web opravdu smazala, docela jistě někde budu mít zálohu, pak samozřejmě budu otevřená zvláštním žádostem o zachování některých konkrétních článků i třeba na jiných blozích. Jsem dostupná na kterémkoliv z kontaktních údajů, co mám uvedené tady na stránkách. Snad bude tohle dostačující odpověď.

    OdpovědětOdpovědět
  15. musím povedať, že vo veľa veciach si sa presne trafila =D hlavne zbožňujem tých ľudí v obchode, keď si odbehnú ešte pre niečo a potom začnú, že oni tu stáli predo mnou a potom, keď ich nepustíš, celý čas nadávajú ako je dnešná mládež nevychovaná!=D

    OdpovědětOdpovědět

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.