geetacon2013

Geetacon 2013

Jak jsem slíbila – report, který jsem napsala tři měsíce od samotného konání akce, sem posílám o rok později – tedy krátce po konání dalšího ročníku. Doufám, že si někteří lidé budou moci aspoň šťastně zavzpomínat. :)

Sobota, 15.6.

Ráno začalo chabě. Vyspala jsem se málo a měla jsem nedostatek pořádného jídla. Ale vyrazila jsem v co nejlepším možném rozpoložení, abych neobtěžovala svoje okolí. Na brněnském nádraží jsem se setkala s Aurim, se kterým jsme usedli do vlaku směr Praha. V Pardubicích se k nám potom připojil Garax, který nás pak zásoboval svými žertíky. V Praze pak rychlý, ale naštěstí ani ne příliš uspěchaný přestup na vlak do Ústí nad Labem (ještě před nedávnem pod Labem), krátká cesta do Domu dětí a mládeže, rychlé odbavení (které se neobešlo bez drobných komplikací, protože po mně chtěli podpis. A bohužel jsem byla tak šikovná, že jsem si předchozí středu na józe oddělala pravou ruku) na recepci a šup do tělocvičny, kde jsme měli spát. Tam jsme si zabrali ta nejlepší místa a šli jsme se poohlédnout po prostorách.

Prostory DDM mi přišly geniální. Byla tam spousta místa pro stánky, lidi se tam všude možně potkávali a mohli si tak pěkně okukovat cosplaye a seznamovat se a místnosti na přednášky či hraní i velký sál byly naprosto vyhovující pro daný program. Můj první dojem byl tedy velmi kladný, a to i přes tu hromadu Minecraftích děcek, co se potloukala conem a neustále působila dojmem, že tu nemají co dělat a jsou jak pěst na oko. :o
Druhý dojem už tak pozitivní ovšem nebyl, protože když jsem se koukla do programu, zjistila jsem dvě věci. Zaprvé ten program, co nám dali na recepci, je tak malý, že se skoro nedá číst, a navíc tam ani nejsou napsaná jména lidí, kteří mají daný program na starosti. Zadruhé tam nevidím nic, co by mě nějak zvlášť zajímalo. Rozhodla jsem se, že tedy budu chodit s davem.

Abych ten „dav“ trošku priblížila: v průběhu conu jsem se seznámila s několika lidmi. Z organizátorů to byli Katsuo a Shnek (zvláštní týpek. Moc jsem s ním nemluvila, ale doteď – což jsou 3 měsíce! – si pamatuju, jak vypadá. Já, která na lidi nemá paměť :o), dále pak Shynichi, Pohy (s tím jsem se vlastně seznámila už na loňském Akiconu, ale vůbec jsem si ho nepamatovala :D), Mondrogar, Darm, Kubajz a pár dalších lidí z jejich party, které si moc nepamatuju, pak fara_ujde, se kterou jsem ale taky nestrávila moc času, ale musela jsem obdivovat, jaká je to na svou programátorskou pověst nevinně vypadající roztomilá slečna, a dokonce jsem tam potkala i T’Sal. V každém případě od Garaxe a Auriho jsem se prakticky nehnula. Někdy v mezičase jsem tuším vyrazila s Garaxem do mekáče a pak už se šlo na program.

Ze sobotního programu si pamatuju přednášku o eSports od Petra Žaluda zvaného Cloud (ano, přesně ten pan Žalud, co má na starosti Advik) a přednášku zvanou Párek od Shneka a… ehm, nějakého podivného ne dvakrát inteligentního invdividua. Pokud jde o přednášku o esports, dost značnou část z ní zabralo vyprávění, jak vyšlo Diablo III a jak se s tím potýkal Cloud. Auri si dost stěžoval, že nebyla moc k tématu a navíc že přednášející o tématu zas až tak moc neví. Bohužel jsem to nemohla zhodnotit, protože sama o tom nevím nic, ale celkově jsem měla z přednášky celkem pozitivní dojem. Jsou věci, za které bych Clouda zadupala do země, ale tuhle přednášku jsem si naštěstí dokázala celkem užít, protože byla vtipná a pronesená řečí mého kmene.
Pokud jde o Párek, tak to bylo horší. Tento nepovedený pokus o troll mi udělal takovou díru do mozku, že si vlastně vůbec nepamatuju, o čem byl. Kromě toho, že dva lidi, z nichž jeden se marně snažil udržet aspoň jakous takous úroveň, zatímco ten druhý ji neustále srážel, se po celou dobu naváží do publika a snaží se být hrozně vtipní. No, pokus o to, abych se bavila, tam byl. Aspoň že tam byli Auri a Garax, takže jsem si s nimi mohla dělat srandu z nepovedené srandy. :)

Někdy dost krátce nato jsme začali pátrat po Mondrogarovi, který tam někde byl – jen my nevěděli kde. Vzhledem k tomu, že jsme ho nikdy předtím neviděli, hledali jsme podle poníků, což bylo naše jediné vodítko (ale pozor, Mondy prý už není bronie!). A tak jsme začali stalkovat jednoho těžce podezřelého pána, asi 20 minut jsme sledovali, jak vyřizuje nějaký zdánlivě velmi důležitý telefonát, a nakonec se z něj skutečně vyklubal Mondrogar! Lucky us!

Večer si pamatuji velmi mlhavě, ale tři klíčové události dám ještě dohromady. Zaprvé, boj za svobodu a nezávislost hráčů jiných her než LoL. Garax s Aurim si chtěli zahrát Starcraft, ovšem místnost, kam se dřív měli soustředit LoLkaři, byla mimo provoz, takže zabrali jedinou další místnost, kde se dalo hrát. Prakticky celý den se tam měl konat LoL turnaj, což bylo dost wtf, takže jsem naklusala do dané třídy a vysvětlila dotyčnému veskrze nepříjemnému člověku, co to tam měl na starosti, že tenhle přístup je poněkud krátkozraký. Získala jsem si tím sice přízeň značného množství návštěvníků i organizátorů, ale platné mi to bylo jak mrtvému zimník, protože LoLkaři si prý tenhle turnaj zaplatili a náležitě tak přispěli do conové kasy. Nu, nakonec přetížili a následně shodili síť, takže z jejich slavného turnaje stejně nebylo nic.

Druhým bodem bylo posezení v baru s bronies. Poníky nám ale nikdo necpal, všichni se ukázali jako pohodoví lidi a vcelku dobře jsme si pokecali. Nakonec nás pobavil jeden místní ožrala, který v průběhu své opilecké extáze dosáhl osvícení, zjistil, že je gay a že neexistuje lepší způsob, jak to dát najevo, než oběhnout postupně celou hospodu, říct jim to a předvést názornou ukázku takového gayského chování. No, aspoň nevypadal skutečně nebezpečně. :)

Třetí, co si pamatuju, je pizza. Už ani nevím, co jsme to měli, byla nějak nakombinovaná, ale rozhodně byla moc dobrá. No a pak následoval poněkud neklidný spánek. Bych ty LoLkaře bila… :P (Ne, vůbec už nejsem taky LoLkař!)

Neděle, 16.6.

Líné vstávání. Z neděle si pamatuju ještě míň než ze soboty. Přednáška o Anonymous byla docela příjemná, ačkoliv přednášející nebyl připravený. Došlo k nějakým komplikacím, nakonec to ale přece jen dal dohromady a dokonce mě obohatil i o nějaké ty znalosti navíc o různých organizacích, které sledují každý můj pohyb a všechno to zaznamenávají. Bohužel se mi z hlavy vykouřila všechna jména, takže vás už asi neobohatím. Ale pokud si užíváte paranoiu, tak jste o hodně přišli.

Další přednášku jsem si musela připomenout z Auriho reportu. Jednalo se o fantasy v metalu. Přednášející to sice měla jakž takž připravené, ale rozhodně se minula funkcí, jako přednášející rozhodně selhala. Zaprvé neuměla pořádně mluvit, a teď nemluvím jen o jejím ráčkování, které v jejím podání bylo poněkud nepříjemné na poslouchání, ale celkově o projevu, volbě slov, stavbě vět… prostě to nebylo pěkné. Zadruhé nezvládla koncepci přednášky. A nejhorší na tom bylo, že neměla žádné ukázky. Přednáška byla nemastná neslaná, vlastně jsem jí půlku prospala a částečně jsem si přes mobil stěžovala Garaxovi, že se tu nehorázně nudím, ale je mi blbé odejít, když včetně nás tam bylo asi pět lidí.

Ovšem poslední přednáška, na kterou jsem chtěla jít, to všechno překonala. Neverwinter Nights, hra, o které jsem se něco dozvědět opravdu chtěla. Nu, budu si muset vystačit s internetovými recenzemi, protože přednášející raději nedorazila. Místo toho jsme se dozvěděli hromadu věcí o failech v organizaci (ano, proč, řekněte proč jen mi to tak moc připomíná Advik?) od jednoho zničeného orga a já jsem zreprodukovala drobnou část své přednášky z AF, protože se ukázalo, že jsou lidi, které to celkem zajímá.

Následovalo jídlo v místním obchodním centru, kde jsem Garaxe učila, jak si vyčistit fleky z trika. (Na to totiž musíte mít grif!) Následně se Auri rozhodl jít se podívat na kus přednášky o 4chanu, tak jsme s Garaxem počkali za krásného počasí venku.

A pak už cesta domů přeplněným EC. Paradoxně ta část před Prahou, kdy jsme se mačkali v uličce a mezi námi procházeli Asiati mířící do nebo z jídelního vozu, byla lepší a zábavnější než ta část po ní. V Praze se s námi rozloučili Pohy a bronies, my jsme si našli místo k sezení a následně přiběhl nějaký zakomplexovaný průvodčí a snažil se nás vyhodit s tím, že máme nastoupit na vlak potom, abychom uvolnili místo Slovákům. No, srát na hlavu jsme si nenechali, Slováci si mohli udělat rezervaci, takže jsme zůstali, kde jsme byli. A nakonec to nějak šlo. Nálada ovšem už byla taková nijaká. Projevila se únava a taky Garaxův smutek z toho, že se brzy budeme muset loučit. A tak jsme domů dojeli vcelku v tichosti, následoval finální hug s Aurim a cesta domů.

Celkově jsem si Geetacon užila, ale nebýt Auriho, Garaxe a Mondyho, rozhodně by to nebylo ono. Na tak mladý con jde organizace do kytek celkem brzo, takže doufám, že si to organizátoři uvědomí a půjdou méně po penězích a více po zábavě. Byla z nich totiž cítit taková ta únava z toho, že dělají něco, co je vlastně zas až tak nebaví. Nicméně si myslím, že ve správných rukou ten con pořád má potenciál, tak ať se trošku snaží. :)

Garax a Auri
Ve svém foťáku jsem našla jedinou fotku z Geetaconu – s ležícím Garaxem a Aurim. Mno, ale tak jako vystihuje to docela dobře. :) (Všimněte si té dakimakury!)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *