Festival fantazie 2013

Ano, vidíte dobře. Titulek hlásá Festival fantazie 2013 a napovídá, že by mohlo jít o téměř pět let starý report. Jak se takovýhle report vzal na mém blogu?

Inu, jednoduše. Našla jsem ho v zálohách – dokončený (!) – a s úžasem jsem zjistila, že jsem ho nikdy nezveřejnila. A tak ho v nezměněné podobě (čili neaktuální) házím na blog. Přece si tenhle skvost nenechám pro sebe. ;)


Další opomenutý report je z Festivalu fantazie. Ten se konal od 28.6. do 7.7. 2013 a pro mě to byl letos první ročník. Já jsem na něm byla až od čtvrtka, 4.7., a dělala jsem samozvaný doprovod Jarníkovi s Lusi. A protože si z Festivalu fantazie kromě toho, že jsem si ho nadmíru užila, zase tolik nepamatuju, bude tento report trošku zkrácený a taky jinak strukturovaný. Doufám, že to přežijete. :)

Program

Shrnu-li, co jsem viděla z programu: Dvě přednášky z OrientConu (to je taková obdoba anime linie, ovšem jsou tam zakomponované víceméně všechny asijské záležitosti), jednu o prazvláštních světových rekordech, druhou o japonských městských legendách. V sobotu k večeru jsem se tam také zúčastnila soutěže pro asiafily. Dále dvě jakési interní conové besedy, jednu s názvem Dolejte řediteli, kde řešil hlavní organizátor, Václav Pravda, záležitosti conové, a pak v pátek večer Ufolněte se, prosím, kam se zvali pořadatelé a někteří z těch, co obstarávali program, a byly jim kladeny nejrůznější záludné dotazy. Dále jsem zhlédla přednášku o tom, jak literární hrdinové musí trpět, a představení seriálu The Mighty Boosh. V PoníConu (ano, PoníCon neboli Pony linie, byla jsem tam několikrát!) jsem pak viděla dokument o bronies a přednášku o tom, jak vypadá takové DDR pro poníky. Z ostatního programu jsem sledovala, jak Lusi přišla, viděla a zvítězila v soutěži Para Para Paradise, a taky jak paří s Jarníkem, Sušenkou a ještě někým (teď si za boha nevzpomenu, kdo to byl, tak se omlouvám) Just Dance. Vypadalo to celkem jako sranda, ale se svým skillem ztrapňovat se ve všech pohybových aktivitách jsem si na to netroufla. :) No a teď abych to rozvedla.

Nord – Bizarní japonské rekordy: Na úplně všechno si nevzpomenu, ale přednáška to byla neskutečně vtipná. Koho proboha může napadnout dělat rekord v nejdelším tanečku skupiny japonských kašparů v kostýmech plyšových zvířátek, louskání ořechů zadnicí nebo lezení v rozštěpu? V porovnání s tím už mi nejmenší auto na světě a nejvyšší počet lidí v Mini Cooperu přijde jako vcelku banální záležitost. No, rozhodně mají Japonci docela slušnou představivost a když už nemohou prorazit v něčem normálním, vymyslí si něco šíleného. :)

Fejsik + Kirana – Japonské městské legendy: Další vynikající přednáška, dokonce i s praktickými ukázkami toho, jak to opravdu funguje. Myslím, že po této přednášce pro mě veřejné záchodky a telefon už nikdy nebudou tím, co bývaly. Ještě štěstí, že ten třetí záchod na těch záchodcích v té hale, kde jsme spali, nebyl. Byly dost creepy i bez toho. :)

Nord + Fejsik – Nevědomostní asijský kvíz: Spíš sranda než opravdová soutěž, ale zase jsem se pár novým věcem přiučila. Samozřejmě jsem je od té doby zase zapomněla. Super ovšem bylo, že pro lidi, kteří byli většinu času nalezlí v OrientConu, to byla celkem hračka. Valná většina otázek, ne-li všechny, byla poskládaná z toho, co se řeklo na přednáškách téhle linie. Já jsem byla teda jen na dvou, ale i tak jsem na tom byla o dost líp než spousta jiných.

Vašek Pravda – Dolejte řediteli: Toto byl už druhý nebo třetí díl v průběhu tohoto conu, ale vlastně to ani moc nevadilo. Shrnul se tam průběh a historie conu, co se kde děje, co je nového, kladly se dotazy. Takové zakončení v průběhu conu. Jak bych to nazvala, conový pilíř? No, v každém případě mě Vašek Pravda poněkud šokoval svou otevřeností. Jsou rozhodně věci, o kterých bych si jakožto hlavní organizátor conu netroufla mluvit na veřejnosti.

Silvie Šustrová a spol. – Ufolněte se, prosím: Další velmi vtipná věc. Bohužel si z ní pamatuju jen velmi málo, ale hlavní atrakcí conu byli samozřejmě poníci, a tak PoníBoss samozřejmě taky dostal slovo. Následně vystoupila Ellie a zazapívala a zahrála na kytaru naprosto dokonalou písničku o malém poníkovi, který zpívá svému… um, pánovi? Fandovi? Soudruhu v nesnázích? No, v každém případě z toho vyšlo „já jsem poník a wtf, co na mě všichni tak čumíte?“. Skvělá trollpíseň do skvělé atmosféry.

Karolina Francová + Vilma Kadlečková – Hrdina musí trpět: Přednáška, na kterou jsem se velice těšila a která neuvěřitelným způsobem zklamala. Měla obrovský potenciál, ale přednášející se držely při zemi a nejzajímavější příklady raději neuvedly, nebo je možná nenapadly. Přednášku měly sice pěkně připravenou, ale z hlediska projevu nepříliš dobře zvládnutou. A pak tam byl takový jeden zádrhel – troufám si tvrdit, že paní Vilma Kadlečková má o pár tříd vybranější a příjemnější projev zkombinovaný s o pár tříd kvalitnějším smyslem pro humor, ale většinu času mluvila paní Francová, kterou bych rozhodně mezi dobré přednášející nezařadila. Navíc v některých případech trochu haprovaly jejich znalosti, některá tvrzení paní přednášejících byla velmi troufalá a celou tu přednášku jsem cítila jakousi nestabilitu a nejistotu. Přišlo mi, že přednášející jednak neuměly moc přednášet, jednak se na přednášku pořádně nepřipravily (a teď nemyslím po obsahové stránce přednášky, spíš že ony samy ji neměly moc pod kontrolou). Je to škoda, mohl to být hit.

Naty – The Mighty Boosh: Představení tohoto britského muzikálového seriálu. Než jsem přijela na tento con, v životě jsem o něm neslyšela, tak jsem čekala, že půjde o nějakou moderní šílenost. Nu, šílenost to teda je, ale v žádném případě není moderní. Zajímavé je, jak jsem se opět přesvědčila, že funk je velmi úzce spojený se surrealismem, protože jinak než „surrealistický“ ten díl, který nám přednášející pustila, označit nedokážu. On mi ovšem celý tento prazvláštní seriál plný absurdního humoru přijde surrealistický. V každém případě mě The Mighty Boosh zaujal, ale rozhodně to nebude něco, co zhlédnu na jeden zátah.

Bronies.cz – Bronies dokument: Při sledování tohoto snímku jsem opravdu nevěděla, jestli se smát nebo plakat. Na jednu stranu krásný a dojemný příběh o tom, jak lidé, kteří dřív neměli přátele a nevěděli, co se sebou, dokázali najít svoje místo ve světě. Na druhou stranu šokující pohled do života často už dospělých (!) mužů (!!!), kteří ve mně vyvolávají dojem, že otaku komunita je v porovnání s nimi vlastně veskrze zdravá a nezávadná. A teď co s tím? Potkala jsem několik českých bronies a naštěstí ve mně vyvolali dojem, že si z toho fakt dělají srandu. Usoudila jsem tedy zaujmout neutrální postoj a raději si o nich nemyslet vůbec nic. Nakonec já jsem půlku svého života byla introvertní asociál bez skutečných přátel (když nepočítám bratránky, kteří, chudáci, neměli moc na vybranou) a svoje místo jsem si našla, když jsem se začala převlékat za fantasy postavy a jezdit na dřevárny. Následně jsem s několika dalšími fantasáky přesídlila k otaku. Dnes jsem schopná se bavit i s těmi „normálními“ lidmi, tak si nakonec říkám, že to snad bylo k něčemu dobré. :)

Jan Smetana – Trotmania a MLP Quad: A jsme u DDR pro poníky. Tohoto jsem viděla jen kousek, ale zato ten nejlepší. Přednášející představil toto, naprosto šílenou věc, kterou může uskákat jen magor. Opět jsem se přesvědčila, že na některé věci nikdy v životě mít nebudu. Jsem si celkem jistá, že na spoustě míst si člověk, co to skáče, musí ty kroky pamatovat, protože jinak by je nedal. Ovšem podle čeho poznal, že tam ty kroky jsou opravdu takhle, když to třeba ani nebylo vidět, to fakt netuším. :)

Co dalšího jsem dělala?

Přichází ta nudná část. Většinu času jsem prokecala venku s Jarníkem, Lusi, Nordem, Sušenkou, částí osazenstva této komunity nebo jejich známými (především Merlinem, kterému musím poděkovat za vřelé uvítání a pomoc při registraci) a ještě s jistým člověkem, kterému momentálně vůbec nemohu přijít na jméno. :o Případně jsem si plnila svůj věčně hladový žaludek. Skvělá věc na Festivalu fantazie je, že ať jdete kamkoliv, je tam hromada jídla. Byly tu klobásy, netradiční a vskutku originální burgery, smažený sýr, grilovaný hermelín, bramboráčky, nejrůznější a vůbec ne špatné druhy toastů, nějaká ta polévka a také snídaňová a obědová menu. V jeden den se dokonce i peklo prasátko. Ceny taky vůbec nebyly přemrštěné, což vedlo k mé absolutní spokojenosti. V kombinaci s poměrně kvalitním spánkem, kterého se mi podařilo dosáhnout v hale, s pestrým a zajímavým programem a s dobrými lidmi to byl con, na který budu ještě dlouho a ráda vzpomínat.
Nedostatky byly dva. Zaprvé místní obyvatelé, kteří vyvolali ve čtvrtek večer před branami conu celkem slušnou rvačku. V životě jsem nic podobného neviděla a popravdě vlastně ani nechci. Nakonec si pro ně musela přijet místní policie.
Druhým nedostatkem byla sobotní nevolnost, která mě nakonec donutila odjet předčasně domů. Naštěstí jsem aspoň jela společně se Sušenkou, takže cesta nebyla tak osamělá, nicméně „desocializační deprese“, jak tomu říká edi, mě stihla stejně.

Celkový dojem z conu byl vlastně úplně jiný, než jsem čekala. Představovala jsem si obrovskou monster akci, kde budou všichni pobíhat jak diví, sotva se přes davy dostanu na program, kvalita programu nebude nic moc a celkově z té akce budu pěkně vyčerpaná. Aspoň tak mi to přišlo z popisu jiných lidí.
No, musím říct, že jsem se mýlila. Akce byla rozdělená do několika budov v takovém menším areálu. Mezi budovami byly různě poseté stánky s občerstvením a nějaké ty lavičky. Celkově působila docela komorně, lidí bylo sice dost, ale ne tolik, kolik jsem čekala. Atmosféra byla velmi příjemná, organizátoři milí a vstřícní, nikdo nikam nespěchal a nikoho jsem neviděla stresovat se způsobem, jakým jsem to viděla na Animefestu, Advíku či předešlém Geetaconu. Program mě až na droboučké výjimky uspokojoval a lidi byli sympatičtí. Pokud tam bylo něco nezdařeného, nebylo to tak zásadní, aby to na delší dobu upoutalo mou pozornost. Zkrátka jsem si z Festivalu fantazie vytáhla to nejlepší, patřičně jsem si ho užila a popravdě doufám, že se tam příští rok ukážu zas. A vůbec mi tentokrát nevadilo, že jsem šla na con jako obyčejný návštěvník. :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.