Animefest, Advík, projekty a já

Animefest, Advík, projekty a já

Tak už si představuju, jak mě všichni kamenujete, když jsem slíbila report z Animefestu a pak nebylo nic. Ne že by nebylo o čem psát, ale já zkrátka neměla čas. Jak se to všechno seběhlo, popíšu. Budu se snažit být stručná, ale znáte mě…

Na Animefest jsem tedy jela z Českých Budějovic společně se svým edim a partou takzvaných Jihotaku – jihočeských otaku. Popíjelo se, konverzovalo se, dokonce jsem si před nimi stihla udělat i vlastní image. První, co jsem udělala v Brně, bylo, že jsem se zastavila doma, s velkou slávou dopravila na Animefest tiskárnu, kterou nakonec ani nikdo nepoužil a kterou jsem s ještě větší slávou pak na akci zapomněla, takže mi ji museli dopravovat až teď, zkontrolovala zin (ano, pokud máte tu malou brožurku se spoustou obrázků a informací k programu či k anime/otaku scéně, tak letos je to moje práce – tedy, v rámci možností. Za samotný obsah vděčíme spoustě jiných ochotných autorů) a šla se s edim, Veve a Lierkou s Julinkou z Jihotaku najíst (výborného kebabu).

Z celého Animefestu si toho vpravdě zase tolik nepamatuju. Seděla jsem na recepci s Veve, dvakrát se nám povedlo přivítat nějaké hosty, párkrát jsem se vztekala nad nějakými drobnými nedostatky (jsem puntičkářka, ale z toho si nic moc nedělejte…), z programu jsem viděla něco málo, z čehož bych vypíchla Lusiinu přednášku o crossdressingu. Taky se díky tomu určitě podívám na Kuragehime. Naopak Wayky přednáška na téma Hetalie se mi moc nezdála. Děvčata to měla připravené hezky, ale říkala bych tomu spíše autorské čtení. Na druhou stranu pokud by se naučila připravené věci skutečně přednášet, lidi je budou rádi navštěvovat.

Chin-Chill-A-san
Chin-Chill-A-san: Animefest, (c) Hejty

Po Animefestu mělo přijít učení na zkoušky. To se moc nekonalo, protože moje nemoc, o níž jsem se zmínila v předchozím článku, pokračovala, horečky se vrátily a já zase nebyla ničeho schopná. Proto také tak dlouhá odmlka, uplynuly totiž dva týdny nemoci, což bylo víc, než jsem si mohla dovolit. A tak jsem následně více než měsíc strávila nekonečným každodenním učením a stresem, co bude dál. Co bylo dál? Štěstí. Úspěšně jsem na první pokus složila všechny zkoušky (no, taky když se měsíc drtím, to by bylo, abych je nedala!), edi úspěšně odmaturoval a mohli jsme si užívat. Tedy, skoro. Čekalo mě ještě stěhování do nového bytu, odkud nás snad už nevyhodí a kde snad už nebudeme mít tak šílené spolubydlící a šíleného pana domácího. Po něm následovala pro mě tak trochu nevydařená chlastačka (tu medovou slivovici jsem do sebe zkrátka odmítala chrstnout, no…), balení a odjezd do Francie.

Francie byla hořkosladká. Spousta sympatických lidí, s nimiž si ale nemám moc co říct, spousta nových zážitků, ale ve špatném počasí, dobré jídlo, víno a ponorková nemoc. Jednalo se o výlet na lodích – houseboatech (ano, do češtiny se to někdy přepisuje hausbót, ale nenuťte mě to psát, prosím) po řece po stranách obestavěné kanály. Výlet by se mi celkem líbil, nebýt toho, že jsme museli překonávat jedno zdymadlo za druhým. Prvních pár byla sranda, učili jsme se s tím, nevěděli jsme pořádně, co to je, a přišlo nám to zajímavé. Ale pak to začínala být nuda. Nehledě na to, že jsem jako jediná loď nikdy neřídila, protože se na řízení stála fronta a já prostě nenávidím jakékoliv procpávání se. Později jsem začala být těžce letargická.
Na druhou stranu došlo i na výlet na kole, měli jsme francouzské bagety a sýry (mňááááááááááááám!!!) a někdy jsem snad i někomu psychicky pomohla. Takže to tak úplně zlé taky nebylo. Ke konci jsme se ale už všichni těšili domů, protože dospělí (ano, zatímco děti byly v pohodě, dospělí dělali problémy) se postupně začali hádat a loď ovládla ponorka. Smutné, že nejčastějším předmětem hádek bylo jídlo.

Moje další cesta směřovala do Opavy. Prázdniny byly v plném proudu, přede mnou prakticky nic na práci, vydala jsem se tedy za Veve a edíkem. Čekala mě vynikající malinová a bezová šťáva, spousta prokecaných hodin a pár Cimrmanových her. Pak jsme s edim vyrazili k nám a tam chvíli zůstali.

Dva týdny a přišel Advík. Letos jsem Advík neorganizovala, dokonce jsem na něj nebyla ani přihlášená. A dobře jsem udělala. Nebyl tam skoro nikdo, s kým bych si mohla pokecat. S Dee jsme se minuly, Jarník a Lusi na mě měli dvě hodiny čas a pak šli na další program, trošku jsem pokecala s Drakarnem a pozdravila své synky na Yakuze. Program mě nijak moc nezajímal, uvnitř bylo těsno a venku lilo jak z konve. (Řekla bych, že ten den, kdy jsem se na Advíku stavila, byl nejhorší den z celých prázdnin.) Na druhou stranu jsem se docela bavila u sledování Pump It Up (něco jako DDR, ale korejské, a navíc to má šipky v rozích a používá se i střed), načež jsem si umanula, že pokud budu někdy chtít nějakou taneční hru, bude to tahle. :) (Kurňa, že já se nedoplatím?!)
Závěr z Advíku: Akci v novém rozhodně neodsuzuju, ale bohužel pro mě už nemá tu atmosféru, jakou mívala předtím. Lidí je tam moc a jak jsou na poměrně malém prostoru, jsou všude. Ztrácí to pro mě to kouzlo, které měly rozlehlé školní prostory, kde se dalo tak snadno zabloudit a navíc se většinou našlo i nějaké to klidnější místo, kde si člověk mohl na chvilku sednout a oddychnout. Navíc mě bohužel příliš netěší vývoj organizace, především tedy jisté oranžové organizátorky, která jakožto jedna z těch hlavních, kteří by měli reprezentovat, rozhodně nedělá své akci moc dobrou reklamu (bohužel opravdu nepovažuji těžce cholerické jednání, zbytečné utrhování se na lidi, když žádají o nějaké informace či dokonce chtějí pomoct, útočnost či slovní napadání za právě reprezentativní).

Já a edi
Já a edi: Cesta na Advík, (c) Niky

Projekty

Ráda bych vás ještě seznámila s projekty, na kterých jsem začala tento rok pracovat. Jak jsem skončila s Advíkem a velmi omezila Animefest (dostala jsem od ediho přísný zákaz příští rok dělat zin, protože mě úplně strhal. No, ne že bych si nechala rozkazovat, ale vcelku s ním souhlasím – se školou ho bohužel nestíhám, ačkoliv to byla velmi zajímavá práce), začala jsem pracovat ve dvou překladatelských skupinách:
Sunsub
Yay-panda

Info najdete po kliknutí na odkazy. Více snad už nemusím říkat, doufám, že je taky oceníte.

Na závěr: Fotky z akcí bohužel neslibuju, ale pokud nějaké dostanu, možná dodám. Jinak hledejte na facebooku a jiných sociálních sítích. ;)

4 komentáře u „Animefest, Advík, projekty a já“

  1. teehee, krásná fotka z vlaku =DDD marja, ona je na jihu nějaký grupa? no, stejnak se mezi otaku nepočítám..x3 (ale zajímalo by mě to, když jsem dělala autoškolu, viděla jsem na ulici blechovitej cosplay a málem jsem najela na chodník..=D)

    jak tak pročítm reportáže, advík má vůbec špatný ohlas hlavně na tu organizaci..=3 cifix, dej okamžitě vědět až budeš na jihu než budu v tahu někde ve zlíně! víš jak mě žralo že jsme se netrefily?XD holt časově je to mizérie, pár hodin je hned v tahu – chtělo by to jezdit do prahy levněji na kole, jinak brzo budu žužlat leda suchej chleba..=D nesnáším, když bydlí většina sympatických lidí tak daleko.-_-

    (malé PS: už mám tu novou stránku..*_* =D)

    OdpovědětOdpovědět
  2. Stránky už jsem si všimla, taky je dávno tady v odkazech a v mé rss čtečce. 8-DDD
    Oki, dám ti vědět. Jen nevím, kdy to bude… :/
    A jop, na jihu je grupa, prý má i vlastní stránky, ale spíš se zeptej edíka, ten ví víc než já. :)

    OdpovědětOdpovědět
  3. činčila-san!
    Jinak Hejty vás tam fotil taky? To si už ani nepamatuju, já byla happy jak tři grepy, že se mi na konci Animefestu podařilo vás tři nahnat dohromady:D
    Taky by mě zajímalo, kolik bylo těch překecaných hodit. Ještě než jsi přijela, tak jsme prý měli podle ediho na kontě prokecaných asi dvacet hodin. Klidně bych tomu i věřila :D
    A zapomněla jsi na to, že jsme vymysleli takovou, že z ní všichni budou naprosto všichni paf a jedno oko nezůstane suché :D

    OdpovědětOdpovědět
  4. Letošní Advik se musí brát jako přechodný a seznamující se s novou organizací (a ne, letos jsem neorganizovala a bylo mi to celkem líto, vzhledem k tomu, že doteď jsem dělala každý ročník :D)…
    Bohužel komorní akce to už nebyla loni a asi ani už nebude a osobně školy sice byly fajn, ale zas to byl neuhlídatelný prostor a taky jak to dopadalo, že :X.
    Jen je škoda, že lidé by si stěžovali, i kdyby akce byla sebelepší a nejsem jediná kdo má stejný názor =/.
    A vůbec, já jsem ráda, že jsem si s tebou aspoň trochu popovídala, jak jsem nemohla na Animefest, tak mi cony začaly nějak chybět.

    OdpovědětOdpovědět

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *