Animefest 2013

Animefest 2013

Tak jako každý rok jsem se letos opět účastnila dnes již poněkud většího setkání fanoušků anime, Animefestu, letos už desátého ročníku. Ten oficiálně začal v pátek, 10. 5., v 18:00, ale samozřejmě to jen pro málo jeho účastníků znamená, že by se v praxi sebrali toho dne pár minut před 18. hodinou a zašli si na festival. Pro mě začal již ráno, když jsem začala uklízet a připravovat se na příchod kamarádů, kteří u mě přespí.

Před 14. hodinou pak přijela Veve v doprovodu ledmana. Dali jsme si předfestovní čaj a zažili jsme drobnou epizodku s obřím sršněm, kdy s ním chudák ledman zůstal zavřený v jedné místnosti a já se krčila spolu s Veve za dveřmi. Z našeho pohledu to vypadalo tak, že ledman se nevítaného hosta snaží celkem vlídně přesvědčit o tom, že skutečně chce zamířit ven.
Nedlouho před 16. hodinou pak přijeli Prasátko, Calime a Bufi, odložili si věci a pak jsme postupně povyráželi směr Animefest, kde už teoreticky měla být otevřená recepce.

Dav, který jsme zahlédli na místě, byl skutečně impozantní, nedali jsme se však zastrašit. Recepce se nejspíš někde zasekla, protože jsme si počkali pěknou chvíli. Jak jsme tam tak stáli, potkávali jsme spoustu známých, takže jsem si z čekání ve frontě udělala společenskou záležitost (s tímto záměrem jsem tam také stála, protože…), ale když jsme nakonec s Veve usoudily, že tímto tempem se na vytoužený kjógen, kterým se program Animefestu zahajoval, nedostaneme, vypravily jsme se k bočnímu vchodu pro hosty a organizátory, kde nás bez problému odbavili. Nicméně čekání ve frontě byla docela zábava a rozhodně jsem se při něm nenudila. :)

V Rotundě, kde mělo vystoupit Malé divadlo kjógenu, jsme se připojily k Seritě a společně jsme zhlédly úvodní přednášku, kde nás pobavili ukázkou kjógenového výstupu na příkladu zahájení oprav dálnice D1 v souvislosti s Animefestem, a dva kjógeny – Sovy a Papouškování. Druhý z nich byl dvojjazyčně, takže jsem podruhé v životě měla tu čest vidět mistra Šigejamu Motohika v akci. Opět to stálo za to, dokonce jsem Veve dokázala některé části i tlumočit, čemuž jsem se sama divila.

Nedlouho poté začalo v tomtéž sále slavnostní zajájení Animefestu, kam jsem byla vinou organizátorů poněkud nedobrovolně zatažena a odkud jsem, opět vinou organizátorů, měla problém se dostat. Když jsem se konečně vysvobodila ze spárů sálu Rotunda, zjistila jsem, že už nezbývá moc času do dalšího bodu programu – totiž workshopu Astraka a Ratmana o vysoce radioaktivních figurách v internetových diskusích. Vypravila jsem se tedy do sálu Morava, kde už na mě čekal zbytek Sunsubu. Workshop mi nepřišel příliš jako workshop a Astrak s Ratmanem by podle mě měli trochu zapracovat na svém projevu (hlavně na tom, aby to trochu odsýpalo), nicméně zajímavý rozhodně byl, pobavila jsem se a něco málo jsem se přiučila. Například také o tom, jak jsem nevzdělaná v oblasti filosofie. :)
Konec jsem však bohužel propásla, protože jsem měla několik naléhavých telefonátů, ušlo mi tedy, jak se vlastně trollí. Doufám, že bude časem někde dostupný záznam.

Nedlouho poté dorazila Ramoth a po několika desítkách minut strávených řešením nejrůznějších problémů technicko-osobního rázu (neptejte se :)), které se zázračně vyřešily třemi buchtami od Jarníka a Lusi, jsme vyrazili do protější „restaurace“, kde už na nás čekala parta z Konohy a ve vedlejší místnosti kombinace Sunsub/Otakuland/Konata/a možná ještě nějaký ten bonus. Vyslechla jsem si poněkud napitějšího Cirdana a jeho názory na to, jak vedu svůj život, zejména pak po stránce vybírání si partnerů. (Asi tak pětkrát.)
Pak (poté, co nás z dotyčné „restaurace“ vyhostili) už jsme zamířili domů, kde nás přivítaly náměsíčná Sluní s Calime.

Po téměr probdělé noci následovalo téměř prospané ráno. Vstala jsem a v rámci příprav na svou přednášku jsem ze sebe udělala aspoň něco podobného člověku. Po neuspěchané a vcelku pohodově proklábosené snídani jsme s Veve zamířily k AF stánku, kde nás čekala naše první služba. Ještě než jsem se stihla rozkoukat a zorientovat, dostala jsem na starosti zákazníka se skutečně obří objednávkou několika různých mang s několika různými slevami, takže se mu tímto omlouvám, že jsem jeho objednávku zpracovávala asi tolik času, jako deset běžných. Pak už šlo naštěstí všechno jako po másle. Zákazníků nebylo ani málo ani moc, takže práce na stánku byla vcelku pohodová. Lidi, se kterými jsem dělala, se osvědčili jako skvělý tým, který pomůže a podpoří. Během naší služby také začínala soutěž kostýmů a fronta sahala až k našemu stánku, takže jsem dostala několik příležitostí nabídnout naše zboží lidem ve frontě.

Jakmile naše služba skončila, pospíchaly jsme na přednášku Lusi o základech japonštiny pro otaku. Když nic jiného, přiučila jsem tam se minimálně novým výukovým metodám. Lusi vzala přednášku na pohodu a po jejím skončení si najednou půlka Animefestu zpívala „Ikura, ikura, ikura desu ka“. Dokonce i v neděli ráno jsem na chodbě zaslechla pár jásajících slečen, které si to s touto písní na rtech protancovávaly celou Rotundou.

Následovala naše druhá služba na stánku. Byla krátká, ale o to intenzivnější, zvláště pak pro Veve, která prodávala trička. Já jsem se pracovala na vyvíjení svých prodejních dovedností a prodávala animefestí memoriální kalendář na počest toho, že jsme všichni zdárně přežili konec světa.
Po této krátké službě jsme se s Veve odebraly ke mně na privát, abychom si trochu odpočinuly, posilnily se mou polévkou z červené čočky (pokud by byl zájem, hodím vám sem recept) a načerpaly síly na mou přednášku. Nervozita už celkem slušně pracovala, takže takováhle pauza byla vítaná a dokonce přinesla kýžený efekt. A tak jsme se pak najedené a vyválené v peřinách vrátily na Animefest a čekaly, až přijde náš čas.

A tak tedy po jistém vcelku zábavném technickém problému s děravou střechou brněnského Výstaviště přišel. Během příprav poněkud selhala komunikace mezi organizátory a nastal problém s pouštěním hostů do sálu. Když se nakonec všechny problémy vyřešily a já přišla na kloub mikroportu, přednáška mohla začít.
Na začátku se moje nervozita v kombinaci s nedostatkem zkušeností bohužel projevila na několika výrocích, ale pak už šla přednáška celkem plynule. Pro příště bych si ale měla sepsat seznam konkrétních otázek pro publikum (těch, které se mi při přednášce bohužel vykouřily z hlavy, přiznávám) a vymyslet, jak s ním v takovém velkém sále komunikovat nějak plynule a nenuceně, protože tohle jsem poněkud nezvládla. Nicméně to byla moje druhá conová přednáška, opět jsem se přesvědčila, že mě přednášení baví, a hodlám v tom pokračovat. Pomalu vymýšlím další témata. :)

Když přednáška zdárně skončila, opět jsme se vypravili s početnou skupinou lidí (omezme se na náš stůl, kde kromě mě seděli ledman, Aurielle, Garax, Kir, Veve, Kiti, Shadow1101 a po čase se přidala i Ness) do naší slavné „restaurace“. Tamější extra příjemný číšník se rozhodl, že dneska dojde řada na všechny, tudíž si téměř na každém z nás našel něco, co mu vadí, a dal mu to náležitě najevo. Jen škoda že zapomněl na to moje pivo. Možná bych se po něm nestyděla mu to stejně náležitě vrátit. :)
Po kvalitním pokecu, jehož se účastnil i Prasátkův plyšový pórek, Kirův bokken a Garaxova zásoba zápisů anglických slovíček pro nejrůznější druhy zvířátek, jsme se s Veve opět vypravily domů, kde na nás čekalo rozesmáté trio Ramoth-Calime-Sluní. A tak jsme se po překonání počátečního šoku dozvěděly, jak si čuchnout ke kryse a dostat z toho dobrou náladu. Spát se šlo někdy před čtvrtou, ovšem ukecané duo Calime-chill se neovládlo a tudíž odhaduji, že jsem na neděli měla kolem čtyř hodinek spánku. A zjistila jsem, že v dobré náladě a pohodě je to vlastně tak akorát.

Neděle, poslední den Animefestu, byla spíše komorní a pohodová. Žádné velké davy, žádná obrovská shromáždění přátel. Líné vstávání, líná snídaně, líné balení a líný odchod na Animefest. Tam jsem obešla areál, pozdravila, koho mohla, a pak jsme se s Prasátkem, Calime, Ram a Veve vypravili k nádraží do čínského bistra. Tam k nám přišel chlápek a snažil se nám prodat láhev čehosi, čemu říkal vodka, načež jsme se poněkud nedobrovolně stali svědky jeho tak trošku násilného vyhoštění z dotyčného podniku. Tak jsme si šli alespoň spravit chuť ještě naproti a koupili si fresh juice. Následovala už jen cesta do Prahy, kterou jsem strávila v polospánku a při níž jsem si v duchu probírala své nové zážitky.

Pokud jde o můj celkový dojem z letošního Animefestu, jsem trochu rozpolcená. Velmi mě zklamala jeho organizace a celkový přístup vedení, které se na to, že koná akci pro lidi, chovalo dost bezohledně, a to jak vůči návštěvníkům, tak vůči lidem, kteří se tam snažili pomoct. Samozřejmě chápu, že vedení pořádá Animefest především pro sebe a zároveň touží po uznání. Také přednáším, protože mě to baví a toužím po uznání. To uznání by pro mě ale nemělo žádnou hodnotu, kdybych svou činností nepotěšila ty, pro které to dělám, a mluvím teď nejen o návštěvnících mé přednášky, ale i o AF týmu, který mi svěřil část programu a důvěřoval mi, že je nezklamu. Z vedení Animefestu ale čím dál víc čiší touha po seberealizaci a méně snaha potěšit. A to je mi líto.
I tak jsem ale smutná, že Animefest skončil. I přes všechny nastalé problémy a neustálé nervy ze školy, z práce i z osobního života jsem si con užila naplno, byla jsem s lidmi, které mám ráda, a konečně jsem mohla strávit pár dní bez nutnosti neustále přemýšlet o tom, kolik je hodin a kolik toho ještě musím stihnout. Program, který jsem si vybrala, byl příjemný, pokec s lidmi skvělý, z přednášky mám vcelku dobrý pocit a prodej na stánku byl pohodový. Na letošní Animefest budu rozhodně vzpomínat dlouho a ráda.

Děkuji Natt za skvělé vedení a příležitost.
Děkuji Veve, Ram, Sluní a Calime za podporu a vstřícný přístup i přes má občasná selhání.
Děkuji všem, kteří mi pomohli, aby moje přednáška dopadla dobře (Astrakovi za tipy na anime a přínosné poznámky, YouSayovi za návrh na celkové pojetí přednášky, Benovi za nastříhání videí, promítačovi, který na mé přednášce promítal, za kvalitní instruktáž a spolupráci, edimu za nošení mikrofonu, Kalisto, která zprostředkovávala komunikaci mezi mnou a zbytkem organizátorstva, a samozřejmě všem, kteří se přišli podívat, projevili mi podporu a zasloužili se o příjemnou atmosféru).
Děkuji Jarníkovi a Lusi za jejich tvarohové buchty, které mi zachránily život. Nebo aspoň příčetnost.
A nakonec děkuji i celému realizačnímu týmu, bez kterého by tenhle con nebyl.

Pokud vyjdou všechny moje plány, uvidíme se tam za dva roky zas.

5 komentářů u „Animefest 2013“

  1. Všichni ty reporty stíháte psát moc rychle. Mně to zas bude pár dní trvat, než si vzpomenu na všechny, než to sepíšu a než někomu šlohnu fotky, a přitom se ještě musím naučit skoro celou ústní maturitu… Každopádně musím poděkovat za pěkné čtení i za to, že si na mě chill v reportu vzpomněla, a taky za to, že jsem se konečně dozvěděl nicky zbylých lidí, které jsem neznal a se kterými jsem včera touto dobou (-1 hodina) seděl u stolu. Zvláště Shadow :D

    OdpovědětOdpovědět
  2. Ty vole Aurielle, ja si na teba totalne nepamatam. A som rad ze sa ma chill tento rok nezlakla!

    OdpovědětOdpovědět
  3. Shadow, Auri seděl vedle ledmana, měl takovou hřívu vlasů a dávaly jsme mu s chill ouška, která mu moc slušela :D Ale nedivím se, že si na něj moc nepamatuješ ;o) A jsem moc ráda, že jsem tě konečně mohla vidět :o)
    Report je moc pěkný a i já si AF moc užila :) Už se těším na příští rok!

    OdpovědětOdpovědět
  4. Nevim o com hovoris veve….zas taky opity som nebol XD

    OdpovědětOdpovědět

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *