Animefest 2012

Animefest 2012

Tak proběhl Animefest 2012. Ani nevíte, jak ráda bych teď napsala ten nejpesimističtější report tohoto vesmíru plný blitek o tom, jak je můj život na houby a jak jsem se na Animefestu složila z toho, že mi jistá vyučující dělá ze života peklo, díky čemuž na školu nemohu zapomenout ani při spánku, ani na Animefestu při přednáškách, a jak mi celý zážitek z AF zkazil fakt, že si spolubydlící pozval do bytu bandu kreténů (no, abych zase neurážela, většina z těch lidí byla v pohodě, ale našli se takoví…), kteří jej div nesrovnali se zemí (nebo alespoň s pátým podlažím) a díky nimž máme průšvih takových rozměrů, že si nejsem jistá, jestli se nakonec nebudu muset za poslední čtyři roky už pošesté stěhovat (ani jednou to přitom nebylo mou vinou). Ale ne, já se teď zapřu a napíšu vám report o tom, jak byl Animefest fajn, jak orgové byli v pohodě a jak jsem potkala spoustu skvělých lidí. Proč? Protože Animefest byl fajn, orgové byli v pohodě a potkala jsem spoustu skvělých lidí.

No, tak tady bych mohla svůj report ukončit, ne? All’s well, that ends well. Ale dobře, povím vám něco z těch jemných podrobností, na které se všichni dozajista těšíte.

Animefest pro mě začal (tak jako každá akce) chybou v organizaci, když jsem zjistila, že po mně chtějí peníze, ač jsem překládala. Chyba se ale naštěstí vyřešila rychle a bez problémů, takže jsem šla dál a vybrala si přívěsek. Pak už jsem se procházela po prostorách a zkoumala.
Hned od pátku byla na festu spousta lidí, ale kupodivu mě to nijak výrazně nerušilo. Výstaviště, kde se letos AF konal poprvé, je prostorné a lidé se tak hezky rozprostřeli, že nebyl důvod do sebe vrážet či jakkoliv si překážet. Všude bylo živo, ale ne nepříjemně živo.

Místo filmu Princezna a Pilot jsem se pak s Prasátkem a Calime šla podívat na zahájení, které se konalo v takzvané rotundě. Sál byl pěkný, kulatý a na přednášky a představení jako stvořený. Zahájení bylo příjemné – přivítali nás Trpaslík s Kalisto, kteří nastínili základní pravidla a jak se na festu orientovat. Pak je vystřídali maskoti Animefestu – tovaryška a drak, kteří pro změnu napjali diváky vyprávěním svého životního příběhu, který ale nedokončili. No a po nich už se ukázal Manta a uvedl soutěžní AMV. Ta jsem nedokoukala, neboť mě zmatení organizátoři kvůli nějakému nedorozumění vyhodili. Nevadí, nedorozumění jsem se pokusila napravit komunikací s těmi vyššími. Zdali jsem něco napravila, netuším, ale aspoň jsem ze sebe měla dobrý pocit. ;)

Nedlouho poté jsem se setkala s Dee a její sestrou, která u mě měla přespat a druhý den vyrazit na zkoušky (ano, kdo to ještě neví, Masarykova univerzita má velmi zvláštní zvyk vypisovat termíny testů na víkendy. Animefest toho s radostí využívá, protože spousta uchazečů to pak může vzít při jednom). Doprovodily jsme ji k nám na privát a já se pak vrátila na přednášku, kterou měla Lusi na téma „Zájmové aktivity na školní půdě“.
Přednáška byla – jako ostatně každá přednáška od Lusi – důkladně připravená a samozřejmě ji provázel i drobný průzkum. Lusi byla ovšem nemocná a dle mého i celkem vyčerpaná. Od prvního Animefestu, kde přednášela, sleduji její přednášky pravidelně i na jiných conech a na každé mi přijde, že je zase o stupeň unavenější, což je mi celkem líto. (Tímto bych se jí taky chtěla omluvit, že jsem jí nepřinesla slibované čaje na nachlazení – bohužel jsem ten den padla za oběť vlastnímu stresu a nervům, takže jsem se na AF sotva dovlekla a už jsem ji nestihla najít.) Celkově se ale přednáška docela vydařila a dozvěděla jsem se i pár zajímavých věcí o tom, jak to v takových japonských školních klubech doopravdy chodí.

Hned poté jsem tryskem vyrazila na přednášku, kterou měl hintzu o nejrůznějších psychických poruchách hrdinů v anime. Ten byl ještě tak pětkrát strhanější než Lusi, k přednášce neměl prezentaci, neboť jaksi selhala vždy nevypočitatelná technika, a neměl ji ani připravenou, neboť mu selhali vždy nevypočitatelní lidé. Z přednášky se tedy stala beseda, což ovšem nepovažuji za špatnou věc. Horší bylo, že jsem půlce termínů nerozuměla a často ani když se mluvilo o anime, netušila jsem, co je to za anime a jaká je postava, o níž se právě mluví, což mě taky trochu mrzelo. Alespoň ale, že zmínili mého oblíbeného Zetsubou Sensei. (Dá se říct, že se s ním v poslední době čím dál víc ztotožňuji. Koukněte se na pár dílů a povězte mi – no copak on nemá vždycky pravdu?)

Po přednášce jsme se s Dee vydaly domů. Bylo hezky a ujel nám rozjezd, tak jsme vykročily pěšky a zanedlouho nás doběhla Kobylka v Pyžamu s partou lidí z Konohy. Cesta ubíhala pěkně, bylo o čem se bavit a hvězdy na nás vesele pomrkávaly. Mimochodem, pro všechny draky a dračice, co provokují a rýpou stejně rádi jako já – Dee je hrozný strašpytel. Jakmile ji upozorníte na blikající světlo, máte nad ní absolutní kontrolu. ;))
Tak jsme dorazili domů. Místo toho, co následovalo, si raději pusťte dokument o langustách, a já se přesunu do dalšího dne.

Přišla sobota a já měla za sebou… no, asi tři (+- půl) hodiny spánku. Na Animefest jsem dorazila přesně ve chvíli, kdy nebylo moc co dělat, a tak jsem chodila a chodila…
…až jsem našla Drakarna. Možná to bylo podruhé v mém životě, co jsem si s ním taky pořádně pokecala, takže i ta pauza mezi dobrým programem se vyplatila. A pozval mě na Kafe. :)
Následně jsem s ním vyrazila na kousek přednášky pojmenované Mothy, na kterou jsem byla tak trochu zvědavá, protože jsem vlastně vůbec netušila, o čem je. (Zkuste si schválně přečíst anotaci na webu a zjistíte důvod.) Přednáška byla… no, dobrá neřeknu, ale snad by se dalo říct, že přednášející má potenciál. Striktně se sice držela prezentace, ale mluvila vcelku srozumitelně, nečetla, pokud necitovala, a něco jsem z toho i pochytila. Zdržela jsem se ale jen na chvilku, abych ji zhodnotila, a pak jsem pokračovala s Drakarnem do rotundy, kde jsme potkali Jarníka s Lusi. A došlo to tak daleko, že už se neudrží na nohou že jsme spolu vyrazili na oběd. S námi ještě Bojinda, Serita, Mel a Kotě.

Restaurace se nacházela hned naproti Výstavišti, ostatně kdo byl na festu, jistě o ní slyšel, nebo ji dokonce navštívil – byla to podzemní restaurace Železná růže. Musím říci, že obsluha nebyla nic moc a měli jsme zatracené štěstí, že jsme tam šli celkem brzo, protože už v tu dobu měli z nabízených jídel jen polovinu. Na druhou stranu ale velmi dobře vařili, což se moc restauracím, do kterých zavítám, nestává, takže si nemohu stěžovat. Ceny byly typicky brněnské, takže nic levného, ale snést se to dalo. Čekala jsem, že snad utratím i víc.

Po obědě jsme se vypravili zpět do areálu a já zavítala k DDR, kde jsem se pozdravila se svým spolužákem. Odehrávalo se tam zrovna mistrovství a já nemohla nebýt dojatá z toho, jak hezky se k sobě soutěžící chovali. Tak vidíte – existuje i sport, při kterém lidi hrají fér a dokonce se i kamarádí. (A nekažte mi prosím iluze tím, že nehrají o peníze…)

… Tady uděláme v reportu další pauzu, při níž si pustíte druhou část onoho dokumentu o langustách. …

Zpátky na Animefest. Nacházíme se se Sluní a s Calime před vstupem do sálu A, kde je takových lidí, že kdyby se postavili na sebe, tak snad dosáhnou i na letadla. Tito lidé, stejně jako my, čekají, až dostanou šanci vecpat se do sálu na Wizardyho přednášku o tom, jak nevykládat anime ostatním. Organizátoři to vzali inteligentně, lidi pouštěli po troškách a postupně je usazovali na sedačky. Já s Calime jsme se prorvaly až téměř jako poslední, ale prorvaly jsme se. A tak jsem dostala možnost vám tu teď napsat, že ta přednáška vlastně až tak úžasná nebyla. Byla hezky připravená, přednášející byl rozhodně příjemný, měl spoustu celkem výstižných poznámek, ale tam to asi tak končilo. Vrátím se teď o dva roky zpátky na Advík 2010, kde jsem Wizardyho poznala.
Životní krize na mě asi chodí po dvou letech, protože i v té době jsem v jedné byla. Wizardy měl na onom Advíku besedu na úplně stejné téma, tehdy ho ovšem tolik lidí neznalo, tudíž byla komornější a také o poznání příjemnější. Lidé vyprávěli své zážitky ze života, zkušenosti s rodiči, Wizardy k tomu měl výstižné a mnohdy zábavné poznámky, všechno bylo takové živé a příjemné. A tak mě na tu chvíli dokázal vyvést z mé životní krize a způsobit, že jsem odtamtud odešla s úsměvem na rtech. No a teď se vraťme na letošní Animefest.
Přednáška začala dobře. Úvod, zdůvodnění proč vlastně toto téma a jak se to celé vyvíjelo. Jenže léta přednášení Wizardyho trošku změnila – nebo jsem tehdy měla štěstí na besedu bez hysterických fanynek, kterým Wizardy dával prostor k tomu, aby na něj ječely, jak moc ho zbožňují. Přiznám se, že jsem neměla v plánu účastnit se souboje o to, kdo si získá víc pozornosti či kdo srdceryvněji zvolá na přednášejícího, jak by mu nejraději olízal boty. Navíc byla přednáška plná různých odboček, při nichž jsem začala usínat (pravda, v mém stavu to nebylo těžké, ale opravdu jsem se snažila udržet pozornost).
Abych ale jen nekritizovala, jednu věc bych Wizardymu ráda pochválila. Na konci dal lidem prostor podělit se o vtipné zážitky o tom, jak různí lidé reagují na anime, a kdykoliv někdo řekl něco slabšího, přidal k tomu komentář, který vše zlehčil a přidal situaci na humoru. Tudíž má velkou pochvalu za to, že (ať už záměrně či mimoděk) nedopouští, aby se mu na přednáškách lidi ztrapňovali.

A po Wizardym jsem se se Sluní, Calime a Dee vypravila spát. Nebo spíše vypravila v naději, že půjdu spát. Takže jistě pochopíte, že čas na třetí část dokumentu o langustách nadešel právě teď.

Neděle, čas loučení. Byla jsem sice zničená psychicky i fyzicky, skrz naskrz unavená a nejraději bych v tu chvíli skočila někde z mostu, ale přece jen to nemění nic na tom, že nesnáším loučení, takže abych si všechno zlehčila, šla jsem se aspoň podívat na kjógen (jako vždycky výborný, i když bylo vidět, že na koberci v kulatém sálu se japonské divadlo hraje dost špatně) a následně jsem se s Anežkou a Gabčou dala do řeči tak intenzivně, že jsme tam na chodbě strávily celé dvě hodiny a málem se tam nechaly zavřít. Vůbec těch dvou hodin nelituji, protože jsem tak alespoň mohla odejít s upřímným úsměvem na tváři. Teď ještě budu doufat, že organizace na Výstavišti nedala pořadatelům zabrat natolik, aby se příští rok Animefest raději vůbec nekonal.

また来年。

P.S. Sem ještě patří velké poděkování Sluní, Dee a Effel za skvělou psychickou podporu. Díky, holky. :-*

20 komentářů u „Animefest 2012“

  1. Tyjo, Chill, to jsem teda musela vypadat. Je pravda, že přelom pátek/sobota měla moje chřipka největší sílu, ale pak už jsem byla (minimálně psychicky) dost v klidu. Podle reportu bych soudila, že jsem na tom byla tak 5x líp než ty :D Ale nevím, jak fungují tvoje stupnice ;) Ale aspoň jsem oba dva dny spala pěkných 6 hodin a měla jsem dost síly odskákat mistrovství, tak to snad zas až tak zlé být nemohlo.
    Nicméně jsem nakonec zodpovědně vzdala tu mezinárodní ddr soutěž, došla si dneska k doktorovi a pěkně odpočívám na neschopence. A cítím se velice svěže, for the record.
    Čajema se vůbec netrap. Ve skladu se v neděli zjevily erární citróny, které dokonaly kouzlo erárních čajů tak, že mi už vůbec nic nechybělo.

    OdpovědětOdpovědět
  2. Děkuju moc za zpětnou vazbu!

    Letos jsem se hodně bál, že při takovém velkém počtu lidí by nebyla původní „besední“ forma přednášky úplně ideální a tak jsem se snažil co nejvíce času vyplnit „sebou“ =D Viditelně to nebyl úplně nejlepší nápad, už jen proto, že když moc mluvím tak často odbočuju od tématu. Jsem rád, že i u takhle velké přednášky je pořád zájem podělit se o vlastní příběhy a slibuju, že pokud tato přednáška proběhne ještě jednou (ačkoliv mám pocit, že už je to téma přecijen poněkud ohrané) a nebo na jakékoliv příští přednášce, dám určitě více prostoru divákům. :-)

    OdpovědětOdpovědět
  3. A mimochodem, fanynky jsou sice super ale člověku to rychle stoupne do hlavy a to není dobré. Musím na příští rok vymyslet nějaký filtrační systém, jinak ta kvalita půjde už jen a jen dolů.

    OdpovědětOdpovědět
  4. Ach jo, teď mě mrzí ještě víc, že jsem tam nebyla. Ale krásně se to čte :o)
    A jsem ráda, žes tam měla holky jako podporu a že ti pomohly.

    OdpovědětOdpovědět
  5. jejda zlato, vubec nic jsem prece neudelala :) ale kdyby sis potrebovala jeste nekdy popovidat, ozvi se, me rame je pripravene ,))

    OdpovědětOdpovědět
  6. Lusi: Moje stupnice nefungují. Vzhled není všechno, na mně třeba skoro nikdy není vidět nic kromě mých věčných kruhů pod očima, na něž jsou lidé už tak nějak zvyklí. Ale zase mám třeba spolužačku z gymplu, která vždycky vypadala, že se co nevidět rozpláče, a přitom byla úplně v pohodě. A navíc… sebe hodnotím samozřejmě jinak, já jsem sice strhaná, ale jsem to pořád já a vidím do sebe. O ostatní mám strach, protože netuším, jak jim je. Takže tak, no.

    Wizardy: Vůbec nemáš zač, já děkuji, že k tomu přistupuješ takhle. Jinak si myslím, že to není špatné téma, jen bych třeba poradila ho trochu víc nadupat. Třeba udělat rozšíření o nějaké další příbuzné téma (pokud jde o přednášku, dají se dělat výzkumy – napadlo mě třeba udělat statistiku, jak reagují kteří lidé např. podle pohlaví, věku a tak, případně co třeba viděli a ani netuší, že je to anime, jako Včelka Mája… jak by asi zareagovali na to, kdyby se to dozvěděli, nebo co by řekli, kdyby sis třeba troufl tvrdit, že Disney nebo Krteček jsou západní anime. Nebo něco na ten způsob…). Ale to je jen návrh a taky jedna z mnoha možností. Nebo si taky můžeš udělat přednášku na jiné téma, třeba podobné, a uchopit to obdobným způsobem.

    Veve: *huuuuug* Tak příště. Vezmeme své muže a budeme nejkrásnější a nejchtěnější otakyně pod sluncem. A vem si sárí, příště beru jukatu. :)

    OdpovědětOdpovědět
  7. Tomu říkám plán! Ovládneme Animefest svou krásou, inteligencí a… a vůbec mě nenapadá, co by mohla být ta třetí věc, kterou je ovládneme, ale čert to vem :D Prostě budem nejlepší!

    OdpovědětOdpovědět
  8. Zajímavý report, stále přemýšlím nad sepsáním svého, i když jsem letos stihla z programu opravdu jen minimum.
    Škoda že jsem neměla možnost tě aspoň pozdravit =/.

    OdpovědětOdpovědět
  9. Trochu si ty vyšší orgy obměkčila, abysme to s dodržování požárních předpisů nepřeháněli více než samotní zaměstnanci BVV.

    OdpovědětOdpovědět
  10. Veve: A samozřejmě budeme také nejmilejší. ;))

    Atelwen: Jeeee, tys tam byla? Já právě přemýšlela, jestlipak tam asi jsi, ale nikde jsem tě ani nezahlédla, tak jsem si říkala, že ses na to asi vykašlala. Přece jen, tebe se mi vždycky podařilo někde najít… tak na Akiconu snad, no. Doufám, že tam budeš.

    Zbyšek: Opravdu? To jsem ráda a děkuji. :)

    OdpovědětOdpovědět
  11. Letos jsem byla na AF v rámci Hudebních her, takže jsem většinou byla tam – nicméně ne v Rotundě, ale na tom druhém stanovišti.
    Akicon snad určitě =).

    OdpovědětOdpovědět
  12. hm, zvláštní. Zrovna Wizardyho přednáška mi připadala jako nejslabší ze všech (ba dokonce se nebojím použít slovo „jtrapná“). Pokud se na ní zrovna nezabýval samolibě sám sebou, tak zbytek tématu měl naprosto rozříštěný a vařil z vody jen aby vyplnil přidělený čas. Mne osobně velmi zklamala a po půlce (za 3/4 hodiny) jsem poměrně znechucen a unuděn odešel. Jistě, je to jen můj subjektivní názor, ale takhle si skutečně nepředstavuji přednášku, vykecávat se mohl na festpokecu, ale takhle marnil i můj čas, jenž jsem mohl využít na mnohem cennější akce jinak skvělého Animefestu.
    Naopak přednášky Jonathana, Hintzu (i přes nepřipravenost byl schopen skutečně zaujmout a nakonec to zvládl na tradičně dobré úrovni), Shinigami, Kalisto a další jsem si velmi vychutnal. Díky!

    Chill: a já si říkal, že jsi mi připadala tak unaveně a „jako přešlá mrazem“. Hlavu vzhůru, co nás nezabije… :)

    OdpovědětOdpovědět
  13. Viktor: Děkuji. Já se jen obávám, že pokud to takhle půjde dál, tak mě to doopravdy zabije. A jak to tak vypadá, bojí se toho občas i mé okolí…
    Ad hintzu: Tyjo, když si to tak po sobě čtu, tak já jsem o té jeho přednášce zas tak moc nenapsala. Ona nebyla špatná, měla jsem prostě jen problém s tím, že jsem se často nechytala.

    OdpovědětOdpovědět
  14. chill: jeho terminologie mi moc nevadila — věděl jsem sice zpravidla oč kráčí, ale zde jsem to bral jako záměr — myslím si, že si uvědomoval, že to spoustě lidí nic neřekne a o tuhle „ad absurdum“ vytaženou odbornost možná šlo :-)
    Ale u spousty příkladů anime (a konkrétních postav) jsem se tedy nechytal fest, což mne lehce deprimovalo a asi i v tomhle „vysoce odborná přednáška“ splnila svůj účel :-)
    Spíš jsem to bral jako inspiraci pro příště, co bych mohl ještě shlédnout. Škoda jen, že mám tak málo času… :-(

    Jinak myslím si, že tě to nezabije. To rozhodně ne. :)
    Ty jsi zřejmě v jádru velmi klidná (a navenek velmi vyrovnaně působící) povaha, jenž se snaží vše v sobě potlačit a zvládnout a v tichosti překonat. Nicméně myslím si, že až dopadne ta skutečně poslední kapka a okraj tvé trpělivosti přeteče, stane se z tebe vraždící Berserker a — a pak konečně zavládne absolutní respekt a poslušnost ostatních… :-)

    OdpovědětOdpovědět
  15. Lol, víc už se snad člověk ani mýlit nemůže. 8-DDD Tys mě ještě vážně nepoznal. Ne, teď jsem ve stadiu resignace, takovém tom stavu, kdy už to fakt nejde, tak mě popadá cynismus, bo už mi opravdu nic jiného nezbývá, ale mohu tě přesvědčit, že jsem těžký cholerik a skoro všichni to o mně vědí, takže když se zeptáš, dost lidí ti to potvrdí. Pravda, má neustálá výbušnost a navztekanost je hodně způsobená tím, že už jsem několik let nezažila snad jediný den, kdy bych opravdu měla klid a nemusela myslet vůbec na žádné své povinnosti, ale to nemění nic na tom, že můj běžný stav je se zatnutýma zubama.
    A co se týče ostatních, no, nejlépe reagují, když jsem v klidu. Jinak tu ale o respekt nejde… spíš o to, abych přežila nápor školy a dalších okolností. Netuším, jak to letos mám udělat. Jak říkám, je jistá vyučující, která se rozhodla udělat mi (a nejen mně, celému našemu ročníku) ze života peklo…

    OdpovědětOdpovědět
  16. Chill: eh tak to se omlouvám, já měl tedy zatím tedy to štěstí tě poznat z té nejklidnější stránky… Ale toho skrytého „berserkra“ jsem tedy vytušil správně. :-)
    Jo vyučující — stačí jeden „mocný“ blb a může člověku (nejen) školu naprosto znechutit a v nadějném studentovi pak vzbudit těžkou averzi k předmětu. Klasika…

    OdpovědětOdpovědět
  17. Bojinda: jop, cokoliv o jídle mám rád. I když bych docela ocenil možnost ochutnávky, ale to prý snad bude někdy příště… :-)

    OdpovědětOdpovědět

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *