AkiconLogo

Akicon 2014

Tak jsem se po dvou letech zase ukázala na Akiconu. Akicon 2013 jsem logicky vzhledem k mému studijnímu pobytu v Japonsku musela vynechat, stejně jako Animefest 2014. Na Natsuconu 2014 jsem sice byla, ale po krátkém rozmýšlení jsem došla k názoru, že nemá moc cenu psát report z conu, kde se toho vlastně moc nestalo. Snad jen stojí za zmínku, že Sykyho přednáška byla hrozně fajn a Alien211 je bezva člověk, ale jinak ke conu samotnému moc co říct nemám. Jen ještě avízuji, že příští rok Yakuza nejspíš kvůli malému zájmu nebude, ale pokusíme se vymyslet nějakou novou zajímavou hru. :) No a teď už k Akiconu, který mi letos za report rozhodně stojí, protože jsem pro změnu strávila značný čas na programové části conu a rozhodně toho nelituji. Jeho kvalita byla totiž skutečně vysoká. :)

Letošní Akicon pro mě začal v pátek po poledni na brněnském nádraží, kde jsem se sešla s Aurim, hintzuem, Nanou, Berrym a několika dalšími brněnskými nebo aspoň dočasně brněnskými individui. Společně jsme nasedli do vlaku směr Praha a hned jsme všichni svorně nadávali na dráhy, neboť jsme měli po pečlivém studování plánku vlaku, který byl v online rezervačním systému, zarezervovaná dvě kupé, přičemž jsme zjistili, že náš vagon žádná kupé nemá. Obsadili jsme tedy zarezervované sedačky, jak se dalo, a vyjeli jsme vstříc Akiconu. Já po cestě napůl spala, neboť jsem ten den vstávala v půl šesté, nicméně mé okolí žilo – ať už pili vodku s džusem, znásilňovali přátele stejného pohlaví, probírali světový mír či koukali na anime se spoustou roztomilých slečen (že, Auri).

Když jsme dojeli do Prahy, vrazila jsem Aurimu do ruky svůj spacák, pověřila ho dopravou tohoto cenného předmětu na Akicon a sama jsem se vydala směr mámin příbytek, abych si tam mohla vyzvednout jukatu a řádně se před akcí umýt. Doma jsem na posilněnou dostala trochu dobrého hovězího vývaru a jakmile jsem měla vše hotové, už jsem zase šupala do Prahy. Na Aki jsem dorazila něco před 20. hodinou v doprovodu svého milého Garaxe a hned jsme pospíchali na přednášku o japonských kriminálkách, kterou měla Zíza. A jak to říct… Zízu mám ráda a mezi studenty japanistiky je pro mě kapacitou, která je nehorázně nabušená. Ale ta přednáška se jí prostě nepovedla. Za tu tři čtvrtě hodinu, co jsem tam byla, jsem se dozvěděla, že existuje seriál s názvem Galileo, který vyhrál hromadu ocenění (shodou okolností jsem o tomhle seriálu věděla už dříve), a zbytek času vyprávěla Zíza o tom, co je to samovznícení, což je sice téma zajímavé, ale nebylo to téma téhle přednášky. Trochu mě pak zamrzelo, že jsem kvůli tomu oželela Sykyho přednášku o otaku v populární kultuře, která se konala ve stejný čas, ale snad bude dostupná ze záznamu.

Po Zíze jsme s Garaxem zamířili na přednášku Eldy o dódžinši. Tam jsem původně nechtěla, ale záhy se ukázalo, že ač o dódžinši nic nevím a vlastně jsem o něj nikdy nejevila zájem, přednáška je i pro mě velice zajímavá a dává mi zase nový náhled na japonskou kulturu, nemluvě o tom, že spousta japonských manga bestsellerů začínala jako dódžinši (ačkoliv jsem tedy nepochopila, jaký je rozdíl mezi originálním komiksovým dódžinši a tím, čemu se říká manga – na to se Eldy ještě vyptám). Taky jsem se dozvěděla, jak probíhá Comiket a jak těžké je prosadit tam nějakou svou práci (natož na tom vydělat). Pak taky dala pár tipů na několik inkriminovaných prací… a všeobecně měla přednášku moc pěkně připravenou i provedenou. Odcházela jsem z ní obohacená a s dobrou náladou – když teda pominu ty pitomce, co měli zaplý facebook i se zvukem, případně telefonovali a neobtěžovali se odejít z přednáškové místnosti.

V přestávce jsme se šli podívat do místnosti s krámky, obdivovali plyšové diskety (růžová plyšová disketa, no kdo by to nechtěl!) a polštářky s Bezzubkou z Jak vycvičit draka a zarezervovali jeden plakát z Korektora. Následně jsme se v doprovodu Eldy vrátili do dílny a absolvovali s Lusi a Jarníkem Anime zpívánky. Lusi měla kromě kytary připravené i ukulele, což byl pro mě velký zážitek. DanQ se svou dcerkou dělali rytmiku, a když pak došlo na zpívání tradičního Rozvíjej se poupátko, našla se i jedna dobrá duše, co nám zahrála na klavír. Většinu písniček jsem sice neznala (ale dávám pochvalu za Dango daikazoku :)), ale nakonec nebyl takový problém se chytnout. I Garax, který byl zezačátku velmi zdráhavý, se nakonec celkem rád zapojil, a tak jsme všichni odcházeli z místnosti s úsměvem na rtech.

Nějakou dobu jsme pak ještě posedávali v Atriu, povídali si o všemožných kravinách a s Eldou jsme vymýšlely dódžinši o farmářovi, jenž na svém políčku našel velrybu, než se všichni rozešli a já s Garaxem jsme se odebrali do bytu Veve a Teroka. Tam jsme dorazili krátce před první hodinou ranní a hned jsme se museli pomazlit s jejich novým členem domácnosti – překrásným béžovým koťátkem. <3

kote

Veve s Terokem nám poskytli bezvadný nocleh na jejich rozkládací sedačce, takže jsem se ráno cítila příjemně odpočatá a připravená na dlouhý den. Oblékla jsem si jukatu – tentokrát sama a konečně správně (převelice děkuji nejmenované „jukatové mistryni“, která mi pomáhala obléknout se v Japonsku na tanabata party) – a společně se všemi jsme vyrazili na Akicon na Lusiinu přednášku o japonských záchodech. Musím říct, že ač jsem v Japonsku byla, ani ve snu jsem si nepředstavovala, co všechno tam mají za záchody. Záchody japonského typu jsem viděla, ty automatické taky a taktéž jsem se setkala se záchodem s umyvadlem nad nádrží, nicméně některé záchody byly tak sofistikované a některé kontrolní panely tak komplexní, že překonaly mou představivost. Ale ráda bych věděla, jestli, když už má záchod funkci pustit si hudbu, si tam taky můžu dát vlastní playlist. Metalový záchod – no neberte to.

Následovala moje přednáška o Japonsku v anime. Přednášku jsem si přinesla hezky na flashce ve čtyřech formátech, čímž jsem promítajícímu Grekovi udělala radost. Jenže tam taky ta radost končila. Začala jsem celkem pěkně, ale pak to šlo od devíti k pěti. Cítila jsem v každém svém slově, že jsem se nestačila pořádně připravit na tu část, kde uvádím příklady, a publikum to dost pravděpodobně vycítilo také. Otázky za Akibony jsem si sice nějak dokázala vycucat z prstu (nakonec to není tak těžké, když obsah té prednášky je těžce intelektuální), ale jestli ta přednáška někomu něco dala, toť otázka. Faktem je, že jsem se po ní cítila dost mizerně a vyčerpaně. V historii mých přednášek byla tahle podle mě nejhorší. Z mé deprese mě pak vytrhnul až Grek, který si mě vzal stranou a podrobně mi řekl, co se mu na mé přednášce nelíbilo, za což jsem mu neskonale vděčná, protože teď aspoň vím, s čím mám pracovat a co mám do příště zlepšit. Zároveň mě ale i pochválil za průvodní myšlenku, za což jsem mu taky vděčná.

V té samé místnosti hned po mně přednášela Fara_ujde o anglickém fansubu a musím podotknout, že její přednáška byla naprosto bezchybná a informačně velice hodnotná. Řekla nám něco o historii fansubu vůbec, o metodice práce fansubových skupin, o kvalitě a chybách… a neopomněla do téměř každého slidu přidat nějakou perlu z konversací. Já sama jsem do anglického fansubu pronikla trošku, když jsem se jednou na kanále commie pochlubila svým novým certifikátem z JLPT a oni se mě pokusili naverbovat jako překladatelku, ale teď už mám konečně konkrétnější představu, jak to ve skupinách vlastně chodí. A taky si jsem jistá, že se nikým takovým naverbovat nenechám, protože tenhle způsob práce by mě zabil. :)

Po faře byla zevl pauza v atriu, během níž jsem se konečně aspoň trošku najedla. Mimochodem, až si budete chtít dávat v Zahradě nachos, vězte, že toho sýra je tam asi tak polovina oproti tomu, co mají na tom vystaveném exempláři na pultu. Taky jsem si během této pauzy vzala nový animefestí kalendář a kritickým okem si prohlédla nově vydanou mangu Útok titánů. Doufala jsem ve víc. Přesně jak říkal hintzu – příběh není oproti anime o nic lepší, ale kresba je ještě o pár úrovní horší. A jestli mi Crew chce udělat radost, ať vydá Fullmetal Alchemist – ráda si to koupím celé. A když už jsme u toho, ráda jim to klidně i přeložím. Celé. :)

Před třetí hodinou jsme se přidali k Veve a Terokovi a vydali se na přednášku Kalisto s názvem Fascinující vynálezy komiksového světa. A zase jsme nelitovali, přednáška byla opět výborná. Kalisto se mnou sdílí názor, že Batman má všechno, čímž mě potěšila. Také nám ukázala, jak se komiksoví superhrdinové mohou přepravovat, jak bojují a střílí, jak se brání a jaké všechny kontroverze se u těch jejich vynálezů najdou. Mimochodem, LARPeři by se od nich mohli učit – kam se hrabou naše ubohé vycpávky na šípy na boxovou rukavici.

Po skončení této přednášky jsme sál ani neopouštěli. Chtěli jsme se dostat na Greka, a jelikož ten měl přednášku až po cosplay soutěži, usoudili jsme, že abychom se na ni dostali, budeme muset absolvovat i cosplay soutěž. V tom jsme se sice sekli, protože Grek měl v sále pak ještě spoustu místa, ale co, počkali jsme si tedy na soutěž kostýmů. Ta měla k mému velkému překvapení docela slušné zpoždění (já jsem do té chvíle na Akiconu ještě žádné zpoždění nezažila), ale nakonec bylo celkem málo soutěžících, takže nebylo ve výsledku až tolik znát. Soutěžících bylo celkem osm a já z nich dokázala ocenit polovinu. Tiny Tina a Handsome Jack z Borderlands byli skvělí. Ruby Rhod byl taky hrozně fajn… a taky Trhač z Želv ninja. A pak taky moderátor (z komentářů od samotného Handsome Jacka vím, že se jmenoval Arenoth) – musím pochválit vedení za jeho výběr a jeho samotného za obdivuhodný výkon, protože díky němu jsem se opravdu skvěle bavila. Nejlepší byl podle mě ale naprosto jasně Handsome Jack, a tak jsem pro něj i hlasovala.

handsome_jack02 Handsome Jack
Handsome Jack (© Arenoth a PatrikCZ)

Následující Grekova přednáška o JSDF (Japan Self-defense Forces) byla nabitá neuvěřitelným množstvím informací, které jsem nestihla všechny vstřebat, nicméně děkuji Grekovi za přispění k mé přípravě na státnice, dost věcí jsem si na přednášce ujasnila. Je mi ale záhadou, kdo kdy přišel na to, že Japonsko je kvůli výsledku druhé světové války mírumilovné (podle Greka to tak tvrdí Wikipedie). Já ho tak nikdy neviděla a ani nás to tak na škole nikdy neučili. Ale tak proč ne, že. Jak by země, která má rakety čistě na svou obranu a uran či plutonium uchovává zásadně za svými hranicemi, mohla být agresivní.

Grekovou přednáškou moje účast na Akiconu skončila. Následovalo řešení jistých osobních problémů, večeře v čínské restauraci, kvůli které jsme si museli s Garaxem a s Aurim obejít celý jeden obchoďák, abychom ji našli, a srdceryvné loučení se všemi přítomnými (byla tam Veve s Terokem, Serita, Mitsuki se svým mužem a ještě dvě další slečny, o kterých jsem neměla tušení, kdo vlastně jsou). Pak už jsme s Garaxem vyrazili směr Česká Třebová.

A celkový dojem? Akicon si u mě udržel pověst nejlepšího, nejlépe zorganizovaného a po programové stránce nejkvalitnějšího conu v republice. Chtěla bych tímto vzdát hold organizátorům, kteří se o to postarali, a poděkovat jim, že si udržují poměrně nízký počet návštěvníků a tím pádem i pohodovou atmosféru. Máte můj obdiv.

chill01

7 komentářů u „Akicon 2014“

  1. Ad ta tvá přednáška, tím hlavním problémem dle mého názoru nebyla nedostatečná příprava. Ta byla právě naopak dostačující. Ani přednes nebyl špatný. Problém tkvěl v celkové koncepci výstupu. Kdyžtak viz můj report.

    OdpovědětOdpovědět
  2. Zdar, jsem rád, že jsem pobavil :D Za zpoždění se omlouvám ale bohužel se nám z důvodu Shookiho přednášky posunulo o hodinu předkolo soutěžících. A to se pak dohánělo celou dobu. Já pak raději několikrát překontroloval techniku se soutěžícími aby jim neklekla písnička nebo aby se nezamotali s mikrofonem. Do příštího roku, pokud mě zase osloví, se pokusím tyhle věci vychytat.

    OdpovědětOdpovědět
  3. @Dia: V České Třebové prosím bydlím s přítelem. On tu pracuje a já dojíždím do školy. :)

    @Arenoth: Koukám, že Shookie pěkně zamával celým Akiconem. :)) Nám to zpoždění moc nevadilo, vzhledem k malému počtu soutěžících nakonec soutěž skončila včas a i kdyby neskončila včas, pochybuju, že by se kvůli ní rušila zrovna Grekova přednáška, která se konala ve stejném sále, takže cajk. Akorát mě to překvapilo. :)
    Pokud budeš příště soutěž moderovat zase ty, tak se tam ráda opět přijdu podívat – a to normálně na cosplay soutěže nechodím. :))

    OdpovědětOdpovědět

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *