Akicon 2010

Akicon 2010

Poslední dobou moje reporty nahánějí lidem hrůzu. Mohu ale rovnou říct, že tohohle se nemusíte bát, dokonce ani když ho píšu hned den po příjezdu z akce, protože Akiconu nemám příliš co vytknout. Jediné, nad čím přemýšlím, je, kam nacpat tu hromadu věcí, co jsem prožila předtím – jako Aki Macuri, úžasné divadelní představení Ostře sledované vlaky, dušičkový výlet na hřbitov nebo třeba zpívání gospelů. No, tak jak bych to jen řekla… všechno se to událo a všechno to bylo skvělé. Korunu tomu pak nasadil koncert Tarji Turunen, kde nadšení sálalo jak z ní, tak z publika. Já tu ženskou prostě miluji. A je to jedna z toho mála, co si mohou dovolit neoblékat se do příliš extravagantních věcí a nepobíhat po jevišti jako maniaci, protože lidi přišli za její hudbou a ona je připravená jim ji naservírovat na stříbrném podnose. Prostě paráda. :) Ale teď už k Aki. Report bude (snad) kratší.

Možná bych raději měla začít úterkem minulého týdne, kdy jsem se rozhodla, že si pro zlepšení zdraví a fyzické kondice zacvičím nějakou power jógu. Cvičení mě znavilo a tělo mi pak ztuhlo, ale všechno bylo celkem ok. Když jsem se den nato dostavila na povinnou tělesnou výchovu, dělali jsme nějaké cviky na posílení tricepsů, používali jsme přitom gumové pásky. Tělo bylo sice ztuhlé, ale vcelku neprotestovalo. Jenže když jsem se pak ve čtvrtek ráno probudila, ty moje tricepsy mě odmítly poslouchat. Pohnout rukou, vzít do ní něco těžšího nebo se o ni nedejbože opřít, to všechno bylo dost bolestivé. Na uvolnění jsem si tedy šla zaplavat, což sice chvilkový efekt mělo, ale než jsem dojela do Prahy, už mi zase cukalo v pravé ruce. A pátek byl ještě horší, to už jsem všechno vykonávala levou a kdyby mě někdo viděl čistit si zuby nebo se převlékat, asi by se celkem zasmál. Snažila jsem se tedy zastihnout někde devyxe, vědoma si toho, že bez pravé ruky se na šatně asi nehnu. Toho jsem sice nezastihla, nejspíš už byl v plném proudu příprav na akci, ale našly se jiné dobré duše, které mi to zařídily, skončila jsem tedy na hlídce.

V sobotu ráno jsem tedy vstala, dokonce jsem si stihla všechno včas zabalit a připravit si svačinu, a odjela jsem směr Praha. Cesta byla vcelku nudná, bloudění žádné, bludní Holanďané taky žádní, na místo jsem dorazila někdy před půl desátou – půl hodiny před začátkem mé služby. A čekalo mě překvapení.
Na rozdíl od větších conů, kde jsem byla zvyklá na zmatené pobíhání těsně před akcí, rozrušené organizátory v plné polní připravené udupat kohokoliv, kdo se jim připlete do cesty, přípravy na Aki probíhaly v klidu a míru, všichni se chovali rozvážně a beze stresu sem tam lepili ukazatele či stříhali jmenovky.
O conu jsem netušila nic – na Aki jsem byla prvně, informace jsem žádné nedostala a v prostorách jsem se nevyznala. Přesto ale nebylo vůbec těžké se zaučit. Prozkoumala jsem, co jsem mohla, poptala se pár lidí, jak co chodí, a v 10:00, kdy mi začínala služba, už jsem byla plně připravená na svou práci. Ona toho tedy moc neobnášela, tak jsem alespoň vyhledávala lidi, kteří vypadali, že mají problémy, a dávala jim informace o tom, kam si mají dát věci a kde co najdou. Párkrát jsem prošla záchody a něco tam uklidila, a když přijeli hintzu s Christofem a s Temi, pomohla jsem jim vylepit pár Animefestích plakátů (alespoň jsem se zasloužila o propagaci akce, které jsem dala nejvíc – mimochodem, malá reklama – na příští AF se plánuje hora fakt suprového promítání, takže koukejte sledovat web a pak dorazit na akci). A první, co jsem udělala jako návštěvník, bylo, že jsem si u AF stánku vyprázdnila kapsy a koupila pár vánočních dárků (které bych si nejradši nechala, ale to si mé finance nemohou dovolit).
Pak jsem si sedla k pár lidem z Konohy a Sekaistánu, načež z oběda dorazili Cirdan s Drakarnem a přinesli mi smažený sýr. Příbor k tomu nebyl, ale majíc na paměti mé předchozí prohlášení „hůlkami zvládnu cokoliv“, vzala jsem si z báglu jedny z mnoha hůlek na jedno použití, co vždycky nosím s sebou, a zkusila to. No, se sýrem jsem se trošku poprala, ale zvítězila jsem! Mám to i zdokumentované, takže až Drakarn nebo Hejty dodají fotky, snad se tu i nějaká objeví. :)
Z Ram, která dorazila nedlouho poté, jsem měla až dětinskou radost a na pár hodin jsem si ji usurpovala. Chvíle sršení blesků mezi Ram a Drakarnem, pak následoval výlet do centra Chodov, abych nakoupila dárek Gladness, která před nějakou dobou slavila narozeniny. (Mimochodem, ta mě vyděsila k smrti, zrovna když jsem někomu říkala, jak jí koupím dárek, což mělo být překvapení, zaklepala mi zezadu na rameno.) Za mnou se táhla tříčlenná skupinka otaku (Ram a dva blázni z Konohy – sourozenci Nefrites a Tall), kteří mě po všech obchodech sledovali jako pejsci, až jsem z toho získala mravenčení v zádech. Nakonec se Ram projevila jako rozený génius, protože při vstupu do hračkářství zmínila hlavolamy – a v tu chvíli byl dárek pro Gladness jasný. Koupila jsem jí pátou úroveň s tím, že Glad je chytrá a šikovná a blýsknout se svou inteligencí jí nebude dělat problém. (Jestlipak už ho vyřešila?)
Prasátkova přednáška byla super. Můj vztah k japonským – tedy vlastně čínským – znakům opět zesílil, přijde mi skutečně geniální, že chrám se píše jako země, kde se vykonává právo, domov je prase pod střechou a bordel jsou tři ženské. Takže jsem samozřejmě nemohla udělat nic lepšího než vzít s sebou pak do hospody papír a pár písátek a s Prasátkem rozebírat znaky i pak. A když už jsme v tom byli, proč také nezkritizovat ty intelektuály bavící se o politice?
Z večerní přednášky o anime kozách jsem utekla, Sušenka je sice skvělá, ale publikum mi zážitek natolik zkazilo, že jsem radši počkala venku, připravená poskytnout své rameno plačící přednášející. Ta to ale statečně vydržela až do konce. Yay!
Mrtvolné pochodování. Zpívání „Snape, Snape, Severus Snape“. Střet s opilými otaku. Spánek. Respektive pokus o spánek, vyhoštění souložícího páru ze spacích prostor, skutečný spánek. Dobrý, ale bylo ho málo. Za ono vyhoštění jsem údajně dostala titul oficiálního kazišuka Akiconu. Yay!

I přesto jsem vstala další ráno celkem dobře naladěná a do další služby s uklízením záchodků jsem se pustila s nadšením. Od Sušenky jsem pak dostala Ai no Kusabi v knižní podobě, na které se snad co nevidět vrhnu. Chvíli jsem si poseděla na recepci a prudila návštěvníky, kteří neukázali své visačky. Vrcholem celého conu byla pak přednáška Lusi o unikátních anime hrdinkách, kde jsem došla k závěru, že bych mohla dokoukat Haré+Guu, určitě zkusím Lain a zahraju si na těžkého intelektuála a nejspíš bych se mohla zasmát u Puni Puni Poemi. Jen by snad bylo ještě lepší, kdyby na přednášku bylo o půl hodiny víc, Lusi totiž přednáší opravdu dobře a nedá se u ní usnout.
Nastal čas loučení. Možná mi nebudete věřit, ale byla jsem z toho smutná, con jsem si strašně užila a rozhodně by mi nevadilo, kdybych tam s ostatními mohla strávit ještě o něco víc času. Vlastně jsem v neděli měla nervy jen z toho, že budu muset jet domů, stihnout si zabalit nějaké věci, umýt se a vyrazit s tátou a jeho družkou na barokní koncert. Nevertheless, koncert byl skvělý. Alespoň ztišil můj žal z toho, že Akicon už skončil, ale to rozhodně neznamená, že na tuhle skvěle fungující akci se skvělými lidmi nebudu ještě dlouho vzpomínat.
Mimochodem – z nějakého důvodu se mi na Aki utřídily myšlenky a dokázala jsem se bavit i s lidmi, s nimiž jsem si říkala, že už nikdy v životě nepromluvím. Díky, Aki.

P.S. Darn. Zase je to dlouhé…

11 komentářů u „Akicon 2010“

  1. Ha ha, šikovná a chytrá… XD Pokud jde o hlavoamy, tak jsem beznadějná, ale až bude čas, tak se ho pokusím pokořit. XD Ještě jednou moc děkuju. :-)

    OdpovědětOdpovědět
  2. Tarju strašně závidíme! Byla úžasná, že? A Akicon byl perfektní, to máš pravdu :-) A s kazišukem jsem byla značně překvapená :-D Mně bylo řečeno, že dělat to veřejně ve spací místnosti je za a úplně v pohodě za b úplně normální a za c se ti nic nestane. Teď mi zas zástup antifanoušků řekne, že jsem hrozná frigida, ale aspoň, že někdo si taky myslí, že to tak normální, v pohodě a beztrestné není.

    OdpovědětOdpovědět
  3. Glad: Do toho! :)
    Nielian&Sora: No, ono je mi úplně jedno, jestli tam třeba porodí paterčata. Co mi není jedno, je, že jsou hluční a já se nevyspím. ;)

    OdpovědětOdpovědět
  4. LOL, někdo pracoval na malích otaku? Ještě, že jsem tam nemusela přespávat. Jinak souhlas – Akicon byl fajn.

    OdpovědětOdpovědět
  5. Já spíš nechápu, že s tím sexem někdo nepočká na doma nebo si s tím nezaleze do soukromí:D To to prostě nemůžou jeden dva večery vydržet?
    A Akicon závidím, mrzí mě, že jsem nejela. Ale třeba příští rok, kdoví:o)

    OdpovědětOdpovědět
  6. No, ono když je třeba ten jeden večer jediný v měsíci, kdy se vidí, tak to zase pochopit dokážu. 8-DDD A věřím, že na Aki opravdu není moc kde si najít soukromí (záchody jsem právě pro takový případ měla obcházet :)). Na druhou stranu, kdyby u toho nehalekali jak na lesy, nikdo si toho nevšimne. 8-DDD
    A příští rok to máš povinně!

    OdpovědětOdpovědět
  7. hehe, zní to zajímavě, mně bylo hned jasný že napíšeš o něčem, co tu zase překazilo pořádný spánek, ale tohle jsem nečekala..XDD z těch fotek to na mě působilo jako první advíky, taková akce kde je sice míň lidí, ale větší pohoda.. – statistiky by náhodou nebyly, abych si svou domněnku potvrdila?=D fíha, koncert závidím, já dnešními dny slintám nad chystajícím se březnových lord of the dance, jenže jsem zas bez peněz..TT.TT sakra, příště se tam musím dostat, zjistila jsem že akce o max. dvou dnech mají mnohem víc do sebe a navíc tam jela spousta lidí z deviantARTu, začíná mě to žrát..=3 hihih, snape, severup snape..XD

    OdpovědětOdpovědět
  8. No dobře, to mě nenapadlo:o) Nějak jsem předpokládala, že to je pár, který je spolu prostě furt a kterému by stačilo si ty dva dny počkat. Na druhou stranu, když to na člověka přijde… :D
    Rozkaz, pane! Ale nic neslibuju:o)

    OdpovědětOdpovědět
  9. Děkuju za aktualizaci odkazu ;-)
    Jinak report na Akicon plánuju tenhle týden, jenom jsem čekala, až mi kamarád dodá fotky. Ty sice ještě v ruce nemám, ale v nejhorším to zveřejním i bez nich ;-)

    OdpovědětOdpovědět
  10. Dee: Sakra, no to jsem si o sobě v tvých očích udělala pěkný obrázek… jenže když já jsem na spánek háklivá víc než na cokoliv jiného… od toho se odvíjí můj den. Mimochodem, dneska jsem se taky blbě vyspala… a bude to tak ještě tři týdny, protože vedle kutají barák. :(
    Statistiky sice nevedu, ale imho tam bylo max. 500 lidí. Akcička to byla super a vydařená, to jo. Příště dojeď. :)

    Veve: Jo, co když to na tebe zrovna na příštím conu přijde? 8-DDD

    Yominis: No tak já tedy čekám. :)

    OdpovědětOdpovědět
  11. to Chill: Hotovo :-D
    Sice to trvalo déle, než jsem čekala, ale aspoň něco jsem naškrabat zvládla ;-)

    OdpovědětOdpovědět

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *