Nejprve se hoďte do klidu a pusťte si písničku

A pak začněte číst. :)

Hlavním tématem dne uveřejněným na titulní straně se stala kauza s plzeňskými falšovanými dizertačními pracemi a podivným systémem na tamější právnické fakultě. Kupodivu jsem zde objevila první náznak toho, že i dnes se v novinách stále mohou objevit i dobré postřehy. Myšlenka, která mi zůstala v hlavě po přečtení článku byla asi tato: „Lidi, vy jste si nevšimli? Nemuseli jsme tam ani studovat a víme to už dávno.“
Nejsou to má slova, jen cituji jakousi osobu, která v článku není možná ani zmíněná. Ale její slova se ke mně dostala. A pravděpodobně nebude ani jediná. Dostávám se tedy k otázce co, když jsou lidé takoví ignoranti, že přes křiklavost plzeňského právnického života byli schopni veškeré dění tam úplně přehlížet, je vlastně přimělo si všimnout a dokonce s tím začít něco dělat. Že teď něco objevili? Blbost, ne?
Děkanem oné fakulty byl, už není, jistý Jaroslav Zachariáš. Přesvědčený, že neprovedl nic, nechal se vyzpovídat reportéry a jeho rozhovor pak vyšel v tomto deníku. Nečetla jsem ho. Upřímně mi stačilo prvních pár úvodních vět, totiž to, že je přesvědčen o své nevině. Myslíte, že budu-li ignorovat zločin. ač nic sama neprovedu, jsem v tom nevinně? Zvlášť, pokud za něj zodpovídám? Ne, nejsem. Vítejte ve skutečném světě, kde se občas stane i nějaká ta dobrá věc.

Pojďme dál, a budeme nyní trošku přeskakovat. Najdeme si třeba téma, které se týká úplně všech. Univerzální téma, které nikdy nezklame, pokud dojdou všechna ostatní témata na konverzaci. Počasí. :)
Výkyvy teplot a tři roční období v jednom týdni. To máme za sebou. To máme i před sebou. Podnebí se prý mění už třicet let a bude se měnit nadále. Bylo vám tenhle týden špatně? Nedivím se, mně taky. Kupodivu ani tenhle článek mi ale nepřišel úplně k zahození, protože jsem zjistila, že média mají kontakty i na lidi s rozumem. Tím člověkem s rozumem je jistý klimatolog Jan Pretel, který zastává přesně stejný názor jako já. „Lidi, moc si o sobě myslíte. Globální oteplování a klimatické změny že by *způsobil* člověk? Chcete mě rozesmát?“
Pamatujete si, jak tehdy před celou Evropou Václav Klaus prohlásil, že nic jako globální oteplování není? Tedy upřímně – já jeho přesné prohlášení neslyšela. Myslím ale, že by se s panem Pretelem shodl. Bohužel si k tomu nezvolil příliš diplomatickou metodu.
A nadpis hned pod tím – Po sněhové kalamitě mohou přijít záplavy. Reakce? Nepovídejte! Lidi, mám vás ráda, ale stále nemohu přijít na to, proč rok co rok musíte znova zjišťovat, že když sníh roztaje, bude z něj spousta vody a ta spousta vody musí někam přijít. Ano, po sněhu jsou záplavy. Malé či velké, každoročně jsou a každoročně se lidé diví. Propánakrále!

Věc, která se týká či bude týkat valné většiny mých přátel i mě samotné – návrh na školné na vysokých školách. Štve vás to?
Mě ne. Školné samotné mě neštve. Horší je, že už teď tuším, kam ty peníze půjdou. A ta představa se mi nelíbí. Poplatky za recepty? Poplatky za lékařskou prohlídku? Poplatky za školu? Prosím, jsem pro. To vše je vlastně skvělý nápad. Ale ať z toho taky sakra něco máme. Milý pane Paroubku, Topolánku, Rathe, Kalousku a všichni vám podobní… nechce se mi skládat vám penízky do kapes.

Politika. Kontroverzní to téma. Lidé se mohou servat, jen aby dokázali, že jejich názor je „ten lepší“. Že jejich lidé jsou „ti lepší“. Že jejich stát je „ten lepší“. Že jejich způsoby jsou „ty lepší“. A že jejich prostředky jsou „ty lepší“. Macchiavelli pravil, že účel světí prostředky. Ano, můžete zbít dítě, pokud zlobí, aby si zapamatovalo, že tohle dělat nemá. To je správný postup. Ačkoliv u nás už protizákonný. Jak jsme se proboha dostali k tomuto? Politici se v podstatě stále touto Macchiavelliho větou ohání. Ač ji nevyřknou, všichni ji tam někde cítí. Problém je – jaký účel vlastně světí ty jejich prostředky? Jak dlouho zůstali u svých prvnotních cílů?
Řeknu vám, jak jsme se dostali k tomuto.
1) Lidi nechodí k volbám. Já vím, politika je nuda. Ač tu o ní píšu (a možná proto o ní píšu), taky mě nebaví. Ale proboha, lidi. Nejdete-li k volbám, nemáte nejmenší právo si stěžovat. Nepůjdete-li, držte hubu a krok. Vaše smůla.
2) Lidi nemají koho volit. Ano, musíme volit nejmenší zlo. Jestli si ale myslíte, že je to jedno a že v tom žádný rozdíl nebude… konec znáte. Pokud ne, přečtěte si bod č. 1.
3) Není všechno zlato, co se třpytí. Jenže zlato, co se třpytí, se lidem líbí nejvíc a nejvíc přitahuje pozornost. Dokonce i když je to jen pozlacený kus bezcenného plastu. Politika jich má spoustu.

Co se konkrétně dělo v politice dnes? Spousta věcí. V novinách je snad ale jen o tom, jak Václav Klaus ustupuje Evropě v podepsání Lisabonské smlouvy – ovšem za to, že budou platit Benešovy dekrety.
A teď budu mluvit tak, že se to některým možná nebude líbit. Benešovy dekrety. Upřímně, kauza dle mého názoru roztahaná do takových rozměrů, jaké si vůbec nezaslouží. Věc minulosti. Přišla spousta nových generací. Že jsme udělali chybu? Že někdo má cizí majetek? Ano, udělali jsme chybu a někdo má cizí majetek. Jenže ten někdo dnes už pravděpodobně je někdo jiný než v době pana Edvarda Beneše, a možná za to, že ten majetek má, tak úplně nemůže. Lidé o věci zkrátka přicházejí a tak to je, naučte se s tím žít. Němci, je mi vás naprosto upřímně líto, možná za to ani nemůžete, ale kdo z těch, za kterými dnes máte šanci jít, za to může? Pokud se vám něco nelíbí, jděte a vyřešte si to po svém. Life’s not fair.
A Lisabonská smlouva. Otázkou zůstává – bude zachována suverenita států? Pane Klausi, oni vás k podepsání stejně dotlačí, protože je jich na vás hodně a vy jste sám. Ale bát se nemusíte, copak jsme jediný stát, který si svou suverenitu chce zachovat? Ne, pokud bude unie brát státům jejich suverenitu, rozpadne se. A to nechce. Nebo chce? Chce se bít? Pokud ano, dojde k tomu. Můžeme se bránit? Jen v rámci mezí. Smlouvu komentovat nebudu. Nevíte-li, oč se jedná, styďte se. Zde je povinná četba. A ne, nečtěte si zjednodušenou interpretaci smlouvy. Bude vám k ničemu, bude vše zkreslovat a jen vám v hlavě vyvstanou další otázky typu „tak když je to takhle, proč se tím sakra tak dlouho zabývají?“

Teď se asi zeptáte na několik věcí. Třeba

Proč nám to tu vykládáš?

Nevím. :) Možná se stydím sama za sebe? Možná se stydím i za své okolí? Možná si pokládám otázku, proč nikdo nemá sebemenší povědomí o tom, co se děje kolem něj. Upřímně – když mi na chatu dvacetkrát denně vyskočí odkaz na novinky.cz, opravdu mě to irituje. Když se lidé kolem mě neustále baví o politice, irituje mě to ještě víc. Ale uznávám, že bez jakéhosi přehledu o dění kolem sebe prostě nemohu jít dál. Nemohu rozhodovat, nemohu ovlivňovat, nemohu se s lidmi bavit, nemohu vlastně nic. To jsem věděla vždycky. Abych si dění kolem sebe ohlídala, jsem se nenaučila dodnes. Ale lepším se. ;)
Druhá věc je ta, že bych snad chtěla upozornit lidi, aby si informace, které dostávají, dokázali přehodnotit a vzít si z nich to, co potřebují. Můj výklad novinových článků se nemusí líbit každému. Nesnažím se, aby se líbil. Ale mít vlastní ničím nezkalený názor, ať už se k vám informace dostanou v jakékoliv podobě, je důležité. Pro mě rozhodně. Nemusíte vědět, co přesně se stalo. Ale měli byste vědět, že se něco stalo.

A co s tím hodláš dělat?

Hahaha. Jako já? Co s tím udělám? S tím, co jsem tam nahoře popsala? Upřímně? Vůbec nic. Budu dál číst fantasy, dál se budu koukat na anime, zajímat se o mytologii, pít čaj, popichovat své přátele, pěstovat kaktusy, pálit svíčky, uklízet si pokoj, chodit na procházky, v zimě lyžovat a v létě jezdit na vodu. A také budu chodit k volbám. A doufat, že třeba ten jeden můj hlas udělá rozdíl. A budu žít život, jaký mě baví, třeba tím někomu udělám radost.

P.S. Kdyby se vám někomu zdálo, že jsem pominutá a píšu tu píčoviny, máte pravdu.
P.P.S. Nevíte, jaké mám k tomuhle článku sakra přiřadit štítky?