Aine

Aine

Aine (čtěte Ónei, Ínei nebo Ónja/Óňa) je velmi záhadnou keltskou bohyní. Někteří ji označují za bohyni oblohy, někteří za bohyni úrody, někteří pouze za bohyni slunce nebo měsíce a občas se můžete setkat i s Aine, bohyní lásky nebo bohyní ohně. Její jméno znamená potěšení, rozkoš, energie nebo melodie. Už jen to nám dává možnost zařadit ji nesčetně možnými způsoby. Některé zdroje dokonce tvrdí, že byly dvě bohyně Aine. Jiné zase, že Aine měla v každém keltském kmeni jinou úlohu. Faktem zůstává, že Aine byla uctívána především v Irsku, částečně působil její vliv i ve Skotsku.

Někteří říkají, že byla dcerou Manannana Mac Llyr (Mac znamená syn, tudíž bůh jménem Llyr byl Aininým dědem), strážce skrytých cest, jinde se zase dozvíte, že se shodovala s mocným Morrigu.
Aine byla mimo jiné také patronkou básní. Vlastnila horu, Cnoc Aine, na níž stál kámen, který dával básně lidem, kteří si to zasloužili, a šílenství těm, které zavrhla (a těch nebylo málo. Ti, kteří si znepřátelili bohyni Aine skončili velmi špatně, viz příběh básníka Fintana, ten vám sem co nevidět pošlu). K tomuto kameni se sbíhali psi, kterých se zmocnilo šílenství. Aine si tím získala přízvisko Cu Gorm (šedý pes – podobnost s šedým vlkem, jenž vyje šílenstvím a shromažďuje kolem sebe celou smečku. Barva je odvozena od barvy kamene).
Další schopností Aine bylo léčení. Tobar-Na-Aine byla studna, jejíž voda měla velmi léčivé účinky. Díky této schopnosti byla také považována za Paní z Jezera z Artušovských legend.
Aine byla dokonce považována i za bohyni smrti (ale zároveň i života – podobnost můžeme vidět např. v egyptském bohu Usirovi – můžete se setkat i řeckým přepisem Osiris -, ten přiváděl lidi na svět a zároveň je vítal ve světě mrtvých. Jeho manželka Eset – Isis – byla bohyní plodnosti a vzdělanosti). Jejím znakem byl v tomto případě tis, strom jedovatý až na vnitřek svého semene, to má naopak léčivé účinky.
Snad všechny zdroje se shodují v tom, že Aine byla sexuálně velmi aktivní, energická a zároveň velmi arogantní. Dala život mnoha bytostem, čímž si zasloužila pověst bohyně lásky a života, ale zároveň přinesla mnoha jedincům smrt (pomsta nebo prostě touha po „zábavě“, v některých příbězích byla dokonce i znásilněna a velmi krutě se za to mstila). Aine se také zjevovala mužům (i těm mrtvým) jako překrásná žena pod jménem Eannan Sidhe (Víla lásky). V té době se vyvíjející církev se proti uctívání této bohyně postavila velmi radikálně a její ctitele vraždila po stovkách. Někteří lidé bohyni Aine uctívají dodnes.

(musím se vám ale přiznat, že jsem ještě žádného nepotkala… ;))

Pro zvětšení obrázků klikněteDvě ztvárnění bohyně Aine
Aine Aine

Brigidský kříž, který symbolizoval slunce a také bohyni Aine (mimochodem, tento znak se naprosto přesně shoduje s freskami na starých egyptských a řeckých chrámech, v jejich mytologii taktéž znamenal slunce)
Aine

Co praví kniha Keltské mýty a magie (Edain McCoyová) o bohyni Aine
Irská bohyně stád, slunce a ohně, která je ve svém rodném Munsteru stále oblíbená. Někdy se jí říká Aine z Knockaine. Bývá zpravidla spojována s letním slunovratem. O svatojánské noci se na její počest ještě dnes pořádá průvod s pochodněmi. S pochodněmi se také mávalo na polích, aby se zajistila úroda. Vzhledem k těmto asociacím se domníváme, že bývala kdysi uctívána také jako božstvo ubývajícího solárního roku, dvojče Griana.
Aine byla znásilněna Ailinem Olumem, Munsterským králem, ale její rozsáhlé magické dovednosti ho za toto znesvěcení potrestaly.
Aine učinila geise (slib), že nikdy nebude spát s mužem se šedivými vlasy. Zamilovala se do hezkého mladého bojovníka Fionna, ale její žárlivá sestra ho přilákala do začarovaného jezera (opět spojitost s Paní z Jezera, tentokrát v podobě její sestry), v němž mu vlasy zešedly. Aine z toho byla nešťastná, ale svůj slib dodržela a nemilovala se s ním.
Někteří také tvrdí, že je nebo byla vedlejší bohyní měsíce, nebo že později snad splynula s bohyní Anu (jedna z trojných bohyň Irska, Anu je pouze panenský aspekt – mateřský je Dana/Danu a stařecký Badb – od toho trojná bohyně. Anu byla patronkou magie plodnosti – a opět jsme na začátku). Přičítá se jí, že vtiskla tavolníku (okrasný bílokvětý keř z čeledi růžovitých nenáročný na pěstování. Používá se především do živých plotů) jeho jemnou vůni.

Magie a rituál
Aine je ochránkyní žen a vládkyní víl známých jako Dinnshenchy (stejné jméno má i slavná irská kniha mytologických příběhů, avšak spojitost víl a knihy je neznámá. A pozor, pokud mluvíme o vílách, měla bych se zmínit o možné spojitosti s královnou Mab, která, stejně jako Paní z Jezera, je známá z Artušovských legend nebo třeba z Shakespearových her). Může být také přivolávána k rituálům o letním slunovratu jako ochránkyně zvířat a životního prostředí a jako pomocnice při dodržování slibů. Aine dovede být nápomocna u kouzel vyjadřujících zákaz nebo vypuzení nebo v jakékoliv magii ovládané Sluncem.

Symboly
Dobytčí rohy (velmi často je Aine zobrazovaná jako žena s hustými vlasy plnými lístků a věviček a dobytčími rohy, ale viděla jsem ji už i s jelením parožím), bájné zalesnění kopce burghy, iluminované rukopisy, hnědá barva, mléko, přibývající měsíc, hranice (ohně), Brigidský kříž.

Aine, bohyně lásky
V knize je psáno, že je možná totožná se slavnější bohyní stád, slunce a ohně (a měsíce, bych dodala já, vzhledem k tomu, že naprostá většina zdrojů se o ní zmiňuje hlavně jako o bohyni měsíce). Tato Aine je prý dcerou Ouela, mudrce a proroka lidu Tuatha De Danann.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.