To je ale divný nadpis, co? Ale opravdu, škola je zákeřná. Už jen fakt, že udělám každou zkoušku, na kterou se vůbec neučím, jednu dokonce jen díky tomu, že hraji počítačové hry, a zkoušky, na které se drtím kolik dní od rána do večera, ne a ne dát, je podezřelé... ale tím to zdaleka nekončí a pro vás, aktivní, chytré a přemýšlivé čtenáře, tu mám dnes dva úkoly.

Jestli se vám stýská... ehm, co vám mohu poradit? Přijeďte na Animefest, nebo alespoň do Brna. Tolik k mým plánovaným recenzím, tolik k plánovanému reportu z Fénixconu, který už asi nedám dohromady. :( Mohla bych sice napsat třeba o právě uběhlém Sconu, ale z toho byste moc neměli, protože kromě probdělé noci a následně strašné bolesti hlavy si z něj téměř nic nepamatuju. Musím říct, že kolaps z přepracování není zrovna moje oblíbená aktivita, ale poslední dobou se stává takřka rutinní - a to dokonce i pro některé z mých přátel, což vůbec nepovažuji za příjemné.

Ahojte všichni. Mám pro vás velký úkol - ve vašich rukou je nyní osud mé seminární práce z Četby japonské beletrie v překladech. Proč? Rozhodla jsem se, že při jejím psaní využiji i názorů ostatních čtenářů, proto bych vás chtěla poprosit, abyste mi vyplnili jistý dotazníček. Je to jen třináct otázek, z nichž pět nemusíte vůbec vyplňovat. Je anonymní a nezkoumá žádné znalosti, pouze názory. Prosím, pomozte mi, vyplňujte a šiřte dále (klidně třeba hoďte i na vlastní stránky, já budu jen ráda). Pokud se vám bude chtít, rozepište se, i to se mi hodí. Mnohokrát děkuji.

Mám takový nejasný pocit, že už je to nehorázně dlouho, co jsem naposled psala něco o sobě. Pro ty z vás, kteří mají tyto příspěvky rádi a neustále žadoní o další, tu teď jeden mám. Možná ani nebude příliš dlouhý - i když, uvidíme. Koukejte se na to z pohledu pisatele - právě teď začínám něco psát a ještě vůbec nevím, v co se to vlastně vyvine - jako lidský život.