Tak uplynul další rok našeho života. Pro mě se poslední dva roky nesou ve světle velkých událostí a životních změn. Určitě jste si všimli, že příspěvků sem posílám pomálu. Není na ně čas, a když už se nějaký najde, trávím ho jinak, protože nechci jen sedět u počítače a psát (což dělám prakticky pořád, když se učím, jak jste si vy, co mě máte na facebooku či se mnou trávíte čas na irc, jistě všimli). Nicméně když už jich sem posílám tak málo přes rok, teď na konci vám nějaký ten čas věnuji a protože jsem velmi (možná příliš) sdílná, udělám zde shrnutí událostí, které mě za ten rok potkaly.

Ráda bych zde zveřejnila jeden log poukazující na to, jak se teď má organizace conů u nás. Všimla jsem si toho ve více případech, ale tenhle je krásně ilustrující. Jde o letošní Advík. Do začátku bych všem ráda sdělila, že s organizováním conů už mám své několikaleté zkušenosti, kdy jsem každý rok vypomáhala na dvou až třech conech ročně a někdy i v celkem vysokých funkcích. Vím, že organizování není žádná sranda, ale zastávám názor, že když už člověk něco dělá, měl by to dělat pořádně a udělat všechno proto, aby akce, se kterou vypomáhá, šla hladce. Na vkus většiny českých organizátorů jsem příliš aktivní. Nejednou mi mou snahu oplatili nadávkami, urážkami či dokonce křivými nařčeními z věcí, se kterými jsem ani neměla nic společného. Vezmu-li to tak, že může dojít k nedorozumění, budiž, ale proč si to tedy nenechají vysvětlit a proč nejsou poučitelní? Proč při své práci nepřemýšlí, jaký dopad bude jejich vystupování mít na samotný con? Proč se všechny mé dobře míněné rady míjí účinkem a dokonce se setkávají s okamžitým odporem, aniž kdokoliv cokoliv zkusí? Člověk asi musí být přirozená autorita, aby něco dokázal. Bohužel, mám sice schopnosti a odhodlání, ale přirozená autorita mi chybí. Takže tímto prosím ony přirozené autority, aby si na případy, jako je ten v následujícím logu, dávali pozor. Přece jen - chceme mít kvalitní cony, kde budou spokojení návštěvníci i organizátoři. Poznámka na závěr - druhá strana mě požádala, abych nezmiňovala její jméno, takže zůstává v anonymitě. Stejně tak zůstávají v anonymitě konkrétní organizátoři, které jsem v logu zmiňovala, abych jim nedělala problémy navíc a mohli případně v klidu zvážit, jestli není lepší příště víc zkoušet a méně se vymlouvat.

Ač se zpožděním, přináším vám zážitky z každoroční ostravské chlastačky nazvané MAniFest. Pro mě to kupodivu nebyla jen chlastačka, byla jsem na celých dvou přednáškách a postřehla promítání minimálně dvou anime (to protože jsem se při nich snažila usnout, a nesmějte se mi. :P No dobrá, trochu můžete). Začalo to nicméně už v Brně, kde jsem se sešla se skupinou brněnských otaku vyrážejících stejným směrem.

Tak už si představuju, jak mě všichni kamenujete, když jsem slíbila report z Animefestu a pak nebylo nic. Ne že by nebylo o čem psát, ale já zkrátka neměla čas. Jak se to všechno seběhlo, popíšu. Budu se snažit být stručná, ale znáte mě...

Opožděně se zvláštní omluvou Dee, které jsem report slíbila, vám přináším zážitky z Tolkienconu 2011 (ano, přesně na tuhle akci odkazoval ten veliký animovaný banner tady nahoře). A jistě si dovedete představit, jak moc mi na tom zážitku záleželo, když jsem byla měsíc dopředu rozhodnutá, že zkouškové nezkouškové, já se tam prostě dostanu. Nelitovala jsem, zkoušky už mám povětšinou za sebou a čeká mě další veselý semestr na MU.

Dlužím vám minimálně jeden report. Proč tu ještě není? Ne, neměla jsem napilno. Učit bych se sice měla, ale moc to nepraktikuji. Snad již brzy začnu. Zkrátka jsem byla líná. Četla jsem si, hrála jsem hry... a v sobotu jsem odjela na úžasnou manga-fan chatu s Jarníkem, Lusi, Hejtym, Drowíkem a v neděli se k nám připojil i ledman. Díky jim, bylo to tam skvělé! Ale teď už k předminulému týdni a Advíku... a upozorňuji, bude to dlouhé a nebudou obrázky!

Sbalily se do takového malého uzlíčku a nechaly se odnést asi někam hodně daleko. Týden minulý byl pro mě natolik vyčerpávající, že se z něj asi ještě nějakou dobu budu vzpamatovávat, a to šlo jen o *pouhý* cyklisťák v jižních Čechách, na kolo jsem se navíc odhodlala jen dvakrát z celého týdne. Neznamená to však, že bych o zábavu neměla postaráno.
Varování: Následující text je výplodem chorobné grafomanky, která neručí za to, že po jeho přečtení se vám nebudou plést písmenka mezi sebou!

Kdo tu četl můj článek a AF? Asi už všichni víte, že se mi něco stalo. Moc jsem to po internetu probírat nechtěla, ale vzhledem k tomu, že to probírá snad každý přede mnou i za mými zády, asi se nemusím stydět oznámit, že jsem zase nezadaná. Ty zlé potvory nazývané hormony se mnou mlátí takovou silou, že se dost často vůbec neovládám, ale po důsledném promyšlení vám všem řeknu jedno: gratulace k rozchodu je odporná, nemorální a netaktní věc. Pokud si myslíte, že nám takhle bude lépe, budiž, je to vaše právo. Ale gratulovat k události, která mě dohání k několika dnům ustavičného pláče, to je věc, co mě značně znechutila. Ti, co by třeba měli takové sklony v budoucnu, nechť si to vezmou k srdci. Musela jsem si kvůli vám opatřit malého zachránce - a tím zachráncem není nikdo jiný než Artemis Fowl.

Snad mi všichni organizátoři, přátelé a jiní bližní odpustí, když zde budu mluvit o Animefestu 2010 jako o své osudové akci. Otázka, na kterou se lidi ptají nejčastěji - užila sis to nebo ne? Vpravdě? Ano i ne. Mám-li být upřímná... po Animefestu mnou projíždí strašlivá vlna hořkosti, která ale se samotnou akcí nemá vůbec co dělat. Pokusím se tedy mluvit jen o tom lepším a to horší... to si nechám pro ty, kdo se zeptají. Mimochodem, omluvte výpadek sekai.cz a některých jeho funkcí, náš poskytovatel se nám právě projevil jako "velice spolehlivý", opravy budou asi chvíli trvat.

Jestli se vám stýská... ehm, co vám mohu poradit? Přijeďte na Animefest, nebo alespoň do Brna. Tolik k mým plánovaným recenzím, tolik k plánovanému reportu z Fénixconu, který už asi nedám dohromady. :( Mohla bych sice napsat třeba o právě uběhlém Sconu, ale z toho byste moc neměli, protože kromě probdělé noci a následně strašné bolesti hlavy si z něj téměř nic nepamatuju. Musím říct, že kolaps z přepracování není zrovna moje oblíbená aktivita, ale poslední dobou se stává takřka rutinní - a to dokonce i pro některé z mých přátel, což vůbec nepovažuji za příjemné.