Aneb všude bílo, asi se mi to nezdá, po více jak deseti letech konečně prožiji bílé Vánoce! Yay! Před Vánoci jsem prochladla a vézt domů mě musel táta, protože jsem nebyla pomalu schopná se postavit na vlastní nohy. Stresu z natřískaného zkouškového, kdy na mě jakožto na jedinou studentku kombinace japonština-italština nikdo nebere ohled, mám nad hlavu, dárky jsem vůbec nestihla pořídit, ale lidi kolem mě jsou tak úžasní, že se to přece vyplatí. Moc dík Elien za skvělý předvánoční akční sekai sraz, k němuž jsem opět nestihla napsat report (to vám dlužím ještě Fénixcon a premiéru představení Bó šibari Malého divadla kyogenu). Moc dík celé své rodině, že se o mě tak pěkně stará, moc dík Cirdanovi za opětovné dodávání sebedůvěry a moc moc dík hintzuovi, že to se mnou celý ten rok zvládl vydržet (a snad bude zvládat i nadále). :-* A samozřejmě děkuji i všem ostatním, kteří mi neustále dokazují, že jsou se mnou rádi a nelitují toho. :)

Pookřej. :)