Tuším, že recenzi na nějaké dílo, kde vystupují personifikovaná zvířata, jsem tu ještě neměla. Většinou taková díla moc ráda nemám. Mám ráda zvířata, jaká jsou, mám ráda lidi, jací jsou, a nemám příliš potřebu tyhle dva prvky přírody míchat dohromady. Legenda o sovích strážcích se však stala tou šťastnou výjimkou potvrzující pravidlo, na kterou jsem se podívala a prohlásila "Tohle je přesně to, co jsem chtěla vidět." Musím tedy upozornit, že jsem se distancovala od sovího elementu v tomhle filmu - koukala jsem zkrátka na film, kde vystupují lidé v podobě sov, a podle toho taky bude vypadat má recenze.

Dostala jsem stížnost, že už jsem na blog dlouho nepřidala žádnou anime recenzi. Rozhodla jsem se na stížnost reagovat, protože ve své čiré prokrastinaci nedělám prakticky nic jiného, než že čumím na anime, tedy když mě zrovna někdo nevytáhne ven (a to vůbec není těžké. Zkuste to někdy). Prvním kouskem, který mě napadl z těch, co jsem v poslední době viděla, je Fullmetal Alchemist - Brotherhood. A protože jsem předchozí sérii viděla také, mám pro vás přichystané i malé srovnání. Kdo si mou recenzi na starých stránkách četl (ano, právě tahle recenze mě teď přinutila si sem dát ten odkaz, kdyby si toho někdo náhodou nevšiml), možná se teď trochu pobaví.

Levné knihy skýtají mnohá překvapení. Na humoristické fantasy s názvem Zlý princ Charlie jsme narazily se Sid, když jsme jednu prodejnu s levnými knihami zrovna procházely. Jeden výtisk stál pouhých 39 Korun a už z obálky a z těch pár vět, které mi Sid nahlas přečetla, jsem dostala dojem, že by mohlo jít o celkem slušně napsanou knihu s celkem slušným humorem a inteligentním příběhem. A věřte nebo ne - nepřepočítala jsem se.

"V drowštině neexistuje slovo pro lásku. Nejbližším pojmem je asi ssinssrigg, ale ten popisuje spíše tělesný chtíč a sobeckou chamtivost. Pojetí lásky sice v srdcích některých drowů existuje, ale pro skutečnou lásku, nesobeckou touhu, která často vyžaduje osobní oběti, není ve světě zavilého, nebezpečného soupeření místo."

"Říká se, že dějiny jsou nejlepším z učitelů. A příběhy o skutcích dávno minulých určují, kým v současnosti jsme a kým v se v budoucnu staneme. Takové historie nám prý s každým vyprávěním přinášejí osvícení a světlo pravdy. Povím ti jeden takový příběh. Je mi důvěrně známý, neboť jsem jej dával dohromady téměř po celý život a zapisoval jej do této knihy..."

Na ToGetHer jsem se podívala díky Nime. Ta se na to podívala díky Gladness. Obě o tomto taiwanském dramatu napsaly velmi pěkně a pochvalně. Zpočátku jsem si říkala, že až to zkouknu, nebudu psát žádnou recenzi ani dojmy, protože holky už za mě všechno napsaly. Ale mýlila jsem se. Ráda bych ToGetHer předvedla zase z trošku jiného úhlu pohledu.

Poměrně nedávno se na plátnech našich kin objevil film s názvem Princ z Persie - Písky času na motivy jedné z novějších verzí počítačové hry, dnes téměř patřící mezi základní vzdělání člověka, který se někdy setkal s počítačem. Film však není jediným produktem, který (snad) fanoušci a příznivci hry vytvořili. Na Crweconu se mi dostal do ruky (a následně jsem si poctivě za peníze koupila) komiks, taktéž s názvem Princ z Persie (bez podtitulu) - v následujícím článku tedy čekejte několikanásobné hodnocení.

Bylo několik lidí s různými povahami a různými rodinami a ti se tak dlouho hledali, až se našli... aneb tak by se dal ve stručnosti shrnout celý děj postarší romantické podivnosti z dílny studia Gainax. Koho termíny postarší, romantický, podivnost či Gainax děsí, nemusí číst dál, protože to pravděpodobně bude přesně to, co si myslí, že to je.

Konečně je to tady. Po roce a půl, co jsem si tohle anime stáhla, jsem ho konečně dokoukala, tudíž vám přináším recenzi na jedno z nejoblíbenějších anime vůbec. Co je na něm tedy tak úžasného, že se každému líbí?

Píše se rok 1989, začátek éry Seika (ale moment! Éra Seika? Taková přece neexistuje! Neměla by 1989 začínat Heisei?), japonský lid válčí za svobodu projevu a za zrušení cenzury. V celé zemi platí zákon o kvalitě médií, jehož vynucování má na starosti výbor procházející veškerá knihkupectví a zabavující knihy, které se zrovna nehodí. Ano, všichni dobře známe komunistické metody, které se prosazovaly u nás. Kdo by ale čekal, že toho roku vznikne i jiný zákon, který knihovnám dovoluje mít vlastní ozbrojené jednotky a chránit i zakázané knihy? Pěkná blbost, řekl by si někdo. Dokud by se nepodíval na wikipedii, kde jasně stojí, že tento příběh byl inspirován skutečnou událostí.