Na téma Avatar by James Cameron jsem tedy opravdu článek psát nemínila, už jen proto, že než jsem stihla cokoliv sesmolit, předběhl mě hintzu. Bohužel se mi ale přihodilo, že když jsem jednoho dne procházela své velmi oblíbené i méně oblíbené blogy a stránky, narazila jsem na spoustu postřehů, recenzí i parecenzí a kupodivu ohlasy byly kladné! Můj nevlastní bratr prohlásil, že Avatar byl jedním z nejlepších filmů, které viděl... a já se šokovaně ptám: "Proč proboha?!" Upozorňuji, že následující článek nemá za cíl film shodit, nicméně nemá s recenzí příliš společného, možná se v něm objeví těžce subjektivní myšlenky a je také pravděpodobné, že se spoustě z vás vůbec nebude líbit. :) Ach, jak jsem nadšená, že tohle mohu napsat.

Dámy a pánové, musím se vám omluvit, ale teď už se fakt musím někde vyřvat. Co je příčinou mého vzteku? Facebook. Pokud jej máte rádi, doporučuji vám si tento příspěvek nečíst. Je absolutně subjektivní a mohl by vás pořádně pobouřit.

Když jsem byla malá, měla jsem v oblibě loli sukýnky a roztomilé blůzky. Měla jsem jich pomálu, a tak jsem je také zřídkakdy nosila. To, že v té době nebyly trendy, je ale fakt, který ze mě na dlouhou dobu udělal freaka, který se neumí oblékat. Dnes mám již nějaký ten pátek nejvíce v oblibě co možná nejpytlovatější teplákové soupravy. Trendy to sice není, ale aspoň je v tom dobře a teplo. Se svým vkusem a množstvím peněz se mi ovšem do trendu snad nikdy trefit nepodařilo.

Dneska jsem jela se žlutým autobusem Student Agency pravidelnou linkou Praha-Brno-Ostrava v 16:30 zpět na místo svého učiliště. Když ke mně přišel steward s novinami (mimochodem byl milý, zodpovědný a působil inteligentním dojmem. To se mi stalo asi poprvé), vzala jsem si jeden výtisk nejmenovaného již téměř bulvárního plátku a začetla jsem se. A onen výtisk mě inspiroval k napsání tohoto článku.

Měli jste někdy pocit, že víte, jak vypadá shinigami? Nebo že víte, proč vlastně existují? Aha! Možná jste toho málo četli nebo málo viděli...