Tak uplynul další rok našeho života. Pro mě se poslední dva roky nesou ve světle velkých událostí a životních změn. Určitě jste si všimli, že příspěvků sem posílám pomálu. Není na ně čas, a když už se nějaký najde, trávím ho jinak, protože nechci jen sedět u počítače a psát (což dělám prakticky pořád, když se učím, jak jste si vy, co mě máte na facebooku či se mnou trávíte čas na irc, jistě všimli). Nicméně když už jich sem posílám tak málo přes rok, teď na konci vám nějaký ten čas věnuji a protože jsem velmi (možná příliš) sdílná, udělám zde shrnutí událostí, které mě za ten rok potkaly.

Ráda bych zde zveřejnila jeden log poukazující na to, jak se teď má organizace conů u nás. Všimla jsem si toho ve více případech, ale tenhle je krásně ilustrující. Jde o letošní Advík. Do začátku bych všem ráda sdělila, že s organizováním conů už mám své několikaleté zkušenosti, kdy jsem každý rok vypomáhala na dvou až třech conech ročně a někdy i v celkem vysokých funkcích. Vím, že organizování není žádná sranda, ale zastávám názor, že když už člověk něco dělá, měl by to dělat pořádně a udělat všechno proto, aby akce, se kterou vypomáhá, šla hladce. Na vkus většiny českých organizátorů jsem příliš aktivní. Nejednou mi mou snahu oplatili nadávkami, urážkami či dokonce křivými nařčeními z věcí, se kterými jsem ani neměla nic společného. Vezmu-li to tak, že může dojít k nedorozumění, budiž, ale proč si to tedy nenechají vysvětlit a proč nejsou poučitelní? Proč při své práci nepřemýšlí, jaký dopad bude jejich vystupování mít na samotný con? Proč se všechny mé dobře míněné rady míjí účinkem a dokonce se setkávají s okamžitým odporem, aniž kdokoliv cokoliv zkusí? Člověk asi musí být přirozená autorita, aby něco dokázal. Bohužel, mám sice schopnosti a odhodlání, ale přirozená autorita mi chybí. Takže tímto prosím ony přirozené autority, aby si na případy, jako je ten v následujícím logu, dávali pozor. Přece jen - chceme mít kvalitní cony, kde budou spokojení návštěvníci i organizátoři. Poznámka na závěr - druhá strana mě požádala, abych nezmiňovala její jméno, takže zůstává v anonymitě. Stejně tak zůstávají v anonymitě konkrétní organizátoři, které jsem v logu zmiňovala, abych jim nedělala problémy navíc a mohli případně v klidu zvážit, jestli není lepší příště víc zkoušet a méně se vymlouvat.

...nemám čas na pořádný příspěvek. Ale právě jsem byla v kostele a byl to docela příjemný zážitek. Farář do nás nehustil žádné kecy o šťastných a veselých, o tom, jak teď by měl být celý svět v míru a tak... spíš nám říkal, že příchod Ježíše na zem byl znamením, že se lidstvo musí ještě hodně snažit.

Každý z nás ví, jak pošetilé je říkat si to staré dobré "To se mně přece stát nemůže." Stejně tak určitě znáte ten pocit, kdy si to prostě říkáte a nemůžete se přesvědčit, že to není dobrý nápad. Já jsem až do téhle chvíle byla vcelku přesvědčená, že jsem holka pečlivá, věci si kontroluji a jen tak něčemu nenaletím. A zrovna dneska jsem zjistila, že jsem naletěla úplně triviální věci v bance. Věci, které jsem si samozřejmě měla okamžitě všimnout.

Vy všichni, co se právě díváte do své RSS čtečky, co tu paprika zase zplodila, můžete rovnou kliknout na přečteno. Je to totiž pro těch více jak 60 lidí, kteří mi do ankety vyplnili, že neví, co RSS je. Momentálně mi ukazatel ukazuje 42%, což je podle mě docela obdivuhodné číslo. Pokusím se vám tedy tematiku přiblížit a třeba i některé z vás navnadit na snadnější brouzdání po internetu. Nečekejte ode mě ale žádný vědecký názor, protože vím, k čemu má RSS sloužit, ale co to opravdu je a jak to funguje, to vlastně nemám ani tušení.

Ajajaj... strážci mají problémy. A nejen strážci. Měsíc na Facebooku a už mám ve všem jasno. Už je mi jasné, proč vlastně na něj tolik lidí nadává a zároveň na něm zůstává, chápu, proč se zaměstnavatelé bojí brát lidi, co na něm mají účet. Nikdy jsem si nedovedla představit, jak může být jedna sociální síť takhle zneužitelná... ale je. Existuje obrana? Inu, existuje. Nebuďte blbí.

Už je to nějaký ten pátek, co Beldaran napsala na svůj blog o tom, jak se k ní chovali v tramvaji, ale já na to narazila nedávno a inspirovalo mě to k tomu, abych sepsala pár bodů, které si vždy živě připomínám, když vykročím z domu. :) Upozornění: Všechny následující informace jsou sepsány na základě skutečných událostí.

Kdo tu četl můj článek a AF? Asi už všichni víte, že se mi něco stalo. Moc jsem to po internetu probírat nechtěla, ale vzhledem k tomu, že to probírá snad každý přede mnou i za mými zády, asi se nemusím stydět oznámit, že jsem zase nezadaná. Ty zlé potvory nazývané hormony se mnou mlátí takovou silou, že se dost často vůbec neovládám, ale po důsledném promyšlení vám všem řeknu jedno: gratulace k rozchodu je odporná, nemorální a netaktní věc. Pokud si myslíte, že nám takhle bude lépe, budiž, je to vaše právo. Ale gratulovat k události, která mě dohání k několika dnům ustavičného pláče, to je věc, co mě značně znechutila. Ti, co by třeba měli takové sklony v budoucnu, nechť si to vezmou k srdci. Musela jsem si kvůli vám opatřit malého zachránce - a tím zachráncem není nikdo jiný než Artemis Fowl.

Víte, jak to vypadá, když se sejdou na chatu Taylor, Veve a chill a nastane chvilka nudy? Ne? Rozhodly jsme se, že bloggerkám prokážeme velkou službu a uděláme jim morální kodex. Sami můžete posoudit, jestli se nám povedl. Veve, Tay, moc děkuji, tomu se říká týmová práce. :)

Jestli se vám stýská... ehm, co vám mohu poradit? Přijeďte na Animefest, nebo alespoň do Brna. Tolik k mým plánovaným recenzím, tolik k plánovanému reportu z Fénixconu, který už asi nedám dohromady. :( Mohla bych sice napsat třeba o právě uběhlém Sconu, ale z toho byste moc neměli, protože kromě probdělé noci a následně strašné bolesti hlavy si z něj téměř nic nepamatuju. Musím říct, že kolaps z přepracování není zrovna moje oblíbená aktivita, ale poslední dobou se stává takřka rutinní - a to dokonce i pro některé z mých přátel, což vůbec nepovažuji za příjemné.