Tato je pro Zoey za její krásná slova. :)

V pondělí mě Lusi požádala, abych jí z italštiny přeložila jednu árii, kterou dnes má zpívat, protože si nebyla jistá, o čem vlastně je (lišily se jí zdroje informací). Mně se docela líbí, ač jí vlastně až tolik nerozumím, tak jsem se rozhodla svůj překlad zveřejnit. Doufám, že se bude líbit. Upozorňuji, že jde pouze o překlad, ne přebásnění. Pokud si najdete překlady do angličtiny a češtiny, možná vám bude připadat, že se liší - ano, liší, jednak tím, že jde většinou právě o přebásnění, a pak také tím, že se text dá vyložit mnoha způsoby. Sama jsem docela zírala, když jsem viděla naprosto odlišný překlad, že já i autor onoho překladu to máme vlastně správně.

Tak vám sem posílám... báseň. Už je to zhruba rok, co jsem napsala svou poslední, pominu-li těch pár pokusů při překladech a tu maličkost pro Lusi (ta se nepočítá, hned zjistíte proč). Moje básně... nemají prakticky žádnou uměleckou hodnotu. Pokud jde o ně, obvykle je nepíšu vůbec pro nikoho, jen pro sebe samotnou. Možná je to jeden z důvodů, proč se je bojím poslední dobou psát - sice se mi chce, ale ten blog už čte tolik lidí, kteří mě znají, že jsem na básně zatím nenašla odvahu. Básně jsou asi tím, co nejvíc odhaluje moji pravou podobu. Jenže je mi divně, je mi divně strašně dlouho a už to asi vážně potřebuju. Takže máte smůlu. Je tu báseň, komu se to nelíbí, může se mnou třeba přestat kamarádit. :P

Pookřej. :)