Tak uplynul další rok našeho života. Pro mě se poslední dva roky nesou ve světle velkých událostí a životních změn. Určitě jste si všimli, že příspěvků sem posílám pomálu. Není na ně čas, a když už se nějaký najde, trávím ho jinak, protože nechci jen sedět u počítače a psát (což dělám prakticky pořád, když se učím, jak jste si vy, co mě máte na facebooku či se mnou trávíte čas na irc, jistě všimli). Nicméně když už jich sem posílám tak málo přes rok, teď na konci vám nějaký ten čas věnuji a protože jsem velmi (možná příliš) sdílná, udělám zde shrnutí událostí, které mě za ten rok potkaly.

No, to jsem tomu dala. Mám tu pár rozepsaných recenzí a teď jsem smazala několik pokusů o sdělení, co se stalo, dokonce zírám, že tu mám jeden z podzimu o Aki Macuri, kde jsem byla s Prasátkem. Vy jste mě tu od ledna neviděli. To je ale doba... mám pocit, že se toho stala hromada, na jednu stranu to uběhlo strašně rychle, na druhou to byla celá věčnost. Nějak si nemohu vybrat. Alespoň vám mohu říct, že ještě stále studuji, z japanistiky mě zatím nevyhodili a snad mě nevyhodí ani teď. Už se mi totiž zase blíží další zkouškové.

Každý z nás ví, jak pošetilé je říkat si to staré dobré "To se mně přece stát nemůže." Stejně tak určitě znáte ten pocit, kdy si to prostě říkáte a nemůžete se přesvědčit, že to není dobrý nápad. Já jsem až do téhle chvíle byla vcelku přesvědčená, že jsem holka pečlivá, věci si kontroluji a jen tak něčemu nenaletím. A zrovna dneska jsem zjistila, že jsem naletěla úplně triviální věci v bance. Věci, které jsem si samozřejmě měla okamžitě všimnout.

Cože jsem vám to sem psala naposled? Jo, kjógen a škola. Inu... ve škole se leccos změnilo. Realizovala jsem opravdu všechna řešení, která jsem měla v rukávě. A jsem ráda, že jsem to nevzdala, protože se mi to skutečně vyplatilo. A mohu vás uklidnit, hned po tomhle článku plném dalších nesmyslných výžblebtů mého života sem přidám ještě jeden, který vás možná bude zajímat. :) Mimochodem, varování - následující text bude opravdu dlouhý a nebude obsahovat obrázky.

Woe. Ne, nebude to o sexu. Abych pravdu řekla, sem měl přijít vlastně úplně jiný článek, ten vás ale čeká později. Kdyby se vám náhodou zdálo, že nějaká část tohohle příspěvku nedává smysl, klidně se mi vysmějte a vpalte mi to do očí. Je to dost možné, momentálně jsem totiž ve velmi... řekněme ubohém stavu. A když jsem si šla udělat čaj, zapla jsem si otevřenou prázdnou konvici...

Sbalily se do takového malého uzlíčku a nechaly se odnést asi někam hodně daleko. Týden minulý byl pro mě natolik vyčerpávající, že se z něj asi ještě nějakou dobu budu vzpamatovávat, a to šlo jen o *pouhý* cyklisťák v jižních Čechách, na kolo jsem se navíc odhodlala jen dvakrát z celého týdne. Neznamená to však, že bych o zábavu neměla postaráno.
Varování: Následující text je výplodem chorobné grafomanky, která neručí za to, že po jeho přečtení se vám nebudou plést písmenka mezi sebou!

Kdyby vás to zajímalo, tak za to za všechno může Dee, u které jsem tenhle mimořádně lákavý řetězák objevila. A poněvadž jde o knihy a o psaní o sobě samé, tak jsem nemohla odolat. :) Tenhle řetězák se očividně nepřeposílá, takže kdo chce, ať si ho pak taky vyplní, a kdo ne, tak ať na to zvysoka... kašle. :)