Archiv pro štítek: Moje tvorba

Raethai – kapitola šestá: Nový spojenec

Do Vorařova dorazili za tmy. Lavinu nepotkali, ale několikrát se Raethai musela potýkat s útočícími vlky. Už nějakou dobu přemýšlela, proč jsou zvířata ve Skyrimu tak agresivní. Zejména vlci se chovali prazvláštně. Náhodně napadali lidi na cestách a zacházeli daleko za hranice svých teritorií. Dokonce ani když Argoniánka útočila ohněm, neuhýbali a vrhali se po ní dál, jako by byli na hranici zoufalství a šílenství.

číst dál »

Raethai – kapitola pátá: Třeskuté setkání

Netrvalo dlouho a Raethai si připadala, jako by se v Jorrvaskru narodila. Družiníci na ní nešetřili drsným humorem a často si ji dobírali, ať už kvůli její přímé povaze, jejímu původu nebo beznadějné slabosti vůči medovině, avšak nikdy ne ve zlém. Jediní dva, se kterými měla Argoniánka problémy, byli odtažitý Vilkas a přísná Njada, která odmítala respektovat kohokoliv, kdo se k Družiníkům připojil až po ní. Raethai se několikrát pokusila s Nordkou navázat přátelský rozhovor. Vždy neúspěšně.

Zato Kodlaka, zvěstovatele Družiníků, a Eorlunda, místního kováře, který dodával celému Jorrvaskru zbraně, Raethai z hloubi duše respektovala. Byli pro ni nedosažitelnými cíli, lidmi, které obdivovala. Eorlund, oddaný mistr svého řemesla, jenž někdy působil, jako by jeho pravá manželka byla Nebeská kovárna a ne Fralia, která na tržišti prodávala šperky jeho vlastní výroby, a Kodlak, letitý vůdce Družiníků, jenž působil, jako by na jeho ramenou spočívalo víc než jen tíha zodpovědnosti za Jorrvaskr a jeho osazenstvo. Oni byli všechno, co ona ne. Čestní a oddaní, moudří a zkušení. Raethai stačila jediná myšlenka na svou vlastní minulost a věděla, že nikdy nebude jako oni.

číst dál »

Raethai – kapitola čtvrtá: Nová rodina

Dny před Raethai utíkaly jako voda. Bílý Průsmyk byl město plné života a navzdory válce, která zuřila venku za jeho zdmi, byli místní lidé sdílní a překvapivě důvěřiví. Anebo prostě usoudili, že nemají co ztratit, což byla možná v období války pravda. I přesto se zde našlo několik pletichářů a v hostincích a putykách nikdy nebyla nouze o drby.

číst dál »

Raethai – kapitola třetí: Nový život

„Takže?“ ptal se jí muž. Raethai mu zdánlivě bezostyšně pohlédla do očí. V mdlém světle několika svící nebyla schopná určit jejich barvu. Viděla jen, že ji pronikavě sledují, plné očekávání a podráždění. Jeho výraz byl téměř uhnaný, jako by ho neustále něco pronásledovalo. Nebo se možná celý svůj život hnal za kořistí. V každém případě to byl pohled plný jakési zvířecí divokosti, kterou nedokázala pojmenovat.

Co mu tak říct? Pravdu? Nebo lhát? Ze včerejší noci si příliš nepamatovala, ale vzpomínka na prostovlasého muže s lahví piva v ruce jí napověděla, že tam venku se toulá ještě někdo, kdo by mohl vypovídat.

číst dál »

Raethai – kapitola druhá: Argoniánské pivo

Cesta do Vorařova ubíhala svižně, a než se Raethai nadála, otevřelo se před ní rozlehlé údolí, jehož středem protékala divoká říčka. V dálce mezi větvemi borovic zahlédla mechem pokrytou kamennou strukturu ochranného valu a střapaté doškové střechy. Pohled na civilizaci naplnil její oči nadějí. Odhodlaně vykročila dál.

Když jí cestu zastoupili dva vlci, jen si zhluboka povzdechla a vystřelila jim vstříc plamen ohně. Jejich kvílení ji drásalo do uší, ale brzy utichlo a vzduchem se rozléhalo už jen šumění vody. Raethai se sebezapřením odvalila vlčí těla z cesty a zamířila rovnou k řece, aby ze sebe smyla pot a špínu.

číst dál »

Raethai – kapitola první: Útěk z Helgenu

Poslední dobou jsem se dost sblížila s českou Skyrim komunitou, kde se rozjel takový trend sdílet příběhy svých postav ve Skyrimu, a tak jsem se k němu připojila i já. A protože jsem si říkala, že se možná najde i někdo další, kdo by si ten můj malý brak chtěl přečíst, dávám ho k disposici. Jen prosím, nečekejte od toho žádné veledílo. Píšu to mezi prací na koleni, je to sesmolené narychlo a moc to po sobě nečtu. Konstruktivní kritiku samozřejmě ráda přijmu, ale hlavně nemějte žádná očekávání. :D

Pozn.: Questy a dialogy jsou upravené mým potřebám a občas se v mém dílku možná vyskytne i postava z jiného příběhu. :)

číst dál »

Aniž déšť mě porazí

Když jsem teď pomáhala s pár drobnostmi k překladu filmu Bungaku Šódžo (Knihomolka), který se bude promítat na Animefestu, narazila jsem na báseň od Kendžiho Mijazawy, která mě nehorázně zaujala. Ve filmu z ní bude jen kousek, tak jsem si říkala, že bych ji sem hodila přeloženou celou (možná i jako motivaci pro případné návštěvníky :)). Překlad sice nepasuje úplně přesně na slabiky, ale dala jsem si celkem záležet, tak snad se bude líbit.

(Původní text a jeho anglický překlad najdete zde.)

číst dál »

Vánoce pro Narutardy

Tak jsem vám chtěla udělat přáníčko. Protože jsem byla odhodlaná nepůjčovat si od nikoho obrázek, tak jsem to chtěla zkusit sama… a dopadlo to katastrofálně. Tak jsem chtěla napsat sérii povídek s anime postavičkami… jenže nestíhám, tedy stíhám všechno kromě jakékoliv práce na počítači, takže tu mám jen tu první. Samozřejmě přeji krásné Vánoce i všem nenarutardům, možná vám povídky ještě dopíši třeba zítra nebo někdy… ale mám tu jen tu úvodní pro Narutardy, tak ji, prosím, přijměte jako přání všeho nejlepšího po celé Vánoční svátky i po nich. :)
(Btw… je to fakt kratičké. Konečně se mi vydařil můj záměr. :))

číst dál »

Che fiero costume

Che fiero costume

V pondělí mě Lusi požádala, abych jí z italštiny přeložila jednu árii, kterou dnes má zpívat, protože si nebyla jistá, o čem vlastně je (lišily se jí zdroje informací). Mně se docela líbí, ač jí vlastně až tolik nerozumím, tak jsem se rozhodla svůj překlad zveřejnit. Doufám, že se bude líbit.
Upozorňuji, že jde pouze o překlad, ne přebásnění. Pokud si najdete překlady do angličtiny a češtiny, možná vám bude připadat, že se liší – ano, liší, jednak tím, že jde většinou právě o přebásnění, a pak také tím, že se text dá vyložit mnoha způsoby. Sama jsem docela zírala, když jsem viděla naprosto odlišný překlad, že já i autor onoho překladu to máme vlastně správně.

číst dál »