Archiv pro štítek: Fantasy

Raethai – kapitola pátá: Třeskuté setkání

Netrvalo dlouho a Raethai si připadala, jako by se v Jorrvaskru narodila. Družiníci na ní nešetřili drsným humorem a často si ji dobírali, ať už kvůli její přímé povaze, jejímu původu nebo beznadějné slabosti vůči medovině, avšak nikdy ne ve zlém. Jediní dva, se kterými měla Argoniánka problémy, byli odtažitý Vilkas a přísná Njada, která odmítala respektovat kohokoliv, kdo se k Družiníkům připojil až po ní. Raethai se několikrát pokusila s Nordkou navázat přátelský rozhovor. Vždy neúspěšně.

Zato Kodlaka, zvěstovatele Družiníků, a Eorlunda, místního kováře, který dodával celému Jorrvaskru zbraně, Raethai z hloubi duše respektovala. Byli pro ni nedosažitelnými cíli, lidmi, které obdivovala. Eorlund, oddaný mistr svého řemesla, jenž někdy působil, jako by jeho pravá manželka byla Nebeská kovárna a ne Fralia, která na tržišti prodávala šperky jeho vlastní výroby, a Kodlak, letitý vůdce Družiníků, jenž působil, jako by na jeho ramenou spočívalo víc než jen tíha zodpovědnosti za Jorrvaskr a jeho osazenstvo. Oni byli všechno, co ona ne. Čestní a oddaní, moudří a zkušení. Raethai stačila jediná myšlenka na svou vlastní minulost a věděla, že nikdy nebude jako oni.

číst dál »

Raethai – kapitola čtvrtá: Nová rodina

Dny před Raethai utíkaly jako voda. Bílý Průsmyk byl město plné života a navzdory válce, která zuřila venku za jeho zdmi, byli místní lidé sdílní a překvapivě důvěřiví. Anebo prostě usoudili, že nemají co ztratit, což byla možná v období války pravda. I přesto se zde našlo několik pletichářů a v hostincích a putykách nikdy nebyla nouze o drby.

číst dál »

Raethai – kapitola třetí: Nový život

„Takže?“ ptal se jí muž. Raethai mu zdánlivě bezostyšně pohlédla do očí. V mdlém světle několika svící nebyla schopná určit jejich barvu. Viděla jen, že ji pronikavě sledují, plné očekávání a podráždění. Jeho výraz byl téměř uhnaný, jako by ho neustále něco pronásledovalo. Nebo se možná celý svůj život hnal za kořistí. V každém případě to byl pohled plný jakési zvířecí divokosti, kterou nedokázala pojmenovat.

Co mu tak říct? Pravdu? Nebo lhát? Ze včerejší noci si příliš nepamatovala, ale vzpomínka na prostovlasého muže s lahví piva v ruce jí napověděla, že tam venku se toulá ještě někdo, kdo by mohl vypovídat.

číst dál »

Raethai – kapitola druhá: Argoniánské pivo

Cesta do Vorařova ubíhala svižně, a než se Raethai nadála, otevřelo se před ní rozlehlé údolí, jehož středem protékala divoká říčka. V dálce mezi větvemi borovic zahlédla mechem pokrytou kamennou strukturu ochranného valu a střapaté doškové střechy. Pohled na civilizaci naplnil její oči nadějí. Odhodlaně vykročila dál.

Když jí cestu zastoupili dva vlci, jen si zhluboka povzdechla a vystřelila jim vstříc plamen ohně. Jejich kvílení ji drásalo do uší, ale brzy utichlo a vzduchem se rozléhalo už jen šumění vody. Raethai se sebezapřením odvalila vlčí těla z cesty a zamířila rovnou k řece, aby ze sebe smyla pot a špínu.

číst dál »

Raethai – kapitola první: Útěk z Helgenu

Poslední dobou jsem se dost sblížila s českou Skyrim komunitou, kde se rozjel takový trend sdílet příběhy svých postav ve Skyrimu, a tak jsem se k němu připojila i já. A protože jsem si říkala, že se možná najde i někdo další, kdo by si ten můj malý brak chtěl přečíst, dávám ho k disposici. Jen prosím, nečekejte od toho žádné veledílo. Píšu to mezi prací na koleni, je to sesmolené narychlo a moc to po sobě nečtu. Konstruktivní kritiku samozřejmě ráda přijmu, ale hlavně nemějte žádná očekávání. :D

Pozn.: Questy a dialogy jsou upravené mým potřebám a občas se v mém dílku možná vyskytne i postava z jiného příběhu. :)

číst dál »

Neil Gaiman: Nikdykde

Poslední dobou mám celkem čtecí horečku. Je to i tím, že dojíždím do školy hodinu tam a hodinu zpět, takže mám na čtení spoustu času. Několikrát už jsem si říkala, že na něco napíšu recenzi, ale nikdy jsem se k tomu nedostala. Nikdykde však vyhrálo jackpot, a tak jsem se rozhodla, že na něj recenzi napíšu, protože mi za to jednoduše stojí. Tady je. :)

Byl jednou jeden pán jménem Richard Mayhew. číst dál »

The Name Lost in Time 08: Power Struggles

Yrith yawned as she blew out the candles, rubbing her weary eyes. The darkness outside gave way to an auroral dawn, all too soon for her liking. Her body was stiff from lying down on her belly all night with her head buried in a book. She felt slightly annoyed. Contrary to her expectations, she had a lot less time to read when she was down with an injury. People just wouldn’t leave her alone. Whether it was Lady Faralda, Colette Marence, Cain, Qassir or, for some unfathomable reason, Singird Larkwing, she almost always had company. After a few days, she decided to keep her reading to the night time. At least it would keep her from the nightmares.

This morning, she would finally start attending classes again. To her discontent, her first class would be Destruction which she was sure she would fail. Lady Faralda had no tolerance for disobedience, so skipping it was out of question. Conjuration, on the other hand, she was confident at. Sadly, she hadn’t had the time to demonstrate it to Master Larkwing, and the blasted teacher took every opportunity to remind her not to forget their “agreement”. Though she had to admit she appreciated his care and the fact that he brought her books every time he came to visit.

číst dál »

The Name Lost in Time 07: Guilty Conscience

Pain. Stabbing, piercing, searing, white hot and dead cold at the same time. That was all she felt. An endless universe of inferno, darkness that instead of dulling all the senses penetrated them and locked her in a cage of eternal agony. There was no laughter this time, no happy memories, no smiles or tears of joy. Only torment tearing her apart.

She wanted to call for help, for someone to hold out a hand for her, but no one would listen. People fought and cried, each in their own little world of despair, and she could feel them all. She felt the women weep as they lost their husbands and sons in the war. She felt the men cry in pain, calling to their wives, knowing they would never see them again. She felt the horses falling under their riders, and the mice and small creatures being trampled into the ground under the heavy steps of their hooves. She heard the funeral chimes, the laments of the bereaved and the laughter of those sowing death. She saw the headsman’s ax fall on the father’s head and heard the son cry. Traitors walked free and spoke the laws while those with honor fell in the dust.

And their souls shattered, too weak to follow the path to Aetherius. They hurt. They withered. They ceased to exist.

číst dál »

The Name Lost in Time 06: Avalanche

Yrith’s gaze wandered outside of her window, following a single snowflake fluttering toward the crimson-lit statue of Shalidor. Days passed slowly in Winterhold, like the lazy floes bobbing in the Sea of Ghosts. As the middle of Sun’s Height approached, the weather stilled itself into mild snowfalls and evening clear skies with gentle rose-colored cloud lines along the western horizon. Sun’s Rest was quickly approaching, promising a long-awaited extra day of leisure.

číst dál »

The Name Lost in Time 05: The Mysterious Tome

Thank the Divines I brought my coat, Yrith thought sardonically, shaking whole clumps of snow down from her robe. Wet as a drowned skeever, she did not dare take one step further. Urag was generally quite benevolent with her, but not even she would be permitted to touch a book with wet hands. And so she stood on the threshold of the Arcanaeum, drawing in the scent of dust and old paper. In her mind, she was desperately thinking of a way to ask him for the books Master Larkwing had ordered her to study without having to explain the circumstances. The memory of Urag’s heated words addressed at the young teacher and the Nord’s scowl at the mere mention of the orc librarian conjured a soft smile on her face. Despite all the harshness and tease, there seemed to be a kind of mutual understanding between the two. One they might have not realized themselves, but she could sense nonetheless.

číst dál »