Archiv pro štítek: Fantasy

raethai_cover_v02

Raethai – kapitola desátá: Ještěří souboj

Poznámka do začátku: Řevy jsem nepřepisovala do české transkripce, protože jsem neměla tušení, jak bych přepsala zdvojené samohlásky (hlavně oo, které se čte jako ú). Takže jsou prostě tak, jak byly v originále.


Cesta do Bílého průsmyku ubíhala hladčeji, než Raethai očekávala. Faendal i Sven se ukázali být užitečnými společníky na cesty. Zatímco Faendal používal svoje vybroušené elfské smysly, aby skupinu uchránil před březí medvědicí nebo našel tu nejschůdnější cestu, Sven tu a tam odstranil balvan či kládu, které jim cestu blokovaly. K Raethaiinu překvapení oba dva většinu cesty mlčeli, stejně jako ona, a když už došlo na hovor, mluvili stručně, k věci a nehádali se. Argoniánka si toho velice cenila.

Horský pás dělící Vorařovské údolí od plání Bílého průsmyku překročili za svítání. Raethai se na chvíli zastavila a zahleděla se do dáli. Přes svou zdánlivou monotónnost měly pláně kouzlo, které nedokázala popsat. Nesčetné keříky a traviny neustále čechral vítr a mezi nimi se proháněli sobi. Tu a tam se v mdlém ranním světle třpytilo jezírko nebo pás řeky či potoka a mezi nimi ve značných rozestupech stály osaměle farmy a mlýny, ale také jedna polorozpadlá strážní věž. Nad tím vším se jako bezvěký strážce tyčilo město Bílý průsmyk korunované Dračí síní, sídlem jarla.

číst dál »

raethai_cover_v02

Raethai – kapitola devátá: Hra na lásku

Jedna oddechovka. Vždycky jsem si přála, aby ten quest dopadl takhle. Takže tak trošku splněný sen. :D


Od Raethaiina probuzení ve Vorařově uplynul pouhý den, ale Argoniánka se z nějakého důvodu už cítila svěží a připravená na další cestování. Delfína nad jejím zázračným zotavením vrtěla hlavou, ale nakonec ho komentovala jen slovy „No co, o to míň práce pro mě.“ Raethai se tomu zasmála.

Většinu předchozího dne strávila zabraná do knihy, kterou si půjčila od Delfíny. Kniha byla stručným shrnutím historie a nebyla ničím zvlášť zajímavá. Přesto ji Raethai hltala, jen aby se dozvěděla víc o tom, kým by vlastně mohla být. Drakorozená… podle knihy byli drakorození všichni císaři Tamrielu a pak ještě několik dalších. Všichni do posledního byli lidé, Nordové nebo Císařští. Drakorození měli za úkol chránit Tamriel před zlovolnými daedrami a udržovat Dračí ohně v Chrámu Vyvoleného, které sloužily jako pečeť bran Zapomnění. Nikde však nebyla zmínka o tom, co se stane, až drakorození vymřou, ani o Alduinovi. Argoniánka prohledala ještě několik knih, které našla na Delfínině stole, ale nesetkala se s o moc větším úspěchem.

číst dál »

raethai_cover_v02

Raethai – kapitola osmá: Drakorozená

„Musí existovat způsob…“

„Jsme v hrobce, kde živí nemají co dělat. Nemusí.“

„Kdyby tu neměli co dělat, tak by byla zazděná, a ne protkaná pastmi a hádankami. Někdo se sem měl dostat.“

„Možná…“

„U všech daeder, je to jen hloupá truhla. Přece nemůže být tak těžké ji otevřít.“

Hlasy k Raethai pronikaly vzdáleně, jako kdyby mezi ní a jimi stála tlustá zeď. Ležela se zavřenýma očima a pomalu si uvědomovala, že je jí zima a bolí ji celé tělo. V pravém boku ji bodalo z nedávného zranění a v ruce na téže straně téměř postrádala cit. Celé její tělo prostupoval chlad, který mrazil uvnitř a pálil na kůži. Hlava jí třeštila z neznámého důvodu. A co hůř – byla svázaná.

číst dál »

raethai_cover_v02

Raethai – kapitola sedmá: Past

Slunce bylo ještě schované hluboko pod obzorem, když Raethai vzbudilo prudké zabušení na dveře. Neochotně se převalila na druhý bok a schoulila se pod přikrývkou, ale bušení se ozvalo znovu, tentokrát ještě hlasitěji.

„Kdo je tam?“ zasténala rozespale a přinutila se rozlepit víčka a rozhlédnout se po místnosti – bohužel marně, protože byla zahalená závojem černočerné tmy a přes těžký závěs zakrývající okno do ní neproudilo ani slabé měsíční světlo.

číst dál »

Hurrdurr – kapitola první: Kat

Prolog

Pole rozkládající se kolem Rorikova dvorce byla zapadaná čerstvým sněhem. Krávy a ovce se schovávaly ve stodolách a ujídaly z krmelců napěchovaných pící. Osamělý jezdec na cestě se zastavil, když se uprostřed ticha najednou ozval ženský výkřik. Zamračil se a chvilku naslouchal. Pak se pousmál a vyrazil dál.

V domě opodál ležela na lůžku žena obklopená rodinou. V pokleku u ní byla Mařina kněžka v zašlé róbě a v ruce svírala čistý kus plátna namočený v rozehřáté vodě. V té zimě div hned znovu nezmrznul. Kněžka zlehka přiložila pravou ruku ženě na břicho.

číst dál »

raethai_cover_v02

Raethai – kapitola šestá: Nový spojenec

Do Vorařova dorazili za tmy. Lavinu nepotkali, ale několikrát se Raethai musela potýkat s útočícími vlky. Už nějakou dobu přemýšlela, proč jsou zvířata ve Skyrimu tak agresivní. Zejména vlci se chovali prazvláštně. Náhodně napadali lidi na cestách a zacházeli daleko za hranice svých teritorií. Dokonce ani když Argoniánka útočila ohněm, neuhýbali a vrhali se po ní dál, jako by byli na hranici zoufalství a šílenství.

číst dál »

raethai_cover_v02

Raethai – kapitola pátá: Třeskuté setkání

Netrvalo dlouho a Raethai si připadala, jako by se v Jorrvaskru narodila. Družiníci na ní nešetřili drsným humorem a často si ji dobírali, ať už kvůli její přímé povaze, jejímu původu nebo beznadějné slabosti vůči medovině, avšak nikdy ne ve zlém. Jediní dva, se kterými měla Argoniánka problémy, byli odtažitý Vilkas a přísná Njada, která odmítala respektovat kohokoliv, kdo se k Družiníkům připojil až po ní. Raethai se několikrát pokusila s Nordkou navázat přátelský rozhovor. Vždy neúspěšně.

Zato Kodlaka, zvěstovatele Družiníků, a Eorlunda, místního kováře, který dodával celému Jorrvaskru zbraně, Raethai z hloubi duše respektovala. Byli pro ni nedosažitelnými cíli, lidmi, které obdivovala. Eorlund, oddaný mistr svého řemesla, jenž někdy působil, jako by jeho pravá manželka byla Nebeská kovárna a ne Fralia, která na tržišti prodávala šperky jeho vlastní výroby, a Kodlak, letitý vůdce Družiníků, jenž působil, jako by na jeho ramenou spočívalo víc než jen tíha zodpovědnosti za Jorrvaskr a jeho osazenstvo. Oni byli všechno, co ona ne. Čestní a oddaní, moudří a zkušení. Raethai stačila jediná myšlenka na svou vlastní minulost a věděla, že nikdy nebude jako oni.

číst dál »

raethai_cover_v02

Raethai – kapitola čtvrtá: Nová rodina

Dny před Raethai utíkaly jako voda. Bílý Průsmyk byl město plné života a navzdory válce, která zuřila venku za jeho zdmi, byli místní lidé sdílní a překvapivě důvěřiví. Anebo prostě usoudili, že nemají co ztratit, což byla možná v období války pravda. I přesto se zde našlo několik pletichářů a v hostincích a putykách nikdy nebyla nouze o drby.

číst dál »

raethai_cover_v02

Raethai – kapitola třetí: Nový život

„Takže?“ ptal se jí muž. Raethai mu zdánlivě bezostyšně pohlédla do očí. V mdlém světle několika svící nebyla schopná určit jejich barvu. Viděla jen, že ji pronikavě sledují, plné očekávání a podráždění. Jeho výraz byl téměř uhnaný, jako by ho neustále něco pronásledovalo. Nebo se možná celý svůj život hnal za kořistí. V každém případě to byl pohled plný jakési zvířecí divokosti, kterou nedokázala pojmenovat.

Co mu tak říct? Pravdu? Nebo lhát? Ze včerejší noci si příliš nepamatovala, ale vzpomínka na prostovlasého muže s lahví piva v ruce jí napověděla, že tam venku se toulá ještě někdo, kdo by mohl vypovídat.

číst dál »

raethai_cover_v02

Raethai – kapitola druhá: Argoniánské pivo

Cesta do Vorařova ubíhala svižně, a než se Raethai nadála, otevřelo se před ní rozlehlé údolí, jehož středem protékala divoká říčka. V dálce mezi větvemi borovic zahlédla mechem pokrytou kamennou strukturu ochranného valu a střapaté doškové střechy. Pohled na civilizaci naplnil její oči nadějí. Odhodlaně vykročila dál.

Když jí cestu zastoupili dva vlci, jen si zhluboka povzdechla a vystřelila jim vstříc plamen ohně. Jejich kvílení ji drásalo do uší, ale brzy utichlo a vzduchem se rozléhalo už jen šumění vody. Raethai se sebezapřením odvalila vlčí těla z cesty a zamířila rovnou k řece, aby ze sebe smyla pot a špínu.

číst dál »