Zdravím vás. Ráda bych, abyste se zapojili do průzkumu ohledně anime vydávaných v Česku, zabere vám to maximálně dvě minutky. Děkuji moc. :)

Bylo několik lidí s různými povahami a různými rodinami a ti se tak dlouho hledali, až se našli... aneb tak by se dal ve stručnosti shrnout celý děj postarší romantické podivnosti z dílny studia Gainax. Koho termíny postarší, romantický, podivnost či Gainax děsí, nemusí číst dál, protože to pravděpodobně bude přesně to, co si myslí, že to je.

Konečně je to tady. Po roce a půl, co jsem si tohle anime stáhla, jsem ho konečně dokoukala, tudíž vám přináším recenzi na jedno z nejoblíbenějších anime vůbec. Co je na něm tedy tak úžasného, že se každému líbí?

Píše se rok 1989, začátek éry Seika (ale moment! Éra Seika? Taková přece neexistuje! Neměla by 1989 začínat Heisei?), japonský lid válčí za svobodu projevu a za zrušení cenzury. V celé zemi platí zákon o kvalitě médií, jehož vynucování má na starosti výbor procházející veškerá knihkupectví a zabavující knihy, které se zrovna nehodí. Ano, všichni dobře známe komunistické metody, které se prosazovaly u nás. Kdo by ale čekal, že toho roku vznikne i jiný zákon, který knihovnám dovoluje mít vlastní ozbrojené jednotky a chránit i zakázané knihy? Pěkná blbost, řekl by si někdo. Dokud by se nepodíval na wikipedii, kde jasně stojí, že tento příběh byl inspirován skutečnou událostí.

Vítejte do rána v podivně mlhavém světě, kde nic není takové, jak to na první pohled vypadá. Zde si totiž nikdo nemůže být jistý, jestli náhodou na ulici nepotká obřiho kocoura, který je vlastně učitelem baletu, krávu, jež by mohla být s trochou představivosti jeho žákyní, nebo třeba malé roztomilé děvčátko, co chodí jako kachna, mluví jako kachna, chová se jako kachna, dokonce se jmenuje Kachna... a ve skutečnosti je to kachna. Bohužel i taková kachna se čas od času může zamilovat.

V moři se skrývají nečekaná tajemství a nebezpečenství. Tyhle temné modré hlubiny byly vždycky královstvím záhad, které někteří stále touží odhalit. Tajemné věci či tvorové se ale nenechávají odhalit rádi. A pokud už se nějaký tajemný tvor nechá odhalit, spíše než zákeřnému vědci se spoustou udělátek na pokusy se ukáže třeba nevinnému dítěti, jež ho bude mít ze srdce rádo.

Kdysi jsem četla jakýsi příběh s podtitulem Nová pohádka o Popelce. Byly k tomu nádherné kresby od Mikoláše Alše a já ten příběh skutečně milovala. Vpravdě se ale Popelce příliš nepodobal. Mnohem spíše bych za novou pohádku o Popelce považovala třináctidílé anime nazvané Prétear aneb legenda o sněhobílé princezně Prétear.

Svět kolem nás se příliš nemění, ačkoliv žije vlastním životem a stárne. Ironické na tom je, že se mění právě ty věci, které životem nedisponují. Svět se pouze vyvíjí. Lidé mají bohužel tendence se nudit a chtít od života čím dál víc. Proto vynalézají a vynalézají... a často vůbec netuší, co všechno takovým vynálezem vlastně mohou způsobit.

Měli jste někdy pocit, že víte, jak vypadá shinigami? Nebo že víte, proč vlastně existují? Aha! Možná jste toho málo četli nebo málo viděli...

Snad jen jedna věc by mohla zachránit upadající svět. Snad jen jedna věc by mohla smýt špínu z jeho povrchu. Zkáza a znovuzrození. Všechno má svůj začátek i konec. Po začátku musí přijít konec a po konci nový začátek. Proc neseslat na svět zkázu a očistit ho. Vše bude konečně tak, jak má být...