John Moore – Zlý princ Charlie

John Moore – Zlý princ Charlie

Levné knihy skýtají mnohá překvapení. Na humoristické fantasy s názvem Zlý princ Charlie jsme narazily se Sid, když jsme jednu prodejnu s levnými knihami zrovna procházely. Jeden výtisk stál pouhých 39 Korun a už z obálky a z těch pár vět, které mi Sid nahlas přečetla, jsem dostala dojem, že by mohlo jít o celkem slušně napsanou knihu s celkem slušným humorem a inteligentním příběhem. A věřte nebo ne – nepřepočítala jsem se.

Netroufám si tvrdit, že Terry Pratchett je zakladatelem humoristického fantasy, na to o daném žánru vím příliš málo, ale rozhodně je jeho největším šiřitelem a propagátorem. John Moore je pak člověkem, který se očividně rozhodl jít v jeho stopách, a to téměř přesně. Podíváte-li se na obálku Zlého prince Charlieho, určitě vás upoutá inzerát „Hledáme: Na místo vladaře nekompetentního a bezskrupulózního mladíka královské krve. Zn.: Dočasně“. Nepřipadá vám ten styl povědomý?
Naštěstí pro pana Moorea se nedá říct, že by šlo o kopírování, ani v rámci stylu. Na pana Pratchetta se sice autor několikrát v knize odkazuje, ale i přes zjevnou inspiraci (a obdiv) Zeměplochou vytváří vlastní originální příběh s vlastními originálními postavami. Styl si maličko předělal ku svému gustu, přidal trošku té vážnější složky, něco málo vlastního humoru a zasadil děj do našeho světa. Co se tedy vlastně stalo?

Kdysi dávno, na jednom velice vzdáleném místě, se na širokém pruhu země mezi horami a mořem rozkládalo dvacet království (plus mínus jedno nebo dvě).

My začínáme v království zvaném Damask. Země to rozhodně není veliká a už vůbec ne vysněná. Nic moc tam není, tedy kromě široké sítě předražených kavárniček a salonů krásy s šumivými koupelovými bombičkami, po kterých šílí kdejaká ženská. Poslední král nedávno zemřel záhadnou smrtí a je načase zvolit nového. Jenže kdo by chtěl vládnout nijak neprosperující zkorumpované zemi, kterou pravděpodobně v nejbližších měsících stejně čeká záhuba? Po královi zbyl jen levoboček, Charlie. A jeho dva bratři a pár dalších nepříliš vhodných kandidátů. Ale samozřejmě, pokud země neprosperuje, proč ji neprodat někomu, kdo s ní bude umět naložit? Královi bratři, Gregory a Packard, proto přijdou s geniálním řešením. Na trůn dosadí nějakého neschopného krutého vladaře, proti němuž se lid bude moci bouřit a povstat. A když vše bude v nejlepším, přijede z vedlejšího království tamější vladař a Damask (za drahý peníz) obsadí, čímž vlastně vysvobodí nebohý lid od tyrana. Samozřejmě na to vyberou Charlieho, zvaného Zlý, a uvedou plán do pohybu. Má to však několik háčků. Prvním je mnoho lidí na mnoha frontách s mnoha postranními úmysly. A tím druhým je sám princ Charlie…

…který mě mimochodem i přes svůj kladný charakter (což je faktor, který v mých očích naprostou většinu hrdinů předem odsoudí) naprosto uchvátil. Charlie je všechno, co obdivuji – inteligentní (a vzdělaný), charakterní, praktický a pohledný k tomu. Co na tom, že se někdy pěkně rozohní, co na tom, že se mu povede bláznivě (a to doslova) se zamilovat. Charlie je úžasná postava s úžasnou schopností řešit problémy. Nepotřebuje žádný další zvláštní faktor (jako vyumělkovaný smysl pro humor, poezii, ztřeštěnou stránku osobnosti či zvláštní fyzický aspekt, kvůli kterému si z něj všichni utahují), aby čtenáře zaujal.
Postav je v knížce celkově málo, o to lépe jsou však rozpracované. Packy s Gregem jsou prostě Paroubkupodobní chamtiví politici stojící o moc. Poznáte to na první pohled a za celou knížku vás nezklamou. Pak se tam ale najdou zajímavé postavy typu lady Kateřina Duraceová, která je čtenáři tak do dvou třetin knihy skutečně záhadnou postavou, nebo čaroděj Thessalonius, u nějž ke konci knížky doufáte, že se tam vůbec objeví.
Nemohu samozřejmě zapomenout ani na sérii poznámek pod čarou, z nichž jediné dvě vám něco skutečně řeknou – první je poznámka překladatele a u druhé autor jásá, že konečně zplodil plnohodnotnou poznámku pod čarou. I přes to přese všechno stojí za to si poznámky přečíst, protože se u nich náramně pobavíte. Když už autorovi náhodou dojdou vtípky, které může zakomponovat přímo do textu (a že se mu to moc nestávalo), prostě přihodí další poznámku pod čarou a máte o zábavu postaráno.
Prostředí příběhu je náš svět. Není to sice v knížce explicitně řečeno, ale rozhodně to autor dává najevo až až různými nevinnými narážkami či např. názvy druhů kávy. Ten svět dokonce funguje stejně jako náš svět. Je zde sice určitý pokus vysvětlit čtenáři, že zde existuje i něco jako magie, ale protože skutečnou magii nejspíš nikdy nikdo neviděl, jedinou opravdovou známkou odlišnosti světa prince Charlieho od toho našeho hmatatelného je výskyt duchů. Ostatní nemáte nikde potvrzené a vlastně byste veškeré jevy mohli dost dobře vysvětlit. Ani přesto neztrácí příběh na půvabu, který je vlastní právě fantasy.

I překladem vyniká Charlie mezi ostatními českými knihami. Až na pár naprosto zanedbatelných odpustitelných překlepů a jedné hrubajzle, kterou ve svém nadšení také odpustím, je překlad naprosto ukázkový. Spáchal ho Petr Caha a já mu tímto opravdu děkuji, že mi společně s autorem připravili tak příjemné počtení plné úžasných zážitků (a pobíhání po Akiconu s křikem „Podívej se na tu poznámku pod čarou, tohle si prostě musíš přečíst!“).

Zmíním ještě poslední výhodu této knížky. Je totiž krátká, dobře a snadno čitelná a nespadá do žádné série. Konec má jednoznačný (a velmi vydařený) a dá se přečíst za jednu delší cestu vlakem. Pokud tedy sháníte lehkou oddychovou četbu, která vyplní nějakou mezeru mezi spoustou jiných činností, je Zlý princ Charlie přesně to, co hledáte. Můj kritický duch sice už zuří, ale já téhle knížce opravdu nemám co vytknout.

P.S. Vybrala jsem ukázku, kterou vám sem, až budu mít čas to přepsat, taky pošlu.

6 komentářů u „John Moore – Zlý princ Charlie“

  1. mají ho v levných knihách?=D vida, moorea už pěkně dlouho sháním, něco málo jsem od něj už pročetla, dobrý čtení na dlouhý večery..=D zlého prince charlieho naneštěstí ještě ne, ale dočká se, muhaha..)=3

    OdpovědětOdpovědět
  2. Myslím, že spíš naštěstí. U takových knih jsem vždycky ráda, že je mám ještě před sebou. :)

    OdpovědětOdpovědět
  3. Moore je dobrý, jeho humor je mi určitě bližší než Prachettův, kterého nemám ráda. XD

    Každopádně výborné je od něho Zabij a zachraň, zatímco s dalšími knihami kvalita celkem klesá a Charlie mě z jeho knih zaujal jendoznačně nejmíň…

    OdpovědětOdpovědět
  4. Vidíš, Glad, tak třeba hintzák má přesně opačný názor, ten mi včera říkal, že se mu Charlie líbil nejvíc. :) No, já je postupně vyzkouším všechny, myslím, že si na každé něco najdu. :)

    OdpovědětOdpovědět
  5. Tak každý má jiný vkus, ale nechápu to. XDDD U Charlieho mi postavy lezly většinou dost na nervy… XD

    OdpovědětOdpovědět

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *