Haruki Murakami – Afterdark

Haruki Murakami – Afterdark

Zatímco někteří lidé spí, jiní mohou v noci dělat úplně jiné věci. Třeba takové, které jim navždy změní život. A možná, že navždy změní život i jejich okolí. Možná samotný fakt, že si někde náhodou jen tak sednete a v tu chvíli se tam objeví ještě někdo jiný, vám může změnit život. A taky nemusí.

Mari Asai je vlastně úplně obyčejná holka z úplně obyčejné rodiny v úplně obyčejném světě. Nikdy se jí nestalo nic zvláštního, nikdy v ničem nevynikala, nikdy na sebe nepřitahovala pozornost, nikdy nebyla na nic úplně levá. Zkrátka taková průměrná školačka. Z nějakého podivného důvodu měla ale poslední dobou ve zvyku toulat se po nočním Tokiu a trávit čas všude možně, jen ne doma. Nedělala žádné nepravosti. Ale domovu se vyhýbala jak čert kříži.
I když je Tokio město veliké, občas se i tam může stát, že natrefíte na někoho známého. A tak se stalo, že při jedné ze svých nočních toulek ji v restauraci oslovil Takahaši, kluk, se kterým kdysi byla na plovárně. Na jejich setkání by vlastně nebylo vůbec nic divného, snad kromě toho, že oba dva měli velmi dobrý důvod být právě v tuto hodinu právě na tomto místě, který se posléze stal příčinou jejich nočního dobrodružství. Pro Mari Asai byla toto asi ta nejdelší, ale také nejvýznamnější noc v jejím životě. Byla to noc problémů, pomocí nichž se vyřešily problémy jiné.

Za stěžejní slovo v Afterdark bych označila právě problém. Ač si nejsem jistá, jestli tam vůbec jedinkrát padne, celá kniha je vlastně o problémech. Dává čtenáři nahlédnout do života vcelku obyčejných lidí z trochu nestandardního úhlu pohledu. Zjišťujeme najednou, že ti lidé možná nejsou tak obyčejní, jak se na první dojem zdají. Když se nad tím zamyslíte, možná ani lidé ve vašem okolí nejsou tak obyčejní, jak vypadají nebo jak si myslíte, že jsou. Každý má své problémy a starosti, ať už menší či větší, každý se s nimi musí potýkat a možná že právě někdy v noci, kdy vy slastně spíte a nic si neuvědomujete, se někomu z nich stane něco velkého a vyřeší se nějaký ten problém.
Českého čtenáře na Afterdark zajisté zaujme způsob myšlení postav. Možná ještě více než ve svých ostatních knihách zde dává Murakami nahlédnout do japonského způsobu uvažování. Věřím, že tak popřel spoustu globálních domněnek o tom „malém velkém“ ostrovním národě.
Za sebe musím říci, že Afterdark se hodnotí velmi špatně. Nejen hodnotí, on se popisuje velmi špatně. Máte tu knihu, která není v podstatě vůbec o ničem. Nic moc se tam neděje, jen sledujete setkání různých lidí, jak se jejich osudy za tu jednu noc propletou. To, že se polovina děje odehrává v hodinovém hotelu, to, že se zde objeví zbitá prostitutka a čínská mafie – to je všechno jen vedlejší. Na světě se stále něco děje. Hlavní jsou lidé, ti totiž tvoří onen příběh, který ta tenoučká růžová knížka obsahuje.
Murakami má zvláštní sklon psát o lidech, kteří pro příběh vůbec nejsou důležití. Všimněte si, že jistá postava poté, co dokoná svou roli v příběhu, stále poměrně hojně v knížce vystupuje, ale neudělá nic podstatného, co by jakkoliv ovlivnilo další dění. Autor se jen snaží poukázat na to, že i ti lidé, kteří se v našem životě vyskytnou jen na malou chvíli, mají vlastní život a někde tam stále jsou, pracují, ovlivňují své okolí, zkrátka existují.
Zvláštností na Afterdark je i to, že se v textu téměř nevyskytuje minulý čas. Musela jsem si na to chvilku zvykat, tento způsob vyprávění je mi poněkud cizí a vytváří velmi zvláštní, možná až skoro přehnaně napjatou atmosféru.
Pokud se mi na Afterdark něco nelíbilo, pak to byl český překlad. Čtenář by se měl umět vcítit do postav a představit si, jak spolu mluví, tady to ale nešlo. Ano, je pravda, že běžně budeme mluvit hovorovým až nespisovným jazykem, kterým byl pravděpodobně psán i originál, ale až tak strašně nespisovně nemluví snad nikdo. Nespisovný jazyk se v knížce vyskytuje v přehnané míře a chvílemi proniká i mimo přímou řeč, což mne osobně nadmíru irituje. Dále jsem si všimla jevů jako opakování slov, chyby v mě/mně (v případě skloňování zájmene já bylo dané slovo špatně v 95% případů), časté chyby v interpunkci, nechopnost rozlišit narozdíl a na rozdíl, skloňování jmen apod. Upřímně – mezi oficiálními překlady, s nimiž jsem zatím měla tu čest, je tento snad nejhorší nebo minimálně jeden z nejhorších. Nemám tušení, jestli je to chyba překladatele či korektora, tak či tak jsem pohoršená, že se něco takového vůbec mohlo dostat na trh.
Pokud tedy umíte japonsky, přečtěte si knihu v originále. K anglickému překladu jsem se bohužel nedostala, takže vám nepovím, jak kvalitní je, češtinu však volte v případě, že nebudete mít jinou možnost. Text je srozumitelný, čte se poměrně rychle – ale obávám se, že i leckterý výborný češtinář by z něj dokázal zdegenerovat. Knížku vám však rozhodně doporučuji, ač je na pochopení možná trochu složitější, na čtení je poměrně nenáročná a hlavně je krátká, takže vám vystačí tak na jednu až dvě cesty vlakem.

5 komentářů u „Haruki Murakami – Afterdark“

  1. Afterdark se mi z knížek od Murakamiho, které jsem zatím četl, líbil nejvíc. V Norském dřevu to byl samý „psychopat“ a v Na jih od hranic na západ od slunce to nebylo o moc lepší. Nevím jestli je to specifikum jap. kultury nebo autorská licence, ale přijde mi, že se většina postav v jeho knížkách chová na můj vkus až příliš iracionálně.

    OdpovědětOdpovědět
  2. Tak zrovna tyhle dve knizky, ktere tu zminujes, jsem jeste necetla. Mam holt co dohanet. :) Uvidime, imho v anime se taky kdejaka postava chova iracionalne, budu zvykla. me hrozne zaujalo, jak na konci Mari rekla, ze se ji fakt chtelo s tou cinankou skamaradit. Nejak mi to prislo takove typicky japonske. Pro nas v podstate nepochopitelna myslenka.

    OdpovědětOdpovědět
  3. Mně se to tak líbilo, že jsem si pravopisných chyb snad ani nevšimla. Ale už to bude nějaká doba, co jsem to četla, takže se možná nepamatuji. Byla to určitě poutavá kniha, přečetla jsem ji hodně rychle. Mám ráda tenhle Murakamiho psychologicko-mystický směr, naopak v takových těch již zmíněných Norské dřevo a Na jih od hranic…. se moc nevyžívám, prootže mi tam něco chybí. Je to jako kdybych poslouchala vyprávět svou babičku – zajímavé, ze života, ale nemá to tu napínavou věc, kterou v knize potřebuji.

    OdpovědětOdpovědět
  4. Při čtení českého překladu Afterdarku jsem se taky dost děsil, co to vidím za pravopisné úlety. Knihu samotnou však řadím k těm lepším z Murakamiho knih.

    OdpovědětOdpovědět
  5. ok, jdu shanet Norske drevo a Na jih od hranic na zapad od slunce, zacinam touzit po moznosti srovnani.

    OdpovědětOdpovědět

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.