Eoin Colfer – Artemis Fowl

Eoin Colfer – Artemis Fowl

Příliš inteligentní děti to nikdy neměly jednoduché. A když takový příliš inteligentní chlapec z vysoko postavené rodiny, která ztratila velkou část své cti i bohatství, navíc přijde o otce (zločince, kdyby to někoho zajímalo), matka mu zešílí a jediný, na koho se může spolehnout, je jeho Butler, pravděpodobně to nemůže dopadnout zrovna dobře.

Přesně takovým chlapcem je Artemis Fowl. Narozdíl od jiných navíc věří v existenci magických bytostí, zejména leprikónů. A leprikóni mají co? Správně, zlato. Mají toho zlata hodně, a kdyby ho Artemis získal, mohl by rodině vrátit její slávu. Možná by mohl i nalézt svého ztraceného otce.
Věci ovšem nejsou tak jednoduché, jak se zdají být. I kdyby o samotných členech skřítčí populace nebyla řeč hned na prvních stránkách knihy, čtenáři bude jasné, že v tomto příběhu magické bytosti rozhodně existují. Jejich technika je ale vyspělá a oni dělají všechno proto, aby je lidé neodhalili. Lidská zvědavost je totiž tou nejhorší zbraní, o jaké se takovému skřítkovi může zdát. Na ochranu a utajování před lidmi mají dokonce speciální policejní jednotku, k níž mimo jiné patří i agentka Myrta Krátká.
Myrta je živým důkazem toho, že v některých věcech jsou skřítkové přece pozadu. Například emancipace, neboť Myrta je v podstatě zakladatelkou tohoto pojmu ve světě skřítků. Je jediným členem skřítčí policie LepREKO ženského pohlaví a nejednou na to doplatila. Přechody od jednotky k jednotce byly pro ni už celkem běžná věc. Ne, že by Myrtu ta diskriminace nerozčilovala, spíš než ten typ, který když se naštve, zařekne se a nedá okolí šanci mu cokoliv dokázat, se však jevila jako dobrodruh, který se nebojí riskovat porušit nějaký ten předpis v zájmu dobré věci, ale také občas něco opomene.
Skřítkové si musí svou magii dobíjet. Je to stejné jako s energií. Skřítek čaruje a čaruje, než mu dojde magie, a pak musí za úplňku na vhodné místo, kde si magii doplní. A protože Myrta je lajdák od přírody a magii si už dlouho nedobila, stalo se jí jednou, když byla v akci, že jí došla. Skřítčí agent bez magie je asi jako pistole bez nábojů. Zkrátka nepoužitelný. Myrta se tedy rozhodla, že si magii urychleně doplní. Jenže v tu chvíli se na scéně objevil právě Artemis Fowl.
Dlouho cestoval a pátral, vyhazoval velké peníze, jen aby se dostal k sebemenšímu náznaku informace o existenci skřítků, až nakonec jednoho dne v Číně konečně objevil starou vílu, která mu poskytla tajemství, jež tolik potřeboval. Přišly dlouhé dny studia, než konečně zjistil, jak dosáhnout svého cíle. A tam, v jisté oblasti Irska, kde se kapitánka Krátká rozhodla doplnit si magii, se ti dva střetli.

Možná se vám nyní zdá, že jsem vám toho řekla příliš. Nebojte se, moje shrnutí zahrnuje jen úplný začátek první knihy ze série o Artemisi Fowlovi. Řekla bych vám, že ta kniha je pro děti. Na první pohled se tak skutečně tváří, ale musím tuto myšlenku popřít. Některé narážky či vtipy, a že jimi autor rozhodně nešetří, by dítě prostě nepochopilo. Neřekla bych, že Artemis Fowl není kniha pro děti, ale ani že je pouze pro děti. Každý si v ní najde něco. Dospělý si spíš užije skrytý typicky britský humor, zatímco dítě půjde hlavně po ději a bude sledovat, jaký má kdo charakter.
Konkrétně charakter Artemise Fowla je vytvořen tak, aby dítě mělo sklon ho litovat. Z recenzí a postřehů, které jsem četla na internetu, jsem vysledovala, že děti a ženská část populace vidí Artemise jako nešťastného chlapce, který zoufale pátrá po východisku ze své situace, zatímco muži a lidé tak zhruba nad 25-30 let jej hodnotí jako malého spratka, co má jednoduše příliš roupů. Já v něm vidím každou chvíli něco jiného. Hlavní hrdina příběhu má zkrátka velmi složitý charakter. Asi jsem toho viděla a přečetla příliš na to, abych mohla říct, že je nepředvídatelný, ale do jisté míry by se i to o něm dalo tvrdit.
Když se kouknu na příběh samotný, částečně mi připomíná Harryho Pottera. Máme tu střet dvou světů, dvou úplně odlišných civilizací, z nichž jedna, ta magická, o té druhé dávno ví a v zájmu svém i té druhé civilizace se snaží svoji existenci utajit. I populační vnímání magického světa je v obou knihách podobné, skřítkové jsou totiž pevně přesvědčení, že jsou na mnohem vyšší úrovni než lidé, ale pro samou pýchu a radost ze svého pokroku nevidí, že v mnoha jiných ohledech jsou na tom lidé vlastně o dost lépe. Musím ale varovat příznivce Harryho Pottera, v nichž právě vzplanul nadšený plamínek očekávání a radosti z dalšího zajímavého počtení, i jeho odpůrce, kteří teď Artemise zavrhli, najdete tu i velmi podstatné rozdíly, například ve stylu, jakým je kniha napsaná, v tom, že rozhodně nejde o žádné školní drama a v neposlední řadě také v tom, že hlavní hrdina zdaleka není takový jednoduchý sympaťák, citlivka či emo troska (to už záleží na tom, jaký díl zrovna čtete), jako je Harry.

Pokud ale mohu mluvit za sebe, těm, kterým se fantasy, potažmo sci-fi nepříčí, tuto knihu rozhodně doporučuji. Bohužel spíše v originále, z překladu se příliš česky nenaučíte. Ať už je to práce překladatele či korektora, v některých místech jsem se bohužel jen chytala za hlavu, když jsem viděla ty češtinářské omyly. Číst se to dá, ale žádnou extra jazykovou úroveň rozhodně nečekejte.

6 komentářů u „Eoin Colfer – Artemis Fowl“

  1. Arty, Arty!
    *skanduje*
    ano, vím že nezačínám zrovna inteligentním komentářem, ale nemůžu si pomoct – téhle sérii fandím jako málokteré a jsem víc než přesvědčená o tom, že by z toho colfer mohl vytáhnout i víc… první kniha způsobuje po prvním přečtení takový příjemný šok, jednoduše změna – málokdo dokáže psát tak sarkasticky a přitom zábavně -, jenže právě po tomhle nadšení ty další reakce na následující dvě knihy malinko opadly… nicméně znovu jsem se zapálila po odstupu Opal ze scény (ona je takový ten typický šílenec-vědátor, kterého doprovází zlomyslný smích a tři vědra pýchy, že se vznáší jako balonek) a nástupu čísla 1… colferovi se dobře daří vystihnout charaktery hlavních postav (a předně pak artemise) a navíc tvoří takové skříťáky, které není možný nemilovat (klusák, břízný a slovní zásoba č.1), parádní děj (časový paradox byl podle mě po první knize obzvlášť vtipný a povedený) co se týče překladu, neviděla jsem artyho sice v originále, ale po kantůrkových zvláštních obratech jsem nad lecčíms ochotná prostě mávnout rukou.=)) ale upřímně přiznám, že s harrym potterem mě to nikdy (ani ve snu) nenapadlo srovnávat..XD

    OdpovědětOdpovědět
  2. no to je uz takova nemoc, proste srovnavam uplne vsechno, co ctu. To je mozna tim, ze vsichni v mem okoli taky srovnavaji.
    Co se Kanturka tyce, je pravda, ze dovede cloveka rozmazlit, ale musim rict, ze na tom maji zasluhu i jeho korektori, protoze jsem neupraveny Kanturkuv text videla a obcas je to taky des. Samozrejme, po slohove strance s jeho prekrasnymi slovnimi hrickami temer nema konkurenci. Na druhou stranu… cetla jsem i dost prekladu, ktere bych oznacila za velmi kvalitni, a to i kdyz znam ty Kanturkovy. :)
    V serii Artemise Fowla mam jinak dost co dohanet, rekla bych, ze toto byl spis takovy muj prvni dojem, ale pevne verim, ze se budu u tech dalsich knih bavit stejne dobre. :)

    OdpovědětOdpovědět
  3. aha, pardon, já zaspoilerovala..=| spíš jsem měla na mysli ten obrat „kotníky“ místo „zápěstí“, u kterýho se často zadrhávám..XDD ale nikdo jinej by pratchetta nepřekládal líp..<3 =D neříkám, že já nesrovnávám, jenom mě nikdy nenapadl zrovna HP.. tyhle žánry mi přijdou trochu jako voda a olej, HP je téměř čistá fantasy, samá magie, zatímco artemise já vnímám valnou částí jako sci-fi… ale asi je to podle úhlu pohledu..=DD

    OdpovědětOdpovědět
  4. aha, no ja jsem ted zanry trochu pominula, to je jako kdybys tvrdila, ze Eragon a Hvezdne valky jsou naprosto nesrovnatelne, pricemz Eragon teda vyvojem deje je SW rozhodne podobny, minimalne teda prvni dva dily… ale jinak jsem si ani nevsimla, ze spoilujes, takze v pohode. Dokud mi neprozradis nejakou zasadni cast deje, tak mi to neva, zas takovy paranoik nejsem. :)

    OdpovědětOdpovědět
  5. XDD tohle přirovnání mě odrovnalo.. eragon a SW.. rofl.. dobře, tak dějově asi jo..=) mě napadají víc podobnosti v žánru a postavách než přímo takhle… a jen tak pro zajímavost, máš za sebou tedy jen ten první díl?=3

    OdpovědětOdpovědět
  6. prvni a cast druheho. On je problem v tom, ze ja 1) nemam na cteni tolik casu, 2) kdyz uz mam, tak musim mit fakt naladu, ve chvili, kdy naladu na cteni proste nemam, mohu se snazit sebevic, ale ctu si porad dokola tu samou vetu a nejsem schopna tu knihu zacit vnimat. Tezke to je se mnou…

    OdpovědětOdpovědět

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *