Aniž déšť mě porazí

Když jsem teď pomáhala s pár drobnostmi k překladu filmu Bungaku Šódžo (Knihomolka), který se bude promítat na Animefestu, narazila jsem na báseň od Kendžiho Mijazawy, která mě nehorázně zaujala. Ve filmu z ní bude jen kousek, tak jsem si říkala, že bych ji sem hodila přeloženou celou (možná i jako motivaci pro případné návštěvníky :)). Překlad sice nepasuje úplně přesně na slabiky, ale dala jsem si celkem záležet, tak snad se bude líbit.

(Původní text a jeho anglický překlad najdete zde.)

Aniž déšť mě porazí,
ni vítr mě nesrazí,
ať sníh či led, snad horkost léta, ani ta mě neskolí.
Tělo silou oplývá,
vzruchu se nepoddává,
zášť, ta je mi cizí,
jen tichý úsměv na odiv pak dávám svému okolí.
Každý den pak čtyři misky rýže ryzí
s polévkou a listovím mi v ústech mizí.
V činech svých pak
mne jako by ani nebylo,
vždy pozorný sluchu, očím, mysli,
z níž podstatné by nikdy nesešlo.
V borovicích stínu, jež hájek v poli tvoří,
chaloupka malá jest, střecha sláma samá,
co když tam z východu chlapec malý choří,
jestlipak já jsem jediný, koho má?
Co když na západě matka unavená
péči si žádá, již já jí mohu dát?
Z jihu pak smrt mne tiše volá,
to stačí mi říct, že nemusí se bát.
Na křídlech severáku křik mě tuze mrazí,
že bych snad řekl, že není o co stát?
V suchu s žiznivými jen soucítit,
trpce chladné léto smutně prochodit,
aby každý ptal se mne, kde hlavu jsem nechal,
aniž by mě pochválil,
aniž by mě trestal.
A tím člověkem
já bych se chtěl stát.

1 komentář u „Aniž déšť mě porazí“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *