My nepřizpůsobiví aneb o internetovém žargonu

Vývoj jazyka je dnes, v době internetu, rychlejší než kdy dřív. Jazyk se vždycky vyvíjel, slova se přejímala a vznikala hromada slov nových. Přesto si troufám tvrdit, že spád, jaký tento vývoj nabral v posledních několika letech, nikdy dřív žádný jazyk nezažil. Jistě se teď ptáte, co myslím tím „jazyk“. V tomto případě je to ovšem velice těžké určit. Většina internetového žargonu pochází z angličtiny, ale přenáší se z ní do všech možných světových jazyků, které se aktivně používají na internetu – tudíž i do češtiny.

Jakožto člověk, který je na internetu poměrně aktivní, se s internetovým žargonem setkávám ve svém každodenním životě a jistou jeho část aktivně používám. I přesto je pro mě do značné míry španělskou vesnicí a čím dál více zjišťuji, že se nestíhám přizpůsobovat a mí internetoví přátelé mě mají za totálního neznalce a asociála, když zjistí, že neznám něco, co oni běžně používají. Internetová mluva se navíc strašně rychle mění, takže když si na nějaké to slovíčko zvyknu, brzy zjistím, že už je zase z módy. Proto jsem se rozhodla napsat na toto téma článek a podělit se o své postřehy v oblasti jazyka uživatelů internetu.

číst dál »

Neil Gaiman: Nikdykde

Poslední dobou mám celkem čtecí horečku. Je to i tím, že dojíždím do školy hodinu tam a hodinu zpět, takže mám na čtení spoustu času. Několikrát už jsem si říkala, že na něco napíšu recenzi, ale nikdy jsem se k tomu nedostala. Nikdykde však vyhrálo jackpot, a tak jsem se rozhodla, že na něj recenzi napíšu, protože mi za to jednoduše stojí. Tady je. :)

Byl jednou jeden pán jménem Richard Mayhew. číst dál »

Akicon 2014

Tak jsem se po dvou letech zase ukázala na Akiconu. Akicon 2013 jsem logicky vzhledem k mému studijnímu pobytu v Japonsku musela vynechat, stejně jako Animefest 2014. Na Natsuconu 2014 jsem sice byla, ale po krátkém rozmýšlení jsem došla k názoru, že nemá moc cenu psát report z conu, kde se toho vlastně moc nestalo. Snad jen stojí za zmínku, že Sykyho přednáška byla hrozně fajn a Alien211 je bezva člověk, ale jinak ke conu samotnému moc co říct nemám. Jen ještě avízuji, že příští rok Yakuza nejspíš kvůli malému zájmu nebude, ale pokusíme se vymyslet nějakou novou zajímavou hru. :) No a teď už k Akiconu, který mi letos za report rozhodně stojí, protože jsem pro změnu strávila značný čas na programové části conu a rozhodně toho nelituji. Jeho kvalita byla totiž skutečně vysoká. :)

číst dál »

Papriková zahrádka v bambusovém kabátku

Tak jsem po dlouhé době usoudila, že je potřeba trošku to tu pozměnit a aktualizovat. Stará verze mého blogu sténala, rozpadala se, věci se pomalu ale jistě stávaly zastaralými a přestávaly fungovat. Šablona, přiznejme si to, ačkoliv byla dokonale mým výtvorem, byla absolutně prasácky napsaná a dneska bych se za ni tak maximálně profackovala. Ve wordpressu mi po nějaké aktualizaci přestal fungovat grafický textový editor, jenže jsem si toho nevšimla, a ač dělám zálohy pravidelně, nedohledala jsem, která aktualizace tohle způsobila. A tak jsem se rozhodla, že blogísek trochu provětrám a udělám mu dobře. :)

číst dál »

Chill je mrtvá. Ať žije chill.

Chill je mrtvá. Ať žije chill.

Ahojte. Přemýšlím, kolik z vás ví, že jsem v Japonsku, a kolik z vás už mě proklíná, že jsem sem už víc jak rok nenapsala. Řekněme, že jsem byla docela dost zaneprázdněná, takže jsem na psaní zkrátka neměla čas… no a když jsem si pak ten čas udělala, tak jsem zase nevěděla, čím začít. A když jsem pak přijela do Japonska, zjistila jsem, že se na blog nedostanu. Poté, co mi v půlce školního roku vyměnili router, už to ale jako zázrakem šlo, takže mě tu máte. Vpravdě mám sepsaných vlastně už několik článků včetně dvou a půl reportu z loňských conů. Hotový report z Geetaconu sem dám symbolicky po tom letošním, čili za necelé dva týdny. Zbytek… si ještě rozmyslím, ale přijdou sem. Aspoň si budete moct zavzpomínat. :) V každém případě vězte, že i když to tak možná vypadá, s blogem jsem ještě nesekla a udělat to nehodlám. No a teď tedy k tomu, co se děje teď a tady – čili aspoň něco málo o mém pobytě v Japonsku. Jen prosím fanoušky znalé japonské kultury o trochu trpělivosti, neboť pro svou rodinu a ty, kteří se nevyznají, všechno podrobně vysvětluji.

číst dál »

The Name Lost in Time 08: Power Struggles

Yrith yawned as she blew out the candles, rubbing her weary eyes. The darkness outside gave way to an auroral dawn, all too soon for her liking. Her body was stiff from lying down on her belly all night with her head buried in a book. She felt slightly annoyed. Contrary to her expectations, she had a lot less time to read when she was down with an injury. People just wouldn’t leave her alone. Whether it was Lady Faralda, Colette Marence, Cain, Qassir or, for some unfathomable reason, Singird Larkwing, she almost always had company. After a few days, she decided to keep her reading to the night time. At least it would keep her from the nightmares.

This morning, she would finally start attending classes again. To her discontent, her first class would be Destruction which she was sure she would fail. Lady Faralda had no tolerance for disobedience, so skipping it was out of question. Conjuration, on the other hand, she was confident at. Sadly, she hadn’t had the time to demonstrate it to Master Larkwing, and the blasted teacher took every opportunity to remind her not to forget their “agreement”. Though she had to admit she appreciated his care and the fact that he brought her books every time he came to visit.

číst dál »

The Name Lost in Time 07: Guilty Conscience

Pain. Stabbing, piercing, searing, white hot and dead cold at the same time. That was all she felt. An endless universe of inferno, darkness that instead of dulling all the senses penetrated them and locked her in a cage of eternal agony. There was no laughter this time, no happy memories, no smiles or tears of joy. Only torment tearing her apart.

She wanted to call for help, for someone to hold out a hand for her, but no one would listen. People fought and cried, each in their own little world of despair, and she could feel them all. She felt the women weep as they lost their husbands and sons in the war. She felt the men cry in pain, calling to their wives, knowing they would never see them again. She felt the horses falling under their riders, and the mice and small creatures being trampled into the ground under the heavy steps of their hooves. She heard the funeral chimes, the laments of the bereaved and the laughter of those sowing death. She saw the headsman’s ax fall on the father’s head and heard the son cry. Traitors walked free and spoke the laws while those with honor fell in the dust.

And their souls shattered, too weak to follow the path to Aetherius. They hurt. They withered. They ceased to exist.

číst dál »

The Name Lost in Time 06: Avalanche

Yrith’s gaze wandered outside of her window, following a single snowflake fluttering toward the crimson-lit statue of Shalidor. Days passed slowly in Winterhold, like the lazy floes bobbing in the Sea of Ghosts. As the middle of Sun’s Height approached, the weather stilled itself into mild snowfalls and evening clear skies with gentle rose-colored cloud lines along the western horizon. Sun’s Rest was quickly approaching, promising a long-awaited extra day of leisure.

číst dál »

The Name Lost in Time 05: The Mysterious Tome

Thank the Divines I brought my coat, Yrith thought sardonically, shaking whole clumps of snow down from her robe. Wet as a drowned skeever, she did not dare take one step further. Urag was generally quite benevolent with her, but not even she would be permitted to touch a book with wet hands. And so she stood on the threshold of the Arcanaeum, drawing in the scent of dust and old paper. In her mind, she was desperately thinking of a way to ask him for the books Master Larkwing had ordered her to study without having to explain the circumstances. The memory of Urag’s heated words addressed at the young teacher and the Nord’s scowl at the mere mention of the orc librarian conjured a soft smile on her face. Despite all the harshness and tease, there seemed to be a kind of mutual understanding between the two. One they might have not realized themselves, but she could sense nonetheless.

číst dál »

Papriková zahrádka

u božího hovádka