...nemám čas na pořádný příspěvek. Ale právě jsem byla v kostele a byl to docela příjemný zážitek. Farář do nás nehustil žádné kecy o šťastných a veselých, o tom, jak teď by měl být celý svět v míru a tak... spíš nám říkal, že příchod Ježíše na zem byl znamením, že se lidstvo musí ještě hodně snažit.

Tak jsem vám chtěla udělat přáníčko. Protože jsem byla odhodlaná nepůjčovat si od nikoho obrázek, tak jsem to chtěla zkusit sama... a dopadlo to katastrofálně. Tak jsem chtěla napsat sérii povídek s anime postavičkami... jenže nestíhám, tedy stíhám všechno kromě jakékoliv práce na počítači, takže tu mám jen tu první. Samozřejmě přeji krásné Vánoce i všem nenarutardům, možná vám povídky ještě dopíši třeba zítra nebo někdy... ale mám tu jen tu úvodní pro Narutardy, tak ji, prosím, přijměte jako přání všeho nejlepšího po celé Vánoční svátky i po nich. :) (Btw... je to fakt kratičké. Konečně se mi vydařil můj záměr. :))

Každý z nás ví, jak pošetilé je říkat si to staré dobré "To se mně přece stát nemůže." Stejně tak určitě znáte ten pocit, kdy si to prostě říkáte a nemůžete se přesvědčit, že to není dobrý nápad. Já jsem až do téhle chvíle byla vcelku přesvědčená, že jsem holka pečlivá, věci si kontroluji a jen tak něčemu nenaletím. A zrovna dneska jsem zjistila, že jsem naletěla úplně triviální věci v bance. Věci, které jsem si samozřejmě měla okamžitě všimnout.

Většina z vás už asi ví, že manga Gravitation už u nás vyšla celá. Acidburn dokonce napsal na otaku.cz podrobnou recenzi (mangu bral po třetinách), kterou jsem zběžně prolítla a zjistila, že má z Gravitation asi stejně rozporuplné pocity jako já. I přesto jsem se rozhodla napsat pár vlastních slov pro ty, které by to třeba zajímalo nebo na otaku.cz prostě nechodí (ale to se styďte!). Nebude to povídání o překladu, ačkoliv je možné, že pár postřehů z něj se tam objeví.

V pondělí mě Lusi požádala, abych jí z italštiny přeložila jednu árii, kterou dnes má zpívat, protože si nebyla jistá, o čem vlastně je (lišily se jí zdroje informací). Mně se docela líbí, ač jí vlastně až tolik nerozumím, tak jsem se rozhodla svůj překlad zveřejnit. Doufám, že se bude líbit. Upozorňuji, že jde pouze o překlad, ne přebásnění. Pokud si najdete překlady do angličtiny a češtiny, možná vám bude připadat, že se liší - ano, liší, jednak tím, že jde většinou právě o přebásnění, a pak také tím, že se text dá vyložit mnoha způsoby. Sama jsem docela zírala, když jsem viděla naprosto odlišný překlad, že já i autor onoho překladu to máme vlastně správně.

Dostala jsem stížnost, že už jsem na blog dlouho nepřidala žádnou anime recenzi. Rozhodla jsem se na stížnost reagovat, protože ve své čiré prokrastinaci nedělám prakticky nic jiného, než že čumím na anime, tedy když mě zrovna někdo nevytáhne ven (a to vůbec není těžké. Zkuste to někdy). Prvním kouskem, který mě napadl z těch, co jsem v poslední době viděla, je Fullmetal Alchemist - Brotherhood. A protože jsem předchozí sérii viděla také, mám pro vás přichystané i malé srovnání. Kdo si mou recenzi na starých stránkách četl (ano, právě tahle recenze mě teď přinutila si sem dát ten odkaz, kdyby si toho někdo náhodou nevšiml), možná se teď trochu pobaví.

Levné knihy skýtají mnohá překvapení. Na humoristické fantasy s názvem Zlý princ Charlie jsme narazily se Sid, když jsme jednu prodejnu s levnými knihami zrovna procházely. Jeden výtisk stál pouhých 39 Korun a už z obálky a z těch pár vět, které mi Sid nahlas přečetla, jsem dostala dojem, že by mohlo jít o celkem slušně napsanou knihu s celkem slušným humorem a inteligentním příběhem. A věřte nebo ne - nepřepočítala jsem se.

Poslední dobou moje reporty nahánějí lidem hrůzu. Mohu ale rovnou říct, že tohohle se nemusíte bát, dokonce ani když ho píšu hned den po příjezdu z akce, protože Akiconu nemám příliš co vytknout. Jediné, nad čím přemýšlím, je, kam nacpat tu hromadu věcí, co jsem prožila předtím - jako Aki Macuri, úžasné divadelní představení Ostře sledované vlaky, dušičkový výlet na hřbitov nebo třeba zpívání gospelů. No, tak jak bych to jen řekla... všechno se to událo a všechno to bylo skvělé. Korunu tomu pak nasadil koncert Tarji Turunen, kde nadšení sálalo jak z ní, tak z publika. Já tu ženskou prostě miluji. A je to jedna z toho mála, co si mohou dovolit neoblékat se do příliš extravagantních věcí a nepobíhat po jevišti jako maniaci, protože lidi přišli za její hudbou a ona je připravená jim ji naservírovat na stříbrném podnose. Prostě paráda. :) Ale teď už k Aki. Report bude (snad) kratší.

Byl jednou jeden pán, a ten pán měl strašně rád fantasy. A protože měl rád fantasy, četl mnohé knížky a samozřejmě hrál hry naživo. A když už hrál hry, vymyslel si k nim také vlastní svět. Koncept paralelního světa je poměrně oblíbeným tématem v psychologii, ve fyzice, ve sci-fi i ve fantasy, je to něco, co je většině lidí vlastní. Onen pán si tedy vymyslel svět s mnoha možnostmi, aby si v něm našlo místo co nejvíce lidí, a ten svět představil veřejnosti. Pán se jmenoval Ed Greenwood a jeho svět Forgotten Realms.

"V drowštině neexistuje slovo pro lásku. Nejbližším pojmem je asi ssinssrigg, ale ten popisuje spíše tělesný chtíč a sobeckou chamtivost. Pojetí lásky sice v srdcích některých drowů existuje, ale pro skutečnou lásku, nesobeckou touhu, která často vyžaduje osobní oběti, není ve světě zavilého, nebezpečného soupeření místo."