Sukisyo

Sukisyo

Když lidská šikovnost nestačí, je tu věda a technika. Když nevíme, jak dál, experimentujeme. Na základě experimentů jdeme dál a děláme pokroky. Vyvíjíme se. Kráčíme s dobou a zvětšujeme naše pohodlí. Rozrůstáme se. Nebo tomu alespoň věří vědci. Je to ale vždycky tak? Pomáhají nám skutečně experimenty nebo nás snad dohání k jisté záhubě? Opravdu děláme pokroky nebo se z nás stávají stvůry beze špetky zdravého rozumu? Všechno s sebou nese oběti. I experimenty. Sukisyo je příběh dvou z nich. Příběh lidí, kterým věda změnila celý život.

číst dál »

Loveless

Loveless

V každém boji musí být bojovník. A každý boj přináší oběti. Oběť a bojovník, dva, kteří jsou k sobě připoutáni tak silně, že jeden bez druhého nemůže být. Jeden triumfuje a druhý trpí. Jeden vládne a druhý je otrokem. A přitom každého z nich provází osud, který je velmi úzce spjatý s jeho jménem. Jménem, které mu prozradí, kdo vlastně je. Ne tím, které mu dají rodiče. Ne tím, kterým ho oslovují ve škole či v práci. Ale tím jedním a jediným pravým, které mu je souzeno.

číst dál »

Jižan

Kapitola 1.

Daleko od vyspělých civilizací mocného Velkého spojenectví, „středu“ světa, žil početný národ Loanů, nejsličnějších temných lidí ze všech jižních kmenů. Oni měli všechno, na co si vzpomněli – různé druhy jídla, látky, drahé kamení a kovy, materiál na stavění domů a dopravních prostředků, hory, jejichž vrcholky byly pokryty sněhem už od chvíle, kdy ho velký bůh Raalónos stvořil svým pláčem, moře, jehož hladina odrážela třpyt krvavě rudého zapadajícího slunce, poušť, jejíž nesmírná prázdnota a nehostinnost děsila ty, kteří se s ní snažili bojovat, prales, jehož vlhkost osvěžovala tato místa, a osady, kde se scházeli přátelé, aby popili ve stínu palem pomerančovou šťávu a zasmáli se společně nějakým vtipům. Lidé jsou však tvorové tak mizerní, že ať mají cokoliv, vždycky budou chtít víc, a tak i Loanové chtěli stále víc a snažili se získat kromě toho, co už měli, ještě něco dalšího. A začal velký lov lidí z jiných kmenů, hon za otroky, penězi a územím. Pak zde začaly vznikat různé názory, lidé se začali rozdělovat a kmen Loanů byl náhle rozdrobený na tisíce malých stran, které se snažily prosadit se a zaujmout vůdčí postavení v kmeni, z nichž nejmocnější byla strana náčelníka, která si říkala Brána Svobody a Míru, kontrastně nejsurovější a nejstrašlivější ze všech. A v takovémto prostředí žil Meriadh Danor Loan, mladičký syn nejlepšího lékaře mezi Loany, Ferinha Danora Loana, který, ač nestál na jeho straně, sloužil v náčelníkově sídle. Ferinhova bezpečnost byla zajištěna, poněvadž on přenášel lékařské tajemství, které znal vždy jen jeden lékař z kmene. Už ve chvíli, kdy se předurčený lékař dovídal toto Tajemství, musel na sebe vložit kouzlo, které nelze vzít zpět a zapříčiní, že ve chvíli, kdy lékař zemře, se Tajemství přenese na někoho jiného, na osobu, kterou si určí sám lékař. Pro větší bezpečnost se daná osoba nekontaktuje, aby se nestalo, že současného Lékaře jeho následovník zabije za účelem zjištění tohoto Tajemství. Kdyby Ferinh nebyl oním velkým Lékařem, dávno by byl mrtvý, neboť náčelníkovi Lanahu Loanovi se ze srdce protivil. Jenže ho potřeboval. Nepotřeboval by ho, kdyby věděl, pro koho se Ferinh rozhodl, ale to nevěděl. Upřímně doufal, že to bude Ferinhův syn Meriadh, kterého si oblíbil. Meriadh Lanaha nenáviděl od první chvíle, co ho spatřil. Nenáviděl ho, protože ho spatřil, jak bičuje nevinnou dívku k smrti jen proto, že její rodiče patřili k jiné straně než on. Její hlavu pak nabodl na kůl a ten postavil doprostřed osady jejích rodičů. Ubohému chlapci bylo v té době devět let. Tehdy ho Lanah viděl, a když pak dorazil do svého sídla, nechal si ho zavolat.

číst dál »

Papriková zahrádka

u božího hovádka