My Asian Dream - chill.czss.net

[+] Úvod O stránce Kniha hostí Kontakt

Pragocon 2009 - ve spárech šílených otaku

Ano, ač opožděně, i já bych ráda dodala nějaký ten report o zážitcích z tak (ne)očekávaného Pragoconu. Většina lidí k této akci již tak dva měsíce dopředu přistupovala značně skepticky. Pragocon se konal mimo svůj obvyklý termín, program byl podivně pošramocen neustálými problémy a odříkáním a místo jeho konání bylo v pr... na Petřinách, kam se zkrátka dostává velmi špatně. Někteří si con nechali ujít právě kvůli tomu. Já na tom byla trochu jinak. O Pragoconu jsem víceméně nic nevěděla, snad jen to, že se nějaký má konat, lidé o něm mají pochybnosti a místo něj v termínu, kdy se obvykle konal, proběhl Yukifest (na který jsem shodou okolností překládala titulky k jednomu z filmů .hack, možná, že až se jednou odvážím k nim udělat korektury - ano, stydím se za ně, byly hotové za jedno odpoledne - pošlu vám je i sem). Zaregistrovala jsem se asi tři dny před odjezdem do Prahy a v sobotu ráno jsem společně s hintzuem, který si na mém notebooku ještě dopisoval přednášku o lovu na krasavce, vyrazila autobusem Student Agency směr Praha. Ač nám hrozilo zpoždění, nakonec jsme dojeli asi jen pět minut po plánovaném příjezdu, zakoupili jízdenky (hintzu se trochu popral se svým telefonem), prozkoumali mapu v metru a ze všech možností vybrali tu nejhorší trasu, co jsme mohli. Strávili jsme tedy tři čtvrtě hodiny cestováním po Praze, protože jsme jeli na Národní třídu a pak tramvají č.18 na Petřiny. Cesta ale měla něco do sebe, mohla jsem se totiž kochat výhledem na prosluněnou Vltavu a věžatou siluetu Hradčan.
Dojeli jsme a hned trapas - když jsem se na recepci představila jako chill, dotyčný recepční se na mě podezíravě podíval a prohlásil "Ano, vím. Na Advíku spolu vedeme yakuzu." Epic fail!
Trvalo jen chvilku, než jsem přestala za hintzuem chodit jako pejsek a trochu se porozhlédla po místě konání. Škola nebyla příliš velká, ztratit se tu rozhodně nedalo. Na různých místech jsem potkávala Potterovce pokřikující všemožná zaklínadla (sama jsem to schytala jedním expelliarmem, ach jo. Kam se poděla moje nebezpečnost?) a hrozící hůlkami, kupodivu se ale na conu vyskytovalo také velké množství lidí, které už znám. Imrik, se kterým na Advíku opět budu pořádat Naruto hru, kolem mě šťastně prosvištěl a ani si mě nevšiml, taky jsem mu to dala pěkně sežrat. ;) Drakarna jsem prozměnu přehlédla já, neopomněl se mi však důležitě připomenout. Jarník a Lusi už na nás čekali, k těm jsem se pak vetřela vždy, když jsem zrovna neměla co dělat, když pak odešli, nahradili je Mitsuki a Kotě. Lidí jsem potkala ještě spoustu a většina chlapeckého osazenstva si osvojila velmi podivný zvyk mne osahávat, dloubat do mě nebo jakkoliv jinak zneužívat, kdykoliv to šlo (= kdykoliv chill nedávala pozor, jinak hrozilo, že se bude bránit).
Abych se přesunula trochu dál - z programu jsem toho vlastně moc neviděla. Navštívili jsme přednášku Františky Vrbenské na téma Medvědí Válečník a Lenin na jedli. Ono to spíš než přednáška bylo takové vyprávění, bajky a satiry ze všech možných částí světa. Nejlepší stejně byla ta o kojotovi. O:) Paní Vrbenskou jsem viděla poprvé, ale musím před ní skutečně smeknout, málokdo si dovede na své přednášce získat pozornost skutečně celého publika, zapojit je a vytvořit tak příjemnou atmosféru. Ona ano. Jistě, léta praxe, ale přece jen... ona to zkrátka umí.
Poté jsme s Jarníkem a Lusi chodili tak různě po škole, na chviličku jsme vyšli ven, trošku se proslunili, pozdravili Rin (měla skvělý výstup. Nejprve si mě nevšimla, a když už mě konečně zaregistrovala, následovalo překvapené "jééééé!" doprovázené vyvalenýma očima) a pak se šli s hintzuem podívat na seznámení s Trilenidovým novým projektem, KPFV (klub přátel... a dál si to nepamatuji;)), který měl zajišťovat granty pro festivaly. Usmála jsem se, pokývala hlavou, dělala, jako že tomu nejvíc rozumím, došla jsem k závěru, že některé věci se mne skutečně netýkají a následovala hintzua na jeho vlastní přednášku.
V místnosti ještě dohrával korejský film Snow Queen, mimochodem, pokud mohu doporučit, nedívejte se na něj! Je to jakési pseudo sh-ai s otřesně hysterickým emo koncem. Většina lidí ve třídě nevěděla, jestli se mají smát nebo plakat, 70% z nich dělalo obojí. Když konečně došlo na přednášku o lovu na krasavce, bylo už čtvrt hodiny po předpokládaném skončení filmu a publikum pomalu zmíralo. hintzu jim naštěstí vrátil chuť do života, jeho přednáška byla nanejvýš vtipná a poutavá. V podstatě o ničem, ale v jistém smyslu geniální. Vkládané komentáře od členek jisté feministické organizace pobavily, stejně jako hintzuovy postřehy z anime či roztoužené zpovědi mladých děvčat. A kupodivu se přednáška stejně jako vyprávění Františky Vrbenské obešla bez jakékoliv prezentace či promítání, s tím jsem se snad setkala úplně poprvé.
Po své přednášce hintzu odjel zpět do Brna, já ho jen doprovodila na autobusové nádraží na Florenci a oklikou se vrátila zpátky na con. Cestou jsem si koupila gyros. Bylo půl osmé večer a tohle bylo moje první jídlo, ale s průběhem dne jsem byla nanejvýš spokojená.
Když jsem se vrátila, našla jsem Jarníka, Lusi, Mitsuki a Kotě, jak tančí na DDR, a začala je fascinovaně sledovat. Vždycky jsem to obdivovala, jako člověk pohybově absolutně nenadaný mi nic jiného nezbývá. Chvíli jsme do sebe pak dloubali s Trilem, než jsem se šla s těmi čtyřmi tanečníky poflakovat do tělocvičny a zkoušet shyby. Poté byly na programu břišní tance následované fire show. Ta sice bývá na každém conu, ale tahle byla výjimečná. Tanečníci, pyromani, chrliči a polykači ohně, tajemní magiči se spoustou divokých jisker, ti všichni předvedli neuvěřitelné výkony a i ti otrlí, kteří něco podobného mohli vidět na spoustě conů z dřívějška, áchali a óchali nad krásou jejich představení. Když jejich výstup skončil, musela jsem se rozloučit s Jarníkem a Lusi, kteří odjížděli slavit Velikonoce (ach jo, jak já nesnáším loučení...), a rozhodla se strávit zbytek večera s Mitsuki a Kotětem.
Po nějakém tom bloumání jsme se vrátili do tělocvičny, kde právě začínal ples. To byl pro nebohou chill kámen úrazu. Zmiňovala jsem už, že jsem pohybově absolutně nenadaná? Tak tanec je to nejhorší, co pro mě může být. A Drakarn se rozhodl, že na předtančení, když ještě nikdo jiný nebyl na parketu, s ním půjdu já. Nedala jsem se. Sice jsem si to pak trošičku vyčítala, ale nedala jsem se. Vzal si místo mě jako partnerku Mitsuki, která prý tančit neumí, ale pohyby měla úžasné. Nemohla jsem z ní spustit oči. Po čase na parket vstoupily i jiné páry a rázem bylo veseleji. Drakarn měl každý tanec jinou partnerku, Zubr tančil převážně s chlapci a byl přitom naprosto kouzelný, skupinka děvčat vedle nás utvořila kruh a naplno si užívala a Kotě s Mitsuki rozhodně nezůstávali pozadu. Nakonec na mě ale přece jen došlo, Drakarn se totiž rozhodl, že mě prostě zapojí.
1. Naučil mě základní kroky waltzu a pak i něco navíc. S tím prohlásil, že jsem se právě naučila to, co lidé v tanečních za osm lekcí. Šokoval mě.
2. Tančili jsme ploužák. Bylo to cool, začal si se mnou pak hrát a dělat takové zajímavé rychlé kroky navíc. A otočky. ;)
3. Ujala jsem se vedení. Začala hrát má oblíbená Cotton Eye Joe a já jsem Drakarna, Mitsuki i Kotě zapojila do jakýchsi pseudo country tanců. Vyšlo to báječně.
Ples se pomalu chýlil ke konci a já s Drakarnem k Mirwen a Drakovi do čajovny. Bože, jak já tyhle dva miluju! Lidé, schopní i za největšího frmolu na největších conech u nás udržet čajovnu v provozu a jednat rychle a pohotově. Dala jsem si kus nějaké buchty a k tomu ovocný čaj s příznačným názvem Medvídek Pú. Pak jsem pomohla Drakarnovi zkopírovat přes svůj počítač nějaké věci a šťastně vyrazila do po... spacáku. Neměla jsem karimatku a vůbec mi to nevadilo. Byl tam hrozný randál a ani to mi nevadilo. Lidé chrápali a to mi vadilo ze všeho nejméně. Vyčerpaně jsem usnula, neměla jsem už ani sílu přemýšlet nad věcmi, které se mi staly, a lidmi, kteří mě obklopují, jako to dělávám obvykle, prostě jsem zavřela oči a spala. Sice jen čtyři hodiny, ale kupodivu mi to stačilo, ráno jsem se cítila čerstvá a odpočatá. Kdosi moudrý v mém životě měl pravdu, když mi sdělil, že s motivací člověk vydrží cokoliv. Je to pravda.
Ráno už jsem jen došla na zahájení, rozloučila se (Drakarn se málem rozplakal, když jsem odcházela... opravdu) a odjela domů.
Závěr č.1: Pragocon byl skvělý a kdokoliv se mi to bude snažit vyvrátit, dostane bití.
Závěr č.2: Chtě nechtě jsem celebrita. A už docela slušně paranoidní. Počet lidí, kteří mě tady na tom conu oslovili jménem, by mohl odpovídat počtu čokolád, které jsem za život spořádala. A těch bylo zatraceně hodně.
Závěr č.3: Jarník je úžasný a působí strašně nevinně, ale nenechte se oklamat!
Závěr č.4: Drakarn je vynikající tanečník a skvěle vede. On mě opravdu donutil tančit!
Závěr č.5: Mitsuki umí skvěle tančit, ať si říká kdo chce co chce. Být chlap, tak je pro mě jasná volba. O:-)
Závěr č.6: Tančící Zubr je asi to nejroztomilejší stvoření, které jsem kdy viděla. Dokonce, i když mu to zrovna nejde.
Závěr č.7: Přes to přese všechno je hintzu pořád nejlepší. ;)
Závěr č.8: A bude hůř...


CZIN.eu Valid HTML 4.01 Transitional Dostupnost podle Monitoring-serverů.cz
Linux RULEZ



Chill by Dee
Chill.sekai.cz je pouze moje osobní stránka, nevytvořila jsem žádný z uvedených anime/manga titulů či charakterů, ani nejsem v kontaktu s jejich autory či vydavateli.
Při problémech s obsahem stránky mě, prosím, kontaktujte pomocí e-mailu nebo návštěvní knihy.

Kopírovat jakýkoliv obsah stránek, u kterých nemám uvedený zdroj, je přísně zakázáno.
(c) 2007 by chill.sekai.cz, všechna práva vyhrazena.


Návštěvnost: Online: NetAgent | Celkem: | Toplist

Majitelka&Admin: chill
Poděkování: bigdragon, PeCan, Suneé&JediSoft, Ramoth
Stránka běží od: 21.září 2007
Původní stránka: Chillipepper.babs