My Asian Dream - chill.czss.net

[+] Úvod O stránce Kniha hostí Kontakt

Ti, co si dobrovolně říkají otaku?

Typičtí češi, ale co jsou vlastně zač?
Čeští otaku, to je komunita, která dnes již rozhodně stojí za zmínku a zamyšlení. Moje první kontakty s nimi začaly přibližně před dvěma lety, kdy proběhl první sraz Czech Soul Society. Bylo nás tam tehdy mezi deseti a dvaceti (řekněme patnáct, přizvali jsme si i pár lidí z Otakulandu, tehdy to ještě byla taková napůl zamlklá komunita) a slavili jsme Vánoce po mexicku - nepřinesli jsme dárek každému, ale každý přinesl jednu blbůstku a prohazovali jsme si je navzájem. Na sraz jsem měla krásné vzpomínky - líbilo se mi tam, byli tam fajn lidi, byla legrace. A tehdy jsem ještě měla takovou naivní představu o tom, že většina otaku jsou takovíhle beránci. Ohoho. Mezi tím srazem a dneškem uběhlo mnoho dní a také mnoho dalších setkání s lidmi, kteří se vůbec nestydí říkat si otaku. Seznámila jsem se s mnoha známými tvářemi této komunity v čele s Trilenidem, Trpaslíkem, Christofem, Hintzu, MorGarem, z té dívčí části pak Atelwen, Rin nebo Corcy a z té virtuální, avšak neopomenutelné části s Taylor, mojí první a největší (a to i fyzicky) kamarádkou v tomto ohledu (pozor, té neříkejte, že je otaku, zavraždí vás pohledem). Pár takových lidí si vede blogy, které rozhodně stojí za prohlídku. V poslední době mě asi nejvíce zaujal blog Hintzu (klik), který velmi kvalitně píše nejen o dílech, která jsou či nejsou hodna lidské pozornosti, ale také zaznamenal mnohé postřehy ze života českých (převážně tedy brněnských) otaku a donutil mě tak k zamyšlení nad touto komunitou, která je mezi těmi "obyčejnými" lidmi stále ještě považovaná za podivínskou (ač se k ní poslední dobou hlásí i takoví lidé jako moje mamka).
Jací tedy vlastně jsou ti čeští otaku? Především různí. Tahle komunita si vytvořila jakýsi vlastní svět, který je jakousi menší analogií světa, ze kterého původně přišli. Otaku se sice rádi vymykají, ale i oni se jistým způsobem snaží být in, aby jim taky někdo věnoval pozornost. Tohle je vůbec jakýsi zvláštní lidský aspekt, protože každý člověk se snaží nějak vymykat, aby byl prostě něčím zvláštní a lidi to o něm věděli, ale zároveň se snaží být in, tedy zapadnout, aby se o něm neříkalo, že je divný. Existuje kompromis? Tedy, o každém lidi budou někdy říkat, že je divný a že má chyby. Ale o každém mohou také říkat, že je dobrý. Nestyďte se proto být otaku, protože tu najdete lidi jako všude jinde.
Proč tomu tedy říkám svět? Otaku svět totiž už dávno není omezený na věci jako je anime či manga. Dokonce už ani není omezený na věci, které mají něco společného s Japonskem. Lidé mají rádi věci z východní Asie, nejen ty kreslené, ale i hrané seriály, literaturu, umění, ať už hudební, výtvarné, ikebanu, kaligrafii, stavitelství... mytologii, náboženství, zvyky, techniku... každý si něco najde a spousta z těch lidí chodí někam jako součást té otaku komunity. Pravdou je, že naprostá většina jich začala u anime a mangy. A spousta z nich u ní zůstala.
Co se týče otaku samotných, existuje několik typů. Řekněme, že to nejprve rozdělíme na typ holčičí a na typ klučičí. Neříkám děvčata a chlapce, protože takové rozdělení by bylo možná příliš tvrdé - i proto, že se najde kupodivu docela velká skupina chlapců koukajících se na shoujo (i mahou shoujo), shounen-ai, dokonce i harémovky se spoustou tzv. bishíků, a spousta děvčat, která naopak preferují akční shounen či harémovky typu Love Hina nebo True Tears, tedy spoustu pěkných děvčat, ecchi a legraci. Bavme se tedy o tom, na jaké lidi můžeme ve světě otaku narazit.

Typ 1. - seriózní

Tenhle typ lidí patří do klučičí kategorie a vyhledává především věci s vážnou zápletkou, kde se něco děje, mohou být akční, detektivní, psychologické či něco mezi... ale hlavně, aby o něčem byly. Nezáleží na tom, jestli se v díle vyskytují bishinky nebo bishíci, většinou nezáleží ani na pohlaví hlavního hrdiny. Tito lidé se většinou drží anime a mangy a často věnují pozornost i grafice, hudbě, pojetí charakterů postav a podobným věcem. Ortodoxní lidé tohoto typu jsou pak schopní odsoudit i ta anime, která patří mezi ta lepší, protože jsou velmi nerealistická.

Typ 2. - srandičky srandičky

Další typ z klučičí kategorie, tito otaku se většinou koukají na absurdní kousky typu Gintama, Druaga no To, Kyouran Kazoku Nikki nebo Bokusatsu Tenshi Dokuro-chan, poloakční komedie typu Full Metal Panic! nebo ecchi. Reálnost anime tady nepřipadá v úvahu, většinou tu nejde ani o grafiku či hudbu a v drtivé většině případů sledují tito lidé spíše anime, než aby četli mangu. Jediné, na čem jim záleží, je dobrá zábava, jinak jde o skupinu vcelku nenáročnou.

Typ 3. - život je o romantice

Přecházíme k holčičímu typu. Lidé, kteří vyhledávají čistě romantické záležitosti nebo romantické komedie si většinou vyberou v široké škále shoujo mang či anime s minimální zápletkou. Samozřejmě, že v shounen mangách a anime je taktéž spousta romantiky, ale z nějakého důvodu si je lidi nevybírají právě kvůli ní. Shoujo ano. Tito lidé se rádi v romantice utápějí, v některých případech si také rádi zapláčou a také se tu najdou takoví, kteří vyhledávají pěkně tvářičky. Spousta z nich postupem času přejde ke sledování hraných seriálů, které jim nabídnou nečekané možnosti a požitky. Bohužel se ale stává, že po shlédnutí několika vrcholových sérií začnou beznadějně pátrat po něčem, co by je ještě dokázalo uspokojit. V anime nejsou tak nároční jako seriózní typ, ale většinou jim drobnosti nejsou úplně jedno.

Typ 4. - kawaii!!!

Další holčičí typ. Kdybych to přirovnala k yaoi, je to ten typ, co zbožňuje uke-idní postavy, jinak miluje malá a chlupatá zvířátka a taky klasické mahou shoujo plné všemožných odstínů růžové barvy. Kupodivu se v téhle kategorii najde i slušné zastoupení chlapců, ale stále převažují děvčata, a to jakéhokoliv věku i národnosti. Tato skupina také není nijak náročná, ke štěstí jim stačí dostatek roztomilosti a růžové, případně i nějakých pěkných tvářiček. Když už jim hudba na pozadí není jedno, většinou vyhledávají písničky s dětskými hlasy, případně zbožňují veškerou hudbu ze svého oblíbeného seriálu. Grafika potřebuje být dostatečně barevná a kawaii, čím více efektů, tím lépe. Akci se nebrání, ale musí být s mírou.

Typ 5. - chci to hardcore

Někteří lidé považují zájmy této skupiny za absolutní tabu - jedná se o lidi, kteří sledují alespoň některé z věcí, které mají něco společného se slovy a spojeními hentai, yaoi, yuri, guro, incest, splatter, tělní tekutiny apod. Tito lidé jsou na jednu stranu zábavní, ale pokud to začnou přehánět, občas je lepší dát si od nich na chvíli pauzu. Jsou typy lidí, kteří se kouknou na pár věcí takového typu a pak se prostě spokojeně vrátí k tomu, co sledovali dříve, a pak tací, kteří se do toho zaberou naplno a zkrátka už nekoukají na nic jiného. Pozor na ně, jsou nebezpeční. Obzvlášť ti, co na lidi mají velký vliv. ;) Mezi tuto skupinu se řadí kupodivu spíše děvčata než chlapci, snad jen v případě hentai jde téměř čistě o chlapecký zájem.

Typ 6. - Narutardi

Tahle skupina nespadá do ani jedné z výše zmíněných. Narutardi jsou něco více než jen fanoušci Naruta, příp. několika málo jiných profláklých sérií. Mohou to být holky i kluci, na tom opravdu nezávisí, protože v tomhle nekonečném seriálu si něco najde opravdu každý. Naruto je jejich život a pro Konoha protektor za tisícovku by jeli až na konec světa. Tito lidé trochu vybočují ze zbytku komunity. Straní se, protože ostatní se na ně dívají divně a s podezřením, opětují pohledy ostatních a tak nějak z toho dělají začarovaný kruh. Musím říci, že z obou stran se našel nejeden člověk, který se pokusil to nějak změnit, ale moc se jim to nedaří. Tahle skupina se může dál dělit ještě na ty, co zbožňují Sasukeho, a na ty, co ho nenávidí. Nic mezi tím neexistuje.

Typ 7. - beru všechno, verze a

Přizpůsobiví fanoušci aneb ti, co berou všechno. Jejich cílem je najít si něco, aby se nenudili, spokojí se téměř s čimkoliv, ale většinou se vyhýbají těm "hadcorovým" věcem. Velmi často to bývají kritici, rádi hodnotí, ale podívají se na ledacos, jen aby měli zase o názor více. Rádi se pobaví, ale také se rádi zamyslí. Bývají to dobří posluchači, mají valký přehled a rádi si zajdou do společnosti. Leckteří také zabloudí i do oblastí d(o)rama nebo literatury.

Typ 8. - beru všechno, verze b

Tohle jsou ti otaku v pravém slova smyslu, kteří se od obrazovky téměř nehnou a s ostatními příliš nekomunikují. Občas si zajdou na nějaký ten festival, ale povětšinou jsou zalezlí na promítání a snaží se sehnat si nějaké to nové anime. Každou sezónu pečlivě kontrolují, co má zrovna vycházet, a jakmile to začne, už pilně stahují a koukají. Sklízejí jak obdiv tak pohrdavé pohledy ostatních. Také jsou schopni vybavit si pokoj, futonem, japonskou výzdobou a nábytkem a živit se jen čajem, rýží, rybami, plody moře a čínskými těstovinami se zeleninou s ředkví v čele. Něco jako vidlička a nůž jim nic neříká, pro ně existují už jen hůlky.

Z toho, co jsem tak postřehla, je většina otaku poměrně sdílná a rádi se pobaví. Na srazy chodí poměrně pravidelně a už si našli i celebrity. Ale protože jsem již zmínila, že jde o jakousi menší analogii celého světa, existují tu i takové věci jako rivalita, v některých případech i nemalá. Brno a Praha spolu odjakživa zápasily ve všem, v čem se dalo - brněnští a pražští otaku spolu taktéž zápasí. Nevěřili byste, jak se na Advíku, největším českém anime festivalu, slavilo, když překonal počet lidí na Animefestu, největším moravském anime festivalu. Taky jsem slavila, ale jestli budu pomáhat příští rok na Animefestu, jako že to vypadá, že možná i ano, budu slavit s nimi, pokud překonáme Advík. A budu slavit opět s Advíkem, pokud zase překonáme Animefest. Proč? Rivalita je mi někde, ale zkrátka ráda slavím. Nerozumím téhle rivalitě a nejsem jejím příznivcem. Tady v Brně se několika lidem podařilo mě slušně vytočit, když začali nadávat na Prahu. Ne proto, že nadávají právě na Prahu, ale proto, že to spíše vyznělo, jako když se mě za každou cenu snaží ztrapnit, a že se chovali právě tak, jak popisovali Pražáky. Obě tato města mají přitom něco do sebe a svoji kulturu a tradice, a to dokonce i v termínech otaku.
Pražští otaku se scházejí každé úterý (aspoň myslím...??? Dříve jsem měla za to, že ve čtvrtek, ale někdo mi říkal, že ne) v Dejvické čajovně. Čajovna je dost zvláštní místo na srazy otaku, protože co jsem si všimla, tak valná většina otaku se velmi ráda napije něčeho alkoholického. Nicméně tradice je to pěkná. Já na jejich srazu nikdy nebyla, rozhodně bych si tam ale někdy ráda zašla, jsem zvědavá, jak jejich srazy probíhají. Pravděpodobně tam asi nebude tolik lidí jako na brněnských srazech, které se konají taktéž každé úterý, v současnosti v restauraci (ne v hospodě) Drak, kde je pro otaku zarezervován salonek. V průměru se jich tam může scházet tak kolem třiceti, co jsem postřehla ze zápisů na Hintzuově blogu. V takovém množství se pak lidé dělí do skupinek, nicméně někteří jedinci to řeší tím způsobem, že si skupinky obcházejí a zkrátka vstřebávají veškeré novinky, o kterých se mluví (viď, Hintzu, ty náš ovčáku).
Pak existuje ještě jedna skupina, se kterou ráda chodím na srazy, a zajisté jste správně uhodli, že to jsou lidé z CZSS neboli nyní sekai.cz. Naše srazy jsou ovšem v něčem výjimečné - jsou totiž nepravidelné a každý se koná na jiném místě. Sekai.cz není velká komunita, zato se tam najdou lidi ze všech koutů České republiky a přes naše srazy jsem se seznámila už asi s dvaceti lidmi (ano, možná vás to překvapí, ale skutečně byste tam našli dvacet vcelku aktivních lidí... 8-DDD). U CZSS to vlastně všechno začalo - přes ni se se mnou seznámil Trilenid, který mě zasvětil do tajů organizace Advíku, a pak už to jelo ráz na ráz. Ale mimochodem, nevěděla jsem, že jsem až tak známá, aby někteří na první pohled věděli, která že to jsem, když přijdu na sraz do Brna... (a zase jsme u Hintzu).
Tak trochu negativně na mě působí fakt, že se česká otaku komunita až nebezpečně rozrůstá, nabalují se na ni vrstvy lidí, kteří o anime a Japonsku vcelku nic moc nevědí, ale před ostatními se předvádí, začínám se ocitat v moři lidí a moře lidí už zná moje jméno. Do jisté míry mám slávu ráda, ale začínám se trochu bát, aby mi to nepřerostlo přes hlavu. Když jsem jezdila na LARPy, umně jsem se vyhla hlavnímu proudu, možná proto, že tam už těch skupin je vážně hodně, každopádně tady jsem objevila spoustu věcí, které mohu dál zkoumat, ale také spoustu nebezpečí, kterých se tak trochu bojím. Převelice se těším na organizaci akcí v příštím roce, teď už to tak nějak vypadá, že možná budou i tři, jen doufám, že se příští rok nezvrhne v něco neúnosného, že mezi hromadami nových tváří vykouknou i staří známí a že ty nové bude zajímat více než Naruto nebo anime novinky té sezóny.
Také doufám ve vaši podporu a chtěla bych tímto poděkovat těm, kteří mě do tohoto světa přivedli či těm, kteří mě vřele přivítali, na což jsem předtím nebyla úplně zvyklá. A vy, kteří se na anime, mangu, d(o)rama a podobné věci nekoukáte - neodsuzujte jejich fanoušky, dokonce ani ty, kteří si říkají otaku. Jsou to docela fajnoví lidé. A možná byste tomu něvěřili, ale znají i jiné věci než anime apod. (No nesmějte se, já sama jsem byla zpočátku udivená... 8-DDD)


CZIN.eu Valid HTML 4.01 Transitional Dostupnost podle Monitoring-serverů.cz
Linux RULEZ



Chill by Dee
Chill.sekai.cz je pouze moje osobní stránka, nevytvořila jsem žádný z uvedených anime/manga titulů či charakterů, ani nejsem v kontaktu s jejich autory či vydavateli.
Při problémech s obsahem stránky mě, prosím, kontaktujte pomocí e-mailu nebo návštěvní knihy.

Kopírovat jakýkoliv obsah stránek, u kterých nemám uvedený zdroj, je přísně zakázáno.
(c) 2007 by chill.sekai.cz, všechna práva vyhrazena.


Návštěvnost: Online: NetAgent | Celkem: | Toplist

Majitelka&Admin: chill
Poděkování: bigdragon, PeCan, Suneé&JediSoft, Ramoth
Stránka běží od: 21.září 2007
Původní stránka: Chillipepper.babs