My Asian Dream - chill.czss.net

[+] Úvod O stránce Kniha hostí Kontakt

Animefest 2009 aneb (r)evoluce mého života

Velké procento návštěvníků těchto stránek jistě Animefest aspoň na chvíli navštívilo. Festival skýtá lidem mnohé možnosti - setkat se se starými i novými přáteli, podívat se na ukázku nějakého toho anime a případně si ho sehnat, shlédnout nějaký ten film, dozvědět se zajímavosti z přednášek, něco se naučit na workshopu, sehnat si mangu, zatancovat si na DDR a tak dál a tak dál. Pro mě tam ty možnosti byly také, i když v omezené míře. Částečně jsem se totiž starala o to, aby vy jste tam ty možnosti měli - nebo jsem se tedy alespoň snažila. Tento ročník byl pro mě skutečně revoluční. Byla to moje první opravdová organizace se vším všudy. Podílela jsem se na festivalu, na kterém se kromě mě podíleli téměř samí profesionálové a asi si dobře dovedete představit, jak jsem se cítila. Nedá se říct, že bych v čemkoliv vyloženě vynikala nebo byla opravdu dobrá, ale přesto mě mezi sebe přijali a dokonce mi svěřili i nějakou tu zodpovědnost. A já do toho šla. Na Animefest jsem se připravovala dlouho a vytrvale, byly dny, kdy jsem ráno vstala, pustila se do práce na festival, večer unaveně odpadla a okamžitě usnula a druhý den se tento scénář opakoval. Byly dny, kdy jsem se hádala s někým z týmu, abych svoji práci obhájila a dokázala, že ji dělám dobře. Byly dny, kdy jsem něco zařizovala a ještě za to dostala od lidí, se kterými jsem jednala, vynadáno.
Co mohu říct na 100%, je, že od první chvíle, co jsem začala na Animefestu dělat, do skončení samotného conu jsem udělala snad nejvíc chyb ve svém životě a získala nesčetné množství nových zkušeností. Jestli jsem si předtím našla v životě nějakou tu jistotu a sebedůvěru, Animefest ji téměř beze zbytku spláchnul a dokázal mi, že nic není takové, jak to na první pohled vypadá, a všechno se na poslední chvíli může úplně změnit.
Ačkoliv jsem při přípravách málem vypustila duši, těšila jsem se na Animefest snad víc než na cokoliv jiného. Mnohokrát jsem při nějakých přípravách selhala, našly se ale i věci, které šly dobře, a já prostě vyhlížela onen významný víkend v naději, že všechno bude dobré. Jsme přece tým, společně to zvládneme.
Tak tedy k festu. V pátek ráno, vlastně těsně před jeho začátkem, jsem dokončila překlad Diebustera a udělala si i drobné korektury. Bylo to na poslední chvíli, ale stihla jsem to. Ramoth spala u mě na privátě, vyšly jsme tedy potom do města, abychom si obhlédly místa, kde se festival bude konat. Nakonec jsme došly do Scaly, odkud jsem Ram poslala zpět a sama jsem zůstala pro případ, že by bylo něco třeba udělat. Příliš se toho nenašlo. Pomohla jsem Lusi nastříhat nějaké cedule, ale jinak vlastně nic moc. Když se otevřel sál Bakaly, přešla jsem s malou skupinkou lidí tam. Lusi a Motoko si tam vyzkoušely uvádění (měla jsem mít na starosti právě uvaděče) a zároveň jsme vyzkoušely mikrofony (což moc platné nebylo, oni s tím zvukem stejně pak neustále hýbali, takže se technikům muselo znovu a znovu připomínat, že promítání je příliš tiše a mikrofony naopak příliš hlasitě). Taky jsem pomohla vylepit nějaké obrázky na výstavku a obstarat něco na recepci, ale pořád nic moc. Zatím však všechno vypadalo dobře. Věci běžely hladce, lidé přicházeli, program začal včas, zkrátka všechno v pořádku. Bavila jsem se, byla jsem vcelku spokojená... a pak přišla první větší komplikace. Drakarn ohlásil Resident Evil a oni ho nepustili. Šla jsem tedy do promítárny, abych se poptala, co se děje. Inu, zkrátka technické problémy. Nevím už přesně, co to bylo, nicméně jsem pak vystoupila před plátno, abych lidi požádala o chvilku strpení. Nedlouho poté sice RE pustili, ale nešel zvuk. A to už bylo horší... a pak to šlo problém za problémem. Nechme ale nyní problémy stranou.
První část programu, které jsem se účastnila, bylo promítání Gankutsuou. Ke svému zděšení jsem zjistila, že se jedná o dabovanou verzi. Příšerně dabovanou, chcete-li znát můj názor. Ještě nikdy jsem neviděla šermíře, kteří v akci dělají zvuky jak při dosahování orgasmu, ani jsem neslyšela žádného člověka asi tak každých pět sekund hekat místo toho, aby se nějak vyjádřil. A překlad byl upravený -> podobnost s knížkou téměř nulová, dabéři nebyli schopni vyslovit jména... atd. Jinak ale skvělé anime, pokud narazíte na původní dabing s titulky (či bez), doporučuji. Bohužel, Ram si ho vedle mě asi příliš neužila, umírala jsem totiž v záchvatech smíchu z onoho dabingu a podle zvuků z okolí jsem asi nebyla jediná. :))
Zůstala jsem v Bakalovi i na zkrácené zahájení - úvodní slovo měl Skullman jakožto hlavní organizátor a po něm převzal mikrofon McLobo, který uvedl soutěžní AMV. Kupodivu jak McLobo, tak Skullman, u něhož jsem předpokládala, že bude na projevy zvyklý, působili opravdu nervózním dojmem, jinak ale zahájení proběhlo celkem dobře. Pak už byl zmíněný Resident Evil a přesun zpět do Scaly.
Tam jsem stihla křest mangy Gravitation, což byl ovšem zážitek tak otřesný, že jej snad raději ani nebudu zmiňovat. Zkrátka, zástupce Zoner Pressu se příliš dobře vyjadřovat neumí.
Na noc jsem odešla... no, ne tak úplně domů, ale spát ano. :) A dokonce jsem se i vyspala, jen ráno jsem nemohla pořádně mluvit. Sice vůbec nevím, z čeho to bylo - nic mne ani nebolelo, ale během dne to přešlo, takže jsem to moc neřešila. Mimochodem, ten večer předtím jsem byla tak unavená a zmožená, že jsem ani nepoznala Cirdana. Co, nepoznala. Zeptala jsem se ho, kdo to je - ehm, a doufám, že mi bude odpuštěno. Takhle trapně jsem se necítila... hm, už tak pět let? :)
Jakmile jsem se umyla a nějak probrala, šla jsem řešit další organizační věci. Na suši workshopu jsem pak našla Motoko, jak nadšeně zkouší různé pokrmy. Šly jsme se pak podívat na Animekvíz, ten byl poměrně zábavný, i když je možná trochu škoda, že se hodně zaměřoval na minulé ročníky. Na druhou stranu to Trpaslíkovi nemohu zazlívat - byl to přece jenom jeho poslední Animefest v roli organizátora, tak ho asi trochu přepadla nostalgie. :)
Ve dvě hodiny jsem vyzvedla nějaké ceny a pak hurá na Cosplay divadlo. Tam ale bylo už tak narváno, že jsem to nevydržela a nakonec šla pryč. Na pivo s Cirdanem a spol. se mi nechtělo, takže jsem raději zvolila čínu s Drakarnem a pár dalšími. Pořádně jsem se tam najedla a než jsem se nadála, odvolávali mě do Scaly na další práci, takže jsem rychle zaplatila (odmítla jsem Drakarnovo pozvání, nesnáším pocit, že někomu dlužím), vypila si svého panáka teplého švestkového vína a posilněná vyrazila ke kinu. Mimochodem, při obědě jsme vymysleli skvělou soutěž, pokud to vyjde, možná se jí dočkáte na Advíku. :))
Ve Scale jsem se příliš nezdržela, dala jsem Lusi ceny na předání, něco s ní probrala a vyrazila do Bakaly na přednášku pana Mgr. Havlíčka o japonských mýtech a legendách. Trochu mě mrzí, že polovinu přednášky jsem ztratila tím, že jsem musela shánět oznámení o cosplay divadle, která někdo nevylepil, jak měl, přednáška byla zajímavá a já se na ni opravdu těšila. Bohužel jsem si z ní moc neodnesla, ale něco snad přece. Mohla bych si někdy postavit nějaké drobné torii... :))
Už ani nevím, proč jsem pak původně měla jít do Scaly, každopádně jsem stihla také většinu Lišákovy přednášky, která v plánu nebyla, a musím říct, že toho rozhodně nelituji. Z celého programu byla tato část snad nejúžasnějším bodem vůbec. Přednáška se jmenovala Duchaplné anime - téma sice pořádné neměla, ale Lišák z ní udělal něco neuvěřitelného. Člověk, který nezná strach z davu, umí s lidmi komunikovat a umí věci podat. Jeho projev byl kvalitní ve všech slova smyslech, zajímavý, přednášející se nezadrhával, jeho jazyk byl pěkný a příjemný na poslouchání, výstup úžasný a připravené ukázky a obrázky taktéž. Myslím, že po letošním festu má Lišák minimálně o jednu obdivovatelku více.
Zůstala jsem i na vyhlášení soutěží, to už ve Scale byl i zbytek sekai.cz, tedy snad kromě Ram - Elien, Cirdan, Prasatko, Gladness, Motoko a já. No, doufám, že jsem na nikoho nezapomněla, pokud ano, mlaťte mne. Mimochodem, škoda, že Bojinda nejel - Trpaslík v Animekvízu nezapomněl na Dokuro-chan. :))
Večer jsem byla skutečně unavená, nedokázala jsem ale spát více než šest nebo sedm hodin - tu poslední hodinu, kterou jsem měla, jsem prostě ležela na posteli a koukala skrz žaluzie, neschopná zamhouřit oka. Neděle se pak nesla v duchu nicnedělání. Dorazila jsem do Scaly, kde jsem si sedla s Jarníkem, Lusi a lidmi z manga-fan.cz a prostě jsme si povídali. Připojilo se k nám pak pár Advíkovců a Elien. Sice jsem něco dělat chtěla, ale nebylo co. Práce žádná, nikde nic... jen asi na pět až deset minut jsem dostala příležitost odběhnout a uklidit s Rin a Sheilou nějaké odpadky. Yatta! Ehmmm... :)) nevěřili byste, jak skvělá zábava může být uklízení odpadků. Pak jsem nepatrně pomohla s úklidem po skončení festu, ale vzhledem k tomu, že se vše udržovalo v průběhu, taky toho nebylo moc. No a pak přišlo už jen hořké loučení, odchod domů (poprvé za ty tři dny jsem konečně měla své klíče od bytu, celou dobu je totiž měla Ram), pak oběd s některými Brněnskými otaku a pár dalšími a pak několik hodin spánku a flákání se. Těch několik hodin ale stačilo, abych se kompletně vzpamatovala z festu a připravila se na testy studijních předpokladů (s každým Animefestem se pojí i TSP, vždycky se najde někdo, kdo v tu dobu dělá přijímačky - díky tomu jsem se také k Animefestu dostala). Ty proběhly dnes v 9:00 a já z nich mám docela dobrý pocit. Dobře jsem se na ně vyspala, nasnídala jsem se a nebyla jsem vůbec nervózní, neměla jsem totiž co ztratit. Jestli skutečně dopadly dobře, to samozřejmě nevím, ale tak co - jsou to koneckonců jen zkoušky. :))

Abych shrnula své zážitky z festu - vrátím se k těm problémům a záporům. Bylo jich opravdu hodně, tak se příliš nelekněte.
Upozorňuji, že informace v tomto výpisu jsou naprosto subjektivní - jsou podány z mého pohledu tak, jak jsem je vnímala nebo jak mi je hlásili jiní orgové. Než začnete hodnotit jejich kritičnost, přečtěte si, prosím, závěr. Nehodlám pomlouvat ani festival ani jeho organizátory, jen upozorňuji na chyby, ke kterým došlo, a které se příště nemusí opakovat, pokud na ně budeme připraveni. (klik)

Uf, tak to snad k záporům bylo vše. Tedy vše z mé strany, chyb bylo samozřejmě ještě mnohem víc, ale tohle je to, čeho jsem si všimla já. Kolik je kladů, vlastně ani nevím - o těch se totiž obvykle bohužel tolik nemluví (ale nebojte, ony tam byly a také jich nebylo málo). Nejlepší ze všeho je asi to, že i přes to přese všechno se zatím na internetu objevily především kladné ohlasy. Lidem se Animefest líbil, zvlášť si užili Lišákovu přednášku, Cosplay divadlo a Cosplay soutěž (kde letos byly jen doma šité kostýmy), Grekovu a Havlíčkovu přednášku, Animekvíz, Suši workhshop, konzole a hry (iDance měl přímo megaúspěch) a promítání Bounen no Xamdou. Stěžovat si nemohu ani na uvaděče, až na ten jeden drobný fail odvedli skutečně skvělou práci a dokázali se přizpůsobit situaci, a že se jí museli přizpůsobovat často (taky už jsem jim všem rozeslala děkovnou zprávu). Orgové byli většinou přívětiví, s návštěvníky až na drobný problém v jedné s tělocvičen také nebyly starosti. A co se mě osobně týče, já jsem skutečně ráda, že jsem mohla setkat s lidmi ze sekai, seznámila jsem se se spoustou nových tváří (např. Mantou či lidmi z manga-fan) a viděla jsem i ty, které jsem naposled potkala asi před tři čtvrtě rokem - Veve (příště se mě vážně neboj... :)) a spol. Samozřejmě jsem ráda viděla i ty, jež vídám každé úterý tady v Brně v hospodě. Jen se omlouvám, pokud jsem někdy byla nevrlá - vědomí, že spousta věcí není, jak má být, a já s tím vlastně nemohu nic dělat - nebo jsou o tom alespoň převědčení ti, kteří by mě třeba mohli požádat o pomoc - mě chvílemi skutečně sžíralo. Navíc bývám ráda aktivní a často jsem neměla do čeho píchnout. A pak tu bylo pár nedodržených slibů, no.

Co se celkového dojmu týče - když tak nad tím přemýšlím, většinu času jsem si fest docela užívala, jen jsem byla prostě nervózní. Byla to pro mě velká zkušenost. Průběh festivalu mě dovedl asi k takovémuto závěru:
Je asi milion věcí, které by na tom festivalu mohly být lepší. V mnohých věcech jsem zklamala a na mnohé jsem nebyla připravená. Doufám, že příští rok se bude Animefest konat znovu, jsem totiž odhodlaná do toho opět jít a tentokrát to udělat lépe. A ono to bude lepší. :)
Na závěr - děkuji Glad a hintzuovi za jejich překrásné a naprosto originální dárky k narozeninám, moc mne potěšily. No podívejte se sami. :)

darecky


CZIN.eu Valid HTML 4.01 Transitional Dostupnost podle Monitoring-serverů.cz
Linux RULEZ



Chill by Dee
Chill.sekai.cz je pouze moje osobní stránka, nevytvořila jsem žádný z uvedených anime/manga titulů či charakterů, ani nejsem v kontaktu s jejich autory či vydavateli.
Při problémech s obsahem stránky mě, prosím, kontaktujte pomocí e-mailu nebo návštěvní knihy.

Kopírovat jakýkoliv obsah stránek, u kterých nemám uvedený zdroj, je přísně zakázáno.
(c) 2007 by chill.sekai.cz, všechna práva vyhrazena.


Návštěvnost: Online: NetAgent | Celkem: | Toplist

Majitelka&Admin: chill
Poděkování: bigdragon, PeCan, Suneé&JediSoft, Ramoth
Stránka běží od: 21.září 2007
Původní stránka: Chillipepper.babs