My Asian Dream - chill.czss.net

[+] Úvod O stránce Kniha hostí Kontakt

Brno, Animefest 2008 a další příhody mého živůtku

Jak většina z vás ví, v sobotu, 10.5., jsem se napůl nedobrovolně účastnila Animefestu. Co znamená napůl nedobrovolně? Původně jsem tam totiž vůbec neměla být, jenže na neděli, 11.5., mi vycházely testy studijních předpokladů, rozhodla jsem se tedy, že když už tam budu, tak se na fest taky podívám. Jak to vše probíhalo?
V pátek po poledni jsem se sešla s Elien, u které jsem měla přespat, a vyrazily jsme do čínské restaurace, kde jsem si dala vynikající kuře s rýžovými těstovinami, ňam ňam. Elien mě na něj pozvala, protože dostala od rodičů nějaké stravenky, to bylo od ní moc milé. Pak jsme odjely na Florenc, kde jsme si koupily místenky do autobusu (myslím že od Eurolines nebo tak nějak???) a pak jsme šly strávit následující hodinu a půl do jakéhosi pseudoparku, co byl poblíž. Potulovala se tam spousta jakýchsi pochybných existencí, takže jsem byla opravdu šťastná, že nejsem sama. Tu hodinu a půl a další dvě hodiny v autobuse jsme proklábosily - nikdy byste nevěřili, kolik témat k diskusi si zvládnou dva lidi najít (i když Elien ze mě občas byla na mrtvici, protože neznám japonskou hudební a filmovou scénu ani z poloviny tak dobře jako ona... 8-DDD). A pak jsme přijely do Brna, s nímž se pojí hned několik mých životních postřehů.

Postřeh č.1: Elien

Bylo to již potřetí, co jsem se s Elien viděla. Seznámila jsem se s ní na fóru CZSS a přišla mi docela sympatická. Poprvé jsem ji viděla na našem posledním srazu, ale to jsem si s ní moc nepokecala. Podruhé jsme se sešly, když hrála v Praze squash, pak byl můj hlavní dojem z ní ježiš, šílená otaku!!!. Byla s ní ale docela sranda, když přišla k nám domů a do všeho se začala vrtat Mája. Nikdy jsem si nemyslela, že by ji mohl někdo tak efektivně usadit, s ní je ale problém, že ona na to za chvíli zapomene a jde znovu otravovat, takže jsme se jí moc nezbavily. Dělaly jsme společně jakousi obdobu ramenu, která dopadla naprosto katastrofálně, především jsem tedy neměla ani ponětí, že táta ani většina mé nevlastní rodiny nejí krevety a podobné zrůdičky, takže jsme navařily kotel jídla a pak většina zbyla a šla do koše.
Tentokrát jsme se sešly na Andělu za horkého počasí a mířily do Brna. Abyste rozuměli, já mám z Elien vždycky trochu strach. Možná si to neuvědomuje, ale působí tím vševědoucím dojmem, který vás nutí sklápět oči a cítit se, jako byste se měli propadnout. Něco jako Elien má vždycky pravdu. Taky je svéhlavá, málokdy si nechá do něčeho mluvit a vždycky si dělá, co chce. Takže ty přesvědčovací metody, které se mi osvědčily na Ram a ve spoustě případů i na mé sestře, na ni ani v nejmenším nezabíraly, což je trochu demotivující.
Elien je vůbec celá demotivující. Znám lidi a vím, že spousta jich má někde nějakou slabost, jsou schovívaví a taky soucitní. I když jsem nebyla registrovaná na animefest, věřila jsem, že se tam nějakým způsobem dostanu, už jen kvůli tomu, že se mi to skoro vždycky skoro všude nějak povede. A Elien do mě pořád hustila, jak budou přísní a podobně. Stejně tak do mě hustila, že ty testy na vysokou jsou strašně těžké a působilo to, jako by mi dávala najevo, že se tam nemám šanci dostat. Elien ale mířila přesně na opačnou stranu, dokonce mi to nakonec i sama řekla. Snažila se mě tak nepřímo dokopat k nějakému výsledku. Ráda bych věděla, jestli taková byla vždycky nebo se to naučila z anime.;))
Zrovna tak mi přišlo, že se na mě dívá jaksi zvrchu, nechápavě nebo snad lhostejně. Ve skutečnosti ji ale vážně zajímalo moje pohodlí, dala si záležet, aby mi všechno vysvětlila naprosto jasně, obstarala mi veškeré jídlo (vlastně téměř veškeré, protože jsem měla ještě něco od maminky... 8-DDD), když jsem chtěla zůstat v kině a na něco se dívat, zůstala tam se mnou, a když jsem chtěla ven, taky mi vyhověla (i když to bylo zčásti také z vlastní potřeby, protože si vzala ty klasické japonské žabky a měla z toho rozedřené nohy). Elien je zkrátka přesně cool type. Působí téměř děsivě, ale ve skutečnosti je velmi ohleduplným člověkem. Sláva jí.;)

Postřeh č.2: Brno a Brno

Brno je velmi zvláštní město. Už když jsem tam přijela, tak se mi něco nezdálo, ale po těch dvou dnech to bylo naprosto jasné. Brno je totiž velká vesnice. Zapadákov. To město je mrtvé. Vím, že mi Elien říkala, že tak to ve volné dny bývá, navíc byl ještě prodloužený víkend, ale přesto jsem přesvědčená, že ať tam uvidím kolik budu chtít lidí, pořád se mi to bude zdát jaksi opuštěné. V Brně samotném není téměř nic k vidění. Náměstí jsou jaksi chudá, všechno takové pusté. Staré budovy zchátralé a špinavé, nové nevkusné (a tahle móda bohužel do Prahy přichází taky... :'(). Brněnské okolí, to je něco jiného, najdete tam překrásné háje, spoustu zeleně, občas nějaké to jezírko či rybník, potoky, takovou tu krásnou českou dědinu. A Brněnská hromadná doprava je taky skvělá, zaprvé vypadá mnohem pohodlněji a zadruhé taky mnohem spolehlivěji, už jen hlášení zastávek v tramvajích (ach, promiňte, Brňáci, samozřejmě šalinách...) je narozdíl od těch pražských slyšet. Doprava je také mnohem levnější.
Věc, která mě na Brně vyšokovala nejvíc, byl víkendový provoz. V Praze má téměř každý supermarket otevřeno i v sobotu aspoň do devíti do večera, zatímco v Brně je v sobotu a v neděli prostě svátek. Všechno zavřené a žádné smilování. Zajímalo by mě, jestli kvůli tomu, že Brno je tak mrtvé, že by nebyl žádný business.
K městu patří samozřejmě i jeho obyvatelé. Z nich jsem poznala bohužel jen Elien a pak jsem ještě prohodila několik slov s lidmi na festu či s kamarády Elien, co jsme někde potkaly, ale přijde mi, že zatímco Brňáci jsou vážně alergičtí na pražský přízvuk, Pražákům jsou nějaké přízvuky docela jedno. Že si navzájem vjíždí do vlasů??? No proboha, co já s tím??? Proč já mám omezovat svůj slovník jen kvůli tomu, že se to někomu nelíbí??? Nespravedlnost... jsme pořád z jednoho státu a už jsou tu takové naprosto nesmyslné rozepře. Když jsem Elien řekla, že je zvláštní, že Pražáci si na jejich přízvuk nestěžují a Brňáci na náš ano, tak mi sdělila, že to je tím, že oni nám rozumí a my jim ne. Postrádá to logiku, nemělo by pak naopak nám vadit, že oni mluví jinak??? Chjo, Brňáci... potřebují lekci tolerance.;)
Důležitá součást Brna, kterou jsem měla tu čest poznat, byl Elienin domov. Musím říct, že to tam bylo doslova úchvatné. Elien má v pokoji něco, co bych nazvala bordelem. bych to nazvala bordelem a to už je co říct, protože to, co mám u sebe v pokoji, se tomu nápadně podobá a žiji v tom docela běžně. Jsem zvyklá, že když někam přijedu, ocitnu se v téměř sterilním prostřdí. Tohle ale bylo lepší, Elienin bordel mě přívětivě přijal za svoji součást a hned jsem se tam cítila jako doma. To bylo něco, co jsem snad ještě nikdy v novém prostředí nezažila a možná už ani nězažiju.

Postřeh č.3: Animefest

V sobotu jsem se probudila hrozně brzo a několikrát jsem šla pozdravit záchod. Ani nevím proč, asi se mi tam prostě dobře spalo, tak už jsem neměla potřebu spát. Nebo jsem prostě byla natěšená na nadcházející festival, i když nebylo jasné, jestli se tam dostanu, pořád jsem ale byla přesvědčená, že mi to projde. Nevím, jestli moje záchodové vycházky Elien pobouřily nebo pobavily, rozhodně to dosti výrazně okomentovala stejně jako fakt, že se líčím, což jí asi přišlo vtipné, když už den předtím měla jakousi narážku typu nepatříš zrovna k těm nejkrásnějším. No dobře, vím to o sobě, ale jak již jsem řekla, Elien je těžce demotivující osoba a tohle mi zrovna nepřidalo. Nicméně jsem se přesto nalíčila, abych si dodala alespoň trošičku sebevědomí, a vyšla s Elien do ulic. Když jsme dorazily do Kina Scala, už tam byla spousta lidí, bylo to necelou hodinu po začátku, i když oficiání zahájení se ještě nekonalo. Jak jsem ale předvídala, nebo alespoň doufala, dostat se dovnitř bylo vcelku jednoduché, už jen proto, že jakmile jsme přišly, kdosi nahlas vyhlásil "Neregistrované berte taky!". No co, alespoň v něčem mívám štěstí.;)
Usadily jsme se na balkón (kino s balkónem, to je hodně cool...;) i když na největší brněnské kino to bylo trošku mrňavé...) a po pár technických potížích, se kterými se potýkali pořadatelé, jsme si vyslechly zahájení. Následovala přehlídka soutěžních AMV (videí k anime), u které jsem se dobře bavila a protože je tu mám všechna vypsaná, mohu vám o nich taky něco říct.;)
První AMV bylo k Death Note a hrála k němu písnička Kill. Autorkou byla Kikyo, takže hned, jak jsem k němu slyšela úvodní řeč, téměř jsem se zařekla, že pro něj nebudu hlasovat už jen kvůli tomu, že jeho autorka se pojmenovala po anime postavě, kterou nenávidím ze všech nejvíc. Achich, ta moje předpojatost. Ukázalo se tedy, že na jménu by stejně nezáleželo. Písnička byla dobrá, střihy celkem v pohodě, ale AMV nemělo šťávu, chtělo to něco, co by ho trochu oživilo. Ano, Raito jak píše, záběry Ryuka, L, náhlé pohledy... ale písnička s názvem Kill a nebyla vidět jediná smrt. Nic moc.
Autor(ka???) druhého AMV, Souxie, použila do svého AMV Full Metal Panic! - Fumoffu a písničku Into You. Ačkoliv Fumoffu nemusím, tohle AMV bylo opravdu povedené, vtipné, zajímavě provedené a pěkně sestříhané. Autorka jen měla smůlu, že se mi některá líbila ještě víc.
Oťas byl autorem třetího AMV na Kaze no Tani no Nausicaa s písničkou Ressurection (promiňte, ty skupiny či zpěváky si fakt nepamatuji, vím jen to, co jsem si napsala na papír...). Tohle video bylo vynikající, ačkoliv nebylo zrovna mírné, bylo takové osvěžující.
Další byla Nya-chan (aspoň myslím, že se takhle psala...) a její AMV na True Tears, to bylo takové ospalé. Jmenovalo se Chosen to Fly a hrála k tomu jakási japonská písnička, možná přímo z toho, možná z něčeho jiného. Špatné nebylo, ale do soutěže se moc nehodilo, protože někdo, kdo neví, o čem to anime je, z toho nemůže vůbec nic mít. Přece jen, True Tears je romanťárna s troškou psychologie. Jak se z něčeho takového dá udělat opravdu působivé AMV?
Konečně přišla řada na AMV z Naruta, věděla jsem, že tam nějaké bude. Jeho autorem (autorkou???) je Yuffie. Písnička docela fajn a AMV velmi průměrné, řekla bych. Nebylo špatné, ale nic extra taky ne. Hrála k němu písnička F.I.G.H.T., jestli si dobře pamatuju, tak ta byla od mých oblíbených Unwritten Law, ale nejsem si 100% jistá.
Xelofus a Spawr udělali AMV na anime Hellsing a to se jim vážně povedlo, velmi pěkná písnička, dobré střihy a celkově takový dobrý ráz. Zkombinovali scény ze série i OVA, o to to bylo zajímavější.
Jakási Věrča vytvořila AMV na Yami no Matsuei, to bylo další AMV, které bych zařadila prostě do průměru. Bohužel mělo také zhoršenou kvalitu, což není zrovna žádoucí. Z nějakého důvodu si z tohoto AMV moc nepamatuji, takže na mě asi příliš nezapůsobilo.
Ujstin, který se na konci umístil jako třetí vytvořil AMV Fate/Stay Night, které nazval Pátá křížová výprava. Dal k tomu velmi krásnou gothic metalovou písničku, ale styl AMV, střihy a provedení se mi nelíbily, nehledě na to, že Fate/Stay Night osobně nepovažuji zrovna za nějakou bombu, ke které stojí za to vytvářet AMV. Dle mého hodnocení si to třetí místo tedy moc nezasloužil.
Následovalo AMV, které všem vyrazilo dech. Velmi spravedlivě skončilo na prvním místě, vytvářel ho Jarník (a jak mě překvapilo, když jsem zase jednou zabloudila na blog T'Sal a tam hned spatřila jeho jméno...) na anime Princess Tutu a hrála k němu písnička ze Šíleně smutné princezny, jakožto jediná česká písnička, co za celý animefest zazněla. AMV se jmenovalo Šíleně smutné AMV a paraoxně bylo velmi veselé. Představte si, že se před vámi otevře kniha s nápisem Šíleně smutné AMV, pod tím Autor: Jarník, a následně se videa objeví jako pohyblivé obrázky v knížce. Při vyvrcholení písničky se dvě hlavní postavy objeví v záři reflektorů. Když zazní "Samým blahem jedním tahem srdce z lásky maluju", obraz se začne objevovat v namalovaných srdíčkách. Dokonalé. Provedení, načasování, využití efektů, všechno bylo naprosto úžasné. Samozřejmě, že já hlasovala pro první místo.
Samozřejmě, že po tomto zážitku všechny další trochu blednou, přesto jsem ale ocenila důvtip dalšího AMV z Neon Genesis Evangelion s názvem Nemocnice světlem zalitá od DanaQ (aspoň myslím). Byl v něm jen záběr na kohosi, kdo čekal u nemocniční postele, přičemž vše vrcholilo jedním kýchnutím. Hudba byla instrumentální, AMV velmi krátké, ale přesto vtipné. Toto AMV jsem nominovala na třetí místo.
Předposlední, jedenácté AMV vyrobila Zelgadisa na Ouran High School Host Club, jmenovalo se Day for Gay a hrála k němu písnička It's OK 2be gay. Tohle AMV jsem nominovala na druhé místo a také ho zaslouženě získalo, bylo vtipné, autorka si pohrála s nápisy a přidala pár efektů hodných velmi přeplácaného shojo anime, které se sem ale z nějakého pofiderního důvodu hodily. Snad jediné, co mi v tu chvíli bylo líto, bylo, že chlapecká část publika, která ještě Ouran neviděla, si o něm musela myslet strašné věci. 8-DDD
Úplně poslední bylo AMV na Blood+ od jakési Lorien, byl to další jakýsi průměr, nijak mě nezaujal a příliš si z něj nepamatuji. AMV na Fate/Stay Night a tohle bych zařadila asi tak na stejnou úroveň.
Tím skončila soutěžní AMV a následovaly tři ukázkové díly nového shonen anime s názvem Minami-ke, školní komedie plné roztomilých děvčat, v jejichž středu stála trojice opravdu povedených sester. Zajímavá záležitost, i když bych u ní asi nevydržela. Tu hodinu jsem se ale bavila a pak přišla cosplay soutěž. Dámy a pánové, ta opravdu stála za to. Nebudu vám vyjmenovávat všechny soutěžící, těch skupin bylo něco kolem čtyřiceti, takže by to zabralo moc času a navíc by to bylo zbytečné. Pár jich ale za zmínku stojí.
Jako první přišla Chihiro s Bezpáteřnicí z Cesty do fantazie. Roleplaying byl docela chabý, ale kostým naprosto vynikající, to se jim musí uznat. Vypadaly přesvědčivě a za to u mě mají malé bezvýznamné plus.;)
Další pár, který mě zaujal, byl pár Yuki a Haruhi ze Suzumiye Haruhi, především ale Yuki, která nejen že vypadala skutečně jako Yuki, ale také výborně hrála. Patří jí velká pochvala. Zato Haruhi, co s ní přišla, na tom tak slavně nebyla ani s jedním.
Musím zmínit také Hijikatu, nebylo na něm sice nic zajímavého, ale zato byl z anime, které jsem ještě neviděla. Zajímalo by mě, v kolika anime pan Hijikata Toshizo vystupuje. Tahle postava je jednoznačně jednou z nejoblíbenějších japonských postav vůbec.
Pak tam přišla jakási gothic lolita, jejíž zjev mě šokoval. Nebyl to vyloženě cosplay, spíš jakési přestrojení do lolita šatů. Nijak mě nezaujala už jen kvůli tomu, že lolita módu nemusím, ale její výstup mě rozhodně překvapil.
Výborně zahraný byl Spike z Cowboy Bebop a následně Fay Valentine, která sice nepatřila do stejného týmu, ale zato se pochlubila, že přišla jen proto, aby se s ním mohla setkat, což širou veřejnost pobavilo.
Překvapilo mě, že přišla i postava mého srdce, Nakahara Sunako. A nejen, že měla skvělý kostým, její roleplaying byl prostě dokonalý a já jsem jí okamžitě dala první místo prostě proto, že tuhle postavu miluji a ona jí její image rozhodně nepokazila. Bohužel se nakonec neumístila, aspoň jsem ale měla pocit, že pro ni přece jen někdo hlasoval.
Překvapilo mě, že se tam objevila jistá postava jménem Nekoko, tohoto chlapce, který prý měl být kočkou, určitě bude znát Taylor, protože je z mangy Love Neko a všechny v sále naprosto šokovalo, když jeho představitelka se vší hrdostí prohlásila, že se převlékla za postavu z yaoi mangy.
Dobře byl zahraný i tým Abel a Tres z Trinity Blood, Tres dělal krásné požitiv a měl vynikající kostým, Abel měl naprosto ukázkové šedobílé vlasy a kostým stejně dobrý.
Na druhé místo jsem nominovala jakousi postavu z He's My Master, která prý miluje svoji kamarádku a kvůli ní začala pracovat na stejném místě. Tohle anime jsem neviděla, ale děvče podalo vynikající výkon a když se začalo plazit po uvaděči a dovedlo svůj roleplaying k dokonalosti, tak to byla jasná volba.
Dále se vyskytly dvě Misy a dva L z Death Note, přičemž ani jeden L nebyl příliš dobře zahraný a v kostýmech taky nevynikali, zatímco u Mis to bylo trochu jinak - jedna měla vynikající roleplaying, zatímco druhá bezkonkurenční kostým, od Misy z hraného filmu téměř nerozeznatelná.
Přesuneme-li se k těm, co něco vyhráli - třetí místo získal Inuyasha, který měl sice hezký kostým, ale typově se na svoji postavu příliš nehodil a ani jeho herecký výkon nebyl zrovna úžasný. Škoda, mohla tam být třeba Sunako-chan.
Na druhém místě se předvedl TV Boy z FLCL, ten měl prostě vynikající kostým a jeho cena byla hodně zasloužená. Roleplaying byl taky vynikající, pokud se tomu tak dá říkat, on totiž jaksi nemohl příliš mluvit. Ale ta podívaná stála za to.
Úplně první byl jeden z mnoha účastnících se Naruto teamů, tenhle byl ale opravdu lepší než ty ostatní a řekla bych, že ačkoliv nejsem nijak horlivým zastáncem Naruta, tihle si to opravdu zasloužili. Jejich kostýmy i herecké výkony byly nadprůměrné (i když chudák nervózní !!! Shikamaru se přeřekl a prohlásil, že je Aburame Shino, ale jinak to jeho znuděné "to je vopruz" a to i ve chvíli, kdy přebíral cenu, bylo naprosto dokonalé) a za pár bonusových bodů předvedli něco, co opravdu vyšokovalo publikum i pořadatele. Chlapce proto, že jim to přišlo nechutné, dívky proto, že takové věci zbožňovali. Předvedli yaoi scénu!!! Upozorňuji, že oba cosplayeři byli chlapci a také byli docela pohlední. Nádhera, pro ně se prostě nedalo nehlasovat. U mě dostali druhé místo, ale celou soutěž vyhráli.
Když Cosplay soutěž skončila, přesunuly jsme se s Elien do druhého kina, kde probíhala soutěž Sedm Samurajů s poměrně jednoduchými pravidly. Jakýmsi rozstřelem se vybralo sedm lidí, kteří byli pozváni na pódium. Dále probíhal kvíz, na jehož otázky odpovídalo publikum. Když se někdo přihlásil, odpověděl. V případě, že jeho odpověď byla špatná, celá řada vypadávala. Když byla správná, na řadě byl samurai, kterého odpovídající vyzval na souboj. Pokud samurai odpověděl správně, ubránil se a řada opět vypadla, pokud odpověděl špatně, byl vyřazen ze hry. A ve chvíli, kdy byly ze hry vyřazeny všechny řady, pokračovalo se soutěží Poslední samurai, kde samurajové bojovali proti sobě. Řeknu vám upřímně, otázky v této soutěži nebyly lehké, především se týkaly úplně čehokoliv, mimo jiné i Japonska. Ptali se nás na takové věci jako hlavní město Lotyšska (nebo Litvy či Estonska??? Lidi, já už si nepamatuju... něco tamodtud...), na počet řádků notového zápisu japonské hymny, na Čapkovy výroky či kolikátá je to právě otázka. Věděla jsem jen pár z nich a i za těch pár jsem byla ráda (mimo jiné mi hned ve dvou otázkách pomohl ten článek o japonském výtvarném umění, co jsem sepsala;)).
Když skončila soutěž, následovalo dvoudílné anime Tokijská mramorová čokoláda, které vám zde vyprávět nebudu, protože na něj hodlám napsat recenzi. Pak přišla přednáška o japonské hudbě, která se mi až na pár výjimečných momentů zdála doopravdy nudná. Pouštěli nám ale klipy, tak už alespoň vím, jak hrajou X-Japan, jak pokračují a kdo to vlastně byl ten legendární Hide, že stejně jako KAT-TUN je jakási japonská verze Backstreet Boys, tak Morning Musume bych mohla považovat za japonské Spice Girls, a že Ayumi Hamasaki ve svém klipu na Mirrorcle World vypadá jako japonská verze Heleny Vondráčkové (sorry, Ayu, ale tohle jsem fakt nemohla nechat jen tak...).
Po přednášce jsme se spěšně vypravily zpět do kina Scala, kde probíhal animekvíz, z něhož jsem zase nevěděla skoro nic, navíc mi připadal těžce nespravedlivý, protože snad všechna anime, která do kvízu byla zahrnuta, byla žánru shonen. Vidno, že se na tvorbě podíleli hlavně muži. :P Hned potom jsme odešly domů, protože mně už bylo v kině těsno a Elien strašně bolely nohy od bot, takže jsme si daly vynikajícího lososa, co Elien za mé bezvýznamné pomoci ukuchtila a pak si jen šly vyslechnout výsledky soutěží.

Postřeh č.4: Testy studijních předpokladů

Tohle byla ta nejhorší část celého mého pobytu v Brně. V neděli ráno jsme poměrně brzo (ale zas ne moc brzo) obě vstaly a připravily se na testy studijních předpokladů na Masarykovu univerzitu (Elien taky nějaké dělala). Elien mě navedla, kudy mám jet a kudy se mám pak dostat na nádraží. Navedla mě skvěle, protože jsem se ani jednou neztratila a to je u mě zázrak (i když ta cesta vážně nebyla složitá, ale to ještě netušíte, čeho já jsem schopná... 8-DDD). Dostala jsem se na právnickou fakultu, kde probíhaly testy (nebojte, na práva nejdu, jen tam byly ty testy), našla jsem bez problémů učebnu a dokonce jsem byla i schopná dávat pozor na to, co nám říkají. Když jsem dostala test do ruky, všimla jsem si, že prvních pár otázek je směšně jednoduchých, pak ale přišla naprosto odporná matematika, kde jsem musela dlouho přemýšlet, než jsem něco vymyslela. A Elien měla pravdu, ten test byl vážně těžký a mně chybělo ze sedmdesáti otázek kolem dvaceti, když jsem ho odevzdávala. Jsem si jistá, že naprostá většina toho, co jsem udělala, byla správně, ale přesto to celkově nebyl zrovna nejúžasnější výkon. No jsem zvědavá, jak se to všechno vyvine, koneckonců se říká, že prý na tu přírodovědeckou fakultu, k níž byly ty testy, je opravdu snadné se dostat.

To by bylo z postřehů asi tak všechno, pak už zbývalo jen dojet domů, což nebyl žádný velký problém, na nádraží jsem se dostala tramvají za chvilku a v klidu si koupila jízdenku na vlak, co jel o hodinu později přímo do Prahy na hlavní nádraží. Překvapil mě systém, jakým si lidé vybírali, ke které pokladně půjdou. Byly tam dv fronty - nalevo a napravo. Obě měly stejné pokladny s vnitrostátními i mezistátními jízdenkami, s kupony, průkazkami a všelijakými jinými vymoženostmi, ale v té nalevo stál neskutečný dav lidí, zatímco u té napravo bylo úplně prázdno, a to byla otevřená. No prostě jsem tam přišla, koupila si jízdenku a pak si v klídku šla koupit pití a nějakou tu sladkost. Cesta pak proběhla docela v klidu, jen když jsem jela z Prahy do Řevnic, tak mě otravovali nějakcí dva staří lidé a když už jsem toho měla vážně dost a zjistila jsem, že se nedají odbýt jinak, řekla jsem, že se s nimi o sobě bavit nehodlám a tečka (no co řeknete lidem, kteří vám pokládají otázky typu "A kam jedeš??? A co studuješ???" načež když odmítnete dát přímou odpověď, prohlásí, že byste neměli být stydliví, jako tomu bylo za komunistů?). Nakonec jsem šťastně dojela, jen jsem zjistila, že mám v tašce klíče Elien, tak jsem jí je v pondělí poslala poštou a k tomu přibalila i jedno polopřekvapení, tak doufám, že bude mít aspoň trochu radost.;)
Toť vše, doufám, že jste si opravdu dobře početli a že ještě nejste těmi mými romány znechuceni.;) Obrázky přidám později, moc jich nemám, ale teď už na to fakt nemám sílu.


CZIN.eu Valid HTML 4.01 Transitional Dostupnost podle Monitoring-serverů.cz
Linux RULEZ



Chill by Dee
Chill.sekai.cz je pouze moje osobní stránka, nevytvořila jsem žádný z uvedených anime/manga titulů či charakterů, ani nejsem v kontaktu s jejich autory či vydavateli.
Při problémech s obsahem stránky mě, prosím, kontaktujte pomocí e-mailu nebo návštěvní knihy.

Kopírovat jakýkoliv obsah stránek, u kterých nemám uvedený zdroj, je přísně zakázáno.
(c) 2007 by chill.sekai.cz, všechna práva vyhrazena.


Návštěvnost: Online: NetAgent | Celkem: | Toplist

Majitelka&Admin: chill
Poděkování: bigdragon, PeCan, Suneé&JediSoft, Ramoth
Stránka běží od: 21.září 2007
Původní stránka: Chillipepper.babs