My Asian Dream - chill.czss.net

[+] Úvod O stránce Kniha hostí Kontakt

Taiyou no Uta

...Píseň slunce...



Jsou mnohé věci, které mohou v životě překážet - nedopalky cigaret, záře slunce či cedule u autobusové zastávky, která vám stojí ve výhledu na vašeho vysněného chlapce. Záleží jen na tom, jestli si dokážete najít způsob, jak překážky obejít. Člověk, který může všechno, člověk s neomezenými možnostmi, člověk, kterému nic v ničem nebrání, leckdy pro nedostatek sebedůvěry a nedohlédne ani ke špičkám svých bot, natož aby přemýšlel o tom, čeho všeho by mohl dosáhnout. Ale lidé, kterým jejich naděje pohasly, vidí často mnohem dál než sahá jejich vlastní život. Jediné, co takoví lidé potřebují, je malá špetka naděje do jejich života. Od takových lidí čekejte zázraky...



Amane Kaoru je mladá a na první pohled zdravě vypadající dívka. Každé ráno sleduje na autobusové zastávce naproti svému domu jistého surfaře, který zde pokaždé čeká, až pro něj přijedou jeho přátelé a společně se vypraví k moři za trochou zábavy. Tady ale veškerý její kontakt s okolním světem končí, protože přes den musí být zavřená doma. Proč? Jednoduše, životodárné hřejivé slunce, zdroj naší energie, koule, která nám přináší světlo, Žlutá tvář a shluk plynů vyzařující fotony důležité pro pro život nezbytnou fotosyntézu pro ni představuje smrtelné nebezpečí. Kaoru je totiž na slunce alergická a jen trocha UV záření ji může v mžiku připravit o život. Namísto ve dne se tedy Kaoru potuluje venku v noci, sama jen se svou kytarou. Každou noc hraje a zpívá před vlakovou zastávkou, ale nikdo ji neslyší. Jednu noc ji doprovází její kamarádka (jméno po mně nechtějte, jestli ho tam někdy vyslovili, tak si to vážně nepamatuji, rozpoznávání obličejů, pokud jde o herce, není zrovna moje parketa a nikde jsem neobjevila seznam charakterů, což mě docela nepříjemně překvapilo), která sice jako studenta absolutně nesplňuje náležité požadavky, ale jako kamarádka se osvědčila velmi dobře. Před nádražím si poslechne její písničku, ta ale zůstane nedokončená, protože v dohledu se objeví Kaoru vysněný chlapec - Fujishiro Koji. Kaoru odloží kytaru a rozběhne se za ním, uprostřed horlivého představování a povídání jedné kraviny za druhou ji ale její kamarádka odvleče a vysvobodí ji tak z opravdového trapasu.
Nicméně jedné noci k sobě Koji a Kaoru přece najdou cestu, Koji ji totiž zaslechne zpívat na autobusové zastávce, kde se vždycky ráno schází s přáteli, aby šli zase surfovat. Její píseň ho doslova chytí za srdce a Koji se začne o dívku víc zajímat. Postupně zjišťuje, že Kaoru ve svém životě marně hledá naději, o které zpívá ve své písni. Stačí jí jen dokázat, že ji už našla...



Opět tu máme příběh, ve kterém netřeba hledat příliš dění. Že bych na ně měla štěstí? Jisté ale je, že žádný děj ani nepotřebuje, opět se tu rozebírá spíše psychika hlavních postav. Amane Kaoru je jednoduše řečeno dívka, která byla nucena žít mimo veškeré dění, od dětství byla odříznuta od světa a ztratila veškerou víru sama v sebe. Hudba je všechno, co má, při zpěvu zapomíná úplně na všechno. Aniž by sama sobě věřila, dokáže inspirovat mnoho lidí, proto se Koji rozhodne, že jí její sílu dodá. A začíná příběh plný zoufalství i nadějí.
Jeho výrazným rysem je ale skutečně pomalý vývoj, Zezačátku jsem dokonce přemýšlela, jestli se na to mám vůbec koukat, dlouhou dobu se nedělo nic, jen záběry na noční město, chlapce nasedající na motorky a hlavní hrdinku příběhu. Než se ti dva vůbec setkají, také uběhne docela dlouhá doba a příběh se začně pořádně rozvíjet až potom, takže si dovedete představit, jak to asi vypadá.
Velmi působivá je ovšem jedna ze závěrečných scén. Nebudu vám říkat, co se v ní děje (resp. neděje, je spíš jen pro pohled), ale povím vám, že na záběru je něco velmi ironického, co vás buď rozesměje nebo vám to pošle šíp do srce. Scéna, která mě ale oslovila nejvíc, byla ta, ve které hrála Kaoru na ulici, když ji Koji odvezl z jejího obvyklého stanoviště. Po nějaké chvíli jsem prostě zjistila, že se zeširoka usmívám, když to vidím. ;)



Vzhledem k tomu, že se jedná o přibližně dvouhodinový film, není moc času na pořádné rozpracovávání charakterů, jediné dva, kterým se autoři věnovali o trochu víc, jsou hlavní Kaoru a její otec, který se ale projeví až úplně na konci. Kaoru sama nebyla až tak dokonale zahraná, ale jakmile začala zpívat, mně se začaly drát slzy do očí. Samozřejmě, že není nic lepšího než dát do takové role opravdovou zpěvačku, která ví, jaký to je pocit, když vaše hudba zní davem a všichni vám naslouchají, ví, jaké to je, když všechny pocity můžete naplno vyzpívat (a mluvím z vlastní zkušenosti, protože sice jako zpěvačka nejsem nijak zvlášť dobrá, ale jakmile se mi otevřou ústa, tak dokážu zapomenout úplně na všechno a zpívat, co mi síly stačí). Tou zpěvačkou je YUI, teprve dvacetiletá (už skoro jednadvacetiletá, ale chápete, jen o rok starší než já! Jinak celým jménem Yoshioka Yui) stoupající hvězda japonského popu a také herečka, jako herečka se pro mě ale ještě stále příliš nepředvedla. Její zpěv ale skutečně stojí za to.
Tím se dostávám k hudbě tohoto filmu, ta mě velmi oslovila, i když sestávala převážně z různých verzí písničky Kaoru. Nejčastěji se tam objevovala jednoduše nazpívaná pouze za doprovodu kytary a tuhle verzi mám také nejradši, je taková ještě nezbroušená a zní naprosto úchvatně. A vzhledem k tomu, že se jedná o film, ještě jsem si nestihla tuto písničku oposlouchat.



Celkově na mě tento film udělal dobrý dojem, snad lepší, než Yuuki, který je založený na stejném základě, ale jeho kompozice je úplně jiná. Možná nepřináší tak velké poselství, ale pozvolný děj Taiyou no Uta mi vyhovuje mnohem víc než prudký spád a náhlý konec Yuukiho, stejně jako ta trocha romantiky navíc, která mi v Yuukim rozhodně chyběla. Velkým plus pro mě je, že filmje založený na hudbě a lhala bych, kdybych řekla, že to pro mě nic neznamená, protože hudba je většinou to, čeho si všímám u jakéhokoliv filmu či seriálu jako první. Hudbou žiji a hudba je jediná věc, která mě dokáže spolehlivě a na 100% odreagovat. Asi proto jsem si tento film tak užila, nehledě na to, že z YUI při zpěvu vyzařovala taková energie, jakou vám nemůže dát jen tak nějaký člověk, o kterém se říká, že je zpěvák. YUI se u mě jako herečka neosvědčila, ale rozhodně mě přesvědčila, že má srdce zpěvačky. A tak, i když má i podstatné chyby jako trochu nedořešené charaktery, ne tak úžasné herecké výkony a žádný děj, dostává ode mě tento film 80%.


CZIN.eu Valid HTML 4.01 Transitional Dostupnost podle Monitoring-serverů.cz
Linux RULEZ



Chill by Dee
Chill.sekai.cz je pouze moje osobní stránka, nevytvořila jsem žádný z uvedených anime/manga titulů či charakterů, ani nejsem v kontaktu s jejich autory či vydavateli.
Při problémech s obsahem stránky mě, prosím, kontaktujte pomocí e-mailu nebo návštěvní knihy.

Kopírovat jakýkoliv obsah stránek, u kterých nemám uvedený zdroj, je přísně zakázáno.
(c) 2007 by chill.sekai.cz, všechna práva vyhrazena.


Návštěvnost: Online: NetAgent | Celkem: | Toplist

Majitelka&Admin: chill
Poděkování: bigdragon, PeCan, Suneé&JediSoft, Ramoth
Stránka běží od: 21.září 2007
Původní stránka: Chillipepper.babs