My Asian Dream - chill.czss.net

[+] Úvod O stránce Kniha hostí Kontakt

Gohatto

gohatto

Historických příběhů z bouřlivé japonské éry Edo najdete v japonské bibliografii, filmografii, mangagrafii i animegrafii jistě spousty. Každý, kdo se alespoň trochu zajímá o nějakou část japonské kultury jistě slyšel jména Hijikata Toshizo, Okita Souji, Saito Hajime nebo Kondo Isami. Většina z vás také ví, že tito pánové patřili k nejznámějším představitelům japonské "policie" té doby, Shinsengumi. Shinsengumi jsou pro tvůrce příběhů skupina velmi zajímavá, protože je rozporuplná v rámci členů i zvyklostí, zahalená mnoha tajemstvími a poskytuje mnoho prostoru ke spekulacím a vlastní fantazii. Shinsengumi byli řád velmi tvrdý a dbající na pravidla, téměř jakékoliv jejich porušení znamenalo smrt, často rukama svých vlastních přátel nebo jakousi nucenou sebevraždu (seppuku; Japonci mají asi milion různých druhů sebevražd, takže vám neřeknu, jaký je mezi nima rozdíl a proč Shinsengumi volili právě seppuku a ne nějaký jiný druh). To mezi členy probudilo několik pocitů - strach, nedůvěru ale i disciplínu a respekt. Spousta autorů toho využila, aby vytvořili nějaký pěkný příběh. S takovým množstvím už není vůbec jednoduché vytvořit něco originálního. Ale i mezi Shinsengumi byly věci, které byly nepostižitelné. Sice tabu, ale přesto nezahrnuté do zákoníku Shinsengumi.

gohattoJaponský režisér jménem Oshima Nagisa si vybral právě jedno takové tabu, aby ho zpracoval ve svém filmu, který podle toho i pojmenoval. Gohatto neboli Tabu. Téma filmu není nijak ojedinělé, vlastně je to docela běžné téma japonských příběhů, ovšem v termínech hraného filmu je trochu zarážející, jedná se totiž o homosexualitu. Ne yaoi. Ne klasické shonen-ai. Homosexualitu. Muže s mužem v reálu. To, že staří Řekové, Peršané a jiné podobné zjevy měli milence dřív, než vůbec věděli, co je to žena, se už dávno ví. To, že Alexandr Veliký byl pravděpodobně alespoň bisexuál, tvrdíširá veřejnost. Takže je jen logické, že i Japonci měli ve své historii nějaké ty homosexuály.
Když se člověk nudí, tíhne k lecčemu. Když se člověk nějakou tu chvíli nudí a ví, že předtím měl sice o dost nebezpečnější ale také mnohem zajímavější život, je schopný udělat naprosto cokoliv pro nějaké to pozdvižení. Naši Shinsengumi ale nic dělat nemuseli, ono k nim to pozdvižení dorazilo samo. Bylo v podobě mladého krásného chlapce s neostříhanými temnými vlasy, hlubokýma nevypočitatelnýma očima a bělostnou pletí. Ten chlapec se jmenoval Kano Sozaburo a jakmile na doporučení své bohaté rodiny do Shinsengumi vstoupil, okamžitě se k němu začaly obracet oči veškerých přítomných. Kano se navíc prokázal také jako vynikající šermíř a s plněním rozkazů a naprostou precizností a disciplínou neměl vůbec žádné problémy, což ty ostatní přitahovalo ještě víc. Mohli se navzájem sežrat, jen aby se s ním mohli vyspat. A že se to nejednomu podařilo.
gohattoNastává ale několik problémů. Zaprvé vedení Shinsengumi, které si samozřejmě takových věcí všímá, musí prodiskutovat, jestli se něco takového vůbec smí a co dělat v případě, že ne (scény, jak si nahání mladého Kana, aby ho dovedli do nevěstince a on poznal nějaké to poprsí, jsou opravdu dojemné). Zadruhé mezi členy je čím dál větší rozruch a zatřetí kromě jediného jsou všichni Kanovi milenci jeden po druhém vyvražďováni. Ne, že by to ty další nějak zastavilo, hádám, že touha po Kanově těle je zkrátka mnohem silnější než strach ze smrti, ale přesto to není úplně v pořádku...

Gohatto je zvláštní film se zvláštním příběhem. Často je prokládaný nápisy na černém pozadí coby vložky vypravěče (čímž si tvůrci celý děj velmi zkrátili), děj je jakýsi pomalý, divákovi celou dobu připadá, že se nic neděje, ale najednou zjistí, že se octnul v jakémsi víru a vůbec neví, co se vlastně děje. Člověk by čekal, že příběh o Shinsengumi bude plný akce a napětí, možná i nějakého toho humoru, ale nic z toho tam nenajdete. Gohatto je příběh o vášni, touze, ale i lhostejnosti. Pokud se prokoukáte až do konce, zjistíte pak, že tomu cosi chybí. Ne kvalitativně, spíše kvantitativně. Jakýsi kousek skládačky, který by vám všechno dal dohromady, puzzlík, díky kterému budete moci pohlédnout pravdě do očí. Film má zápletku - podle mě na jeden průměrně dlouhý film docela dobrou zápletku. Na konci se zápletka jakž takž rozřeší, ale v hlavě vám vytane to zákeřné všudypřítomné slovíčko proč. A věřte, že vás pak bude trápit ještě hodně dlouho.
gohattoAsi už mnohé z vás napadlo, že Gohatto není zrovna komedie a taky to není zrovna pro malé děti. Gohatto je jistá forma hororu. Mírně psychologického, trochu krvavého. Nechutného. Čekejte usekané hlavy a čekejte, že je hlavní hrdina bude zvedat a ukazovat je. Čekejte upocené nepříjemné tváře, lidi, kteří vám svým zjevem budou připadat odporní. Ne, nejsou slizcí ani nijak zvláštní. Oni jsou prostě jen odporní. A do toho přijde naše "Sněhurka", aby ten jejich zjev ještě zvýraznila.
Aby se nálada ještě trochu podtrhla, musí tvůrci samozřejmě použít dobré barvy - šedavé odstíny pod zamračenou oblohou, déšť, noc, šedé zdi, stíny v přístřeší. A k tomu ticho.
Výjimečný, možná arogantní, neustále stíhaný, lhostejný a tak trochu litovaný chlapec, to je Kano Sozaburo. Když se na něj podíváte, nikdy nevíte, co si o něm vlastně máte myslet. Jestli je to "ten hodný" nebo "ten zlý", nedá se to poznat. Zrovna tak nikdy nevíte u jeho milenců. Je to vlastně jediný charakter celého příběhu, ostatní jsou prostě postavy. Kulisy, cosi, co má vytvářet prostředí, ve kterém má působit. Někteří by mohli říct, že je to geniální, a někteří, že autoři cosi nedomysleli. Vyberte si.
Možná se divíte, proč jsem zatím nezmínila svoje tak oblíbené téma hudba. To proto, že není o co stát. Gohatto je vskutku film velice tichý, pokud tam vůbec nějakou hudbu zaregistrujete, tak jen zřídka.

Už vás tu nebudu nudit dalšími zdlouhavými žvásty o tom, jak je Gohatto zvláštní a ponurý, prostě vám jen řeknu, že stojí za to se na něj podívat. Mám z něj smíšené pocity, když jsem ho dokoukala, můj první dojem byl šok. Můj druhý dojem byl wow. Můj třetí dojem byl a to bylo všechno?!. A takhle se mi to nějakou dobu střídalo. Kdybych to měla k něčemu připodobnit... nebudete tomu věřit, ale tak trochu mi to připomíná filmy od Miloše Formana. Trochu depresivní a temné, k zamyšlení, mírně šokující a s koncem, který jasně dává najevo, že svět není fér. Miloše Formana miluji, je pro mě bohem filmu, i když jsem po jeho filmech nikdy neodcházela od obrazovky radostná. Ale ty jeho výtvory mají něco do sebe a rozhodně si zaslouží mezinárodní uznání, kterého se dočkaly.

gohatto


CZIN.eu Valid HTML 4.01 Transitional Dostupnost podle Monitoring-serverů.cz
Linux RULEZ



Chill by Dee
Chill.sekai.cz je pouze moje osobní stránka, nevytvořila jsem žádný z uvedených anime/manga titulů či charakterů, ani nejsem v kontaktu s jejich autory či vydavateli.
Při problémech s obsahem stránky mě, prosím, kontaktujte pomocí e-mailu nebo návštěvní knihy.

Kopírovat jakýkoliv obsah stránek, u kterých nemám uvedený zdroj, je přísně zakázáno.
(c) 2007 by chill.sekai.cz, všechna práva vyhrazena.


Návštěvnost: Online: NetAgent | Celkem: | Toplist

Majitelka&Admin: chill
Poděkování: bigdragon, PeCan, Suneé&JediSoft, Ramoth
Stránka běží od: 21.září 2007
Původní stránka: Chillipepper.babs