My Asian Dream - chill.czss.net

[+] Úvod O stránce Kniha hostí Kontakt

69 (Sixty Nine)

Už jste se někdy nudili? Už jste někdy byli, i dlouhodobě, v nějaké situaci, kterou jste prostě chtěli změnit? Vyskytli jste se na nějakém místě, jakémsi mrtvém bodě, a chtěli jste za každou cenu pryč? Některým stačí, když si ve chvílích nudy přečtou knížku, podívají se na film nebo se půjdou s kamarády prostě opít a pobavit se. Jsou tu ale i lidé, kteří chtějí prostě jednat. Dělat si, co budou chtít, užívat si ne klidně a poslušně, ale naplno a vášnivě. Nezáleží na tom, jestli to někomu ublíží, nezáleží na tom, jestli někoho rozčílí, poštvou proti sobě nebo jestli prostě budou dělat něco špatně. Hlavně, že nebudou sedět na řiti, poflakovat se a chovat se jako mazánci. Budou žít. Možná těžce a krátce, ale naplno a tak, aby si je lidé zapamatovali.

Film s názvem 69 vás přivítá poněkud netradičně, totiž historkou, která s ním vlastně nemá vůbec nic společného, ale zároveň také všechno. V té krátké historce je totiž naprosto dokonale obsažen celý charakter hlavního hrdiny. Jak bychom ho asi mohli charakterizovat? Svobodný?
Spousta lidí se asi bude ptát, o čem film je. Také je bude zajímat jeho název. Když se řekne 69, tedy šedesát devět, jakési středově souměrné číslo, o jednu menší než sedmdesát, většině lidí se vybaví právě jedna jediná věc. Není to ani dělitelnost trojkou ani nedělitelnost dvojkou. A věřte nebo ne, právě tahle jedna jediná věc je to, co v tomhle filmu zaručeně není.
Víte, proč Beatles nosili vlasy podle kastrolu, úzké kalhoty a hráli rock'n'roll? To proto, že to v té době generaci jejich rodičů pohoršovalo. To proto, že se nudili. To proto, že co je rebelské a nové je vždycky cool. Beatles nechtěli dřepět a přihlížet, užívat si v davu. Beatles si chtěli užívat před davem, chtěli být vidět a chtěli být také slyšet. Chtěli změnit, co se jim nelíbilo, a vytvořit, co se jim líbit bude. Oni žili svojí dobou. A svoji dobu zakončili po roce 1969. 69 tady totiž skutečně znamená číslo. To, že my známe Brouky a Stony, posloucháme Boba Dylana a uctíváme Elvise Presleyho, to bylo i pro japonskou scénu teenagerů jako blesk z čistého nebe. Oni nikdy nezůstávají pozadu a nezůstali ani tentokrát. Pokud se na západě děje revoluce, proč by si nějakou neudělali taky?
Tady se do čela postaví Yazaki Kenichi (a.k.a. Ken), chlapec, který je opravdu znuděný. Narodit se jako příliš inteligentní a hyperaktivní dítě totiž taky není vždycky výhodou, on má ještě ke všemu tu smůlu, že například učitelé ho opravdu milují. Ken má spoustu ideálů, všechny jsou plné nepravostí a života, ale naštěstí žádný z nich nesahá příliš vysoko. Tomuhle chlapci vlastně ke štěstí stačí jen velmi málo - uspořádat školní festival, dostat k sobě dívku, co si vyhlédl, a trochu se pobavit. A když už jsme u té zábavy, určitě by to nebylo to pravé ořechové, kdyby nemohl zabarikádovat školu, že? Pozve si k tomu dva přátele, Adamu (ve skutečnosti je to Yamada, ale tak mu nikdo neříká, jméno Adama ale vzniklo z toho) a Iwase, oba umírněné a zprvu (a také ke konci) trochu zdráhavé. Ale všichni víme, že bez pořádné rebelie by to nebyla ta správná zábava...

69

69 je film velmi zvláštní. Jednak tím, že nemá děj, pak tím, že je vcelku nový, ale nikdy byste to do něj neřekli, tím, jakou má úžasnou hudbu a jak dokonale se k němu hodí a v neposlední řadě tím, že není až tak profláklý, takže jsem až na tu Taylořinu (a její vzhledem k mému sklonu k napodobování používám velmi nerada) neměla žádnou inspiraci na recenzi, žádné informace navíc a žádné perličky, které bych k tomu mohla sehnat. Je to škoda, protože film za to opravdu stojí.
Řekla bych, že mezi případným publikem vyvolá tohle dílko spoustu sporů, není totiž tak úplně líbivé. Řekněme to tak, že já jsem se nad ním musela nejprve pořádně zamyslet a chvilku uvažovat, než jsem došla k závěru, že se mi film víceméně líbil. Nemá děj, nemá pořádnou zápletku a nemá vlastně nic, co by se pořádně dalo popsat slovy. Má jen svoji atmosféru, svoji dobu a své tváře. Tváře, které po jeho shlédnutí zaručeně nezapomenete, vryjí se vám do paměti jako málokteré jiné. Jsou osobité, zajímavé, unikátní a v neposlední řadě také výborně zahrané. I když se mi zas až tak nelíbil jako člověk, Tsumabuki Satoshi se v roli Kena opravdu předvedl. Opravdu žil naplno, a to v tomto případě opravdu není jednoduché. Vlastně byla skvěle zahraná celá průvodní trojka, blýskli se tu Tsumabuki Satoshi, Ando Masanobu (Adama) a Kanai Yuta (Iwase). Hezky byl ztvárněný i poněkud socialistický profesorský sbor a velmi ortodoxní Kenův otec.
To, co zavnímá divák asi ze všeho nejdříve, je hudba. Samozřejmě, k šedesátým létům prostě hudba patří, ať už je to rock'n'roll, jazz, folk nebo beat. V té době začala jakási hudební revoluce, zrod stylů, jak je známe dnes. A tenhle film na to plnou měrou upozorňuje, protože ta hudba, to byl jejich život. Život lidí, které známe z fotografií nebo jsou našimi prarodiči. Zábava v té době, to bylo poflakování po klubech, tančení na parketech a ječení jmen svých oblíbených zpěváků v ulicích. Svoboda.
V minulé recenzi na film, to bylo Gohatto, jsem přirovnávala k dílům českého režiséra světové úrovně, Miloše Formana. I tentokrát mě napadlo přirovnání. Mám-li přirovnat k něčemu 69, vyberu si film Pelíšky. Vždyť o čem jiném byly Pelíšky než o životě v době, na kterou by se jinak už dávno zapomnělo? Ta ironie, ta úsměvnost, atmosféra i vtip, to všechno bych dokázala přirovnat. Člověk má občas pocit, že by se taky někdy mohl pohádat s rodiči o tom, jestli dělají knedlíky nebo noky nebo třeba uspořádat nějakou menší stávku, jen aby konečně poznal, co je vlastně život. 69 je sice trochu brutálnější, ale pořád je to jakýsi obraz doby, ke kterému by člověk měl přihlížet. Vzpomínka, památka, dědictví, říkejte si tomu jak chcete. Pokud byste někdy projevili přání vrátit se trochu zpátky v čase, pusťte si to.

Ještě stále si nejsem jistá, jak mám tenhle film hodnotit. Líbil se mi nebo ne? U Pelíšků jsem měla zrovna takové dilema. Nevěděla jsem, co si mám myslet. Řekněme, že uznávám, že má obrovskou hodnotu. Ne jako film, ale jako upomínka, jako něco, co zůstane, co archivuje kousek z doby, kterou už lidé podruhé nebudou moci poznat. Možná někoho jednou inspiruje. Já bych ho neodsuzovala. Nakonec se asi rozhodnu, že se mi líbil, už jen proto, že právě k období, kterého se týká, mám velmi silný vztah.


CZIN.eu Valid HTML 4.01 Transitional Dostupnost podle Monitoring-serverů.cz
Linux RULEZ



Chill by Dee
Chill.sekai.cz je pouze moje osobní stránka, nevytvořila jsem žádný z uvedených anime/manga titulů či charakterů, ani nejsem v kontaktu s jejich autory či vydavateli.
Při problémech s obsahem stránky mě, prosím, kontaktujte pomocí e-mailu nebo návštěvní knihy.

Kopírovat jakýkoliv obsah stránek, u kterých nemám uvedený zdroj, je přísně zakázáno.
(c) 2007 by chill.sekai.cz, všechna práva vyhrazena.


Návštěvnost: Online: NetAgent | Celkem: | Toplist

Majitelka&Admin: chill
Poděkování: bigdragon, PeCan, Suneé&JediSoft, Ramoth
Stránka běží od: 21.září 2007
Původní stránka: Chillipepper.babs