My Asian Dream - chill.czss.net

[+] Úvod O stránce Kniha hostí Kontakt

Silence


Ticho může znamenat neuvěřitelnou spoustu věcí od pohody a odpočinku přes váhání či vyhýbání se odpovědi až po projev hrůzy. Někteří lidé jsou tiší od přírody a rádi takoví i zůstanou. Někteří lidé ticho nesnáší a někteří si nemohou vybrat. Normální člověk si asi těžko dokáže představit, že už v životě nebude schopen vydat ani hlásku. Veškerá komunikace nažio tady končí - pokud si ovšem nedokážete najít nějaký jiný způsob, jak se projevit. Co lidé, kteří neznají znakovou řeč? Jak vám porozumí? A co ti, kteří se s vámi potřebují spojit přes telefon? Ač vám to tak nemusí připadat, život v tichosti je těžký. Nemůžete protestovat, když vás někdo ponižuje, nemůžete křičet, když vám někdo ubližuje. Ale musíte jít dál a neohlížet se za sebe...

Víte, jak vypadá vážný šok? Nekřičíte, nepláčete. Právě naopak, ztichnete, může se stát, že navždy. Zhao ShenShen má přesně takovou zkušenost. Jako malou ji její kamarád, Zuo Jun, vzal na malou vyjížďku, ale autobus měl vážnou nehodu. ShenShen chtěla jen vykřičet svůj strach a bolest, ale nedokázala to. Nemohla vydat žádný zvuk. Už nikdy od tohoto incidentu nedokázala vyslovit ani ň. Svůj osud ale nesla statečně - dokázala se naučit žít v tichosti. Dopomohl jí k tomu chlapec, se kterým se seznámila v nemocnici - Qi WeiYi, syn bohatého podnikatele. Říkal si mimozemšťan nebo the plastered leg (obvázaná noha); podle něj byli mimozemšťané všichni, kdo byli nějakým způsobem handicapovaní. Ukázal ShenShen znamení, které značilo místo, kam se dostanou všichni po smrti - Lucky Star, a pustil jí svoji oblíbenou písničku. Ve společných chvílích viděli ti dva naději a radost, bylo to všechno, co jim zbývalo.
Zatím poměrně jednoduchý příběh, že? Problém je, že tenhle malý kousíček příběhu trval převyprávět více než půlku prvního dílu, tedy skoro tři čtvrtě hodiny. Byl zdlouhavý a už tady jsem si říkala, jestli to nevypnout. Což o to, příběh působil mile. Písnička byla taky milá, opravdu se mi líbila a příjemně se poslouchala. Jenže se to všechno tááák vleklo...

Pak přišel zvrat. Qi WeiYi se musel odstěhovat. Nechal ShenShen svoje telefonní číslo a slib, že se jednoho roku o vánocích zase setkají, a odjel. Na dlouho se neviděli. O deset let později se ShenShen se svojí adoptivní rodinou, zahrnující Zuo Juna a jeho otce, odstěhuje do města, kde Zuo Junův otec pracuje v jistém velkém podniku - jeho nový ředitel ho ale velmi brzy z práce vyhodí s tím, že „si ponechává jen ty užitečné a nejvýkonnější síly“. Ano, shodou okolností je tento krutý ředitel o deset let starší Qi WeiYi - hraný mužem jménem Vic Zhou, hercem, který se umí tvářit roztomile, když ale dojde na jakýkoliv jiný výraz, nasadí tupý výraz dementního chlapečka, který neví, co se po něm chce. Park Eun Hye, která zahrála roli ShenShen naprosto bezchybně, si takový protipól rozhodně nezasloužila, ale co naděláme.
ShenShen se s Qi WeiYim setká, jenže ho samozřejmě nepozná, a on ji také ne. Samozřejmě dostanou milion příležitostí k tomu, aby zjistili, kdo ten druhý vlastně je, ale chytnou asi až za stou. I tak se do sebe ale zakoukají - tady přichází problém. Zuo Jun je totiž už odmalička po uši zamilovaný do ShenShen a snaží se jí to všemožně dát najevo. Jakmile zjistí, že jeho ShenShen kouká po někom jiném, začnou ho chytat hysterické záchvaty a on udělá všechno proto, aby jim zabránil v jakémkoliv kontaktu - i za cenu toho, že ze sebe udělá největšího parchanta a bude hrát nefér a proti veškerým morálním zásadám. Pravděpodobně je vám už jasné, který charakter jsem v tomhle seriálu nenáviděla ze všech nejvíc. Uřvaný Zuo Jun v podání Andyho Huie mi tak od třetí epizody pil krev v jakékoliv scéně, kde se objevil. Nemohla jsem ho vystát a pokaždé, když se mu něco stalo, nemohla jsem než zadeklamovat „Jo, patří ti to!“. Tady ovšem rozhodně není chyba v herci. Andy Hui zahrál svoji roli perfektně a rozhodně se na ní vyřádil. Dalo by se spíše říct, že charakter Zuo Juna byl přímo stvořený k tomu, aby ho člověk nenáviděl. Chudák charakter, mohl by si někdo říct.
Kdyby tohle byla jediná komplikace, jak by to bylo krásné. Jenže WeiYi má snoubenku a velmi přísného otce, který více než na jeho blahobyt hledí na prestiž svého podniku a syna, kterého v něm zaměstnal. Vztah s chudou němou dívkou nepřichází v úvahu. A pak jsou tu samozřejmě ještě podivné bolesti břicha, malý roztomilý hošík a můj absolutní favorit jménem Yellow, lidé, kterým WeiYiho podnik bourá domovy, a nešťastná matka WeiYiho, které její formální sňatek zničil život a veškerou budoucnost...

Tenhle seriál je přímo nabitý příběhem. Děje se tam toho spousta a na diváka to hodně působí, jenže i přesto bych řekla, že dvacet hodinu a čtvrt dlouhých dílů je na něj prostě moc. Všechno se hrozně protahuje, jsou pasáže, kde postavy prostě stojí a zdlouhavě přemýšlí, vyskytují se tam častá opakování děje a zkrátka už člověku pak ani nepřijde, že se děj jakkoliv hýbe. Na mě to působilo velmi depresivně, nehledě na to, že theme song, písnička, kterou si pouštěli ShenShen a WeiYi, tam hrála každou chvíli a když jsem ji v jednom díle slyšela asi po páté, začalo mi hrabat. Dokázala mě za chvíli vytočit úplně stejně jako výstup Zuo Juna.
Přiznám se, že Silence je jedna z toho mála věcí, které jsem nedokázala dokoukat. Někde u dvanáctého nebo třináctého dílu, kdy se začal pořádně projevovat Yellow (by Kingone) a jeho povedená sestra, jsem se konečně začala pořádně bavit a smát, ale od patnáctého k sedmnáctému dílu to sklouzlo zase do toho pomalého depresivního tempa, které tak nesnáším, a nakonec jsem to úplně vzdala. Já věci vzdávám velmi nerada, ale na tohle jsem nervy neměla.
Nemyslím si ani, že jsem o něco přišla - vím, jak to dopadlo. Nikdo mi to neřekl a nikde jsem si to nepřečetla, ale z náznaků a celkového průběhu děje se to dá až neuvěřitelně snadno odvodit do poslední maličkosti. Nepotřebuji už konec vidět, abych se dozvěděla, co tam bude.
Pokud se chcete na Silence podívat, já vám v tom bránit nebudu - příběh a nápady jsou pěkné, charaktery osobité a až na výjimky velmi dobře zahrané, ale spád to podle mě nemá a těch dlouhých dvacet dílů (spočítejte si to, je to jako kdybyste měli sedmdesát dílů anime) je podle mě značná ztráta času. Nelituji toho, že jsem se na Silence podívala, protože nelituji žádné podívané, díky které mohu napsat recenzi. Žádný jiný důvod ale asi nemám. Dávám 60% za nápad a za Yellowa.


CZIN.eu Valid HTML 4.01 Transitional Dostupnost podle Monitoring-serverů.cz
Linux RULEZ



Chill by Dee
Chill.sekai.cz je pouze moje osobní stránka, nevytvořila jsem žádný z uvedených anime/manga titulů či charakterů, ani nejsem v kontaktu s jejich autory či vydavateli.
Při problémech s obsahem stránky mě, prosím, kontaktujte pomocí e-mailu nebo návštěvní knihy.

Kopírovat jakýkoliv obsah stránek, u kterých nemám uvedený zdroj, je přísně zakázáno.
(c) 2007 by chill.sekai.cz, všechna práva vyhrazena.


Návštěvnost: Online: NetAgent | Celkem: | Toplist

Majitelka&Admin: chill
Poděkování: bigdragon, PeCan, Suneé&JediSoft, Ramoth
Stránka běží od: 21.září 2007
Původní stránka: Chillipepper.babs