Vezměme si Avatara kousek po kousku. Tedy. Co to vůbec hodnotím? Avatar je… řekněme dokonale vyleštěný trochu akční romanťák na téma „Jdeme si hledat místo, protože Země je zničená, ale protože jsme lidi (=svině zasraný neekologický), tak si ho radši hned taky zničíme, pokud se tedy nenajde ten vyvolený, který se samozřejmě zamiluje do nejbližší domorodkyně, jež je shodou okolností dcerou náčelníka kmene… bla bla bla bla.“ Stačilo? Musím říkat více? Snad mi rozumíte.

Hodnocení bych započala grafikou. Proč právě tou? Je nudná. Nemohu jí vytknout skoro nic, pro lidi, kteří jsou posedlí vizuální stránkou věci a hledají potěšení pro svoje oči, je Avatar rájem. Ty barvičky, ten prostor, ty překrásné efekty, moře svítících potvůrek, nádherné výhledy, obrovité stromy, o jakých by se člověku mohlo leda zdát, dokonce pohoří sestávající z létajících hor! Jenže a-ou, tady přichází první zádrhel. Nebo možná dva, třeba jich někdo najde i víc.

Vidíte ten vodopád? Tu masu vody, která se valí z jedné z oněch hor a z ní pak padá až dolů, na pevninu? Kdybych měla možnost promluvit s panem Cameronem, jedna z prvních otázek, které bych mu položila, by zněla „A kde se tam bere ta voda?“ Ve fyzice jsem se učila, že nic jen tak nevzniká a taky to samo nezaniká. Učili nás to špatně? Navíc – i v pohádkách mají divy a zázraky své příčiny – třeba magii. Tady ne. Avatar selhal i mezi pohádkami.
Gulliverova LaputaDalší fyzikální záhadou je, že hory se udrží ve vzduchu, zatímco všechno ostatní, ač to má třeba menší hustotu než taková hora, je na zemi. Velmi zvláštní. A opět žádná příčina. Že by hory byly uvnitř duté a napuštěné nějakým plynem, který by je tam udržoval? Nah, to už zavání sci-fi a do toho má Avatar zřejmě dosti daleko.
A hned další smutná zpráva – létající hory nejsou ani originální. Fanoušci anime jistě poznají v jejich tvaru zemi Laputu z Miyazakiho filmu „Laputa: Castle in the Sky“, a pro ty vzdělanější nebude tajemstvím ani to, že už Miyazaki si bral někde inspiraci – a to v Gulliverových cestách. Pamatuji si, jak jsem je jako malá sledovala v televizi a fascinoval mne létající ostrov, který jsem tam viděla.

KodamyDostali jsme se k Miyazakiho tvorbě a já tu mám další zdroje inspirace (čti „vykradená veledíla“) pro Avatara. Princezna Mononoke – asi nejznámější Miyazakiho film, jen neříkejte, že jste o ní ještě neslyšeli. Vzpomínáte si na les? Na Ducha lesa a Nočního chodce? Na samotný život lesa, na kodamy (ne, nečtěte, co tam být nemá; jsou to takoví ti malí bílí světélkující klokotající pidižvíci), na to, jak všechno rozkvétalo, když procházel Duch lesa… barvičky, světýlka, ta atmosféra… to je Avatar. Všechno jako když jsem se koukala na Mononoke, překypovalo to životem a energií… ale smutné na tom bylo, že při sledování Avatara jsem si neustále plně uvědomovala „tak tohle už jsem někde viděla“. A zrovna tak Eiwa, jakási životní síla, která proniká vším, připomíná Ducha lesa („on dává život a on má právo si jej zase vzít“).

Na své si přišel dokonce i Totoro nebo třeba, pokud chcete jiný příklad, Pán Prstenů, lid na planetě Pandoře, kam přiletí naši Pozemšťané (a teď mi někdo řekněte, jaké P tam má být), samozřejmě nemůže bydlet nikde jinde než v obrovském stromě.

PocahontasS dalším „inspirativním“ Miyazakiho filmem bych mohla přejít k příběhu. Závěrečné bojové i „umírající“ scény, to je celá Naušika. Dokonale zkopírovaná, snad jen s tím rozdílem, že Avatar ji obohatil množstvím dokonalých cliché a památných hlášek, za které by se ve svých povídkách styděla i kdejaká řadová bloggerka píšící až nehorázně nepovedený slash. Aneb, jak by zajisté řekla moje mamka, „ó, můj bože“.
Posuneme-li se trošku jinam, dá se říci, že celý příběh je jakousi kopií Pocahontas nebo třeba Tance s vlky (který jsem ovšem musela trošku nastudovat, než jsem jej zde zmínila, už je to dávno, co jsem ho viděla a ta myšlenka je z hlav jiných diváků). Zkrátka – běloch mezi indiány a jak to končí? Masakrem, samozřejmě.
JaguárPřipomenu ještě jeden možná méně známý film, francouzský. Jmenuje se Jaguár a hrál v něm Jean Reno. Hlavního hrdinu si zde vyvolil náčelník jednoho jihoamerického indiánského kmene, aby našel jeho duši. Hrdina se tedy (po mnohém odmítání, útěcích atp.) vydává do pralesa hledat duši indiána, který se někdy zjevuje v podobě jaguára. Příběh je možná trošku jiný, ale když jsem si vzpomněla na myšlenku „šel jsem hledat duši náčelníka a našel jsem tu svoji“, uvědomila jsem si, že i z tohohle filmu vidím občas něco v Avatarovi. Vlastně dost často.

Copak tu máme dále… á, duchovní propojení člověka a zvířete. Ano, použití copánků coby zprostředkovatele, jakéhosi „kabelu, kterým se přenáší data“, bych mohla považovat za originální, uznám, že jsem nikde nic podobného neviděla a můžete mě opravit, jestli vy ano. Ale duchovní spojení člověka a letce… nepřipomíná vám to něco? Eragona, třeba? A ten to má odkud? Ah, Drakeni z Pernu, Anne McCaffrey! Mimochodem, Pern je planeta, na které žijí lidé ovládající draky… atd. Další duchovní spojení podobného ražení můžeme koneckonců opět hledat třeba v anime – vezměme si třeba Loveless a tamější způsob boje.

MatrixPřipojení člověka na avatara… jasný Matrix. Velmi podobné, přijde mi. Vám se nezdá? Pro ty, co náhodou ještě Avatara neviděli, v tomto filmu mohou lidé ovládat umělé bytosti, avatary, napojují se na ně pomocí jakéhosi zařízení, jehož jméno si nepamatuji. Jakmile se na něj napojí, vnímají věci jeho tělem. Mimochodem, tak mě napadá… když člověk žije dvakrát, ve dne je v těle avatara a vyživuje ho, v noci je ve svém těle a musí živit sám sebe… kdy si vlastně skutečně odpočine? Zdá se, že zde existují nevyčerpatelní hrdinové a to dokonce ze samotné lidské rasy – takové, jak ji údajně známe. Opravdu jen údajně.

Bohužel už začínám být líná přemýšlet o dalších podobnostech, jasně, že tam vidím i Star Wars (vlastně mi to nápadně připomíná třetí díl staré série) a mnoho jiných filmů i knížek, ale měla bych taky nechat prostor vám, abyste si našli nějaký ten zkopírovaný titul. Smutné na tom je, že ani herecké výkony za moc nestály, dialogy, jak už jsem řekla, byly ubohé a plné cliché, příběh nedokázal absolutně ničím překvapit či zaujmout, člověk si neustále uvědomoval, že tohle a tamhleto už viděl, drobné technické detaily taky nic moc, když v jednom záběru postava něco drží v ruce a v dalším to má ve druhé… a korunu tomu všemu nasadil český překlad.
V souvislosti s ním tu mám jednu větší opravu, nemohu si pomoci, ale v dabingu jsem určitě slyšela něco jako „byl to nějakej bykoš“, byla jsem upozorněna, že se nejedná o bykoš ale bigoše, to slovo sice neznám, ale v tom případě se omlouvám překladateli za falešné obvinění a zároveň bych ráda pobídla dabéra, ať si příště dává pozor na výslovnost. :) Nicméně je pravda, že překlad pro mě na mnoha místech příjemný vůbec nebyl, prostě… nespisovně jo, slangově jo, ale všechno má své meze.
Pro vaši informaci, Bykoš je vesnice. Mají tam super hasičskou nádrž, kde se dá v létě koupat – nebo alespoň měli před nějakými zhruba dvanácti lety, kdy jsme tam byli (mé vzpomínky na to období už jsou jen velmi mlhavé). Najdete ji v Českém krasu, kousek od Koněprus (snad všichni víte, kde jsou Koněprusy, jinak si mě nepřejte!). Slangově je to univerzální výraz pro téměř cokoliv od prdele přes kurvu po „týpka“ nebo „borce“ (tu poznámku považujte jen za malý offtopic na zpestření).

A zpět k Avatarovi. Proč já ho tady vlastně tak strašně drbu? Důvod je jednoduchý. Přijde mi naprosto směšné, že někdo mohl utratit tak šílené peníze za takovou příšernost. Opravdu trapné a směšné. Kolik lidí dneska potřebuje peníze, na co všechno by ty peníze mohly jít… a někdo za to udělá monster film bez špetky originality. Urážka slušně a poctivě vydělávájících lidí, kteří se snaží, aby ta práce k něčemu byla.
No, někdo to může brát tak, že se nemusí koukat na ty vykradené věci, stačí Avatar. A možná je docela umění nacpat toho tolik do jednoho jediného filmu. Kdo ví. Můj názor máte, zbytek nechám na vás. ;)
A ještě jedna věc. Za to, že název Avatar by měl patřit k filmu The Last Airbender, přičemž ona animovaná série, podle které se má točit, tu byla mnohem dřív než *tohle*, a teď mu patřit nemůže, nemám Camerona ani málo ráda. Avatar: The Last Airbender je moje srdcovka.