Dámy a pánové, musím se vám omluvit, ale teď už se fakt musím někde vyřvat. Co je příčinou mého vzteku? Facebook. Pokud jej máte rádi, doporučuji vám si tento příspěvek nečíst. Je absolutně subjektivní a mohl by vás pořádně pobouřit.

Aneb všude bílo, asi se mi to nezdá, po více jak deseti letech konečně prožiji bílé Vánoce! Yay! Před Vánoci jsem prochladla a vézt domů mě musel táta, protože jsem nebyla pomalu schopná se postavit na vlastní nohy. Stresu z natřískaného zkouškového, kdy na mě jakožto na jedinou studentku kombinace japonština-italština nikdo nebere ohled, mám nad hlavu, dárky jsem vůbec nestihla pořídit, ale lidi kolem mě jsou tak úžasní, že se to přece vyplatí. Moc dík Elien za skvělý předvánoční akční sekai sraz, k němuž jsem opět nestihla napsat report (to vám dlužím ještě Fénixcon a premiéru představení Bó šibari Malého divadla kyogenu). Moc dík celé své rodině, že se o mě tak pěkně stará, moc dík Cirdanovi za opětovné dodávání sebedůvěry a moc moc dík hintzuovi, že to se mnou celý ten rok zvládl vydržet (a snad bude zvládat i nadále). :-* A samozřejmě děkuji i všem ostatním, kteří mi neustále dokazují, že jsou se mnou rádi a nelitují toho. :)

Když jsem byla malá, měla jsem v oblibě loli sukýnky a roztomilé blůzky. Měla jsem jich pomálu, a tak jsem je také zřídkakdy nosila. To, že v té době nebyly trendy, je ale fakt, který ze mě na dlouhou dobu udělal freaka, který se neumí oblékat. Dnes mám již nějaký ten pátek nejvíce v oblibě co možná nejpytlovatější teplákové soupravy. Trendy to sice není, ale aspoň je v tom dobře a teplo. Se svým vkusem a množstvím peněz se mi ovšem do trendu snad nikdy trefit nepodařilo.

Dneska jsem jela se žlutým autobusem Student Agency pravidelnou linkou Praha-Brno-Ostrava v 16:30 zpět na místo svého učiliště. Když ke mně přišel steward s novinami (mimochodem byl milý, zodpovědný a působil inteligentním dojmem. To se mi stalo asi poprvé), vzala jsem si jeden výtisk nejmenovaného již téměř bulvárního plátku a začetla jsem se. A onen výtisk mě inspiroval k napsání tohoto článku.

Pookřej. :)

Určitě jste si ten poslední zhruba půlrok říkali, co se to s tou paprikou k čertu děje. Proč jí ty stránky neběží? Kde je? Někteří z vás si všimli, že stále píšu komentáře na své oblíbené blogy, stále je pročítám, dělám přátelům layouty a zkrátka žiju. Vlastním životem. Ne, neumřela jsem. Ale i tak se dá říct, že jsem se znovu narodila. Nebo aspoň tyhle stránky.

Dcera boha lékařství, Diancechta (též Dianceth, Dian Céth, Dian Céht, Dian Cecht), z národa Tuatha De Danann. Vyniká v lékařství a bylinkářství a je strážkyní bájné studny léčení (viz Aine, v článku o této bohyni se zmiňuji o Tobar-Na-Aine, studni léčení). Některé legendy praví, že voda ze studny mohla vzkřísit mrtvé. Říká se také, že společně se svým otcem Diancechtem a bratry Miachem a Octriuilem (uváděn jen v některých zdrojích, jiné tvrdí, že Diancecht měl jen jediného syna, Miacha) vhazovali do studně raněné nebo i mrtvé a zpívali nad nimi zaklínadla, která je měla uzdravit.

Aine je velmi záhadnou keltskou bohyní. Někteří ji označují za bohyni oblohy, někteří za bohyni úrody, někteří pouze za bohyni slunce nebo měsíce a občas se můžete setkat i s Aine, bohyní lásky nebo bohyní ohně. Její jméno znamená potěšení, rozkoš, energie nebo melodie. Už jen to nám dává možnost zařadit ji nesčetně možnými způsoby. Některé zdroje dokonce tvrdí, že byly dvě bohyně Aine. Jiné zase, že Aine měla v každém keltském kmeni jinou úlohu. Faktem zůstává, že Aine byla uctívána především v Irsku, částečně působil její vliv i ve Skotsku.