Cokoliv, co někdo dal na papír či vyťukal na klávesnici
Do Vorařova dorazili za tmy. Lavinu nepotkali, ale několikrát se Raethai musela potýkat s útočícími vlky. Už nějakou dobu přemýšlela, proč jsou zvířata ve Skyrimu tak agresivní. Zejména vlci se chovali prazvláštně. Náhodně napadali lidi na cestách a zacházeli daleko za hranice svých teritorií. Dokonce ani když Argoniánka útočila ohněm, neuhýbali a vrhali se po ní dál, jako by byli na hranici zoufalství a šílenství.
Netrvalo dlouho a Raethai si připadala, jako by se v Jorrvaskru narodila. Družiníci na ní nešetřili drsným humorem a často si ji dobírali, ať už kvůli její přímé povaze, jejímu původu nebo beznadějné slabosti vůči medovině, avšak nikdy ne ve zlém. Jediní dva, se kterými měla Argoniánka problémy, byli odtažitý Vilkas a přísná Njada, která odmítala respektovat kohokoliv, kdo se k Družiníkům připojil až po ní. Raethai se několikrát pokusila s Nordkou navázat přátelský rozhovor. Vždy neúspěšně.
Zato Kodlaka, zvěstovatele Družiníků, a Eorlunda, místního kováře, který dodával celému Jorrvaskru zbraně, Raethai z hloubi duše respektovala. Byli pro ni nedosažitelnými cíli, lidmi, které obdivovala. Eorlund, oddaný mistr svého řemesla, jenž někdy působil, jako by jeho pravá manželka byla Nebeská kovárna a ne Fralia, která na tržišti prodávala šperky jeho vlastní výroby, a Kodlak, letitý vůdce Družiníků, jenž působil, jako by na jeho ramenou spočívalo víc než jen tíha zodpovědnosti za Jorrvaskr a jeho osazenstvo. Oni byli všechno, co ona ne. Čestní a oddaní, moudří a zkušení. Raethai stačila jediná myšlenka na svou vlastní minulost a věděla, že nikdy nebude jako oni.
Dny před Raethai utíkaly jako voda. Bílý Průsmyk byl město plné života a navzdory válce, která zuřila venku za jeho zdmi, byli místní lidé sdílní a překvapivě důvěřiví. Anebo prostě usoudili, že nemají co ztratit, což byla možná v období války pravda. I přesto se zde našlo několik pletichářů a v hostincích a putykách nikdy nebyla nouze o drby.
„Takže?“ ptal se jí muž. Raethai mu zdánlivě bezostyšně pohlédla do očí. V mdlém světle několika svící nebyla schopná určit jejich barvu. Viděla jen, že ji pronikavě sledují, plné očekávání a podráždění. Jeho výraz byl téměř uhnaný, jako by ho neustále něco pronásledovalo. Nebo se možná celý svůj život hnal za kořistí. V každém případě to byl pohled plný jakési zvířecí divokosti, kterou nedokázala pojmenovat.
Co mu tak říct? Pravdu? Nebo lhát? Ze včerejší noci si příliš nepamatovala, ale vzpomínka na prostovlasého muže s lahví piva v ruce jí napověděla, že tam venku se toulá ještě někdo, kdo by mohl vypovídat.
Cesta do Vorařova ubíhala svižně, a než se Raethai nadála, otevřelo se před ní rozlehlé údolí, jehož středem protékala divoká říčka. V dálce mezi větvemi borovic zahlédla mechem pokrytou kamennou strukturu ochranného valu a střapaté doškové střechy. Pohled na civilizaci naplnil její oči nadějí. Odhodlaně vykročila dál.
Když jí cestu zastoupili dva vlci, jen si zhluboka povzdechla a vystřelila jim vstříc plamen ohně. Jejich kvílení ji drásalo do uší, ale brzy utichlo a vzduchem se rozléhalo už jen šumění vody. Raethai se sebezapřením odvalila vlčí těla z cesty a zamířila rovnou k řece, aby ze sebe smyla pot a špínu.
Poslední dobou jsem se dost sblížila s českou Skyrim komunitou, kde se rozjel takový trend sdílet příběhy svých postav ve Skyrimu, a tak jsem se k němu připojila i já. A protože jsem si říkala, že se možná najde i někdo další, kdo by si ten můj malý brak chtěl přečíst, dávám ho k disposici. Jen prosím, nečekejte od toho žádné veledílo. Píšu to mezi prací na koleni, je to sesmolené narychlo a moc to po sobě nečtu. Konstruktivní kritiku samozřejmě ráda přijmu, ale hlavně nemějte žádná očekávání. :D
Pozn.: Questy a dialogy jsou upravené mým potřebám a občas se v mém dílku možná vyskytne i postava z jiného příběhu. :)
Poslední dobou mám celkem čtecí horečku. Je to i tím, že dojíždím do školy hodinu tam a hodinu zpět, takže mám na čtení spoustu času. Několikrát už jsem si říkala, že na něco napíšu recenzi, ale nikdy jsem se k tomu nedostala. Nikdykde však vyhrálo jackpot, a tak jsem se rozhodla, že na něj recenzi napíšu, protože mi za to jednoduše stojí. Tady je. :)
Byl jednou jeden pán jménem Richard Mayhew. číst dál »
Když jsem teď pomáhala s pár drobnostmi k překladu filmu Bungaku Šódžo (Knihomolka), který se bude promítat na Animefestu, narazila jsem na báseň od Kendžiho Mijazawy, která mě nehorázně zaujala. Ve filmu z ní bude jen kousek, tak jsem si říkala, že bych ji sem hodila přeloženou celou (možná i jako motivaci pro případné návštěvníky :)). Překlad sice nepasuje úplně přesně na slabiky, ale dala jsem si celkem záležet, tak snad se bude líbit.
(Původní text a jeho anglický překlad najdete zde.)
Většina z vás už asi ví, že manga Gravitation už u nás vyšla celá. Acidburn dokonce napsal na otaku.cz podrobnou recenzi (mangu bral po třetinách), kterou jsem zběžně prolítla a zjistila, že má z Gravitation asi stejně rozporuplné pocity jako já. I přesto jsem se rozhodla napsat pár vlastních slov pro ty, které by to třeba zajímalo nebo na otaku.cz prostě nechodí (ale to se styďte!). Nebude to povídání o překladu, ačkoliv je možné, že pár postřehů z něj se tam objeví.
Levné knihy skýtají mnohá překvapení. Na humoristické fantasy s názvem Zlý princ Charlie jsme narazily se Sid, když jsme jednu prodejnu s levnými knihami zrovna procházely. Jeden výtisk stál pouhých 39 Korun a už z obálky a z těch pár vět, které mi Sid nahlas přečetla, jsem dostala dojem, že by mohlo jít o celkem slušně napsanou knihu s celkem slušným humorem a inteligentním příběhem. A věřte nebo ne – nepřepočítala jsem se.