„Takže?“ ptal se jí muž. Raethai mu zdánlivě bezostyšně pohlédla do očí. V mdlém světle několika svící nebyla schopná určit jejich barvu. Viděla jen, že ji pronikavě sledují, plné očekávání a podráždění. Jeho výraz byl téměř uhnaný, jako by ho neustále něco pronásledovalo. Nebo se možná celý svůj život hnal za kořistí. V každém případě to byl pohled plný jakési zvířecí divokosti, kterou nedokázala pojmenovat.

Co mu tak říct? Pravdu? Nebo lhát? Ze včerejší noci si příliš nepamatovala, ale vzpomínka na prostovlasého muže s lahví piva v ruce jí napověděla, že tam venku se toulá ještě někdo, kdo by mohl vypovídat.

číst dál »

Cesta do Vorařova ubíhala svižně, a než se Raethai nadála, otevřelo se před ní rozlehlé údolí, jehož středem protékala divoká říčka. V dálce mezi větvemi borovic zahlédla mechem pokrytou kamennou strukturu ochranného valu a střapaté doškové střechy. Pohled na civilizaci naplnil její oči nadějí. Odhodlaně vykročila dál.

Když jí cestu zastoupili dva vlci, jen si zhluboka povzdechla a vystřelila jim vstříc plamen ohně. Jejich kvílení ji drásalo do uší, ale brzy utichlo a vzduchem se rozléhalo už jen šumění vody. Raethai se sebezapřením odvalila vlčí těla z cesty a zamířila rovnou k řece, aby ze sebe smyla pot a špínu.

číst dál »

Poslední dobou jsem se dost sblížila s českou Skyrim komunitou, kde se rozjel takový trend sdílet příběhy svých postav ve Skyrimu, a tak jsem se k němu připojila i já. A protože jsem si říkala, že se možná najde i někdo další, kdo by si ten můj malý brak chtěl přečíst, dávám ho k disposici. Jen prosím, nečekejte od toho žádné veledílo. Píšu to mezi prací na koleni, je to sesmolené narychlo a moc to po sobě nečtu. Konstruktivní kritiku samozřejmě ráda přijmu, ale hlavně nemějte žádná očekávání. :D

Pozn.: Questy a dialogy jsou upravené mým potřebám a občas se v mém dílku možná vyskytne i postava z jiného příběhu. :)

číst dál »