Spíš než recenze tohle bude stručný (!) nažhavený report z mého sledování s jedním jediným cílem - udělat jasnou čáru mezi anime a mangou. Ti, kdo sledují Kaichou wa Maid-sama a nečetli mangu, ti, kdo uvažují o tom, jestli se začít koukat na anime, ti, co přemýšlejí, jestli radši barevnou a pohyblivou variantu nebo nějaké to počtení, věnujte, prosím, pozornost následujícímu textu.

Kdyby vás to zajímalo, tak za to za všechno může Dee, u které jsem tenhle mimořádně lákavý řetězák objevila. A poněvadž jde o knihy a o psaní o sobě samé, tak jsem nemohla odolat. :) Tenhle řetězák se očividně nepřeposílá, takže kdo chce, ať si ho pak taky vyplní, a kdo ne, tak ať na to zvysoka... kašle. :)

Poměrně nedávno se na plátnech našich kin objevil film s názvem Princ z Persie - Písky času na motivy jedné z novějších verzí počítačové hry, dnes téměř patřící mezi základní vzdělání člověka, který se někdy setkal s počítačem. Film však není jediným produktem, který (snad) fanoušci a příznivci hry vytvořili. Na Crweconu se mi dostal do ruky (a následně jsem si poctivě za peníze koupila) komiks, taktéž s názvem Princ z Persie (bez podtitulu) - v následujícím článku tedy čekejte několikanásobné hodnocení.

Kdo tu četl můj článek a AF? Asi už všichni víte, že se mi něco stalo. Moc jsem to po internetu probírat nechtěla, ale vzhledem k tomu, že to probírá snad každý přede mnou i za mými zády, asi se nemusím stydět oznámit, že jsem zase nezadaná. Ty zlé potvory nazývané hormony se mnou mlátí takovou silou, že se dost často vůbec neovládám, ale po důsledném promyšlení vám všem řeknu jedno: gratulace k rozchodu je odporná, nemorální a netaktní věc. Pokud si myslíte, že nám takhle bude lépe, budiž, je to vaše právo. Ale gratulovat k události, která mě dohání k několika dnům ustavičného pláče, to je věc, co mě značně znechutila. Ti, co by třeba měli takové sklony v budoucnu, nechť si to vezmou k srdci. Musela jsem si kvůli vám opatřit malého zachránce - a tím zachráncem není nikdo jiný než Artemis Fowl.

Ahojte všichni. Mám pro vás velký úkol - ve vašich rukou je nyní osud mé seminární práce z Četby japonské beletrie v překladech. Proč? Rozhodla jsem se, že při jejím psaní využiji i názorů ostatních čtenářů, proto bych vás chtěla poprosit, abyste mi vyplnili jistý dotazníček. Je to jen třináct otázek, z nichž pět nemusíte vůbec vyplňovat. Je anonymní a nezkoumá žádné znalosti, pouze názory. Prosím, pomozte mi, vyplňujte a šiřte dále (klidně třeba hoďte i na vlastní stránky, já budu jen ráda). Pokud se vám bude chtít, rozepište se, i to se mi hodí. Mnohokrát děkuji.

Zatímco někteří lidé spí, jiní mohou v noci dělat úplně jiné věci. Třeba takové, které jim navždy změní život. A možná, že navždy změní život i jejich okolí. Možná samotný fakt, že si někde náhodou jen tak sednete a v tu chvíli se tam objeví ještě někdo jiný, vám může změnit život. A taky nemusí.

To, že vás někde naštvou a vy odejdete či vás vyhodí, ještě nemusí být nutně špatné. Člověk si trochu zamrmlá a zanadává, pomyslí si o těch, kteří jím či jeho tvrzením pohrdli, jací jsou to hlupáci, a jde dál. V normálním případě, samozřejmě. Každý vidí na odchodu vždy nejdřív to špatné, ale když už se náhodou stane, že díky tomu třeba narazíte na začarovanou princeznu, do které se následně zamilujete, ještě takový odchod oceníte.

Příliš inteligentní děti to nikdy neměly jednoduché. A když takový příliš inteligentní chlapec z vysoko postavené rodiny, která ztratila velkou část své cti i bohatství, navíc přijde o otce (zločince, kdyby to někoho zajímalo), matka mu zešílí a jediný, na koho se může spolehnout, je jeho Butler, pravděpodobně to nemůže dopadnout zrovna dobře.

Velká A’Tuin je jediný tvor v celém širém vesmíru, který ví, kam jde. Bohužel, protože ošklivé zlověstné rudé hvězdy si takové věci rozhodně neuvědomují. Velká A’Tuin si asi naopak neuvědomuje, jak jsou takové zlověstné rudé hvězdy ošklivé. Jak jistě všichni víte, všeho moc škodí. Příliš velké množství magie na jednom místě také škodí. Příliš velké množství magie v jedné hvězdě je katastrofa, která by mohla zničit svět.