Princess Tutu

Princess Tutu

Vítejte do rána v podivně mlhavém světě, kde nic není takové, jak to na první pohled vypadá. Zde si totiž nikdo nemůže být jistý, jestli náhodou na ulici nepotká obřiho kocoura, který je vlastně učitelem baletu, krávu, jež by mohla být s trochou představivosti jeho žákyní, nebo třeba malé roztomilé děvčátko, co chodí jako kachna, mluví jako kachna, chová se jako kachna, dokonce se jmenuje Kachna… a ve skutečnosti je to kachna. Bohužel i taková kachna se čas od času může zamilovat.

Dávno předávno zemřel jeden muž. Jeho posláním bylo vyprávět příběhy, smrti se však vyhnout nedokázal. Jeho poslední příběh měl vyprávět o chrabrém princi, který přemohl lstivou vránu. Ale teď bude jejich bitva pokračovat až do skonání světa.

„Už toho mám dost!“ křičela vrána.

„Už víc nesnesu!“ připojil se k ní princ.

A tak vrána utekla z příběhu a onen princ ji následoval. Aby vráně zabránil v páchání dalšího zla, vzal si vlastní srdce a pomocí něj vránu zaklel. Pak se odněkud ozval hlas muže, který už měl být po smrti.

„To se mi líbí…“

Na jezírku plave malé ošklivé káčátko. Princ bez srdce si zde trénuje taneční kroky a káčátko ho se zájmem, tak, jako to obvykle dělává, pozoruje. Naneštěstí není naše káčátko žádná princezna, která by se princi mohla rovnat a stát o jeho přízeň. Alespoň prozatím. To všechno se ale může změnit, neboť jsme v příběhu, kde se občas dějí vskutku neuvěřitelné věci. Mrtví nemusí být tak docela mrtví, zvířata nemusí být tak docela zvířata, ale ani lidé nemusí být tak docela lidé.

Kromě příběhu malého káčátka a příběhu chrabrého prince tu však máme ještě jeden příběh. Vypráví o krásné princezně Tutu, jež se zamilovala do prince, ale jakmile svou lásku vyznala, proměnila se ve zlatou záři, která po čase vyhasla a zmizela. Naše nešťastná kačenka dostala možnost se v takovou princeznu proměnit. Jejím posláním bylo vrátit princi srdce, které ztratil. Úkol to ale zdaleka není tak jednoduchý, jak se zdá, princovo srdce je totiž roztříštěno na mnoho kousků, z nichž každý se nachází někde úplně jinde.

Jestli si teď ale myslíte, že si pustíte princeznu Tutu a budete sledovat, jak se krásná princezna zamiluje do krásného prince či jak se krásný princ zamiluje do krásné princezny, všude budou spanilí a urození lidé v načančaných šatech a velké honosné paláce… tak se tedy hluboce mýlíte. Vznosné ošacení a budovy, které do paláců nemají daleko, sice uvidíte, ale hlavní hrdinka má po většinu času do urozené princezny opravdu daleko. Příběh se totiž odehrává v prostředí velmi netradiční baletní školy. Jeho hrdinové baletem žijí – živí se ním, komunikují pomocí něj, řeší jím své problémy, zkrátka ve všem hledejte balet. Zdá se vám, že pan učitel se nápadně podobá kocourovi? Ale ne, nezdá. Je to kocour. A opravdu využívá každé příležitosti, aby mohl některé ze svých žákyň pohrozit sňatkem s ním. Můžete si být jistí, že při sledování Princess Tutu budete chvílemi dozajista pochybovat, jestli vidíte a slyšíte dobře. Celé prostředí, příběh, atmosféra, všechno je tak neuvěřitelné, že dokonce i když jsem dosledovala, měla jsem problémy s vnímáním reality.

Abychom ale začali od toho správného konce – neboli začátku. Do každého dílu vás uvítá kratší příběh, který vám doporučuji nepřeskakovat. Nic se sice nestane, ale s největší pravděpodobností vám pomůže pochopit průběh následujících dvaceti minut. Poté zazní tóny valčíkového openingu Morning Grace. Vzhledem k mému vztahu k valčíkům jsem si ho samozřejmě musela okamžitě sehnat. Musím vás upozornit, že pokud se vám nebude líbit alespoň instrumentální složka této skladby, pak budete mít pravděpodobně při sledování celého seriálu značnou nevýhodu, samotný hudební doprovod je laděn podobně, případně ještě lépe – zahrnuje jak známější tak i méně známé kousky z vážné hudby. Mluvíme-li o baletu, určitě se vám vybaví minimálně slavné Čajkovského Labutí jezero.
Narozdíl od hudebního doprovodu, který od první chvíle lahodil mým uším, jsem si však na grafiku zvykala jen velmi pomalu a těžko. Buďte připraveni na skutečně obrovské oči, široké hlavy a obličeje a k nim neúměrně vychrtlá tělíčka. Lidé, zvířata a jiné pohyblivé bytosti vykazují známky jakési podivné deformace. Jejich prostředí takto netrpí – kupodivu vypadá chvílemi až přehnaně realisticky. Jestli je takový kontrast v seriálu schválně nebo jestli je to jen nechopností kreslíře vytvořit nějaký ten věrohodný obličej, jsem nezjistila, ráda bych však věřila té první možnosti.

Nepředvídatelnost děje prostupuje celý seriál skrz naskrz. Jistě, některé věci se dají předvídat vždycky, v Princess Tutu si ale nikdy nemůžete být jisti, kdo se zrovna dá na jakou stranu, kdo se kdy v co promění, jak to všechno vlastně dopadne a jestli čekat happy end nebo spíše smutný konec. Mně přišel konec překvapivý. Na druhou stranu to byl jediný přijatelný konec, který příběh mohl mít.
Atmosféra příběhu je skutečně pohádková. Připomíná mi Dvořákovu Rusalku či již zmíněné Čajkovského Labutí jezero, jakousi vznešenou pohádku protkanou krásnou hudbou, jež vám pohne srdcem. Nemohu říci, že by Tutu postrádala prvky japonské mentality, ale její myšlenka i atmosféra Evropanovi zaručeně musí být blízká. A jako správná pohádka přináší i nějaké to ponaučení do života.
Co by vám však mohlo vadit – a mně to tedy občas drásalo nervy – je charakter hlavní hrdinky, alespoň zpočátku, kdy se chová jak neschopná malá pipinka, která se neumí postavit a říct, co si skutečně myslí a co cítí. Zrovna tak by vám mohly lézt na nervy její kamarádky nebo třeba náš pan učitel Kočičák. Ony komické charaktery jsou právě tím rušivým elementem, který kazí divákovi celkový dojem a narušuje tu tajemnou pohádkovou atmosféru. Neříkám, že pohádka nemůže být komická, ale jsou jisté meze, které by se neměly překračovat.

Pokud jde o doporučení, myslím, že Princezna Tutu je stvořená snad úplně pro každého. Ti, co mají rádi staré pohádky od bratří Grimmů, Erbena, Němcové či Andersena, si v tomto příběhu – nebo spíše v této řadě příběhů – určitě najdou něco, co se jim zalíbí. Pokud budete sledovat pozorně, zjistíte, že většinu příběhů předcházejících jednotlivým dílům už odněkud znáte. Tutu je navíc vcelku nenáročná na sledování, takže si ji s klidem můžete pustit po práci jako oddychovku.

(26 x 24 minut)

4 komentáře u „Princess Tutu“

  1. mno nevím, chvílema jsem koukala Any přes rameny, když se na tohle dívala, ale byla jsem z toho nadšená asi jako z Kaleido Star.. nejspíš nejsem na tanečně laděné anime.. zdání může klamat, pravda, a zrovna k Tutu se mi strašně líbí jedno AMV, ale v žebříčku Ke Shlédnutí u mě figurují tyhle typy anime někde na posledních místech..=| hlavně mě odpuzuje ta kresba, ale poněvadž jsem se pustila i do Black Jacka, možná to skousnu..XD

    OdpovědětOdpovědět
  2. Ahahaha… no kdyz ja mam Kaleido Star strasne rada. :) Jen teda nevim, Nightie to taky prislo podobne… a mne to podobne neprijde vubec, nejak tu podobnost proste ne a ne najit…

    OdpovědětOdpovědět
  3. Takhle pěknou a trefnou recenzi na Princess Tutu čtu poprvé, vážně je skvělá!! ♥ Můžu říct, že já řadím tohle anime ve svém žebříčku HODNĚ vysoko

    OdpovědětOdpovědět

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *