Prince of Persia

Prince of Persia

Poměrně nedávno se na plátnech našich kin objevil film s názvem Princ z Persie – Písky času na motivy jedné z novějších verzí počítačové hry, dnes téměř patřící mezi základní vzdělání člověka, který se někdy setkal s počítačem. Film však není jediným produktem, který (snad) fanoušci a příznivci hry vytvořili. Na Crweconu se mi dostal do ruky (a následně jsem si poctivě za peníze koupila) komiks, taktéž s názvem Princ z Persie (bez podtitulu) – v následujícím článku tedy čekejte několikanásobné hodnocení.

Na počátku byla hra. Taková jednoduchá hra… o vezírovi, který si neprávem nárokuje ruku princezny a je na hlavním hrdinovi hry – perském princi – aby ji zachránil. Má na to jednu hodinu, po kterou má princezna čas se rozhodnout, jestli se stane jeho ženou. Příběh jednoduchý, hra sama snad ještě jednodušší, ale přesto na svou dobu neuvěřitelně propracovaná. Dají se otevírat dveře a mříže, bořit podlaha, šplhat, skákat, plížit se, napadnout někoho ze zálohy. Existují různé elixíry ztěžující či usnadňující průběh hry, nepřátelé jsou různě silní, obtížnost postupně vzrůstá a maximální počet životů, co můžete mít, také. A pak jsou tu samozřejmě nejrůznější druhy překážek, které je třeba překonat. 1989? Geniální.
Princ zachránil princeznu a konala se svatba. Konec hry – tedy té první. Konec příběhu to zdaleka neznamená, v druhém díle se totiž vezír vrací a našemu princi připraví hotové peklo. Vojáci, kostlivci, šavle vyjíždějící ze stěn, to jsou zdaleka ty nejmenší překážky, co vás zde mohou potkat. Připravte se i na tekuté písky, na potvory nejrůznějšího charakteru a spoustu logických hádanek. Příběh pokračuje, na obrázky se lépe kouká, postavy začínají mít skutečné charaktery a nová je tu i hudba (tak trošku improvizovaná vzhledem k omezenému množství pípavých tónů, které tehdejší počítače poskytovaly). Mimochodem, pokud se dostanete až k závěrečným pasážím hry, buďte si jistí, že ve vašich nočních můrách se objeví spousta šachových figurek.
A tak hra pokračuje a pokračuje, práva přebírá Ubisoft a dostáváme se k jednomu z novějších dílů, totiž Pískům času (2003). Na rozdíl od prvních dvou dílů ve svém původním zpracování krášlí tuto hru pěkné 3D, které ji kupodivu ani moc nekazí (musím však upozornit, že jsem hru nehrála, k hratelnosti – o které bylo v předchozích dílech téměř zbytečné mluvit – vám tedy příliš neřeknu, pouze jsem si nakoukala a přečetla, co jsem mohla). Celkový styl zůstává stejný – překážky, překážky a překážky; šplhání, skákání, plížení, lezení, souboje, nějaké ty hádanky. K princově počtu životů přibyl ještě jeden důležitý faktor – totiž energie, kterou je nutné čas od času doplnit (nejlépe vodou z fontány). Může také měnit zbraně a novinkou je i nutnost chránit při svých dobrodružstvích svou společnici, princeznu Farah (většinu času se nejspíš zvládne chránit sama, ale je lepší po ní občas hodit očkem). Co se mi líbí – prostředí. Pěkně udělané, zvlášť příjemné jsou efekty jako houpání se tyčí, po kterých zrovna lezete. Naopak se mi nelíbí, že v porovnání se svým okolím vypadá princ jako velmi statická loutka – pokaždé ty samé opakované pohyby, vždy skončí v té samé pozici. Velmi nepřirozeně to působí, zvlášť v tom 3D.
Příběh není pokračováním původní hry, už jen to, že princ a princezna se zpočátku neznají, vám může napovědět. Místo toho tu máme nového hrdinu a trošku jiné postavy. Charaktery se nám tentokráte vyvinuly docela značně, z prince se stává rošťák, zatímco princezna naplno projevuje svou sarkastickou nadřazenou povahu. A jak to začíná?
Bitvou o město, v jehož středu stojí palác se dvěma skutečně mocnými artefakty – dýkou a přesýpacími hodinami. Ve hře je hned na počátku princ oklamán – poté, co na požádání vezíra usilujícího o moc zabodne dýku do přesýpacích hodin, mocné písky času začnou ovládat celý prostor a promění obyvatele města v monstra. Unikne jen vezír, princ a princezna Farah, která byla zajata, když dobyli její město. Společně s ní ma princ za úkol zachránit svět před nepřítelem, který se ho snaží ovládnout.

Prince of Persia Prince of Persia Prince of Persia
Bohužel jsem nenašla původní zdroj těchto obrázků (všechny už byly jednou okopírované), nicméně obrázky ke hře jsem si našla na googlu.

Film, který šel do kin letos, má základy právě v této hře, ale začátek se trošku liší. Pointa však zůstává – je potřeba uchránit mocnou dýku a hodiny uchovávající písky času před nepřítelem, který usiluje o moc. Nepotkáte tam však žádná monstra. Zato princ s téměř nadpozemskými schopnostmi se nám zachoval v celé kráse a to je právě kámen úrazu.
Děj filmu teoreticky vzato vůbec není špatný, jeho úprava pro filmovou verzi mu příliš na kvalitě neubírá. Co mu ubírá velmi, je jeho zpracování. Od začátku do konce divák nestačí zírat. Fakt, že je film vytvořený podle hry, se na něm projevuje neustále – princ zkrátka skáče po hradbách a kamenech jako opička ze stromu na strom. To, že většina akčních scén je postavená právě na takovém skákání, je vlastně docela smutné. Docela si dovedu představit, proč u nás ani nebyla dostupná 3D verze (jestli vůbec někde byla), bylo by to jen plýtvání penězi.
Druhý kámen úrazu je konec, teď se však vyjadřuji jak za film, tak za hru. Nebudu vám zbytečně spoilovat, ale konec je z logického hlediska dost nesmyslný (a chci tím říct, že bych přesně věděla, čím ho nahradit).
Charaktery zde máme pouze načrtnuté, na film dost nedostačující výkon – ale aspoň pár se mi jich docela líbilo. Klasicky mě však nezaujal hlavní hrdina.
Hodně hezká byla celková atmosféra – přiznám se, že se příliš v perské módě nevyznám, ale kostýmy i záběry pouště mi přišly fajn. Bugů jsem si nevšimla, což znamená, že jich tam buď moc nebylo, nebo mě film zvládl natolik zaujmout, že jsem je nevnímala. Byly tam i scény, co mě skutečně pobavily, takže o žádném vysloveně negativním zážitku mluvit nebudu.
Herecké výkony byly docela průměrné. Princezna (ve filmu pojmenovaná Tamina; hrála ji Gemma Arterton) zazářila, princ Dastan (ve hře nemá jméno; hrál jej Jake Gyllenhaal) nemá nijak úžasné výrazové prostředky, ale snaží se. Vezír Nizám (Ben Kingsley) byl prostě klasický záporák toužící po moci. Vynikající se mi zdál vůdce hassansinů (no já nevím, do češtiny to přeložili jako Asasíni, ale mně se to moc nelíbí…), nejmenovaný, ale hrál ho jistý Gísli Örn Garðarsson. Pán je Islanďan a má neuvěřitelné charisma – za celou dobu řekl jen pár slov, ale definitivně si mě získal.
Překlad do češtiny nic moc (bohužel si nepamatuji jméno napsané v závěrečných titulkách), chvílemi byl dost zavádějící a občas jsem se některým výplodům i zasmála.

Prince of Persia Prince of Persia Prince of Persia Prince of Persia Prince of Persia Prince of Persia

Jak jsem již zmínila v úvodu, kromě filmu tu máme ještě jedno zpracování. Je jím komiks, který se sice hrou inspiroval, ale přímý motiv zde nenajdete. Jeho autory jsou A.B. Sina (příběh), LeUyen Pham a Alex Puvilland (ilustrace), kteří pátrali po pramenech, z nichž vychází původní hra. Dostali se až ke starým legendám a pohádkám Tisíce a jedné noci. Vznikl tak příběh naprosto odlišný od čehokoliv, s čím jste se zatím setkali, tedy, abych byla přesná, dva příběhy.
Asi tak do poloviny až do druhé třetiny knihy, kdy mu věci začnou konečně jakž takž dávat smysl, je čtenář naprosto zmatený. Čte si zároveň dva příběhy, které se odehrávají v rozmezí čtyř stovek let. V prvním se setkáváme s princem Guivem a jeho sestrou Guilan čekající dítě s Laythem, mužem, který jinak s vládnoucím rodem není příbuzný. Je však v přízni bagdádského Kalifa a pod výhružkami tedy se svou manželkou usedne na trůn. Guiv, jeho švagr, mezitím utíká z města do staré zříceniny, kde se usadí, aby časem mohl vyřknout proroctví.
Tady se dostáváme k příběhu druhému. Začíná u dívky jménem Širin, dcery současného panovníka Marvu (město, které stávalo na území dnešního Turkmenistánu), krutovládce, nenáviděného lidem i svou vlastní rodinou. Za pomoci svého učitele tance uteče Širin ze sídla svého otce a dostane se až do kanalizace, kde ji zachrání podivín jménem Ferdos. Jeho původ a minulost jsou však klíčem k rozluštění záhady celého příběhu a k vysvobození celé země…

Prince of Persia Prince of Persia Prince of Persia Prince of Persia Prince of Persia

Dva příběhy nejsou jediný důvod, proč se budete v ději ztrácet. Povídání je tam vskutku pramálo, snad na jeden obrázek není v průměru ani celá jedna bublina s textem. Musíte skutečně pořádně vnímat obrázky a naučit se v nich orientovat a přemýšlet. Pokud něco nechápete, nikdo vám to nevysvětlí. Zároveň se však pripravte, že celý komiks se soustředí na děj, není nijak charakterově založený. Jde přece jen o legendu a v legendě je podstatná tajuplnost a hloubka příběhu, což tohle dílko splňuje nad očekávání. Čte se poměrně rychle, ale nutí vás zamýšlet se nad věcmi. Upoutá vás a než se nadějete, budete mít dočteno, protože se stále budete prokousávat dál, abyste se konečně dozvěděli, v čem spočívá celá pointa.
Nečekejte však, že se odhalí úplně všechno, záhad bude dost i po přečtení a odpovědi žádné. Dopředu vám mohu prozradit, že co je zač onen páv, který se objevuje hned zpočátku, se nikdy nedozvíte. Snad je to někde v pohádkách krásné Šahrazád. Mimochodem už chápu, proč mi rodiče jako dítěti říkali „Tahle kniha ještě opravdu není pro tebe“, když jsem se ptala na bichli s názvem Pravila Šahrazád, která už nám léta okupuje knihovnu. Pohádka to možná je, ale rozhodně pro dospělé, a to se vším všudy.
Nečekejte ani herní atmosféru Perského prince – žádné úchvatné skoky nebudou, nepřekvapí vás spletitá bludiště paláců ani zničehonic se objevující šavle či bodáky. Zůstalo jen tajemství a příběh. Nezoufejte však, i přesto se prvky z her v knize najdou, ať už jde o tajemství oživlých koster či třeba prince z řad prostšího lidu.
Kresba je… zvláštní. Líbivá rozhodně ne a vy, fanoušci mangy, kteří chodí na můj blog jen proto, aby si četli o okatých a prsatých slečnách s různobarevnými vlásky či krásných štíhlých bišónenech a harémech z nich složených, si rovnou můžete nechat zajít chutě. Mně se ale kresba líbí – je jednoduchá, barvičky nejsou přehnané, na nic si nehraje. Sazba je taky velmi příjemná, textu je poskrovnu a jen v bublinách, takže se dobře čte, obrázky jsou kladené za sebe jednoduše a pravidelně. Extravagance netřeba.
Poslední slovo ke komiksu – dojem z něj mám velmi dobrý, doporučuji přečíst doslov na konci knihy (v češtině vyšla s ne úplně špatným překladem Ladislava Valíka v nakladatelství Argo).

Celkově k Prince of Persia – srdcovka, a myslím, že nejen moje. Až bude čas, nejspíš si Sands of Time zahraju, abych se pořádně podívala, jak ta hra opravdu vypadá. V návaznosti na ni pak vyšly dvě další – Warrior Within (tu jsem hrála ve 2D verzi na mobilu, přišla mi fajn, ale asi to nebylo to ono) a The Two Thrones. Mimochodem, před Sands of Time byla ještě jedna 3D verze hry, ale nejsem si jistá, jak to vypadá (moc se o tom nemluví a prý je to hrozné). A ti, co snad ještě nemají žádnou zkušenost s touhle sérií – aspoň to zkuste. Uvidíte, třeba se vám to bude líbit.

15 komentářů u „Prince of Persia“

  1. Zajímavá, pěkná recenzička. Krom filmu teď i vyšla nový hra, pokud se nemýlím? (V tomto nemám moc přehled, jen sem tam si zapamatuji něco, co mi náhodou utkvělo v paměti, když se kukám na Game page. Já si vystačím se svým (několik let) starým Rome: Total war II., Gothicem3 a Rizenem… tím to hasne, jop a semtam si aj zafaram Assassin´s Creed – vyjímečně.)

    Ale bylo od tebe nesmírně kruté, jak si mě zaškatulkovala:
    “ (…) vy, fanoušci mangy, kteří chodí na můj blog jen proto, aby si četli o okatých a prsatých slečnách s různobarevnými vlásky či krásných štíhlých bišónenech a harémech z nich složených, (…) “
    … tak kruté! (spíš mě štve, že´s mě přesně odhadla – nějaké prsatice mě nezajímají, ale bishící… to je moje. =D Ale na tvoje stránky nechodím kvůli tomu čtení o nich, poslední dobou mě tu přitahují ty tvoje úžsané litanie na Face (=říká někdo, kdo na facebook v životě nepáchnul =D Ty jsou… no lol… máš rozhodně zápal =D =D =D A pak to ostatní, jako např. takovéto recenze).

    OdpovědětOdpovědět
  2. Hahaha… :)) No, tak litanie na Face snad byla jen jedna? To první byl jen rozhořčený výkřik do tmy. :)
    Ale „vy, fanoušci mangy, kteří chodí na můj blog jen proto, aby si četli o okatých a prsatých slečnách s různobarevnými vlásky či krásných štíhlých bišónenech a harémech z nich složených,“ ber jako celek, fanoušky mangy, které taky zajímají jiné věci, nemyslím. 8-DDD

    Nová hra? Nevím, ale tak ta už pro můj článek není tak podstatná. :) A asi jich ještě pěkných pár vyjde.

    OdpovědětOdpovědět
  3. Hm, jen vyžadovat po filmech typu Princ z Persie logiku, mi přijde trošku směšné.

    OdpovědětOdpovědět
  4. Já nevím, tam je jedna varianta, která se tak strašně nabízí… navíc je moderní a vydělala by jim peníze. Jako… vzít na to fakt dobrý tým se slušnou fantazií, udělají z toho něco neskutečného. Mohlo to mít budoucnost.
    Možná bych… i když radši ne, fanfikce na tohle si odpustím. To by nemuselo dopadnout dobře… :))

    OdpovědětOdpovědět
  5. Konecne niekto,kto si toho vodcu hassansinov tiez vsimol:D. V kine som cakala na titulky ako posledna specialne kvoli nemu…

    OdpovědětOdpovědět
  6. On teď někdy vyšel další díl, jak už se někdo výše zmínil. Myslím, že má podtitul Forgotten Sands.
    Jinak si pamatuju, že jsem hrála úplně ten první díl a docela mě to bavilo. Ale teda, to už je dávno. :) Měla jsem i nějakou verzi na mobilu, ale moc si z ní už nepamatuju, asi mě moc nezaujala. Je fakt, že takové to arabské prostředí mě vůbec neláká, takže po dalších dílech nebo filmu už nesáhnu.

    OdpovědětOdpovědět
  7. Dyť já vím.. =D Já jsem si jen prostě musala potrefeně kejhnout. =D

    Ono obecně doprovodné filmy ke hrám stojí za veliké kulové, a často i hry, keteré jsou filmem inspirované – ikdyž jsou světlé vyjímky. Ale co já mám kecat a hodnotit, když fárám všehovšudy… aktuálně žádou hru, ale celkově co jsem hrala dohromady… er…+- 9 her (A z toho jsem dojela až do konce jenom 2 – Mafii a Stronghold (ale pozor ne 2, toho stařičkého ještě – Deluxe, bože Strongholdík… jéé… to byla úžasná hra, hra mého mládí (v 11 (možná míň) a už jsem farala strategii =D ).)

    OdpovědětOdpovědět
  8. Katai: *__*
    herb: Moc písku a žádní bišíci? :))
    Glori: Ok, technická – cože je to „fárat“? :)) Stronghold mi nikdy nešel, všeobecne realtime strategie nejsou moje silná stránka… to asi jen v Age of Empires se mi podařilo dohrát několik kampaní a dál už jsem na to asi neměla moc čas, ale jinak ee. Já hraju tahovky typu Heroes of Might and Magic (to je naše rodinná tradice) a Disciples, teď jsem ulítla na RPG z Forgotten Realms – konkrétně Icewind Dale, ale asi toho zkusím víc. Mno a pak zase z úplně jiného soudku simulátory – Need for Speed Underground 2 a Tony Hawk’s Pro Skater 3. Takové moje srdcovky. :)

    OdpovědětOdpovědět
  9. fárat = hrát :D
    Need for speed… jo to jsem si vždycky chtěla zahrát, ale nikdy jsem si to nakonec nezahrála. =D On Stronghold… my šel jen ten evropský, ten Crusader (v arábii) mi nešel, jsem se zasekla v půlce kampaně a ne a ne se hnout dál. =), možná to bylo i tím. že Crusadera jsem měla pouze v angličtině a já anglicky neuměla – takže co se týče těch historickývh kampaní, ty jsem nehrála, bo jse tomu za nic nerozuměla, a možná nto bylo i tím, že jsem byla moc pomalá, nebo že muj zajetý system byl špatný… než já se dobrala vubec k hradbám a prním vojákům – ti ostatní (tj. nepřátelé) už byli rozlezlí po celé mapě a utočili na mě ze všech stran) – totiž co bys chtěla po čtvrťákovi. =) A tahovky (jestli myslíš to co já myslím) tak ty zase asi nikdy nebraly mě, ale simulátory RPG (nebo co to) mě baví : Mount and blade je fajn hra… zajímavá.

    Dalším důvodem proč jsem hrála tak málo her je ten, že jsem měla mizerný počítač… a to dlouho. Možná, že v dobách strongholdu (2001-03 nějak tak) jsem byla se 64MB (posléze se 128) na vrcholu, ale v roce 08 to už byla… velmi stará a pomalá vykopávka, která nerozjela takmer nic. Teď už mám počítač relativně nový (pořízen roku 08-09 tak nějak), takže rozjedu všecko, ale… ale je mi jasné, že za takový rok dva už zase budu v prčicích… =D No… nevadí, já si cestičku vždycky nějak a nějakou najdu. =)

    OdpovědětOdpovědět
  10. chill: Na bishících zas tolik neujíždím, spíš mě to arabské prostředí prostě šíleně nudí. Jakmile si představím poušť a ty orientální hadry, tak mám nutkání začít zívat.
    Navíc jsem spíš na jiné žánry – adventury, FPS a (MMO)RPG, sem tam se vkrade i výjimka. :) Prince of Persia je pro mě prostě moc nezáživný.
    Jop, Tony Hawk’s Proskater 3 je fajn hra, když už vám do té konverzace lezu. :D

    OdpovědětOdpovědět
  11. Glori: Buď ráda, žere to strašného času… a až budeš jednou potřebovat udělat nějakou zkoušku, tak věz, že hry jsou lákadlo toho nejhoršího druhu… v mnoha případech vyhrají. :)) Mně právě počítač odešel, takže naštěstí hry hrát nemůžu, ale vlastně je to už skoro jedno, protože zkouškové mám prakticky za sebou… no co už, no. Aspoň bude čas na čtení. :)
    herb: Nj, tak proti gustu… :) na mě se člověk nesmí ohlížet, mně se líbí skoro všechno. Afrika, Asie, Amerika Severní i Jižní, Austrálie i naše Evropa… no, Rusko mě moc nebere. :) Takže skoro pochybuju, že se najde vůbec někdo, kdo by se mnou sdílel valnou většinu mých zájmů. I když jsi asi první, které se nelíbí Persie… aspoň co já vím.
    Mimochodem, když už tak mluvíme o Tony Hawkovi, proč mi přijde, že většinu těch her „pro kluky“ hrají spíše holky? 8-DDD

    OdpovědětOdpovědět
  12. Tak každý má nějaké zájmy a preference. :) Já nemám moc příležitost se o tom bavit, tak nemám moc s kým porovnávat. Zas na druhou stranu, když máš tak široké pole zájmů, tím líp pro tebe, protože si tak snad u každého najdeš něco, o čem se bude dát mluvit. A to je fajn. Není nic horšího než člověk, který se zajímá jen o jednu-dvě věci, a omílá je pořád dokola. :)
    Jinak my nemáme moc na výběr, protože dneska se počítá s tím, že co gamer, to kluk. Je fakt, že nějaké zalívání kytiček a česání poníků bych nehrála, tak jsem spokojená s „klučičími“ hrami. Jinak jestli je hrajeme spíše my nebo kluci, tím bych si už tak jistá nebyla, protože holek, co hrajou, je málo. Ale ty, co hrajou, hrajou zas alespoň pořádné hry. No, tobě to vysvětlovat nemusím, viď. :)

    OdpovědětOdpovědět
  13. No já znám teda strašnou spoustu (nejen) děvčat, co hrají různé Simy, staví si zoo a tak… a všichni hrají FarmVillne na Facebooku! (Pamatuji si, jak ségra byla celou noc vzhůru, protože dojila kozy, pěstovala maliny a starala se o pšenici)

    OdpovědětOdpovědět
  14. No jo, Facebook.
    Osobně znám málo i těch, co hrají simy apod. U nás na gymplu, když už se něco rozebíralo, tak The Sims, ale to bylo tak všechno a ještě výjimečně. Proto jsem se taky bavila skoro pořád jen s klukama.
    Na VŠ znám všeho všudy jednu holku, co hraje, ale ona je taky spíš na RPG. Pohybuju se asi trochu v jinak složené společnosti; taky je fakt, že nejsem moc společenská, tak třeba těch holek kolem mě hraje víc, jen o tom třeba nevím. Je fakt, že hry na FB jsem moc nebrala v potaz – spolužačka tam chodí na to akvárko, akorát mě nenapadlo o tom uvažovat v herním smyslu, i když to hry nepochybně jsou.

    OdpovědětOdpovědět
  15. podle mne je prince of persie pisky casu fakt hustej film je to supr. doufam ze budou delat i jiny takovy filmy nech je na co se koukat :D

    OdpovědětOdpovědět

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.