Awayuki Himeno má totiž všechno co by správná Popelka měla mít. Zlou macechu a dvě zlé nevlastní sestry. Navíc má ještě otce – tak trošku šíleného spisovatele, který se čas od času rozhodne proniknout do tajů jiných druhů umění, než je psaní. Vpravdě tu ale něco tak trochu nesedí. Krásnou princeznu z ní totiž neudělá kmotřička víla, ale skupinka pohledných rytířů, kteří se ji snaží povolat, aby jim pomohla v boji proti zlé princezně Fenrir.
Abychom si tedy všechno ujasnili – Himeno je velmi obyčejné děvče žijící ve velmi obyčejném světě. Po ulicích se pohybují auta, děvčata a chlapci jejího věku chodí do školy a dospělí pracují. Někdy se stane, že se rozroste nějaká ta společnost, odkoupí polovinu města a všechny podniky pak nesou její jméno. Shodou okolností zrovna město, kde Himeno bydlela, krášlily na každém rohu transparenty s velkým nápisem Awayuki.
Co už ale na Himenině světě obyčejné nebylo, byl rudý sníh, který začal zničehonic padat z nebe. A když se pak v její vlastní zahradě obejví banda podivných chlápků, kteří se jí snaží tvrdit, že jsou rytíři Leafe a bojují proti zlé princezně Fenrir… no divíte se snad Himeno, která to vše označila za velmi povedený vtip?
Jak už to ale v příbězích bývá, milé děvče brzy zjistilo, že nemá příliš na výběr. Princezna zkázy totiž opravdu existovala a kousek po kousku pomalu ničila svět. Himeno byla sice děvče vzpurné a výbušné, ale také soucitné – a mimo jiné měla i pud sebezáchovy. Nemohla si tedy jen tak nechat zničit domov, rodinu i přátele.

Ačkoliv si spousta z vás nyní řekne, co asi může člověk vidět na šílené pohádce s růžovovlasou hlavní hrdinkou, já si na Prétear rozhodně nemohu stěžovat. Kdybych tento kratší seriál měla zhodnotit jedinou větou, řekla bych, že si na nic nehraje. Nikoho pravděpodobně příliš nezaujme jednoduchá grafika. Ani hudební doprovod, jehož hlavním motivem je disco opening s názvem White Destiny. V Prétearu je vpravdě jednoduché úplně všechno od příběhu přes charaktery po hudbu a grafiku. Na druhou stranu se jedná o mahou shoujo a v tomto žánru je Prétear velmi výjimečným kouskem už jen svým „rozsahem“.
Nečekejte tedy více než pouhou pohádku s poměrně velkou dávkou romantiky, neznamená to ale, že by vás tento seriál nemohl ničím zaujmout. Ba právě naopak, i nyní, když už mám za sebou lecjakou výbornou a propracovanou anime sérii, se mi Prétear líbí a s klidem bych ho doporučila všem, kteří se rádi pobaví u něčeho příjemně oddychového. Doteď mám ráda hlavní hrdinku a její charakter, celkem pozitivní atmosféru celého příběhu i průběh děje. Možná je to právě ta jednoduchost, která mě na Prétearu tak zaujala.

A nyní malé srovnání. Měla jsem možnost přečíst si i mangu, podle které anime vzniklo. Pokud někdo z vás viděl jen anime či četl jen mangu a rozhodl se, že zkusí to druhé, připravte se na zjevné rozdíly. Některé postavy totiž vypadají úplně jinak. Největší rozdíl je myslím znát na Keiovi, který v manze vypadá skoro jako Sasame (ani ten není úplně stejný, ale rozhodně jak na něj tak na Keie se v manze dívá opravdu dobře;)). Rozdíly nenajdete ale jen v podobě postav, i příběh je trošku jiný. Prvních pár kapitol je téměř identických s anime, v jistém momentu se ale děj anime od mangy trošku odklání a konec mangy se od konce anime liší dost znatelně. Prétear je ale možná první anime, které se mi líbilo víc než jeho předloha. Jak průběh děje, tak i konec mě v jeho animované podobě uspokojil více než v manze.